Sandro Magister píše v Chiese o nejnovějších výzkumech “Christopha Luxenberga”, odborníka, který studoval původ Koránu a ranného islámu. Tento druh výzkumu, který na Koránu provedl, je stejným druhem práce, kterou bezpočetní odborníci provedli s Biblí - ale zatímco tito bibličtí experti mají pohodlné pozice na univerzitách, Luxenberg publikuje pod pseudonymem a obává se o svůj život.

Že byla aramejština esperantem velké části dávného Středního východu bylo nyní díky filmu Umučení Krista od Mela Gibsona, který byl natočen v tomto jazyce, zaznamenáno i širokou veřejností.

Že byla ale syro-aramejština také základem Koránu, a to Koránu primitivně křesťanského systému, je ale mnohem specializovanější názor, a to názor takřka nelegální. A je více než jen trochu nebezpečný. Autor nejvýznamnější knihy na toto téma - německý profesor semitských a arabských jazyků - dal z opatrnosti přednost psaní pod pseudonymem Christoph Luxenberg. Před několika lety byl jeden z jeho kolegů, Suliman Bashear, na Nabluské univerzitě v Palestině vyhozen svými pobouřenými studenty z okna.

V Evropě 16. a 17. století, rozbité náboženskými válkami, se bibličtí učenci udržovali v bezpečné vzdálenosti pseudonymy. Pokud ale ti, kteří tak činí dnes, jsou koránskými experty, je to znamení toho, že éra nového historického, lingvistického a filologického čtení začala i pro muslimskou svatou knihu.

Z mnoha důvodů jde o slibný začátek. Profesor Saarlandské unuverzity v Německu Gerd-Rüdiger Puin a další koránští odborníci z oboru filologie tvrdí, že tento přístup ke svaté knize islámu může porazit fundamentalistické a manichejské čtení, a může ji přivést do lepšího světla prostřednictvím svých vazeb na judaismus a křesťanství.

Kniha Christopha Luxenberga vyšla v Německu v roce 2000 po názvem “Die Syro-Aramäische Lesart des Koran” (Syro-aramejské čtení Koránu) a byla publikována v Berlíně vydavatelstvím Das Arabische Buch. Momentálně je nedostupná a nebyla přeložena do dalších jazyků. Chystá se ale nové doplněné vydání, opět v němčině.

Zde následuje rozhovor s autorem, otištěný v Německu v listu Süddeutsche Zeitung a v Itálii v L´espresso 12-18. března 2004:

Od Evangelií k islámu

Rozhovor s “Christophem Luxenbergem” od Alfreda Hackensbergera

Otázka: Profesore, proč si myslíte, že je užitečné podniknou toto znovupřečtení Koránu?

Odpověď: “Protože v Koránu je mnoho obskurních míst, které od začátku nedokázali vysvětlit ani arabští komentátoři. O těchto pasážích se říká, že jim může porozumnět pouze bůh. Západní výzkum Koránu, který je na západě systematicky podnikán až od 19. století, bral vždy za svůj základ komentáře arabských učenců. Ti ale nikdy nešli za etymologická vysvětlení některých termínů cizího původu”.

Otázka: V čem je vaše metoda odlišná?

Odpověď: “Začal jsem od předpokladu, že jazyk Koránu musí být studován z hostoricko-lingvistického úhlu pohledu. Když byl Korán sestaven, arabština jako psaný jazyk neexistovala; tudíž se mi zdálo jasné, že v úvahu je třeba vzít především aramejštinu, která byla v době mezi 4. a 7. stoletím nejen jazykem psané komunikace, ale také esperantem této oblasti západní Asie”.

Otázka: “Řekněte nám, jak jste postupoval”.

Odpověď: “Nejprve jsem provedl ’synchronní’ čtení. Jinými slovy, četl jsem jak v arabštině, tak v aramejštině. Díky tomuto postupu jsem byl schopen odhalit rozsah dříve neočekávaného vlivu aramejštiny na jazyk Koránu: ve skutečnosti většina toho, co je nyní označováno jako ‘klasická arabština’, je derivací aramejštiny”.

Otázka: Co potom říkáte až dodnes přijímané představě, že Korán je první knihou psanou v arabštině?

Odpověď: “Podle islámské tradice pochází Korán ze sedmého století, zatímco první příklady arabské literatury v plném významu té fráze nacházíme až o dvě století později, v čase ‘Mohamedovy biografie’; to znamená života Mohamedova, jak byl zapsán Ibn Hišamem, který zemřel v roce 828. Můžeme proto říct, že postkoránská arabská literatura se vyvíjela postupně, v období následujícím práci al-Khalila bin Ahmada, který zemřel v roce 796, zakladatele arabské lexikografie (kitab al-ayn), a Sibawwayha, který zemřel v roce 796, kterému vděčíme za gramatiku klasické arabštiny. Pokud nyní budeme předpokládat, že skladba Koránu byla ukončena v roce Mohamedovy smrti, 632, pak před sebou máme interval 150 let, během kterých se neobjevují žádné stopy po arabské literatuře, která by stála za zmínku”.

Otázka: Takže v Mohamedově době arabština neměla přesná pravidla, a nebyla používána k psané komunikaci. Jak byl tedy Korán zapsán?

Odpověď: “V této době neexistovaly žádné arabské školy - možná s výjimkou křesťanských center al-Anbar a al-Hira v jižní Mezopotámii, neboli v dnešním Íráku. Jejich liturgickým jazykem byla syro-aramejština. A ta byla prostředkem jejich kultury, a obecněji jazykem psané komunikace”.

Otázka: Jaký je vztah mezi jazykem této kultury a původem Koránu?

Odpověď: “Od začátku třetího století se syrští křesťané ve své evangelické misi neomezovali na blízké země jako na Arménii nebo Persii. Vydávali se do vzdálenějších teritorií, až k hranicím Číny a západního pobřeží Indie, a do celého Arabského poloostrova až do Jemenu a Etiopie. Je proto celkem pravděpodobné, že aby mohli své křesťanské poselství přinést arabským lidem, používali mimo jiné jazyk Beduínů, neboli arabštinu. Aby mohli šířit Evangelia, museli nutně používat spletenec jazyků. Ale v době, kdy arabština byla pouze skupinou jazyků a neměla žádnou psanou formu, misionáři neměli jinou možnost, než se uchýlit k vlastnímu psanému jazyku a svojí vlastní kultuře; tedy syro-aramejštině. Důsledkem toho bylo, že jazyk Koránu se zrodil jako psaný arabský jazyk, který byl ale zároveň derivací arabo-aramejštiny”.

Otázka: Chcete tím říct, že každý, kdo nebere syro-aramejský jazyk v úvahu, nemůže přeložit a intepretovat Korán správně?

Odpověď: “Ano. Kdokoliv, kdo chce studovat Korán důkladně, musí být vzdělán v syro-aramejské gramatice a v literatuře té doby, 7. století. Pouze tak může určit původní význam arabských výrazů, jejichž sémantická interpretace může být určena pouze zpětným překladem do syro-aramejštiny”.

Otázka: Pojďme k nepochopením. Jednu z nejkřiklavějších chyb, kterou citujete, je ta o pannách slíbených v islámském ráji sebevražedným bojovníkům.

Odpověď: “Začínáme se slovem ‘huri’, pro nějž arabští komentátoři nemohli najít žádný jiný význam než ony nebeské panny. Pokud ale bereme v úvahu derivace ze syro-aramejštiny, tento výraz znamená ‘bílé hrozny’, které jsou jedním ze symbolických prvků křesťanského ráje, vzpomínaných v poslední večeři Ježíše. Je zde další koránský výraz chybně interpretovaný jako ‘děti’, nebo ‘mládenci’ ráje. V aramejštině označuje plod vína, který je v Koránu přirovnáván k perlám. Pokud jde o symboly ráje, tyto interpretativní chyby jsou pravděpodobně spojeny s mužským monopolem na koránské komentáře a na interpretaci Koránu”.

Otázka: Mimochodem, co si myslíte o islámském šátku?

Odpověď: “Súra 24, verš 31 v arabštině říká ‘Ať bijí svými závoji proti svým vakům’. To je nepochopitelná fráze, pro kterou byla nalezena tato interpretace: ‘A nechť spustí závoje své na ňadra svá’. Pokud je ale tato pasáž čtena ve světle syro-aramejštiny, znamená jednoduše ‘Ať si upnou opasky kolem svých boků’”.

Otázka: Znamená to tedy, že závoj ve skutečnosti znamená pás čistoty?

Odpověď: “Ne přesně. Je pravda, že v křesťanské tradici je pás spojován s čistotou: Marie je zobrazována s pásem okolo boků. Ale ve svědectví evangelií o poslední večeři si Kristus také upíná zástěru kolem boků před tím, než omyje apoštolům nohy. Je zde mnoho jasných paralel s křesťanskou vírou”.

Otázka: Objevil jste, že súra 97 se zmiňuje o Betlému. A ve vašem překladu súry Marie je její “porod” “uskutečněn Pánem”. Co více, text obsahuje pozvání ke svaté liturgii, ke mši. Není pak Korán ničím jiným než arabskou verzí křesťanské Bible?

Odpověď: “Ve svém původu je Korán syrsko-aramejskou liturgickou knihou, se zpěvy a s výňatky z Písem, která mohla být používána při křesťanských bohoslužbách. V druhé řadě můžeme Korán vidět jako začátek kázání směřovaného k přinesení víry ve svatá písma mekkanským pohanům, a to v arabském jazyce. Jeho sociopolitické sekce, které nejsou nijak zvláště spojeny s původem Koránu, byly přidány později v Medíně. Na svém počátku nebyl Korán zamýšlen jako základ nového náboženství. Předpokládá víru v Písma, a slouží proto jako pouhá cesta k arabské společnosti”.

Otázka: Mnoha muslimům, pro které je Korán svatou knihou a jedinou pravdou, můžou vaše závěry připadat jako rouhání. S jakými reakcemi jste se prozatím setkal?

Odpověď: “V Pákistánu byl zakázán prodej výtisku ‘Newsweeku’, který obsahoval článek o mojí knize. Jinak musím říct, že při svých setkáních s muslimy jsem se nesetkal s nepřátelským chováním. Naopak, oceňovali zaujetí nemuslima studiemi zaměřenými na objektivní pochopení jejich svatého textu. Moje práce může být posuzována jako rouhačská pouze těmi, kteří se rozhodli lpět na chybách v interpretaci božího slova. Ale jak je psáno v Koránu, ‘Nikdo nedokáže přivést na správnou cestu ty, které bůh přivedl k chybě’”.

Otázka: Neobáváte se fatwy, rozsudku smrti jako byl ten, který byl vynesen nad Salmanem Rushdiem?

Odpověď: “Nejsem muslim, takže mi toto riziko nehrozí. Kromě toho, neurazil jsem Korán”.

Otázka: Přesto ale používáte pseudonym.

Odpověď: “Učinil jsem tak na radu muslimského přítele, který se obával, že nějaký horlivý fundamentalista by mohl jednat z vlastní iniciativy a nečekat na fatwu”.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Tento článek napsal islaminfo dne 3. 7. 2006 v 0:18 hodin a byl zařazen do kategorií doktrína islámu, islám, korán. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS kanálu RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašich vlastních stránek.