“A něco, co nemělo být zapomenuto, bylo ztraceno. Historie se stala legendou, legenda se stala mýtem …”

- Pán prstenů

Wolfgang Bruno

Vždy vynikající spisovatel a historik Victor Davis Hanson porovnává moderní Evropu s eposem “Pán prstenů” od J.R.R. Tolkiena, který byl nedávno novozélandským režisérem Peterem Jacksonem proměněn v úspěšnou filmovou trilogii. Jako obyvatelé Tolkienova imaginárního světa jsou Evropané uvyklí životu v míru a prosperitě. Jejich usedlý způsob života začíná být ale ohrožen, ačkoliv ne všichni z nich si toho zatím všimli. Na východě povstává stín dávného nepřítele, nepřítele, který nás neohrožoval tak dlouho, že jsme takřka zapomněli na něj i na to, jak nebezpečný dokáže být.

Vzpomínky na dávné bitvy vybledly tak, že je vnímáme takřka jako pohádky. Nepřítel byl naposledy poražen, nikoliv ale zničen. Dlouho se od té doby držel při zemi, stáhnul se do svých zemí, a čekal na příští příležitost k úderu. A teď cítí naši slabost.

Jeden prsten, Prsten moci, který spustí velkou válku rozhodující o budoucnosti svobody ve Středozemi, je velkou analogií islámu. Mnoho mužů bylo svedeno nepopíratelnou mocí prstenu a doufalo, že ji použijí pro svůj vlastní zisk v prázdné víře, že ji budou moci ovládat. Ale Prsten moci má svojí vlastní vůli a je neodmyslitelně zlý. Nemůže být použit k ničemu dobrému. Pomalu zkazí každého, kdo ho používá, nahradí cokoliv bylo pozitivní a vznešené temnotou, a nezanechá nic než prázdnou schránku. Jako Nazg?lové, kdysi velcí králové, nyní bezduché nástroje v rukách zla.

Před dlouhou dobou byly oblasti od Egypta přes Sýrii k Íráku, Íránu a Pákistánu místy nejrannějších civilizací známých člověku. Dnes, islám dávno spotřeboval tyto živoucí kultury, a nahradil je islámským zpátečnictvím, terorismem a nenávistí, s žádným jiným učelem v životě než být ke službě Ummě. To je také osud Francie, pokud se francouzi neprobudí a nezmění své způsoby. Francouzská elita je na stejné šílené výpravě: prvořadým nepřítelem pro ni není islám, ale anglo-američtí rivalové, proti kterým od Napoleonových dob, pokud ne dříve, bojovala prohranou bitvu. Myslí, že mohou jezdit na tygrovi a “použít” islám k tomu, aby získali zpět něco ze své bývalé slávy. Protějškem Sarumana, zrádcovského čaroděje, by mohl být Jacques Chirac a francouzská politická elita stojící za Eurábijským projektem. Jsou nepřítelem uvnitř, a tváří se, jako by byli na naší straně, zatímco již dávno spojili síly s temnotou, a až padnou, mohou sebou stáhnout další.

Nezasvěcenci mohou být zmateni tím, že fantastický příběh jako Pán prstenů mohl svým kouzlem svazovat generaci za generací. Odpovědí na hádanku možná je, že ačkoliv je plný Elfů, skřetů a podivných bytostí, je v zásadě lidským příběhem, příběhem o zbabělosti, zradě a smrti, ale také o naději, nových začátcích a neočekávané odvaze. Nade všechno je příběhem o tichých lidech, malých lidech, jako jsou Hobiti nebo Enti, náhle z nutnosti povstávající a prokazující statečnost a oddanost, kterou od nich nikdo neočekával, nejméně ze všeho oni sami. Lidé, kteří jsou připravováni o své denní životy, aby se postavili rostoucímu zlu shromažďujícímu se za branami a hrozícímu zničit vše, co je jim drahé. Mnoho z těch, kteří nás mají chránit, ustoupí před výzvami, které před nimi stojí. Jiní, jako Saruman nebo eurabijské elity, doufají, že zvětší svoji vlastní moc. Další, jako Denethor, Správce Gondoru, jsou paralyzováni nerozhodností a ponechávají svůj národ bez ochrany, zatímco se nepřítel chystá zaútočit. A ještě jiní, jako Théoden, král Rohanu, jsou zaslepení lidmi jako Gríma Červivec, jako Johnové Espositové, Taríkové Ramadánové a multikulturní omlouvači islámu světa. Ti se stále ještě mohou ve dvanácté hodině probudit a navrátit se k vedení obrany.

Je snadné sledovat selhání mnoha našich vůdců i při pouhém rozpoznání našeho protivníka, být svědkem jeho početní velikosti, a uzavřít tím, že jsme boj prohráli. Je to také nesprávné. Jak nám ukazuje Tolkien, někteří z těch u moci při zvládání své zodpovědnosti selžou. Ale jiní, kteří nebyli do těchto výpočtů zahrnuti ani jako přátelé, ani jako nepřátelé, v posledním okamžiku povstanou, a převáží váhy ve prospěch sil dobra. Pokud se velcí lidé prokáží být v tomto boji příliš malými, pak budou muset malí vyrůst a nést břemeno. Skutečnou vůli k rozpoznání nepřítele a jeho slabin nelze nalézt v médiích, v přeplacených mozkových trustech, a zcela jistě ne na našich “progresivních” univerzitách a mezi většinou politiků. Je možno jí najít na malých webových stránkách bývalých muslimů, jako SecularIslam.org, KnowIslam.org, FaithFreedom.org, ApostatesOfIslam.com a IslamReview.org a na některých stránkách nemuslimů jako JihadWatch.org. Její zpráva je nesena světem blogosférou, globální komunitou blogů a soukromých stránek, která stále více prosazuje svůj vliv a vyzývá významné mediální sítě. Velká média budou muset následovat vedení, nebo upadnout v důvěře a ve významu, jak stále více a více lidí bude porovnávat jejich omlouvačný postoj s lepšími argumenty a analýzami poskytovanými jinde.

Není na nás rozhodnout, v jaké době budeme žít. Vše, o čem můžeme rozhodnout je, co uděláme s časem, který nám byl dán. Tento úkol byl svěřen nám. A pokud nenajdeme cestu my, pak ji nenajde nikdo. Možná přišel čas, abysme odvrhli zlo tam, odkud přišlo, ať už to budou ohně Mordoru, nebo žhnoucí písky Arábie. Mnoho je toho na miskách vah, možná samotná civilizace. Pouze čas ukáže, jak jsme se této výzvy zhostili.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Tento článek napsal islaminfo dne 8. 5. 2006 v 0:22 hodin a byl zařazen do kategorií evropa, islám. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS kanálu RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašich vlastních stránek.