Petr Jedlička z Literárních novin a Lukáš Lhoťan z Islámských novin společně napsali článek zabývající se podle titulku multikulturalismem, obsahem ale spíše islámem a jeho vztahu k demokracii. Podívejme se na něj.

Článek začíná tím, že poukazuje na různá pozitiva multikulturalismu a záhy se dostává k jeho odpůrcům:

Tehdy vládnoucí epigoni nového konzervatismu se sílící jinakosti zděsili. Hlásán byl návrat k osvědčenému, vše cizí a totálně nepoddajné ztotožněno s hrozbou. Sociální programy, integrační kurzy a výchova k toleranci přestaly být hodny financování.

Takoví lidé bezpochyby existují, ale co ti, kteří ukazují na selhání konceptu, na jeho nepřijetí imigranty, na rostoucí ideologickou radikalizaci muslimských imigrantů vycházející z klasického islámu. Kteří argumentují fakty a historií? Ti nic? Také jen “vyděšení epigoni nového konzervatismu”? Je vydávání oponentů za xenofoby či dokonce “islámofoby” a rezignace na věcnou diskusi vaší jedinou strategií, pánové?

Nespravedlivý odsudek doposud přežívá. Lidé byť jistého rozhledu, v duši však zpupní a namyšlení, zvyklí jen na svou pravdu a poklonkování ostatních, jej nazývají mrtvým, přežitým. Sami ale nabízí toliko řešení omezená, stavící na zákazech, likvidaci a uzavírání se. Jako by nevěděli, že svět už rozděleným nikdy nebude a civilizace, v jistém okamžiku snad ve střetu, se nakonec budou muset naučit spolu vycházet.

Svět ale již rozdělený je. Například islám ho dělí na Dům míru a Dům války a hranice mezi těmito světy není překročitelná jinak než tak, že ten první dobyje ten druhý, přičemž nemusí nutně jít o dobývání násilné. V moderní západní společnosti mimochodem žádný podobný rozdělující koncept neexistuje.

A řešení, které nabízejí například tyto stránky není založeno na “zákazech, likvidaci a uzavírání se”. Právě naopak. Je založeno na důkladném poznání druhé strany a učinění informovaného rozhodnutí. Islám již volil. Jeho postoj k nevěřícím lze nalézt v jeho posvátných textech.

Jaká je tedy pozice islámu vůči demokracii? Demokracie je forma politického zřízení, ve kterém je zdrojem veškeré moci lid. Menšina se v rámci daných organizačních struktur podřizuje rozhodnutí většiny a tato většina je zároveň zavázána k respektování jejích nezadatelných práv. Základními kameny konceptu jsou pak možnost volby, zákony a prosazování jejich dodržování, účinný veřejný dozor nad státní mocí a použitím jí svěřených prostředků, veřejná diskuse a zajištění sociálních podmínek pro důstojný život všech.

Islám je oproti tomu vírou, širokým výkladem světa, pracujícím s prvky posvátného. Islám vymezuje bazální principy, není však popisem politického zřízení. Dle islámských zásad se politický řád (takzvaná shura) teprve formuje. V muslimském světě existuje zřízení celá řada, četné modely se v konkrétním naplnění vzájemně liší. Nelze tudíž rovně poměřovat demokracii s islámem jako takovým. Můžeme si nicméně porovnat ony principy.

Základem západní společnosti je osobní svoboda jednotlivce. Základem islámské společnosti je absolutní podřízení vůle jednotlivce Aláhovi.

Oba teoretické systémy odmítají despotickou vládu, oba systémy zdůrazňují nutnost dohody, konsensu (v islámské tradici takzvaná ijma?, v Koránu pak přímo ?…a záležitosti své na základě porady mezi sebou vyřizují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají.? (42:38)).

Otázka koncensu se v islámu ale stává aktuální pouze v případě, kdy dané téma není již jednoznačně definováno Koránem a dalšími texty. Bohužel některá zásadní témata, jako je například postoj k nevěřícím nebo nutnost a posvátnost vedení džihádu proti nim, jsou již předem definována. Otázkou koncensu se tak mohou stávat pouze některé jejich z hlediska nevěřících nepodstatné detaily, nikoliv ale tato témata jako taková.

V obou systémech nalezneme potřebu volby, oba též volají po odpovědnosti vládců i ovládaných (v islámské tradici takzvaná al-Bay?ah, záruka loajality). V islámu (konkrétně v doktríně al-?amr bil-ma?ruf wa al-nahi an al-munkar) je, obdobně jako v demokracii, zakotveno právo kritizovat nespravedlnost mocných. Sociální solidaritu islám ve srovnání s demokracií ještě prohlubuje, a to zavedením jak charity zavázané (zakah), tak i dobrovolné (saddaqah).

To samé. Pan Jedlička to pravděpodobně neví, ale pan Lhoťan by měl projevit více upřímnosti. Při srovnávání dvou systémů by se mělo poukázat na jejich ideologické základy. Zatímco západní společnost je založena na koncensu absolutním (v rámci fyzikálních zákonů, pochopitelně) a je možné se dohodnout na čemkoliv, diskutovat o čemkoliv a změnit cokoliv, v islámu tomu tak není, protože základ, a to základ velmi široký, je již předem dán, a nediskutuje se o něm, protože jde o slovo absolutního boha.

Hrozí nám zde nebezpečí, že budeme-li v rámci dvou systémů používat stejné termíny, budeme ve skutečnosti mluvit o rozdílných věcech. A to je přesně to, čeho jsme svědky. V obou systémech jsou skutečně vládci zodpovědní a je možné je kritizovat. V každém systému ale patří jejich zodpovědnost a loajalita někomu jinému. Pokud bude například vládce v islámu utlačovat nějakou skupinu obyvatel v souladu s učením islámu, je vše v pořádku. Pokud tak učiní v demokratické společnosti, stane se obětí skupin bojujích za lidská práva, a pokud ne, jde o selhání společnosti, nikoliv o známku jejího dobrého fungování, jako tomu bude v islámu.

Oproti demokracii, jež je v současnosti konceptem výlučně sekulárním, vychází islám z víry. Bůh ale v Koránu jednoznačně říká: ?Nebudiž žádného donucování v náboženství!? (2:256) Vzniká tedy jednoduché pravidlo. Chceš-li být muslimem, musíš akceptovat islám i s tím, co by tě nějak omezovalo. Nechceš-li být muslimem, nemusíš žádný s islámských zákonů dodržovat, musíš se však řídit obecnými principy, které jsou stanovené na základě diskuze a dohody mezi muslimy a jinověrci.K respektu jiných etnických a náboženských komunit se též vztahuje Prorokův výrok: ?Nech je při tom, co dělají.?

Veršem 2:256 jsme se velmi detailně zabývali v článku Odkrývání reality za džihádem.

Postavení nemuslimů by si zasloužilo stejně detailní rozbor a budoucnu ho provedeme, prozatím pouze odkážu na články Původ mýtu tolerantní pluralistické společnosti, Omarova smlouva a Marocký sultán o svých židovských poddaných.

Popsané schéma je pochopitelně pouhou teorií. V praxi vše funguje poněkud jinak. O existenci autoritářských pořádků v muslimském světě se dozvídáme každým dnem z médií. Stejně tak ale objevíme i v euroamerickém prostředí četné příklady skutečností, jež demokratickým principům odporují: války vedené vládci proti vůli lidu, rasismus, útlak národnostních menšin, volby, ve kterých vyhrává ten, jenž dostal menší počet hlasů. Srovnání krom toho ztěžuje i různost politických tradic a odlišnost jednolitých diskurzů, v nichž je o příslušných tématech hovořeno.

Morální ekvivalence musí být součástí každého takového pojednání, nejsem tedy zklamán, že se s ní setkávám i zde. Kdyby byli autoři upřímní a pokračovali dál, museli by se zabývat i tím, z čeho takové negativní prvky v obou společnostech vyrůstají. Nebojte se toho, pánové, pravda sice bolí, ale osvobozuje.

Máme-li ovšem dojít k vzájemnému pochopení coby základu pro budoucí bezproblémové soužití, nemůžeme začínat u rozdílů v jednotlivinách.

Ne, tento argument neobstojí, protože není argumentem, ale ideologií. Máme-li dojít k vzájemnému pochopení, musíme se především velmi dobře vzájemně poznat.

Stejně jako demokracie, ani islám nesmí být diktován či tupě konzumován v masmediální úpravě.

To je naprostá pravda. A to je také jedním z důvodů, proč zde budeme postupem času v češtině zpřístupňovat důležitou muslimskou literaturu, jako jsou hadísy, Mohamedův životopis, koránské komentáře předních učenců, šaríu a další významné texty předních muslimských kapacit klasického islámu. Čtenáři tak sami budou moci posoudit, čím islám je, a nakolik jsou jeho “moderní extrémistické” verze v souladu či v rozporu s tím, co bylo od Mohameda až dodnes praktikováno jako klasický islám.

Slibným opakem jednoduché duality je právě rozpoznání společného základu a jeho další kreativní a oboustranné rozšiřování v duchu tradice multikulturalismu. Rovněž v muslimském světě podobné procesy již probíhají. Snahy a práce lidí, jako jsou Heba Ezzat, Tárik al-Bišri, Tárik Ramadán či Dyžab Abú Džahdžáh, jež budou v příštích číslech Literárních novin postupně představovány, mohou být příkladem.

Vynikající. Upřímně se těším na polemiku s uvedenými pány, z nichž někteří patří k nejpokrytečtějším tzv. reformátorům. Stejně tak se těším na případnou odezvu autorů článku. Pouze předem upozorňuji, že budu moci odpovědět až v druhé polovině června, protože do té doby budu offline, nicméně komentářová sekce je vám zcela k dispozici.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Je samozřejmé, že jsou sledováni. Co není samozřejmé je, že takováto zpráva je zveřejňována bez souvislosti s konkrétním zátahem na ně. Zoufalý pokus o jejich zastrašení tím, že se jim dá najevo, co všechno o nich víme? V tom případě by šlo spíše o přiznání ztráty kontroly nad situací.

Evropské zpravodajské sítě sledují malé, ale nebezpečné množství islámských militantů, z nichž mnoho nemá žádné přímé spojení s al-Kajdou, a u nichž se očekává, že budou stát za dalším velkým útokem v Evropě.

Důležití evropští bezpečnostní důstojníci varovali v rozhovoru s Associated Press, že relativní snadnost a nenákladnost útoku společně s hněvem a s izolací pociťovanou muslimskou populací, znamená, že další prolévání krve je takřka nevyhnutelné.

Představili obraz různorodé skupiny militantů s různými cíli, s velmi různým společenským a vzdělávacím pozadím, které činí těžkým předpovídat jejich další krok. Ačkoliv můžou být motivováni voláním Usámy bin Ládina po globálním džihádu, jednají převážně nezávisle na vedení al-Kajdy.

“Nexistuje žádný profil; mohou pocházet odkudkoliv”, říká Manfred Murck, zastupující ředitel německé kanceláře pro ochranu ústavy, která sleduje aktivitu extrémistů v Hamburku, domově tří ze sebevražedných pilotů z 11. září. “Nemůžete se zaměřit na určité cíle, nemůžete se zaměřit na určité osoby … Všechno je možné, a vy se můžete pouze snažit a být tak blízko celé skupině, jak je to jen možné”.

Problém dramaticky ilustrují dva poslední nejsmrtelnější útoky - londýnský ze 7. července a madridský z 11. března 2004.

Dva z londýnských útočníků se objevili na okraji vyšetřování jiného teroristického případu, ale autority je nepovažovaly za dostatečně nebezpečné, aby si vysloužili bližší sledování.

Španělské autority říkají, že také monitorovaly některé z útočníků v měsících předcházejících útoku - a v únoru zastavily automobil vezoucí hlavu skupiny, nevědomy si toho, že vede karavanu dalších teroristů převážejících výbušniny. Mysleli si, že mají co do činění s pašeráky drog a nechali je jít.

Částečně poučeni lekcí, kterou se při těchto událostech naučily, zpravodajské služby posilují sledování, i když tím riskují, že vyprovokují protesty skupin pro občanská práva.

? Ve Španělsku, kde zemřelo při výbuších ve čtyřech vlacích 191 lidí, ztrojnásobily autority počet agentů zaměřujících se na terorismus, a sledují asi 250 podezřelých radikálů, uvedl důležitý vedoucího protiteroristických operací, který mluvil anonymně.

? V Londýně, kde čtyři sebevražední útočníci zabili v metru a v autobuse 52 cestujících, říkají policejní důstojníci, že se zabývají asi 40 až 60 lidmi žijícími v Británii, kteří dostali výcvik pákistánských nebo afghánistánských táborech, a o kterých se věří, že mají v plánu provést útoky. O dalších 400 se věří, že jde o sympatizanty.

? V Itálii autority sledují 74 lidí podezřelých z financování terorismu, řekl Pasquale Debidda z finanční policie. Murck z Německa řekl, že v Hamburku je sledováno asi 170 potenciálně násilných radikálů, o kterých se věří, že mají dalších 2000 sympatizantů.

“Zaznamenali jsme významný nárůst v počtu hrozeb” kvůli karikaturám, řekl Lars Findsen, šéf zpravodajců v Dánsku.

Internet nahrazuje militantní mešity jako hlavní místo setkávání potenciálních teroristů, říká Sybrand van Hulst, ředitel holandské AIVD. Stává se také jejich manuálem.

Šéf španělské rozvědky řekl, že prohledání počítačů madridských teroristů ukázalo, že před útokem často navštěvovali Global Islamic Media, stránky al-Kajdy, a poté když potřebovali radu o tom, jak zmizet.

Autority věří, že se na webu naučili, jak vyrábět bomby odpalované mobilními telefony a dokonce použili stejnou značku mobilů - Mitsubishi Trium T110s - které použila skupina stojící za útoky na Bali v roce 2002.

Podobnosti mezi jinak nesouvisejícími útoky jsou podle nich důkazem o moci internetu šířit informace o terorismu. Sebevražedné útoky v Londýně a ty z Casablanky z 16. května 2003 byly provedeny pomocí stejných výbušnin založených na peroxidu, které lze snadno vyrobit z běžně dostupných materiálů, a které jsou přesto velmi silné.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

V Íráku. Další lidé, kteří nepochopili, že islám je náboženství míru.

Spiegel online zjistil, že německé zpravodajské služby zabránily v minulých týdnech třem německým ženám v cestě do Íráku. Ženy, které měly blízké kontakty s německou islámistickou scénou, a z nichž nejméně jedna konvertovala k islámu, se staly předmětem pozornosti zpravodajských agentur poté, co jedna z nich oznámila na internetových stránkách, že se zamýšlí se svým dítětem vyhodit v Íráku do vzduchu.

Není jasné, jak vážně byly jejich výroky míněny, ani jak daleko pokročily jejich plány na útok.

V minulosti se v Německu vyskytlo několik takových případů a něměčtí bezpečnostní úředníci si již dlouho dělají starosti s tím, že islámští militanti rekrutují pro sebevražedné útoky stále více mladých muslimů s německým pasem.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Bývalý kancléř Schröder se stává nejkontroverznější postavou Německa. Přes jasný postoj vlády v Berlíně vyzval k jednání s Hamasem.

Po kritice, které se dočkal po jmenování do čela rusko-německého konsorcia na stavbu plynovodu, se včera jako čestný člen Německé blízkovýchodní asociace dopustil dalšího faux-pas.

S Hamasem se jednat musí

Ve svém projevu před publikem, ve kterém mimo jiné zasedl také německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier nebo manažeři největší německé banky Deutsche Bank prohlásil, že “pokud má politický proces směřující v mírovému řešení na Blízkém východě nadále pokračovat, musí Německo začít jednat s demokraticky zvolenou vládou Hamasu.”

Postavil se tak jasně proti rozhodnutí Spojených států, Evropské unie a samotné německé vlády, která jednání s Hamasem podmiňuje třemi základními podmínkami - Hamas musí uznat Izrael, vzdát se násilí a přistoupit na stávající dohody mezi palestinským vedením a židovským státem.

Celý článek …

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Asi stovka mladíků se v noci střetla s policií po zapalování automobilů a popelnic v pařížském předměstí, které bylo v listopadu místem násilných nepokojů, řekl v úterý místní úředník.

Sedm policistů bylo lehce zraněno a šest mladíků bylo zadrženo ve čtvrti Seine-Saint-Denis během konfrontací, které začaly asi v 20:30 v pondělí večer, uvedl policejní úředník ze severního předměstí hlavního města Francie.

Mladíci začali pálit automobily v reakci na policejní operaci, při které byl o několik hodin dříve zadržen mladý muž. Není známo, kolik automobilů bylo spáleno.

Došlo také k incidentům v sousedící oblasti Clichy-Sous-Bois, kde začaly loňské nepokoje poté, kdy zemřeli dva mladíci, kteří patrně utíkali před policií.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Pomáhat Hamasu od něj bylo skutečně hloupé. Kdyby to nechal na svojí vládě, mohl být stále na svobodě.

Izraelská bezpečnostní agentura a izraelská policie zadržely 10.6. Ijaze Aliho, v pákistánu narozeného brita. Přiznal se k tomu, že je členem britské organizace Islamic Relief Worldwide (IRW), která je podezřelá z pomáhání Hamasu. Přiznal se, že od prosince 2005 pracoval pro pobočku organizace v Gaze jako projektový vedoucí; pracoval na převodu fondů a na pomoci různým institucím a organizacím Hamasu, včetně asociací al-Wafa a al-Tzalah, které byly v Izraeli postaveny mimo zákon. Přiznal se také k tomu, že pracoval v Jordánu a spolupracoval s místními pracovníky Hamasu.

Na Aliho počítači byly nalezeny usvědčující dokumenty, včetně dokumentů dokazujících napojení fondů organizace na nelegální fondy Hamasu v zahraničí (v Británii a v Saudské Arábii) a v Nablusu. Byly také nalezeny fotografie svastik na symbolech izraelské armády, důležitých důstojníků nacistického Německa, Usámy bin Lídina a Abu Musaba Zarkávího, a stejně tak mnoho fotografií vojenských aktivit Hamasu.

IRW byla založena v roce 1984 v britském Birminghamu. Má pobočky v Gaze a v Ramaláhu. IRW poskytuje podporu infrastruktuře Hamasu. Aktivity IRW v Judei, Samarii a pásmu Gazy jsou prováděny sociálními organizacemi ovládanými a obsazenými pracovníky Hamasu. Intenzivní aktivity těchto asociací mají za cíl dále prosazovat ideologii Hamasu mezi palestinskou populací.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Tisíce Azerů protestovaly ve městě Tabríz proti urážlivé karikatuře, publikované ve velkém státním deníku Iran. Pro změnu to nebyla karikatura Mohameda nebo islámu. Byla to karikatura jejich etnika (ukazovala Azerského kluka se švábem, kluk se snažil persky vyslovit slovo “šváb” přičemž mu šváb mu v jazyce Azerů-torki-odpověděl “Co?”). Deník byl zavřen a jeho šéfredaktor a autor obrázku zatčeni za vyvolávání etnických nepokojů. Od r. 2000 bylo zavřeno asi 100 periodik a desítky novinářů bylo pronásledováno, ale hlavně těch, kteří kritizovali režim. Tohleto je první od nástupu Ahmadínežáda.
Ministr kultury také kritizoval novináře za zpochybnění a kritiku Ahmadínežádova dopisu Bushovi a výrok Ajatolláha Jannatiho, že dopis byl božskou inspirací: “Tisk by se neměl vměšovat do politických her a zpochybňovat skutečnost…. radím tisku aby nenahrával nepříteli”.

Prezident Ahmadínežád obvinil západ a hlavně USA, že jsou etnické konflikty v Íránu vyvolávány zvenčí. Tak to jsou ti agenti moc schopní jestli se jim povedlo dostat do íránského státního deníku! A jsou to západní agenti co střílí na íránské Kurdy a mlátí Baluchy a podnikají teroristické útoky v Iráku. Nakonec se mu snad povede dokázat i to, že západ je odpovědný za porušování lidských práv v Íránu… Jen do toho, Majmúne.

Více na Svobodě pro Írán …

Souhrn dalších zpráv z Íránu

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Příval afrických imigrantů, s nímž se potýkají Kanárské ostrovy, je pouze předvěstí velké přistěhovalecké vlny, která čeká Evropu.

Španělsku, neúspěšně bojujícímu s vlnou afrických imigrantů, kteří se za poslední týdny připlavili na Kanárské ostrovy, přijdou na pomoc ostatní země Evropské unie.

Devět členských států včera přislíbilo, že poskytne svá letadla i lodě, aby tak posílily španělské hlídky, snažící se zastavit Afričany mířící k břehům španělských Kanárských ostrovů.

Jen za prvních pět měsíců letošního roku se do oblíbené turistické destinace dostalo sedm a půl tisíc ilegálních přistěhovalců z Afriky. Jde o pětinásobek loňského počtu, což způsobilo na ostrovech kritickou situaci, neboť všechna zadržovací centra pro uprchlíky jsou přeplněna.

Afričanů přibývá, práce nikoli

Současná situace, kdy se v přeplněných a vratkých lodích plaví tisíce Afričanů ke Kanárským ostrovům, je však podle analytiků pouze chabou předehrou toho, na co by se Evropa měla připravit.

Královský Elcano institut v Madridu ve své analýze uvádí, že Španělsko i Evropa stojí na prahu přistěhovalecké vlny ze zemí subsaharské Afriky, která nemá v historii obdoby. Důvod pro ni je podle studie jednoduchý.

V subsaharské Africe dorůstá do produktivního věku početně velmi silná generace. Populační růst však není ani náznakem doprovázen jen vzdáleně rychlým rozšiřováním pracovních příležitostí pro mladé.

A tato situace se pravděpodobně nemá šanci změnit ani v nejbližších desetiletích, předvídá pesimisticky analýza madridského institutu.

Celý článek …

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Další detaily k článku Džihádisté chtěli vyhodit do vzduchu Ministry of Sound.

A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný. (Korán, 9:5)

Jak ukazuje zveřejněný fragment rozhovoru, londýnští džihádisté mají velký problém interpretovat tento verš jako poselství Náboženství míru. Zabíjejte pro ně znamená prostě zabíjejte.

Akbar řekl: “Naším cilem je bránit čest muslimů, jo, a zavést zpátky islámský stát, protože kdyby tu byl islámský stát, pak by nebyly problémy”.

Dva muži, oba z Crawley v západním Sussexu, diskutovali o opuštění žen a rodin a o tom, jestli je Akbar připraven připojit se k Khyamovi a jít bojovat džihád do Pákistánu.

Khyam řekl, že věří, že Británie je kufr [nevěřící] země a dodal: “Vidíš věci jinak než já, ale pro mě to nic neznamená, prostě je třeba je zabít a prolít krev. Pro mě je to jasné”.

“Verš říká chystejte jim nástrahy, obléhejte je a zabíjejte je když je najdete, pro mě je to prostě jasné, zabíjet je”.

Akbar citoval z Koránu: “Nejlepší věc kterou můžete udělat je vehnat hrůzu do jejich srdcí, o tom nejsou pochyby, není nic lepšího než to. Vložíme strach do jejich srdcí”.

Khyam ho varoval, aby o tom promluvil s těmi, “kteří vedou džihád” v Pákistánu a dodal: “Takže teď v Anglii, představ si, že něco uděláš a jsou tu bratři, mohl bys je ohrozit, takže je lepší se poradit s těmi, kteří vedou džihád. Je tu struktura, takže pracuj v jejím rámci”.

Dodal: “Je to blízko, bratře … každý je teď připraven”.

Vrhneme v srdce těch, kdož nevěří, hrůzu za to, že přidružili k Bohu něco, k čemu On neseslal žádné zplnomocnění. A útulkem jejich bude oheň pekelný - a jak hnusný bude příbytek nespravedlivých! (3:151)

A hle, Pán tvůj vnukl andělům: ?Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích a bijte je po všech prstech!? (8:12)

Schystejte tudíž proti nim voje seč síly vaše stačí a silné čety jízdy, jimiž postrachem naplníte nepřítele Boha a nepřítele svého a jiné mimo nich, o nichž dosud nevíte, však o nichž Bůh ví. A cožkoli vydáte ze jmění na stezce boží, splaceno vám bude a nebudete zkráceni. (8:60)

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Británie je na dobré cestě k tomu stát se světovým střediskem džihádistického teroru.

Dvacet “velkých spiknutí” islámských teroristů bylo odhaleno v Británii bezpečnostními službami, odhalil ministr vnitra John Reid.

Reid řekl, že existence tolika spiknutí znamená, že policie a MI5 jsou plně vytížené a nemohou věnovat své cenné protiteroristické zdroje zdlouhavému veřejnému vyšetřování sebevražedných útoků v Londýně z minulého roku.

Reid odhalil existenci spiknutí - kterých je mnohem více, než bylo dříve oznámeno - minulý týden na setkání s některými z příbuzných obětí loňských útoků a s lidmi, kteří je přežili.

Neposkytl další detaily, ale jeho tvrzení zapadá do tvrzení MI5, podle kterého může být ve Spojeném království až 1200 podezřelých teroristů.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Ze stránek genocidního prezidenta:

Prezident Mahmoud Ahmadínežád řekl ve zprávě, která byla přečtena na vzpomínkové ceremonii za mučedníka Mahmouda Shahbaziho, že mučedníci (t.j. většinou sebevražední zabijáci) jsou vzorem pro třetí generaci Islámské revoluce. Zpráva vydaná oddělením vztahů s veřejností prezidentské kanceláře, která byla přečtena prezidentským poradcem pro záležitosti mládeže, vyjadřuje naději, že upřímná snaha o představování mučedníků mládeži je bude dále uspěšně uvádět jako vzory.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Předpokládám, že jde o dílo nějaké naivní nevěřící fotbalové mysli. Zelené pole je vlajka Saudské Arábie a nápis je šahada, tedy vyznání islámu (není boha kromě Aláha a Mohamed je jeho prorokem).

Vedle vlajek Izraele a Dánska? A do toho snad mají kopat nějací nevěřící?

Je těžké předem posoudit, jestli se tento míč stane spouštěčem nového džihádu, který by mohl konkurovat Bitvě o karikatury. Muslimové jsou ve svém postoji k urážkám islámu nevypočitatelní, a i některé velmi závažné prohřešky je nechávají zcela chladnými. Jako například zabíjení dětí a civilistů džihádisty (nejen) v izraeli, nebo zabíjení muslimů muslimy (nejen) v Íráku. Uvidíme.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Po varování zpravodajské služby zabránili izraelští vojáci chystanému sebevražednému útoku. Armáda obdržela konkrétní informaci o plánovaném útoku radikáků z Nábulusu na západním břehu Jordánu. Izraelcům se podařilo u Nábulusu zadržet dva Palestince s výbušninami. Palestinci přišli ke kontrolnímu stanovišti, a když u nich vojáci chtěli provést rutinní kontrolu, dali se na útěk, při kterém odhodili vak s trhavinami. Vojáci Palestince zadrželi a dalšího podezřelého pak zastřelili poblíž bezpečnostního plotu dělícího pásmo Gazy od Izraele.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Hizbaláh napadl Izrael raketou Kaťuša a Izrael útok opětoval. Nejde o žádnou vyjímečnou událost, až na to, že v tomto případě zasáhli “mírotvůrci” z OSN a dohodli mezi oběma stranami příměří. Proč, když v jiných případech je ostřelování Izraele nechává chladným? Titulek napoví.

Siniora tlačil na tři zahraniční zastupitele, aby se do záležitosti vložili, ze strachu, že by mohla následovat velká eskalace, která by se vymknula kontrole. Pederson mluvil s generálním tajemníkem OSN a francouzský a americký vyslanec hovořili se svými protějšky v Izraeli.

Po různých pokusech, včetně snahy libanonské rozvědky o diskusi s vedením Hizbaláhu, Lidovou frontou pro osvobození Palestiny a s Islámským džihádem, která selhala, zasáhl přímo Saad Hariri, syn bývalého libanonského premiéra Rafíka Haririho. Hariri snes vede protisyrský tábor. Mnohokrát hovořil s vedením Hizbaláhu.

Tyto rozhovory nakonec uspěly a došlo k souhlasu, že k ukončení boje dojde přesně v 5:17 odpoledne. Bylo také řečeno, že příměří bylo možné pouze v důsledku přímého zásahu Rady bezpečnosti OSN a americké ministryně zahraničí. Libanonský list al-Nahar řekl, že poté, co Izrael pohrozil bombardováním Bejrůtu v případě, že bude pokračovat ostřelování raketami Kaťuša, zasáhla Riceová přímo prostřednictvím americké ambasády v Libanonu.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Palestinský ministr zahraničí Mahmoud al-Zahar označil výzvu prezidenta Abbáse k vypsání referenda, kde by se lidé mohli vyjádřit k možným změnám v politickém přístupu vůči Izraeli, za zbytečnou.

“Tvrdíme, že toto není potřeba,” řekl Zahar, jeden z vedoucích představitelů militantního hnutí Hamas, pro zahraniční agenturu během návštěvy Malajsie odvolávaje se na jasné zamítnutí této výzvy ze strany vládnoucího Hamasu.

“K vypsání referenda jsou potřeba peníze a my žádné nemáme. Nikdo Izrael jako stát neuzná, proto není nutné ani referendum,” řekl Zahar.

Zaharův komentář jen podtrhl rozdíl v názorech Hamasu a prezidenta Abbáse, jehož strana Fatah prohrála v lednových parlamentních volbách právě s Hamasem.

Abbás dal minulý týden hnutí Hamas ultimátum, aby přijalo návrh mírové dohody, když Izrael vysídlí Západní břeh a arabský východní Jeruzalém, oblasti okupované od roku 1967.
Hamas však stále provolává zničení Izraele.

“On věří v politické přístupy, které z našeho pohledu není možné zavést. Jsou nereálné,” řekl Zahar o prezidentu Abbásovi. “Neobáváme se výsledku referenda, ale byla by to jen ztráta času a peněz.”

Podělte se o odkaz na tento článek ...