via Answering Islam

Islám je právem kritizován, protože Korán nařizuje mužům bít neposlušné ženy. Aláh nařizuje mužům bít své ženy, pokud pokračují ve vzpurném chování vůči svým mužům. Následkem toho se tento aspekt islámu stal předmětem odsuzování, neboť mužům umožňuje fyzicky napadnout svojí ženu.

Obhájci islámu jako Badawi se snaží před nemuslimskou veřejností o politicky korektní reinterpretaci. Stejně jako právníci Bílého domu se Badawi snaží o vylepšení obrazu islámu spíše než o odhalení pravdy. Konec konců, nechtějí, aby byl islám vnímán jako náboženství ponižující ženy, obzvláště ne na západě. To by mohlo zastrašit potenciální konvertity. Důsledkem toho bylo muslimskými obhájci podniknuto mnoho pokusů o oslabení postoje Koránu, nebo o jeho zobrazení v odlišném světle.

V tomto vyvrácení prozkoumám Badawiho apologetiku a srovnám ji s množstvím hadísů a dalších islámských textů. Rád bych osvětlil skutečný postoj islámu k bití žen. Je, jak uvidíme, poněkud tvrdší než jsou Badawi a další muslimové ochotni veřejně přiznat. Neobviňuji je proto, že se za to stydí; legalizace bití žen je pro společnost pohromou.

Badawi píše: Nicméně jsou případy, kdy žena pokračuje v úmyslném špatném zacházení a vyjadřuje pohrdání svým manželem a zanedbává své manželské povinnosti. Namísto rozvodu se může manžel uchýlit kvůli záchraně manželství k jinému opatření, přinejmenším v některých případech.

Zpochybňuji zde Badawiho logiku. Tím, o co zde jde není záchrana manželství, ale přivedení ženy k poslušnosti takovým způsobem, který uspokojí jejího manžela. Pokud by si vybral se s ní kvůli její neposlušnosti rozvést, nebo její neposlušnost snášet, jde o jinou otázkou. Manžel se může se svojí manželkou rozvést i když není neposlušná. Žena může manžela uspokojovat v mnoha ohledech, ale v jednom mu odporovat. Může si zvolit snášet její neposlušnost, dokonce i po bití, a nerozvádět se s ní. Žena není bita kvůli záchraně manželství, ale kvůli tomu, aby se muži podřídila.

Kromě toho, od kdy se manželství zachraňují bitím? Většinou jsou jím ničena. Většina žen, které byly zbity, mají pocit ponížení. Neznám žádný případ, kdy byla dospělá žena zbita svým manželem a byla za svá zranění a ponížení vděčná.

Badawi píše: Takovéto opatření je možné přesněji popsat jako mírné klepnutí na tělo, ale NIKDY DO TVÁŘE, jde tudíž více o symbolické opatření než o trest.

Badawi se opět mýlí. Bití není “mírným klepnutím na tělo”. Bití je bolestným ponižujícím zážitkem. Tvrdí, že jelikož nemá být žena udeřena do tváře, je bití pouze symbolické a nikoliv trestem. Má Badawi vůbec tušení, co všechno může bití znamenat? Pouhý zdravý rozum a trocha zkušeností nám řeknou, že člověk může velmi bolestivě zbit, aniž by byl udeřen do obličeje. Mnoho lidí kvůli takovému bití zemřelo. Zranění na těle mohou být velmi bolestivá a těžké bití může mít trvalé následky. Člověk nemusí být udeřen do tváře aby dostal bolestivý výprask.

Badawi se také mýlí v možném rozsahu bití. Islámské bití žen se může vyhýbat obličeji, ale zcela jistě je fyzické a jeho smyslem je způsobit ženě bolest. Podívejme se na to z jiné perspektivy: pokud se již žena proti svému manželovi vzbouřila, “mírné klepnutí” její chování nezmění. V takové situaci by se mu nejspíš vysmála do obličeje.

Zde je související verš Koránu: Muži jsou ochránci a vydržovatelé žen, protože Aláh dal jedněm více (síly) než druhým, a protože je vydržují ze svých prostředků. Poctivé ženy jsou proto oddaně poslušné, a střeží v (manželově) nepřítomnosti to, co jim Aláh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti a špatného chování se obáváte, napomeňte je (zaprvé), (poté) s nimi nesdílejte postel, (a nakonec) bijte (klepněte) je (lehce); pokud se ale vrátí k poslušnosti, nevyhledávejte proti nim prostředky (obtěžování). Neboť Aláh je Nejvyšší, veliký (nad vámi všemi). (4:34)

Zde Badawi používá modifikovaný text Koránu. Všimněme si všech těch slov v závorkách. Tento verš pochází z Aliho překladu Koránu, který byl sepsán s ohledem na západního čtenáře. Ali vložil slova, která měla učinit islám pro západního čtenáře stravitelnějším. Jako Badawi nechtěl, aby byla pravda o islámu a bití žen pochopena správně.

Zde jsou některé z Aliho dodatků k textu Koránu: “síla”, “klepnutí”, “lehce” a “obtěžování”. Všechna tato slova mají zastínit skutečný význam Koránu. V těchto případech byl skutečný význam arabských slov úmyslně zatemněn.

Podívejme se na použití slova “bít”. Ali a Badawi by byli rádi, kdybychom uvěřili, že ve skutečnosti znamená “klepnout”, namísto brutálnějšího slova “bít”. Ale jak ukážu, “bít” je jasně správný překlad.

Slovo použité v Koránu ve verši 4:34 pro “bít” je “idreb”. Jde o tvar slova “daraba”, které primárně znamená “bít, udeřit, uhodit” - podle Slovníku moderní psané arabštiny Hanse Wehra, strana 538.

Arabské slovo “idreb” je primárně používáno dvěma způsoby: 1) přednesení básně, 2) fyzicky bít nebo uhodit. Zjišťuji, že slovo “idrib” je v Koránu použito dvanáctkrát. Osmkrát z toho je použito ve významu fyzického aktu udeření, a třikrát ve významu promluvy nebo použití přísloví.

Z toho je jasné, že nejčastějším použitím tohoto slova je fyzický úder.

Zde je verš Koránu, kde je také použito slovo “idreb”: Setněte jim hlavy, usekněte jim konečky prstů. (8:12)

Zde říká Aláh andělům, aby udeřili na nevěřící. Člověk se musí ptát, zda tu Aláh andělům říká, aby tyto lidi “mírně klepli”.

Nyní se podívejme na kontext verše 4:34. Zaprvé, muž již vyzkoušel slovní vyřešení problému. Již svoji ženu napomenul, a to ji nepřivedlo zpět k podřízenosti. Poté s ní přestal spát. To znamená, že s ní již nemá “vztah”. [Zajímalo by mě, kdo je zde trestán více, muž nebo žena?] A ona stále odmítá svého manžela poslechnout. Takže pokud bude nadále pokračovat ve vzpouře, musí se stát něco drastičtějšího. “Použití přísloví” bude k ničemu. Slovní řešení již selhalo, a oba jsou nyní sexuálně zanedbáni. Protože 4:34 předepisuje pro vyřešení neposlušnosti posloupnost stále silnějších činů, musí být podle tohoto nařízení učiněno něco ještě silnějšího.

Dalším krokem je tedy “idreb”. Logicky může jít pouze fyzické bití, které je se slovem “idreb” v Koránu nejčastěji spojováno. Kontext verše 4:34 tedy ukazuje, že “bití nebo výprask” je správným překladem. Klepnutí je jen muslimským pokusem přebarvit skutečný význam Koránu na růžovo.

K tomuto verši je třeba dodat jednu poslední a velmi důležitou poznámku: všechny překlady Koránu používají v překladu “bití” nebo podobné slovo. Žádný z nich nepoužívá termín související s “použitím přísloví”.

Badawi píše: I zde je nejsilnější opatření omezeno následujícím: a) Musí být viděno jako VZÁCNÁ VÝJIMKA K OPAKOVANÉ DOMLUVĚ K VZÁJEMNÉMU RESPEKTU, LASKAVOSTI A DOBRÉMU ZACHÁZENÍ, jak bylo zmíněno dříve.

Znovu zde selhává Badawiho logika - překrucuje kontext verše. Nařízení k bití žen není “vzácnou výjimkou”, ale třetím krokem při jednání s neposlušnou ženou.

Badawi píše: b) Jak je definováno hadísem, NENÍ POVOLENO UDEŘIT NIKOHO DO OBLIČEJE, ZPŮSOBIT TĚLESNÉ ZRANĚNÍ, NEBO I JEN BÝT HRUBÝ. To, co hadís označuje jako dharban ghayra mubarrih, neboli lehké udeření, bylo rannými právníky interpretováno jako (symbolické) použití miswaku (malého přírodního kartáčku na zuby)! Dále k povolenému “bití” řekli, že nesmí na těle zanechat žádné stopy.

Badawi zmiňuje “miswak”, ale nezmiňuje vlastní hadís. Zde jsou dva odkazy dokazující, že islámské bití žen je fyzické, a má ublížit.

1) “Žena si stěžovala Mohamedovi, že ji její manžel udeřil do tváře (ve které byla stále vidět stopa po úderu). Nejprve jí prorok řekl: ‘Vrať mu to’, ale pak dodal: ‘Počkej, až si to rozmyslím’. Potom pravděpodobně Aláh Mohamedovi zjevil 4:34, a poté prorok řekl: ‘Chtěli jsme jedno, ale Aláh chtěl jinak, a to co chce Aláh je nejlepší’”.

Tento citát pochází z Raziho “At-Tasfir al-Kabir” k 4:34. Razi je jedním z nejznámnějších muslimských učenců, myslím, že věděl, o čem mluví.

Navíc je zde hadís z Bukhariho, svazek 7, číslo 715, který tento výklad podporuje:

“Vyprávěla Ikrima: Rifaa se rozvedl se svojí ženou, a poté si ji vzal Abdur-Rahman. Aiša řekla, že přišla žena v zeleném šátku, a stěžovala si jí (Aiše), a ukázala jí zelené skvrny na kůži způsobené bitím. Bylo zvykem žen navzájem se podporovat, takže když přišel Aláhův prorok, Aiša řekla: “Neviděla jsem žádné ženy trpící tolik, jako věřící ženy. Podívej! Její kůže je zelenější než její šátek!” Když Abdur-Rahman uslyšel, že jeho žena šla za prorokem, přišel se svými dvěma syny, které měl s jinou ženou. Ona řekla: “Při Aláhovi! Neudělala jsem mu nic špatného, ale on je impotentní, a je pro mě k ničemu jako toto”, a držela a ukazovala okraj svého oděvu. Abdur-Rahman řekl: “Při Aláhovi, ó Aláhovo proroku! Lže. Jsem velmi silný a mohu jí uspokojit, ale ona je neposlušná a chce zpět k Rifaaovi”. Aláhův prorok jí řekl toto: “Pokud je to tvůj záměr, pak věz, že je nezákonné vzít si znovu Rifaa, pokud s tebou Abdur-Rahman měl sexuální vztah.” Prorok uviděl dva Abdur-Rahmanovy chlapce a zeptal se ho: “To jsou tvoji synové?” Na to Abdur-Rahman odpověděl: “Ano”. Prorok řekl: “Tvrdíš to, co tvrdíš (že je impotentní)? Ale při Aláhovi, tito chlapci jsou mu podobní jako je vrána podobná vráně”".

Všimněme si na tomto hadísu několika věcí:

1) Žena byla zbita svým mužem kvůli neshodám v manželství.
2) Muslimské ženy trpěly více než nemuslimské ženy (viz. Aišin komentář), všimněme si, že je použito množné číslo. To nám říká, jak dobře se tenkrát muslimské ženy měly. Měly se tak špatně, že se musely “navzájem podporovat”, protože byly tak či onak zneužívány.
3) Žena měla těžké pohmožděniny.
4) Mohamed muže kvůli bití své ženy nenapomenul. Ve skutečnosti ženě vyčetl, že o Rahmanovi řekla, že je impotentní. Ačkoliv měla pohmožděniny, Mohamed to přijal a Rahmana nenapomenul. Je zřejmé, že bití pro něj bylo přijatelné.

Badawi píše: Je zajímavé, že toto rozlišení z pozdního čtrnáctého století je stejné, jako kritérium používané současným americkým právem k rozlišení lehkého a neškodného klepnutí nebo úderu a “zneužívání” v právním slova smyslu.

Tento výrok je irelevantní, protože jsme již ukázali, že islámské bití žen může zanechat pohmožděniny. Co by mělo být poznamenáno je to, že islámské bití žen je ve Spojených státech ilegální. Je zajímavé, že stát schválil zákon, nadřízený zákonu Koránu, který chrání ženy před zacházením povoleným “Aláhem” v Koránu.

Badawi píše: Z toho je jasné, že i tento extrémní a poslední prostředek, a “menší ze dvou zel” poměřováno záchranou manželství, nesplňuje definici “fyzického zneužití”, “rodinného násilí”, nebo “bití žen”, a to podle zákonů liberálních demokracií dvacátého století, kde jsou takovéto extrémy tak běžné, že jsou vnímány jako národní záležitosti.

Badawi se opět mýlí. Islámské bití žen není “menším ze dvou zel”. Je to zlo povolené bohem muslimů. Je to zlo povolené islámským právem. Zacházet s ženami jako se zvířaty je prostě špatné.

A Badawi se mýlí i v tom, že islámské bití žen nesplňuje definici “fyzického zneužití”, “rodinného násilí”, nebo “bití žen”. Je jasné, že islámské bití žen je fyzickým zneužitím a je násilné. Shledávám svělou skutečnost, že se naše společnosti zabývají zneužíváním manželek. Je dobré, že ho sledujeme, identifikujeme a odsuzujeme ho jako špatné. Přál bych si, aby to islámské společnosti dělaly podobně. Islámské společnosti ho nicméně nepovažují za zneužívání, nevedou o něm statistiky, a v souladu s 4:34 ho neodsuzují jako špatné. Konec konců, pokud všemocný Aláh nařídil mužům neposlušné ženy bít, proč by měly posuzovat nebo přezkoumávat jeho nařízení.

Zde je příklad ze Saudské Arábie. Všimněte si institucializovaného aspektu islámského bití žen. Sandra Mackay ve své knize “Saudové” komentuje rozsah bití žen, ke kterému tam dochází.

“Ženy přežívají tak, že se zcela podřídí mužům. V tomto základním vztahu pána a sluhy jsou ženiny potřeby splněny… Neklid je potlačen… Poslušnost je bezpečnost.

Mužova naprostá autorita nad ženou v rodině je udržována pomocí strachu - strachu z fyzické brutality, strachu z ekonomické nejistoty …” (strana 138)

“Moje překladatelka sklonila hlavu a tiše řekla, že když muž shledá ženu neposlušnou, bude zbita”. (strana 139)

Badawi píše: Z přijatelnost takového symbolického vyjádření vážnosti pokračující neposlušnosti NEVYPLÝVÁ JEHO ŽÁDOUCNOST.

Badawimu opět uniká cíl verše 4:34. Bití žen je nařízeno, a podle islámského práva je žádoucí. Pokud žena neposlechne svého manžela, pak ji má zbít. Je žádoucí, aby byla přivedena k podřízenosti svému manželovi, i když to znamená tvrdé bití. A k tomu nám Badawi říká, že jedno z Aláhových nařízení by nemělo být dodržováno, protože podle něj není “žádoucí”?

Badawi píše: V několika hadísech prorok Mohamed od tohoto opatření odrazuje. Kromě jiného říká: “Nebijte ženské sluhy Aláhovy”, “Některé (ženy) navštívily mojí rodinu a stěžovaly si na své muže (že je bijí). Tito (manželé) nejsou nejlepšími z vás”.

Badawi tento hadís cituje chybně. Pochází od Abu Dawuda. Zde je skutečný citát:

č. 2141 Podle Iyase Dhubaba řekl Aláhův prorok:

“Nebijte Aláhovy služebné”, ale když k prorokovi přišel Umar a řekl: “Ženy si dovolují vůči mužům”, (prorok) dal povolení k jejich bití. Pak za rodinou proroka chodilo mnoho žen a stěžovalo si na své muže. Aláhův prorok proto řekl: “Mnoho žen chodí k prorokově rodině a stěžuje si na své muže. Ty nejsou nejlepší mezi vámi”.

Všimněme si, že Mohamed se zde vyjadřuje k ženám, které si stěžovaly jeho ženám: “Ty nejsou nejlepší mezi vámi”. Mohamed nemluvil o mužích, kteří bijí své ženy. Mohamed povolil mužům své ženy bít, protože “si vůči svým mužům dovolovaly”. Mohamed ženám vytýkal, že si na své muže stěžují.

Poznámky Abu Dawuda k 2141 říkají: “To ukazuje, že ženy by měly své muže poslouchat…” K 2142: “To znamená, že muž se co nejlépe snaží o nápravu své ženy, ale pokud selže, může ji jako poslední opatření zbít. Tato tradice nikdy neznamená, že muž může bít svojí ženu bez platného důvodu”.

Zde je další hadís k bití žen od Abu Dawuda:

č. 2142 Podle Umara prorok řekl: “Muž nebude tázán, proč bije svojí ženu”.

Vypadá to, jako by se Umar zabýval ženou, která byla “klepnuta” svým manželem? Samozřejmě ne. Obviňuje Badawi Umara z toho, že nenásleduje Sunnu? A pokud je bití žen v rozporu se Sunnou, proč v Koránu Aláh bití žen nařizuje? Proč ve svém rozloučení Mohamed bití žen povolil? Je zřejmé, že bití žen je v islámu povoleno a dokonce nařízeno.

Komentář k hadísu Sahiha Bukhariho, svazek 7, číslo 132:

Vyprávěl Zam’a: “Prorok řekl: ‘Nikdo z vás by neměl zbít svojí ženu, jako bije otroka, a pak s ní mít na závěr dne sex’”.

Všimněme si, že Mohamed bití žen nezakazuje, pouze nechce, aby byly bity tak těžce, jako mohou být biti otroci muslimů.

Badawi cituje: “Jak by mohl někdo z vás zbít svojí ženu, jako bijete velbloudy, a pak s ní spát?” (Sahih al-Bukhari, svazek 8, číslo 68).

Zde Mohamed mluví o tom zajít při bití ženy příliš daleko a pak s ní mít sex. Nezakazuje bití žen, pouze nechce, aby byly bity jako vzpurná zvířata, řekněme bičem nebo holí. To je podobné předchozímu hadísu. Nicméně fyzické bití žen, které způsobuje bolest a pohmožděniny je povoleno. Pouze není povoleno zbít ženu tak tvrdě, jako zvíře nebo otroka.

Badawi píše: Skutečně následovat Sunnu znamená následovat proroka Mohameda, KTERÝ SE K TAKOVÉMU OPATŘENÍ NIKDY NEUCHÝLIL, bez ohledu na okolnosti.

Tento výrok je z pohledu islámu absurdní. Pokud Korán bytí žen přikazuje, pak ho muslimové musejí dodržovat. Jestli Mohamed bil své ženy nebo ne je irelevantní. Důležité je, že v případě trvalé neposlušnosti bití žen nařídil.

Badawi píše: Islámská učení jsou ve své podstatě univerzální. Odpovídají na potřeby a podmínky různých časů, kultur a okolností. Některá opatření mohou fungovat v některých případech a kulturách, nebo s některými lidmi, a mohou být neefektivní v jiných.

Co to znamená? Zcela jistě to zní sladce a duchovně - “univerzální ve své podstatě”, ale co to znamená ve skutečnosti? Říká Badawi, že muslimští muži na západě nemusejí nařízení Koránu dodržovat, protože je právně a kulturně chybné, nebo že nařízení Koránu na západě nebo v 21. století neplatí? Nebo Badawi přiznává, že západní právní systém je Koránu nadřazený, a Korán by měl být proto zrušen? Společenské zákony Ameriky jsou jistě islámskému právu nadřazeny.

Badawi píše: Podle definice není “povolený” akt ani vyžadován, ani doporučován nebo zakazován. Ve skutečnosti může být lepší URČIT JEHO ROZSAH jeho povolenosti, jako třeba na konkrétních příkladech, než ho nechat neomezený, nebo ho zcela ignorovat. V nepřítomnosti přesného vymezení ho mohou lidé interpretovat podle sebe, což může vést k nadbytečnému používání nebo zneužívání.

Badawi znovu nerozumí textu Koránu. Nazývá bití žen podle 4:34 “povoleným”. Mýlí se, jde o příkaz. Korán jasně popisuje kroky, které je třeba podniknout při jednání s neposlušnou ženou. Třetím krokem je její zbití. Tečka. Jde o příkaz, nikoliv o volbu závislou na mužově rozmaru. Všechno, co islám říká, je, že žena by neměla být zbita tak tvrdě jako otrok nebo zvíře. Tak je vymezen rozsah bití.

Badawi píše: Jakékoliv výstřelky, krutost, rodinné násilí nebo zneužití spáchané “muslimem” nemůže být nikdy vystopováno k žádnému zjevenému textu (Koránu nebo hadísům). Za takové VÝSTŘELKY A ZNEUŽITÍ JE ZODPOVĚDNÁ SAMOTNÁ OSOBA, protože ukazují, že se neupřímně ohánějí islámskými učeními a nařízeními, a přitom nenásledují skutečnou Sunnu proroka.

Podle pravidel islámského bití žen je povoleno způsobit ženě pohmožděniny. Pokud je způsobení pohmožděnin podle amerických zákonů považováno za “zneužití ženy”, pak by za ospravedlňování zneužívání žen měl být viněn islám. Islám sám by měl být posuzován jako náboženství, které ospravedlňuje týrání žen, které se nepodřídí svým manželům. Islám sám by měl být viděn jako celosvětový systém útlaku žen.

Závěr

Pozice islámu k postavení ženy vůči muži je velmi jasná. Korán mužům nařizuje bít své ženy, pokud vytrvávají ve své neposlušnosti k požadavkům a příkazům svých manželů. Jde o brutální způsob, jak ženu podřídit příkazům muže, a jak vidíme v Saudské Arábii, otevírá dveře k tomu, aby byly ženy takřka odlidštěny. Trváním na tom, že ženy nejsou schopné se ovládat, tak staví muže do pozice jejich správců, a tím, že nařizuje jejich bití, staví islám ženy do pozice druhořadých lidí. Jako vydržovaná ceněná zvířata jsou ženy lidmi, se kterými se má zacházet laskavě, ale které mají být tvrdě disciplinovány, pokud vykročí z řady. Neexistuje způsob, jakým lze ospravedlnit toto degradující, institucializované, fyzické a psychologické zneužívání žen povolené a nařízené islámem.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Tento článek napsal islaminfo dne 24. 2. 2006 v 16:18 hodin a byl zařazen do kategorií doktrína islámu, islám, korán, šaría. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS kanálu RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašich vlastních stránek.