via FrontPage Magazine

Informační dálnice a smrt mohamedánismu. [1]

Heinrich Heine napsal chytrou báseň s názvem “Marie Antoinette”, ve které duch oblíbené francouzské královny baví své hosty “nepřísnější etiketou”. Ironicky ani Antoinette, ani její hosté, si neuvědomují, že nemají hlavy. Za francouzské revoluce byli všichni sťati, ale bez hlav nemají mozky, pomocí kterých by si mohli uvědomit svojí bezhlavost.

Islám se v současné době nachází v podobné situaci. Mohamedovo impérium víry dokázalo v moderní době vzkvétat z jednoho prostého důvodu: muslimové drželi Mohamedovu temnou minulost v tajnosti; co více, nějak přesvědčili sami sebe (a mnoho dalších), že Mohamed byl vyjímečným morálním příkladem, nejspíš největším morálním příkladem po všechny časy. Opakování tohoto podvodu je podle mého názoru nejvíce ohromujícím podvodem ve světové historii.

Pravda, existuje mnoho příkladů z Mohamedova života, na které můžeme pohlížet jako na skutky morálního člověka, a muslimové dokáží vždy poukázat na jeho dobročinné skutky a jeho oddanost modlitbě. Nicméně při hodnocení celkového charakteru člověka musíme vzít v úvahu všechny jeho skutky, nejen ty, které podporují naše pocity k němu. Předpokládejme například, že začnu být přesvědčen, že největší osobností v historii byl muž jménem John Gacy. Můžu poukázat na jeho dobročinnost v místní nemocnici, jeho skautské aktivity, na to, že trpělivě protrpěl četné nemoci, na jeho práci pro komunitu jako grilování pro přátele a na dalších společenských akcích, jeho štědrost k druhým, oddanost své rodině, vyjímečnou pracovní morálku, která z něj udělala jeden z pilířů místní podnikatelské komunity. Nicméně, pokud chci mluvit o morální vyjímečnosti pana Gacyho, nesmím vynechat skutečnost, že znásilnil, umučil a zavraždil více než třicet chlapců, které pohřbil pod svým domem. [3]

Mluvím o tom kvůli zvláštní taktice používané muslimy, kdykoliv je zpochybněna Mohamedova osobnost. Když někdo tvrdí, že Mohamed byl loupežník a vrah, muslimové začnou jednohlasně naříkat: “Ale on byl soucitný a laskavý! Přinesl islám a islám je dobrý! Bůh skrze něj odhalil Korán! Jak se odvažujete o něm říct něco špatného!? Byl největší ze všech proroků! Nebuďte tak netolerantní!” Bez ohledu na to, jak hlasitě muslimové křičí tyto námitky, nemají žádnou moc přemoci historický fakt, že Mohamed byl loupežník a vrah. Nicméně muslimovi, který již věří, že Mohamed byl prorokem, připadá tento islámský způsob argumentace smysluplný. Nicméně pro každého, kdo není oddaným muslimem, bude nárok na morální vyjímečnost empirickou záležitostí, to znamená otázkou prozkoumání a zvážení důkazů.

Tragicky zkoumání důkazů je něco, co většina muslimů není ochotna udělat. Ve skutečnosti muslimové tak vytrvale ignorovali fakta o svém prorokovi, že Mohamed, jak je dnes prezentován islámem, jen málo připomíná muže, který před třinácti stoletími kázal v Arábii. Abul A’la Mawdudi například představuje tento obraz Mohameda:

Je zcela odlišný od lidí, mezi kterými se narodil a se kterými strávil dětství a počátek dospělosti. Nikdy neřekne lež. Celý národ svorně svědčí o jeho důvěryhodnosti. … Je naprostým ztělesněním zdrženlivosti uprostřed společnosti, která je od základů nemravná. … Pomáhá sirotkům a vdovám. Je pohostinný k pocestným. Nikomu neubližuje … Je takovým milovníkem míru, že jeho srdce usedá nad lidmi, kteří berou do rukou zbraně a podřezávají jeden druhému hrdla. …

Krátce, vznešená a zářící osobnost tohoto muže, uprostřed takového zkaženého a temného prostředí, může být přirovnána k lampě prosvětlující hlubokou temnotu, nebo k diamantu na hromadě mrtvých kamenů. … [Poté, co začne s kázáním islámu, se] omezený národ obrátí proti němu. Ponížení a kameny se snesou na tuto najestátní osobu. Je vystaven každému myslitelnému mučení a krutosti. …

Dokáže si kdo vůbec představit vyšší příklad sebeobětování, bratrskosti a laskavosti vůči bližnímu než ten pocházející od muže, který obětuje své štěstí pro dobro druhých, zatímco oni ho budou kamenovat, ponižovat, vyhánět, a neposkytnou mu podporu dokonce ani ve vyhnanství, a on ani tváří v tvář tomu všemu neodmítne pracovat pro jejich dobro? …

Když začal kázat své poselství, celá Arábie povstala v úžasu a bázni, a byla okouzlena jeho překrásnou výmluvností a rétorikou. Bylo tak působivé a podmanivé, že jeho nejhorší nepřátelé se ho obávali vyslechnout, aby neproniklo hluboko do zákoutí jejich srdcí a nepřinutilo je zavrhnout svá stará náboženství a kultury. Bylo tak nedostižné, že celé legie arabských básníků, kazatelů a řečníků nedokázaly přijít s ničím srovnatelným. …

Tento zdrženlivý a klidný muž, který po celých čtyřicet let nikdy neprojevil zájem o politickou činnost, se najednou objevil na scéně světa jako tak velký politický reformátor a státník, že bez pomoci rádia, telefonu a tisku k sobě svedl rozptýlené obyvatele pouště rozprostírající se na miliónu a dvanácti stech čtverečních mílích. Spojil dohromady lidi, kteří měli válečnickou povahu, byli omezení, nespravedliví, nekulturní a topili se v sebezničující nicotné válce - pod jeden prapor, jeden zákon, jedno náboženství, jednu kulturu, jednu civilizaci a jednu formu vlády. …

Dosáhl tohoto cíle nikoliv prostřednictvím klamu, útisku nebo krutosti, ale svým podmanivým chováním, okouzlující osobností a přesvědčivostí svých učení. Vznešeným a klidným chováním si zpřátelil i své nepřátele. Se svojí neomezenou sympatií a lidskou laskavostí se dostal k srdcím lidí. … Neutiskoval ani své nejsmrtelnější nepřátele, muže, kteří přísahali, že ho zabijí … Když nad nimi triumfoval, všem jim odpustil. Nikdy se nikomu nepomstil kvůli křivdám, kterých se na něm dopustili. Nikdy nikomu neodplatil špatnosti, které mu provedli. …

Byl to on, kdo odvrátil lidské myšlenky od pověr, nadpřirozeného a nevysvětlitelného k logickému přístupu, který ukazuje jeho lásku k pravdě a vyváženému světskému životu. … V kavalkádě světové historie stojí tato vznešená a obdivuhodná postava tak vysoko nad ostatními lidmi všech dob, že v porovnání s ním vypadají jako trpaslíci. … Může někdo uvést jiný příklad tvůrce historie takové úrovně, dalšího tak nádherného a oslnivého revolucionáře? [4]

Toto je velmi kondenzovaná verze Mawdudiho uctivého vyobrazení jeho milovaného proroka, která přesně odráží islámské vnímání Mohameda. Problém je pochopitelně v tom, že toto vnímání je příšerně nepřesné. Historický Mohamed (to znamená Mohamed, jak ho můžeme poznat z historických záznamů) byl psychologicky nestabilní, krutý vůči svým nepřátelům, a podle některých sexuálně perverzní. Tím nechceme říct, že Mohamed byl zcela špatný. Nebyl, a Mawhudi má pravdu v tom, že Mohamedova osobnost hrála roli při konvertování lidí na islám. Ale přestože mohl mít Mohamed mnoho vysvobozujících vlastností, je těžké ignorovat některé z těch méně vynikajících. Zvažte následující fakta z Mohamedova života, která pocházejí ze svědectví jeho nejranějších následovníků:

Skutečnost č. 1: Když začal Mohamed dostávat svá zjevení, bylo jeho prvním dojmem, že je posedlý démony. “Anděl”, který se Mohamedovi zjevil, ho udusil takřka k smrti. Mohamed došel k závěru, že je posedlý démony a začal vykazovat sebevražedné chování. [5] Nebylo to nicméně poprvé, co vzniknul dojem, že je Mohamed pod vlivem démonů. Ibn Ishaq nám říká, že jeho chůva také během jeho dětství věřila, že je posedlý. [6] Takže obě ženy, které ho vychovaly, i Mohamed sám, věřily (i kdyby jen po krátkou dobu), že je posedlý démony. Později ve svém životě Mohamed věřil, že je obětí magických kouzel svých nepřátel, kteří byli nějak schopni trýznit bohem vybraného proroka svými zaklínadly:

Aiša vyprávěla: Na Aláhova proroka bylo uvrženo kouzlo, takže si myslel, že měl sex se svými ženami, ačkoliv ho ve skutečnosti neměl. Pak jednoho dne řekl: “Aišo, víš, že mi Aláh dal instrukce k záležitosti, na kterou jsem se ho ptal? Přišli ke mě dva muži, a jeden se posadil blízko mé hlavy a druhý blízko mých chodidel. Ten u mé hlavy se zeptal druhého: ‘Co je tomuto muži?’ Druhý odpověděl: ‘Je pod vlivem kouzla’. První se zeptal: ‘Kdo ho očaroval?’ Druhý odpověděl: ‘Labid bin Al-Asam, muž z Bani Zuraiq, který byl spojencem židů a který byl pokrytcem’. První se zeptal: ‘Jaký použil materiál?’ Druhý odpověděl: ‘Hřeben a k němu přichycený vlas’.” [7]

(Více k Mohamedovi, magii a démonům viz. The Bewitched Prophet (Uhranutý prorok))

Skutečnost č. 2: Mohamed podporoval své začínající náboženství olupováním lidí. Ranní muslimové mohli udržovat islám pomocí těžké práce, střídmého utrácení a darů obdivovatelů. Přesto si Mohamed zvolil za hlavní zdroj příjmů loupežničení, a chtivost se brzy stala jedním z hlavních důvodů rychlé konverze lidí k islámu. Vskutku, Mohamed úmyslně používal válečnou kořist k lákání lidí k islámu. Když byl kritizován za způsob, jakým rozděloval své nově nabyté bohatství, odpověděl: “Jste ve svých myslích znepokojeni kvůli dobrým věcem tohoto života, kterými získávám lidi, aby se mohli stát muslimy, zatímco vás svěřuji islámu?” [8] S výhledem na nevýslovná bohatství nepřekvapí, že se tolik lidí oddalo islámu. Mohamed zaručoval, že Aláh “pustí bojovníka za Aláha do ráje, pokud bude zabit, jinak ho zavede zpět do bezpečí domova s odměnou a válečnou kořistí”. [9] Tato zpráva musela v chudé Arábii znít vyjímečně. Pokud zemřou za Aláha, půjdou do nebe a budou bohatí. Pokud přežijí, vyplení své nepřátele a budou bohatí. V obou případech se jejich situace po přijetí islámu stane lepší.

(Více o tom, jak Mohamed používal bohatství k získávání konvertitů viz. Don’t Lose Your Head! (Neztraťte hlavu!))

Skutečnost č. 3: Mohamed byl vůči svým nepřátelům často krutý. Tresty za stavění se proti němu zahrnovaly mučení a smrt. Jak muži, tak ženy, byli za kritiku Mohameda brutálně zabíjeni. [10]. Stovky židovských mužů byly sťaty za to, že se mu postavili, zatímco jejich ženy a děti byly prodány do otroctví. [11] Někteří brzcí muslimové, kteří od islámu odpadli, byli zabiti poté, co Mohamed vydal příkaz zabít každého, kdo se od islámu odvrátí. [12] Moderní muslimové často tvrdí, že Mohamed zabíjel pouze když byl napaden svými nepřáteli, ale historie ukazuje, že zavraždil množství lidí, jejichž jediným zločinem bylo to, že proti němu napsali báseň. [13] S ohledem na fakta je těžké pochopit jak muslimští spisovatelé jako Mawdudi mohli mít odvahu tvrdit, že Mohamed “nikdy nikomu neodplatil špatnosti, které mu provedli”.

(Více o Mohamedově brutalitě viz. Murdered by Muhammad (Zavražděni Mohamedem))

Skutečnost č. 4: Mohamed měl mnohem více žen, než kolik jeho vlastní zjevení povolovala. Korán umožňuje mít muslimům nejvýše čtyři ženy: “Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům. . . berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše.” (4:3) Víme, že Mohamed měl během svého života přinejmenším třináct žen, a že měl nejméně devět žen najednou. Samozřejmě obdržel zjevení, které mu umožňovalo překročit limit čtyř žen: “Proroku! Dovolili jsme ti manželky tvé, jimž jsi dal obvěnění, a ty, jichž zmocnila se tvá pravice z těch, které ti Bůh dal jako kořist, a dále tvé sestřenice z otcovy strany a tvé sestřenice z matčiny strany, které se s tebou vystěhovaly a každou ženu věřící, jestliže se sama darovala prorokovi, chce-li se s ní prorok oženit - a to je výhradně pro tebe, nikoliv pro ostatní věřící.” (33:50) Avšak proto, že Mohamed dostával zjevení, která mu umožňovala nedodržovat pravidla platná pro všechny ostatní, došlo mnoho lidí k závěru, že si zjevení vymýšlel, aby ospravedlnil své pokrytecké chování.

(Více o Mohamedových ženách viz. Why Did Mohammed Get So Many Wives? (Proč měl Mohamed tolik žen?))

Skutečnost č. 5: Mohamed měl sex s devítiletou dívkou. Mohamedovy námluvy Aišy začaly, když jí bylo pouhých šest. [14] Mohamed o ní měl sen, který ho dovedl k víře, že bůh chce, aby si ji vzal. [15] Naštěstí s ní neměl sex do doby, kdy měla ve věku devíti let první menstruaci. Mohamed evidentně považoval její první menstruaci za znamení, že je dospělou osobou připravenou k sexuálnímu vztahu, a Aiša se rychle stala jeho oblíbenou ženou. Mezi jejími povinnostmi jako Mohamedovy ženy bylo praní skvrn od semene z jeho šatů: “Aiša vyprávěla: prala jsem semeno z prorokových šatů a i potom jsem si na nich dokázala všimnout jedné nebo více skvrn”. [16]

(Více o Mohamedově vztahu s Aišou viz. Mohamed a Aiša)

Skutečnost č. 6: Mohamed měl nízké mínění o ženách. Omlouvači islámu často argumentují, že Mohamed postavení žen zlepšil, a mají naprostou pravdu. Nicméně postavení, do kterého je povznesl, je skoro stejně ostudné jako jejich postavení v předislámské Arábii. Podle Mohameda je mysl žen tak méněcenná, že svědectví ženy má pouze poloviční váhu svědectví muže. [17] S ohledem na nedostatek intelektuálních schopností musí být ženy řízeny jinými způsoby. Odtud bití žen schvalované Koránem: “Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody!” (4:34) Někteří překladatelé měli potřebu dodat, že bytí by mělo být lehké a bez viditelných zranění, ale v arabštině se tato slova nevyskytují; evidentně i muslimští překladatelé měli s tímto veršem problém a snažili se ho zmírnit. Všimněte si také, že účelem bití je přinutit ženy se podřídit. Mohamed ženy opakovaně varoval před nerespektováním svých manželů: “Prorok řekl: byl mi ukázán pekelný oheň a většina jeho obyvatel byly ženy, které byly nevděčné”. [18] Peklo je tedy obýváno převážně nevděčnými ženami (možná je jejich manželé nebili dostatečně). Nicméně i ráj nabízí ženám bezútěšné vyhlídky, protože podle Mohameda budou ženy trávit věčnost tím, že budou čekat v koutech ráje a čekat na muže, až přijdou a budou s nimi mít sex. [19]

(Více o Mohamedově názoru na ženy viz. Banish Them to Their Beds and Scourge Them! (Vykažte jim místa na spaní a bijte je!))

Skutečnost č. 7: Mohamed je mezi proroky vyjímečný v tom, že je jediný, který dostal zjevení, prohlásil ho za část božího poselství lidstvu, a později ho vzal zpátky s tvrzením, že ve skutečnosti pocházelo od Satana. Podle nejstaršího dochovalého Mohamedova životopisu začal být kvůli odmítání svého proroctví krajany tak smutný, že začal toužit po nějakých verších, které by je přivedly k islámu. Brzy dostal, co hledal - zjevení říkající, že prosby ke třem dalším bohům jsou přijatelné. Mohamed toto zjevení přednesl lidem, a jeho krajané byli naplněni radostí, když slyšeli, že mohou pokračovat v modlitbách k bohům jmény al-Lat, al-Uzza, a Manat. Následovala hromadná konverze k islámu, ale poté obdržel Mohamed další zjevení, které mu řeklo, že předchozí verše mu byly dány Satanem. Bůh mu řekl, aby se tím neznepokojoval, protože podle nového zjevení všichni prorokové občas dostávají myšlenky od Satana:

Prorok byl hořce zarmoucený a velmi se obával boha. Bůh mu proto seslal zjevení, neboť k němu byl slitovný, kterým ho uklidnil, a řekl mu, že každý prorok a apoštol před ním po něčem toužil a něco chtěl, a Satan vložil něco do jeho touhy a stejně tak na jeho jazyk. Takže bůh zrušil to, co Satan navrhoval, a bůh svými verši potvrdil, že je stejný jako proroci a apoštolové: “Neseslali jsme ještě takového proroka, ale když toužil, Satan vložil svá slova do jeho touhy. Pak bůh pronesl své verše, neboť bůh je vědoucí a moudrý”. [20]

(Více o tom viz. The Bewitched Prophet (Uhranutý prorok))

Toto jsou pouze některá fakta, která muslimové drží v tajnosti, ale stačí k tomu, aby rozumný člověk pochyboval o platnosti islámu. Mohamed byl vinnen nesčetnými vraždami a mučením svých obětí. Okrádal karavany a obchodoval s otroky. Jeho pronásledování židů hraničilo s genocidou. Jeho polygamie překračovala hranice, které určovala jeho vlastní zjevení (ačkoliv dostal zjevení, které říkalo, že pro něj je to povoleno). Jedné z jeho žen bylo devět let a jednou z jejích prvních povinností v Mohamedově domě bylo čistit semeno z jeho šatů. Několikrát věřil, že je posedlý démony a pod vlivem magie. Je známo, že vykazoval sebevražedné chování. Nesporně přijal zjevení od Satana a přednesl ho lidem jako zjevení od boha. Prohlásil, že žena má poloviční intelektuální schopnosti proti muži, a že i kdyby se ženě podařilo dostat se do nebe, bude celou věčnost postávat v koutě a čekat na muže, až se přijde sexuálně uspokojit.

Tyto detaily z Mohamedova života vznášejí důležitou otázku: Co musí prorok udělat, než budou muslimové ochotni pochybovat o tom, zda je skutečně největším morálním příkladem v historii? Obyčejně když říkáme, že někdo je morální osobou, myslíme tím, že nepáchá takové činy jako loupeže a vraždy. Mohamed je ale spáchal, a ještě mnoho dalšího. Zdá se, že muslimové používají slovo “morálka” velmi unikátním způsobem. V tomto unikátním muslimském významu toho slova je morální definováno jako “cokoliv, co dělal Mohamed”. Takže pokud Mohamed nechal useknout hlavy stovkám lidí (což udělal), je tento akt stále morální, protože ho udělal Mohamed, a cokoliv Mohamed udělal je podle definice morální.

To ale vznáší další důležitou otázku: Pokud se může největší boží prorok učastnit vražd, loupení, genocidy a obchodu s otroky, můžeme skutečně ukázat na lidi jako jsou Usáma bin Láden a Saddám Husajn a říct, že jsou špatní? Zabili mnoho nevinných lidí, ale to Mohamed také. Saddám umučil bezpočet lidí, ale Mohamed také. Ve skutečnosti bychom mohli tvrdit, že Usáma bin Láden je Mohamedovi morálně nadřazen, protože ačkoliv zabil tisíce lidí, neprodal jejich ženy a děti do otroctví, ani neměl sex s malou dívkou, nebo si nevzal přes deset žen.

Pravda o Mohamedovi byla jedním z nejlépe střežených tajemství. Po staletí bylo v muslimských zemích prakticky nemožné vznést námitky proti Mohamedově osobnosti, protože kdokoliv by takové námitky vznesl, by byl podle prorokova příkladu popraven. Nemuslimský svět jevil o islám jen malý zájem, a ti, kteří se o něj zajímali, záviseli hlavně na moderních muslimských zprávách o Mohamedovi, jako je například výše uvedená pasáž od Mawdudiho. Věci se ale změnily. Nyní se o islám zajímá mnoho lidí a muslimové nedokážou umlčet každého. Co více, s nástupem internetu je nyní nemožné udržet Mohamedův život v tajnosti. Fakta o zakladateli islámu se šíří velmi rychle a muslimové se horečně snaží bránit svojí víru. Informační dálnice si ale razí cestu nevědomostí, která byla po staletí pevností islámského dogmatu. Na konci islám padne, protože celá jeho struktura stojí na víře, že Mohamed byl největším morálním příkladem v historii, a tato víra je prokazatelně falešná.

Další odkazy:
Mohamed, koránské texty, šaría a podněcování k násilí
Mohamed a Aiša
Trest za urážku Mohameda nebo Aláha

Poznámky:

K použitým zdrojům. Obracel jsem se k několika zdrojům původních informací o Mohamedově životě. Life of Muhammad od Ibn Ishaqa (zkrácená verze zde - pozn. Islám Info) je nejrannější Mohamedovou biografií. Sahih Muslim a Sahih Bukhari jsou považováni většinou muslimů za nejspolehlivější zdroje informací o Mohamedově životě. Verše Koránu jsou v českém překladu použity z Hrbkova překladu Koránu.

[1] Muslimové mají námitky, když je jejich náboženství nazýváno mohamedánstvím; nicméně mohamedánstvím zde nazývám pouze islámskou víru o Mohamedovi. V tomto kontextu jde tedy o odpovídající termín.

[3] Než mě zde někdo špatně pochopí, musím říct, že nesrovnávám Mohameda a Johna Wayna Gacyho. Co říkám je, že pokud někdo tvrdí, že někdo je nějvětším morálním příkladem všech dob, nemůže ignorovat důkazy, které toto tvrzení vyvracejí. Pokud manžel podvádí svou ženu v sobotu odpoledne, ale přes týden jí zůstává věrný, nikdo nebude tvrdit, že je vynikajícím manželem, protože většinu času je své ženě věrný. Podobně když muslimové tvrdí, že Mohamed byl největší z proroků, nemohou si prostě vybrat jen ta fakta, která jejich tvrzení podporují.

[4] Abul A’la Mawdudi, Towards Understanding Islam (Islamic Circle of North
America, 1986), str. 52-67.

[5] Ibn Ishaq, Sirat Rasul Allah, (The Life of Muhammad), překlad A. Guillaume.
(New York: Oxford University Press, 1980), str. 106.

[6] Ibid., str. 71-72.

[7] Sahih Al Bukhari, překlad Dr. Muhammad Matraji. (New Delhi: Islamic Book
Service, 2002), číslo 5765.

[8] Ibn Ishaq, str. 596.

[9] Sahih Al-Bukhari, číslo 2787.

[10] Viz. např. Ibn Ishaq str. 368 a str. 676.

[11] Ibid., str. 464.

[12] Ibid., str. 550-551. Viz. také Sahih Al-Bukhari 3017: “Prorok řekl: ‘Pokud se někdo vzdá svého náboženství, zabij ho’.”

[13] Viz. např. Ibn Ishaq, str. 675-676, kde je Asma zavražděna v jejím domě za to, že napsala báseň proti Mohamedovi, nebo Ibid, str. 364-368, kde je Ka’b zavražděn za napsání básní proti islámu. Ibid, str. 550-551, uvádí, že Mohamed dal příkaz zabít 1) al-Hawayritha za to, že ho urazil, 2) ženu jménem Sára, která ho kdysi urazila, a 3) Abdullahovy dvě zpěvačky za zpívání písní o Mohamedovi. Jedna z nich přežila a dostala imunitu; další byli zabiti v souladu s Mohamedovými rozkazy.

[14] Sahih Al-Bukhari, číslo 3894.

[15] Ibid., číslo 3895.

[16] Ibid., číslo 232. Viz. také 229, 230, a 231.

[17] Sahih Muslim, překlad Abdul Hamid Siddiqi, číslo 142.

[18] Sahih Al-Bukhari, číslo 29.

[19] Ibid., číslo 4879.

[20] Ibn Ishaq, str. 165-166.

[21] Sahih Al-Bukhari, číslo 4879.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Tento článek napsal islaminfo dne 23. 1. 2006 v 16:17 hodin a byl zařazen do kategorií doktrína islámu, islám, korán, mohamed. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS kanálu RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašich vlastních stránek.