Písemným základem džihádu, předcházejícím koncensus učenců, jsou takové verše Koránu jako:

1) “Boj je vám předepsán”. (2:216)
2) “Zabíjejte je, kdekoliv je najdete”. (4:89)
3) “Bojujte proti modloslužebníkům bezvýhradně”. (9:36)

a v takových hadísech, jako v tom, ve kterém Mohamed podle Bukhariho a Muslima řekl:

“Bylo mi nařízeno bojovat proti lidem, dokud nedosvědčí, že není žádný bůh kromě Aláha, a Mohamed je jeho jediným prorokem, a budou dodržovat modlitbu, a platit zakat. Pokud to prohlásí, zachránili přede mnou svojí krev a majetek, s výjimkou práv islámu nad nimi. A jejich poslední účtování bude s Aláhem”,

a hadísu zaznamenaném Muslimem:

“Jít ráno nebo večer do boje na stezce Aláhově je lepší než celý svět a všechno v něm”.

Detaily ohledně džihádu lze najít v záznamech o Mohamedových vojenských expedicích, včetně jeho vlastních nájezdů a těch, na které poslal jiné. První jsou ty, kterých se zůčastnil osobně, asi 27 (někteří říkají 29). Bojoval v osmi z nich, a svojí vznešenou rukou zabil pouze jednu osobu, Ubayy ibn Khalafa, a to v bitvě o Uhud. Na pozdějších expedicích posílal bojovat druhé, zatímco sám zůstával v Medíně, a těch bylo 47.

Džihád je veřejnou povinností. Když ho úspěšně provádí dostatečné množství lidí, není již pro ostatní povinný. Důkazem pro to je prorokův výrok: “Ten, kdo poskytne vybavení vojákovi džihádu sám provádí džihád”.

A Aláh nejvyšší řekl:

“Nejsou si rovni ti věřící, kteří zůstali sedět doma - kromě těch, kdož jsou neschopní, s těmi, kdož usilovně bojují na stezce Boží majetkem svým i osobami svými. Bůh povýšil ty, kdož usilovně bojují majetkem svým i osobami svými, o stupeň výše než ty, kdož zůstali sedět doma. Všem Bůh přislíbil odměnu překrásnou, avšak vyznamenal ty, kdož usilovně bojují, nad těmi, kdož sedí doma, udělením Své odměny nesmírné a ve stupních u Sebe, v odpuštění i v milosrdenství. A Bůh je odpouštějící, slitovný”. (4:95-6)

Pokud by se nikdo z těch, kterých se to týká, nevěnoval džihádu, vůbec by k němu nedošlo, a každý, kdo si je vědom toho, že džihád je povinností, je vinen hříchem, pokud měl možnost se přidat. Za života proroka byl po jeho emigraci (hidžře) do Medíny džihád veřejnou povinností. V následujících časech jsou možné dva postoje k nemuslimům.

První případ je, když jsou ve svých vlastních zemích, a v tomto případě je džihád veřejnou povinností, a o tom autor mluví, když říká “Džihád je veřejnou povinností”, čímž je myšleno pro muslimy a každý rok.

Druhý případ je, když nemuslimové napadnou muslimskou zemi, nebo zemi s ní sousedící, a v tomto případě je džihád osobní povinností obyvatel této země, kteří musí zahnat nemuslimy jakýmkoliv způsobem.

Džihád je osobní povinností všech, kteří stojí ve válečných řadách (a utéct je zločinem) (za předpokladu, že je člověk schopen bojovat. Pokud není, z důvodu nemoci, nebo v případě smrti koně pokud není schopen bojovat pěšmo, nebo protože nemá zbraň, pak může odejít. Je také možné odejít v případě, že protivnická nemuslimská armáda je více než dvakrát větší než muslimská).

Džihád je také (osobní) povinností pro každého (kdo je schopen ho provádět, ať už muž nebo žena, mladý nebo starý), pokud jsou muslimové obklíčeni nepřítelem (ze všech stran, na našem vlastním území, i když je země zruinována, jde o pustinu nebo hory, protože nemuslimské síly v muslimských zemích jsou vážnou záležitostí, která nemůže být ignorována, ale musí se setkat s úsilím a bojem a být vyhnána všemi možnými způsoby. To vše pokud podmínky umožňují shromáždit lidi, vybavit je a přípravit pro válku, pak kdokoliv je nalezen nemuslimy a ví, že bude zabit, pokud bude chycen, je povinnen se bránit všemi možnými způsoby. Pokud si ale není jistý, že bude zabit, což znamená, že může nebo nemusí být, protože může být pouze vzat do zajetí, a ví, že bude zabit, pokud se nevzdá, pak se může buďto vzdát, nebo bojovat. Žena si také může vybrat mezi bojem a vzdáním se, pokud si je jistá, že nebude předmětem neslušného aktu, pokud bude chycena. Pokud si není jistá, že bude před takovým aktem bezpečná, je povinna bojovat, a vzdání se není povoleno.

Ti, kteří jsou vyzýváni (zůčastnit se džihádu, když je veřejnou povinností), jsou všichni schopní muži, kteří dosáhli puberty a jsou příčetní.

Kalífa vede válku proti židům, křesťanům a zoroastriáncům (za předpokladu, že je nejprve vyzval ke konverzi k islámu, a pokud nekonvertují, tak jim nabídl možnost přijmout dhimmi status placením nemuslimské daně z hlavy (džizji), zatímco zůstanou ve svých náboženstvích) a válka pokračuje, dokud se nestanou muslimy, nebo neplatí daň nemuslimů (v souladu se slovy Aláha nejvyššího

Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi. (9:29)

přičemž možnost k tomu je před konečným příchodem Ježíše. Poté od nich již nebude přijato nic jiného než islám, protože placení daně je možné jen do jeho příchodu, což je božsky zjevený Mohamedův zákon. Ježíšův příchod neznamená zjevení dalšího božského zákona, protože bude vládnout Mohamedovým zákonem. Pokud jde o prorokův výrok

“Jsem poslední, po mě žádný další prorok nebude”.

není to v rozporu s Ježíšovým konečným příchodem, protože nebude vládnout podle evangelií, ale jako následovník našeho proroka.

?Bojuj na stezce Boží, vždyť neponeseš břímě jiné než své vlastní! Povzbuzuj věřící a možná že Bůh zadrží nápor nevěřících? 4:84

?Když se setkáte s nevěřícími, stínejte jim hlavy, dokud mezi nimi nezpůsobíte dostatek krveprolití. Pak je spoutejte pevnými okovy. Pak bude čas na omilostnění nebo výkupné.? 47:4

?A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy!? 9:5