Sirat Rasoul Allah - Život proroka Mohameda

Krátce po této výpravě do Badru vyslal prorok Abduláha bin Jahše společně s osmi Emigranty na cestu. Dal Abduláhovi dopis a nařídil mu, aby si ho přečetl až po dvou dnech pochodu; také mu řekl, aby se vyhnul hádkám se svými společníky.

Po dvou dnech cesty otevřel Abduláh dopis a nalezl v něm následující pokyny: ?Pokračuj do Nakhly, která se nachází mezi Mekkou a Al-Taifem, zde pátrej po Kurajšovcích a přines zprávy o jejich činnosti.? Abduláh řekl: ?Učiním, jak píšeš!? Pak řekl o dopise svým společníkům a dodal: ?Také mi zakázal nutit vás činit cokoliv proti vaší vůli. Jestli si tedy chcete vysloužit mučednickou smrt, pojďte se mnou; ale pokud ne, tak jděte zpět.? Všichni šli s ním a nikdo se nezdržel, avšak v Bahranu dva cestovatelé ztratili velblouda, o kterého se střídali, a tak se ho vydali hledat a zůstali pozadu. Abduláh šel dál s ostatními do Nakhly, kde se setkali s Kurajšovskou karavanou doprovázenou čtyřmi muži, vezoucí náklad hrozinek, sušené kůže a jiného zboží.

Karavana se zprvu Abduláha a jeho doprovodu obávala, protože se zastavili v jejich těsné blízkosti, avšak když se k nim přiblížil Ukaša - který měl oholenou hlavu jako poutník ? vrátila se jim odvaha a řekli si: ?Jsou to poutníci, těch se nemusíme bát.?

Toto se událo posledního dne posvátného měsíce Radžabu (říjen). Abduláh a jeho společníci se mezi sebou radili: ?Pokud je necháme jít, tak dojdou do večera na posvátné území, kde před námi budou v bezpečí; ale když je teď napadneme, znesvětíme tím posvátný měsíc. A tak váhali a zdráhali se zaútočit, ale nakonec sebrali odvahu a rozhodli se pozabíjet co nejvíce Kurajšovců a sebrat zboží, které s sebou vezli. A tak Wakíd zabil jednoho Kurajšovce šípem, ostatní dva byli vzati do zajetí a čtvrtý uprchl.

Když se Abduláh se svými společníky, karavanou a zajatci vrátil do Medíny, řekl: ?Jedna pětina naší kořisti patří Aláhovu prorokovi.? Bylo to ještě před tím, než se stalo odvádění jedé pětiny z každé kořisti Aláhovi povinností Věřících. Jedna pětina z karavany byla vyhrazena pro Aláhova proroka a zbytek rozdělil Abduláh mezi své společníky.

Avšak když přijeli do Medíny, řekl jim prorok: ?Nenařídil jsem vám válčit během posvátného měsíce a odešel pryč od karavany i od vězňů a odmítl si od nich cokoliv vzít. Únosci z toho byli sklíčeni a usoudili, že jsou odsouzeni k záhubě a také jejich muslimští bratři je pokárali za jejich čin. Kurajšovci v Mekce říkali: ?Mohamed a jeho společníci narušili posvátný měsíc; prolili během něho krev, loupili a vzali zajatce.? Židé vykládali tuto událost jako špatné znamení prorokova osudu.

Když se diskuze na toto téma příliš rozšířily, vyjevil Aláh svému prorokovi následující slova: ?Až se tě budou ptát na boje během posvátného měsíce, řekni: ´Bojovat během posvátného měsíce je vážná věc, ale bránit někomu v uctívání Aláha a nevěřit v Něho, bránit mužům ve vstupu do svaté mešity nebo je z ní vypudit, je mnohem závažnější.´?

A tak si Aláhův prorok přivlastnil karavanu a vězně. Kurajšovci vyslali muže, aby vyjednal výkupné za vězně, ale prorok mu řekl, že je nemůže propustit, dokud se nevrátí dva Emigranti, kteří se zpozdili za Abduláhem, když hledali ztraceného velblouda, protože se obával, že se mohli setkat s Kurajšovci, kteří jim mohli ublížit. ?Pokud jste je zabili, tak my zabijeme naše vězně.?, řekl. Poutníci se však vrátili, a tak prorok vězně propustil, přičemž jeden z nich konvertoval k islámu a zůstal s Mohamedem v Medíně.

Poté, co Aláh povolil loupení, nařídil, aby čtyři pětiny vždy připadly kořistitelům a jedna pětina Jemu a Jeho prorokovi, přesně tak, jak to udělal Abduláh v případě unesené karavany.

Toto byl první případ, kdy muslimové loupili, kdy muslimové vzali zajatce a kdy muslimové zabili muže. Stalo se to osmnáct měsíců po příjezdu Emigrantů do Medíny.

Brzy se Aláhův prorok doslechl o tom, že se Abu Sufjan ? kterého zmeškal u al-Ušajry ? vrací ze Sýrie s velkou karavanou naloženou zbožím v doprovodu třiceti nebo čtyřiceti mužů. A tak řekl Věřícím: ?Jděte této karavaně naproti; snad vám Aláh zaručí kořist.? Lidé se rychle shromáždili, avšak někteří z nich měli strach a jiní váhali, protože nevěřili, že by se prorok opravdu pustil do války.

Mezitím dorazil Abu Sufjan do Hidžázu, kde sbíral informace od každého jezdce, kterého potkal, z obavy, aby nevystavil své lidi nebezpečí. Konečně se doslechl: ?Mohamed shromáždil své společníky, aby napadli tebe a tvoji karavanu.? Celý vyděšený vyslal do Mekky posla jménem Damdam, aby svolal Kurajšovce, kteří by jim pomohli chránit zboží a aby je varoval před ohrožením, které představoval Mohamed a jeho společníci.

Po příjezdu do Mekky usekl svému velbloudovi čenich, otočil sedlo předkem dozadu a prodal vlastní košili, aby naznačil, že přiváží znepokojivé zprávy. Křičel: ?Ó Kurajšovci! Mohamed ohrožuje vaši vzácnou karavanu! Může být již přiliš pozdě, abyste ji zachránili. Pomozte! Hned teď!?. Lidé se spěchali připravit, vykřikujíc: ?Opravu si Mohamed myslí, že zvítězí tak snadno jako u Nakhly? Ne, tentokrát mu dáme jinou lekci!? A tak se Kurajšovci shromáždili a žádný muž urozeného původu nezůstal pozadu, až na Abu Lahaba, který místo sebe poslal muže, jenž mu nebyl schopen splatit dluh.

Prorok sám odjel z Medíny se svými společníky na začátku Ramadánu (prosinec), přičemž pověřil Abu Lubaba správou záležitostí v Medíně.

Muž jménem Musab nesl prorokův bílý prapor, zatímco jeden černý prapor (znak Orla) nesl Ali a další nesli Pomocníci. Měli s sebou sedmdesát velbloudů, o které se muži střídali. Když skupina přijela do Al-Safry, vesnice mezi dvěma horami, a prorok se zeptal na jména místních kmenů, bylo mu řečeno, že jsou to Banu al-Nar (synové ohně) a Banu Hurak (synové pálení). Prorok tím byl znepokojen, protože viděl ve jménech špatné znamení, a tak vesnici a hory obešel a cestoval údolím známým jako Dhafiran. Tam se zastavil a dorazila k němu zpráva, že Kurajšovci vyrazili z Mekky na pomoc své karavaně. Zeptal se svých lidí na názor, co by se mělo učinit, načež al-Mikdad řekl: ?Jdi tam, kam tě vede Aláh! Jsme s tebou a neřekneme ti to, co řekly děti Izraele Mojžíšovi, ´Ty a Tvůj pán běžte bojovat, my zůstaneme zde!´ Místo toho říkáme ´Jdi Ty i Tvůj pán do boje, my půjdeme s tebou!´? Prorok poděkoval za jeho prohlášení, požehnal mu a řekl: ?Poraďte mi i vy, muži Pomocníků.? Pomocníci sice byli ochotni bránit proroka proti útoku v Medíně, ale obával se, že by nemuseli považovat za svoji povinnost bojovat za něho mimo vlastní území. Ale Sad odpověděl: ?Věříme ti a přesvědčili jsme se, že zjevení, které jsi přinesl, je pravdivé. Proto jsme uzavřeli smlouvu! Učiníme jak řekneš! Kamkoliv půjdeš, půjdeme s tebou; budeme spolehliví v bitvě a věrní v boji. A snad ti Aláh ukáže něco v nás, co potěší oko a získá Jeho požehnání.?

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Tento článek napsal islaminfo dne 4. 7. 2006 v 0:12 hodin a byl zařazen do kategorií mohamed. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS kanálu RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašich vlastních stránek.