Sirat Rasoul Allah - Život proroka Mohameda

Když Aláhův prorok dorazil poblíž Badru, obdržel zprávy o umístění Kurajšovců, a poslal několik ze svých společníků k pramenům v Badru, aby zjistili další informace. Společníci přivedli dva otroky, vodní správce Kurajšovců, kteří Mohamedovi přiznali, že “Kurajšovci jsou na druhé straně toho písečného přesypu”. Prorok se zeptal: “Kolik mužů je tam?” a oni odpověděli: “Mnoho!” Zeptal se: “Jaký je jejich počet?” ale otroci řekli, že nevědí. “Kolik velbloudů denně poráží?” Otroci odpověděli: “Některé dny devět, některé dny deset”, a prorok řekl: “Pak jich musí být devět set až jeden tisíc”.

Mezitím se dva ze společníků vrátili k prameni, aby nabrali vodu, a zaslechli rozhovor mezi dvěma dívkami a domorodcem, který řekl: “Zítra nebo pozítří dorazí karavana”.

Abu Sufjan se nicméně vydal před svou karavanou na výzvědy, a poté, do oba společnící odešli, se dostal k vodě nepozorován. Zeptal se domorodce, jestli neviděl nějaké cizince a bylo mu řečeno: “Nikoho podezřelého, kromě dvou jezdců, kteří sesedli poblíž toho kopce, nabrali si vodu do lahví a odjeli”. Abu Sufjan se vydal na místo, kde se zastavili, a při prohlížení velbloudího trusu v něm našel datlová semínka. “To je krmivo z Medíny”, zvolal, a rychle se vrátil ke karavaně, odklonil jí od cesty a Badr zcela obešel. Urychleně se snažili dostat se z nebezpečí, a když Abu Sufjan usoudil, že se karavana dostala do bezpečí, poslal zprávu armádě Kurajšovců, že se můžou vrátit do Mekky.

Abu Jahl se ale odmítl do Mekky vrátit aniž by v Badru ukázal svojí sílu. “Zůstaname tu tři dny, porazíme krávu, nakrmíme lidi, popijeme vína, a necháme se pobavit zpěvačkami. Uslyší nás celá Arábie, náš pochod, naši zábavu, a navždy k nám budou mít respekt! Nechte nás to proro uskutečnit”. Jedna skupina, která ve výpravě neviděla další účel, se vrátila do Mekky, ale zbytek armády následoval Abu Jahla.

Armáda Kurajšovců pochodovala, dokud nedošla k písečnému předhůří na západní straně údolí Badru, byli ale zdrženi deštěm a bahnem seslaným Aláhem. Mohamed a jeho síly nebyly v údolí tak omezeni, a dosáhli Badru dříve a zastavili se poblíž. Al-Hubab se ptal proroka, jestli bylo toto místo vybráno Aláhem, a když prorok odpověděl, že bylo vybráno v podle jeho vlastní strategie a bez vyšších instrukcí, al-Hubab řekl: “Ať potom lidé vstanou a pochodují k prameni vedle nepřítele; na cestě uzavřeme studny s výjimkou té poslední. Okolo ní uděláme zásobník a naplníme ho vodou; pak, až budeme bojovat, můžeme pít, ale nepřítel ne”. Prorok odpověděl: “Tvá rada je dobrá!” a zařídili se podle ní.

Někteří z Kurajšovců se nicméně vydali k zásobníku a prorok řekl: “Nechte je pít”, ale pouze jeden z těch mužů přežil bitvu příštího dne. Byl to Hakim, který se později přihlásil k islámu.

Tu noc Kurajšovci poslali Umajra, aby zjistil počet společníků. Obešel armádu a vrátil se s hlášením: “Je jich o něco více nebo méně než tři stovky; ale dejte mi čas, abych zjistil, jestli mají nějaké další muže v záloze”. Znovu odešel, ale vrátil se a řekl: “Neviděl jsem nic; ale poslouchejte mě. Boj přináší neštěstí. Velbloudi z Medíny přinášejí náhlou smrt. Tito muži nemají žádné jiné útočiště nebo ochranu než své meče, a věřte tomu, že ani jeden z nich nezemře, aniž by před tím zabil jednoho z nás. Pokud za každého z nich zemře jeden z nás, co bude potom moct život nabídnout?”

Pak povstal Utba a obrátil se ke Kurajšovcům: “Napadením Mohameda a jeho společníků nezískáte nic! Pokud ho porazíte, mnoho z jeho mužů jsou naši příbuzní a vy nikdy neučete před nenávistí Kurajšovců, jejichž příbuzné jste zabili. Vraťte se proto, a nechte Mohameda bojovat proti jiným arabům”. Abu Jahl se posmíval: “Jeho plíce jsou naplněny strachem z pohledu na Mohameda a jeho společníky! Nestáhneme se, dokud Aláh nerozhodne mezi námi a Mohamedem”, a poslal zprávu Amirovi, muži, jehož bratr byl zabit v Nakhle, první muž, který byl zabit v islámu. “Tvůj spojenec si přeje vrátit se zpět. Povstaň tedy, a odplať vraždu tvého bratra tak, že povedeš lidi do boje”. Tak byl roznícen plamen války, Kurajšovci se nenechali odradit od svého zlého záměru, a Utbova rada byla odvržena.

Když Utba slyšel urážku Abu Jahla, křičel: “Uvidíme, kdo z nás dvou je zbabělec!” a hledal helmu, kterou by si mohl nasadit; nemohl ale v celé armádě najít žádnou, která by padla na jeho hlavu, protože jeho lebka byla tak velká. Proto si kolem hlavy uvázal kus látky.

Brzy Aláhův prorok spatřil Kurajšovce vstupovat do údolí a modlil se: “Aláhu! Toto jsou Kurajšovci s jejich domýšlivostí a marnivostí, kteří Tě urazili a obvinili Tvého proroka z podvodu. Ó Aláhu! Zajisti mi Tebou slíbenou pomoc a v vyhlaď je v tento den!”

K bitvě u Badru došlo v pátek ráno, sedmnáctého dne Ramadánu.

Jeden z Kurajšovců, zkažený, svárlivý člověk, nyní vystoupil před armádu a řekl: “Volám Aláha jako svědka že se napiju ze zásobníku a ničím ho, nebo zemřu při pokusu o to”. Hamza vyrazil do boje proti němu, a když se setkali, Hamza ho udeřil a přesekl jeho nohu mezi kolenem a chodidlem. Muž padl na záda a krev z jeho nohy stříkala mezi armádu Kurajšovců; plazil se ale k zásobníku, aby splnil svůj slib. Tam ho Hamza zabil.

Pak vyšel Utba, doprovázen svým bratrem a synem, a pronesl výzvu k osobnímu souboji. Vystoupili tři muži z Pomocníků, ale Kurajšovci s nimi odmítali bojovat a kříčeli: “Nechte nás bojovat se sobě rovnými z našeho kmene! Tak jim Aláhův prorok dal Ubajdu a Hamzu a Aliho, a oni řekli: “Souhlasíme. Tito jsou vznešení a nám rovní!” Ubajda čelil Utbovi, Hamza jeho bratrovi, a Ali jeho synovi. Ubajda a Utba zranili jeden druhého, ale Hamza a Ali zabili své protivníky a pak se otočili a zabili zraněného Utbu. Pak odnesli Ubajdu zpět ke svým společníkům.

Aláhův prorok nabral hrst písku a hodil ho ve směru Kurajšovců. “Ať je přepadne zmatek!”, zakřičel, a nařídil svým společníkům útok.

Vítězství bylo jejich, a Aláh zabil mnoho velitelů Kurajšovců, a způsobil, že mnoho jejich šlechticů bylo vzato do zajetí. Podle jednoho z Mohamedova následovníků v den bitvy Abu Daud “následoval modloslužebníka, aby ho zabil, a hle! jeho hlava padla před tím, než jí dosáhl můj meč; pak jsem věděl, že ho zabilo něco jiného”. Turbany jsou čelenkami arabů, a znamením andělů byly toho dne bílé turbany v pozadí; pouze Gabriel měl turban žlutý. Andělé s výjimkou bitvy u Badru nikdy nebojovali s chrakteristickými znameními. V jiných bitvách byli také přítomni, ale pouze aby zvětšili počty, nikoliv aby bojovali.

Ukaša v bitvě u Badru bojoval, dokud se mu nezlomil meč. Pak k němu přišel prorok a dal mu kus dřeva a řekl: “Bojuj s tímto”. Když ho vzal do ruky a zamával s ním, proměnil se v meč s dlouhou čepelí, silný, zářící a ostrý. Bojoval s ním, dokud v ten den Aláh nezajistil muslimům vítězství, a nechal si ho, a bojoval s ním ve společnosti Aláhova proroka v mnoha dalších bitvách.

Zatímco společníci po bitvě brali zajatce, Aláhův prorok uviděl v Sadově tváři výraz nelibosti. Prorok řekl: “Zdá se, že to, co lidé dělají, neseš s nelibostí?” a Sad odpověděl: “Ano, při Aláhovi. Toto je první porážka, kterou Aláh nevěřícím připravil, a já bych raději viděl úplný masakr než záchranu jejich životů”. Aláhův prorok nicméně ten den svým společníkům řekl: “Vím s jistotou, že mnoho z Banu Hašim a dalších Kurajšovců bylo do boje proti nám přivedeno proti jejich vůli. Pokud tedy kdokoliv z vás narazí na někoho z Banu Hašim, nezabíjejte je”. Prorok dal podobné instrukce ohledně svého strýce al-Abase a jistých dalších Kurajšovců, kteří v minulosti proroka chránili. I přesto byl masakr velký.

V den bitvy o Badr, po bitvě, Abdul-Rahman prošel kolem několika Kurajšovců, kteří nebyli schopni utéct, a viděl svého starého přítele Umaju se synem. Umaja zvolal: “Jsi ochoten vzít mě za vězně? Výkupné bude mít větší hodnotu než kořist, kterou neseš! Abdul-Rahman odhodil svojí kořist a vzal ho a jeho syna a odešel s nimi. “Ale Bilal ho se mnou viděl, a byl to Umaja, kdo trápil Bilala, když byl ještě otrokem v Mekkce. Když ho spatřil, prohlásil: ‘Nejhorší z nevěřících! Nechte mě zemřít, pokud mu bude dovoleno žít!” a křičel na prorokovy společníky, aby Umaju zabili. Udělali kolem něj kruh, a snažili se ho chránit, ale on udeřil Umajova syna do nohy a ten padl na zem. Pak Umaja vydal takový výkřik, jaký jsem ještě nikdy neslyšel. Řekl jsem mu: ‘Zachraň se sám. Nemůžu ti již více pomoci’, a lidé se na ně vrhli s měči a oba zabili; a já jsem řekl: ‘Ať je Aláh k Bilalovi milosrdný! Moje kořist je pryč, a přišel jsem i o své vězně!’”.

Poté, co Aláhův prorok skončil s nepřítelem, nařídil, aby bylo mezi zabitými nazeno tělo Abu Jahla. První muž, který v bitvě narazil na Abu Jahla, byl Muadh, který ho napadnul a useknul mu chodidlo a kotník; ale Abu Jahlův syn zasadil Muahdovi takovou ránu, že mu takřka odsekl ruku. “Zůstala mi držet jenom na kůži”, řekl Muadh. “Poté mě bitva odnesla od Abu Jahla a já jsem po celý den pokračoval v boji a tahal svojí ruku za sebou; ale po nějaké době začala obtěžovat tak, že jsem jí přišlápl a utnul jsem jí. Pak jsem jí odhodil”. Další ze společníků později zmrzačeného Abu Jahla udeřil, ale stále ještě v něm zůstalo trochu života. Když Mohamed nařídil jeho nalezení, byl nalezen Abduláhem bin Masudem. “Našel jsem ho v poslední agónii a poznal jsem ho. Šlápnul jsem mu na krk - protože mě jednou v Mekkce chytil, urazil mě a kopnul mě do prsou - a řekl jsem mu: ‘Aláh tě nakonec zostudil, ó Aláhův nepříteli!’ On odsekl: ‘Jakým způsobem mě zostudil? Je pro muže ostudou, že jsi ho zabil ty? Řekni, kdo je dnes vítězem?’ Já jsem odpověděl: ‘Aláh a Jeho prorok!’ Pak jsem mu usekl hlavu a přinesl ji Aláhovu prorokovi a řekl: ‘Toto je hlava Abu Jahla, Aláhova nepřítele!’ Pak jsem hodil hlavu před proroka a on chválil Aláha”.

Pak Aláhův prorok nařídil, aby zabití byli vhozeni jámy a byli do ní vhozeni všichni kromě Umaje, jehož tělo bylo tak oteklé, že nemohlo být snadno zbaveno zbroje; proto na něj naházeli tolik hlíny a štěrku, aby bylo zakryto. Když byla těla házena do jámy, prorok řekl: “Teď, vy lidé v jámě, uvědomili jste si pravdu Pánova slibu? Protože já jsem zjistil, že to, co mi Pán slíbil, bylo splněno”. Jeho společníci řekli: “Mluvíš k mrtvým mužům?” a on odpověděl: “Vědí, že to, co říkám, je pravda!”

Po bitvě prorok nařídil, aby byla všechna kořist shromážděna, a společníci se o ní přeli. Ti, kteří ji sbírali, řekli: “Patří nám”, a ti, kteří pronásledovali nepřítele, řekli: “Kdyby nebylo nás, nebyli byste schopni ji posbírat”. Také ti, kteří chránili proroka, pro případ, že by byl napaden, řekli: “Nemáte na ní větší právo než my. Přáli jsme si bojovat, ale nemohli jsme opustit Aláhova proroka”. Pak jim Aláh vzal všechny příčiny ke sporu a svěřil rozdělení lupu svému prorokovi; a ten slíbil rovný díl všem muslimům.

Aláhův prorok poslal napřed posla, aby nesl radostné zprávy o vítězství, a pak vyrazil do Medíny, s armádou, lupem a vězni. V Rauhu se s ním věřící setkali, aby mu blahopřáli k vítězství, které jemu a jeho společníkům zajistil Aláh. Salama ale pronesl: “Proč nám blahopřejete? Při Aláhovi, potkali jsme jenom plešaté muže, kteří byli zmasakrováni jako chromí velbloudi!” Přitom se prorok usmál a řekl: “Ale synovče, to byli starší komunity”.

V al-Safře nařídil prorok při zpáteční cestě, aby byl jeden z vězňů, al-Nadr, popraven, a později během cesty druhý, Ukba. Aláhův prorok přijel do Medíny den před vězni, a když dorazili, rozdělil je mezi své společníky se slovy: “Zacházejte s nimi dobře”. A oni s nimi jednali s velkou laskavostí.

Krátce po svém návratu shromáždil prorok na tržnici židy a promluvil k nim: “Přihlašte se k islámu předtím, než vás Aláh potrestá stejně, jako potrestal Kurajšovce!” Ale oni odpověděli: “Nelži sám sobě! Povraždil jsi několik Kurajšovců, kteří byli nezkušení a nevěděli, jak bojovat. Kdybys bojoval s námi, poznal bys, že jsme muži, s jakými ses ještě nestřetl”. Pak Aláh seslal tento verš: “Řekni těm, kteří nevěří: ‘Budete poraženi a uvrženi do pekkla. Když se u Badru střetly dvě armády, šlo o zázrak. Jedna armáda bojovala ve jménu Aláha; druhá byla třikrát větší, ale považovala Věřící za stejně početné, jako byli oni. Ale Aláh dává svojí pomocí sílu těm, kterým chce’. Jistě je v tom poučení pro ty, kteří mají oči, aby uviděli”.

Pokud jde o Badr, Aláh zjevil celou súru, Kořist (č. 8, pozn. př.). “Rci: ‘Kořist patří Bohu a jeho proroku’. … Tehdy přislíbil vám Bůh, že vydá jeden z oddílů v ruce vaše: a přáli jste si, aby nebyl to oddíl silnějsí; však Bůh chtěl dokázati pravdu slovy svými a zničiti do posledniho nevěřící: aby dokázal pravdivost pravdy a zničil ničemnost i kdyby odporno to bylo provinilým. Když vzývali jste Pána svého o přispění a vyslyšel vás: ‘Propůjčím vám tisíc andělů ku pomoci, řadu za řadou’: Tehdy vnukl Pán tvůj andělům: ‘Zajisté budu s vámi: dodejte tedy odvahu věřícím. Vrhnu postrach v srdce těch, kdož neuvěřili a vy bijte je v šíje jejich a utínejte konečky všech prstů jejich:
to proto, že odštěpili se od Boha a proroka jeho. A kdokoli odpadne od Boha a proroka jeho, zví, že Bůh zajisté přísným jest v trestání.’”

“Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a posla Jeho a neodvracejte se od něho, zatímco mu nasloucháte! A nebuďte jako ti, kteří říkali ‘Slyšeli jsme’, ale zatím vůbec neposlouchali. Nejhoršími tvary před Bohem jsou věru hluší a němí, kteří neuvažují rozumně. Kdyby v nich byl Bůh rozpoznal něco dobrého, věru by jim byl dal slyšet, ale i kdyby jim byl dal slyšet, byli by se zády otočili a odvrátili se.”

“Vzpomeňte si, jak bylo vás málo a byli jste poníženými v zemi a báli jste se, že vás lidé odvlekou násilím! Tehdy vám dal útočiště a podpořil vás pomocí Svou a uštědřil vám pokrmy výtečné - snad budete vděční! … Vy, kteří věříte! Budete-li bohabojní, On dá vám spásné rozlišení a promine vám vaše špatné činy a odpustí vám; vždyť Bůh je pln laskavosti nesmírné. … A těm, kdož jsou nevěřící, řekni, že přestanou-li, bude jim odpuštěno to, co se již stalo; jestliže však znovu začnou, pak naplní se obvyklý osud předešlých. Bojujte tedy proti nim, aby už nebylo pokušení k odpadlictví a aby všechno náboženství bylo jen Boží.Jestliže však přestanou, pak Bůh jasně vidí vše, co dělají. A jestliže se obrátí zády, vězte, že Bůh je vaším ochráncem; jak výtečný to ochránce a jak výtečný to pomocník!”

“A vězte, že zmocníte-li se jakékoliv kořisti, náleží z ní jedna pětina Bohu a poslu, příbuzným, sirotkům, nuzným a po cestě Boží jdoucímu.”

“Vy, kteří věříte! Kdykoliv střetnete se s nějakým oddílem, vytrvejte pevně a vzývejte často Boha - snad dosáhnete úspěchu! Poslouchejte Boha a posla Jeho a nehádejte se, abyste neztratili odvahu a neodvrátil se od vás vítr příznivý! Buďte trpěliví, neboť Bůh stojí na straně trpělivých! Nebuďte jako ti, kdož vyrazili ze svých obydlí domýšlivě a stavějíce se na odiv lidem, aby odvraceli jiné od cesty Boží - však Bůh objímá ve vědění svém vše, co dělají. Připravte tedy proti nim všechno, co schopni jste postavit ze síly a oddílů jezdeckých, abyste zastrašili nepřátele Boží i nepřátele své a jiné mimo ně, které ještě neznáte, ale které Bůh dobře zná. A cokoliv vydáte na cestě Boží, bude vám plně nahrazeno a nebude vám ukřivděno. A budou-li ochotni k míru, buď k němu ochoten i ty a spoléhej na Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí.”

“Proroku, povzbuzuj věřící k boji! Bude-li mezi vámi dvacet vytrvalých mužů, porazí dvě stě, bude-li jich mezi vámi sto, porazí tisíc nevěřících, neboť to jsou lidé nechápaví.”

Když byl seslán tento verš, muslimové si mysleli, že je velmi těžké a obtížné, aby dvacet z nich mělo bojovat proti dvěma stovkám, a jedna stovka proti tisíci; proto Aláh zmenšil jejich břemeno nahradil tento verš jiným: “Nyní vám Bůh ulehčil, neboť dobře ví, že mezi vámi je slabost. Bude-li mezi vámi sto vytrvalých, porazí dvě stě, a bude-li jich mezi vámi tisíc, porazí dva tisíce z dovolení Božího, vždyť Bůh je na straně vytrvalých.” To znamená, že musí bojovat s nepřítelem, který by je převažoval v počtech více než dva proti jednomu, ale je jim povoleno stáhnout se, pokud se setkají s větší přesilou.

Aláh řekl: “Hledali jste výkupné a světská potěšení, ale Aláh chce život budoucí”, což znamená, že mohou zabíjet, aby šířili Jeho náboženství, které je cestou k příštímu životu. Před tím Aláh určil neudělovat tresty s výjimkou případů, kdy byla porušena Jeho nařízení; jinak by muži z bitvy u Badru byli tvrdě potrestáni za to, že vzali zajatce. Nicméně On přiznal válečnou kořist jako dar prorokovi a jeho společníkům od Aláha, soucitného, slitovného. Řekl: “Používejte toho, čeho jste nabyli, protože je to zákonné a dobré; a bojte se Aláha, neboť Aláh je odpouštějící a slitovný”.

Pak vyzval muslimy k sjednocení a učinil Pomocníky a Emigranty přáteli v náboženství, a prohlásil, že nevěřící všeho druhu mají být z přátelství muslimů vyloučeni. “Pokud to neuděláte, budou na zemi pochybnosti a velká zkaženost”.

Celkem se bitvy u Badru zúčastnilo osmdesát tři Emigrantů a dvěstě a třicet jeden Pomocníků, a osm z nich zemřelo v boji jako mučedníci. Padesát Kurajšovců bylo pobito a čtyřicet tři bylo vzato do zajetí.

Bitva u Badru byla v historii islámu zlomovým bodem a tři stovky, které v ní bojovaly, se staly nejoceňovanějšími věřícími. Prorok naplno využil božského zásahu, který takové vítězství umožnil, a zpráva o vítězství byla sama po staletí předávána do nejmenších detailů. Badr také učinil konflikt s Mekkany nevyhnutelným: jejich čest byla naprosto pošpiněna vyvržencem, a co více, bylo nyní jasné, že Mohamed si na nich zamýšlel vybojovat duchovní a světský vliv, který tak dlouho v Arábii měli. Kurajšovci neměli jinou možnost než dovést záležitost do konce.

V samotné Medíně byl prorok stále obtěžován židy a farizeji. Protože nebyl ještě dost silný, aby proti nim podnikl odvetu jako proti skupině, uchýlil se k jiné taktice. Měsíce následující po Badru jsou prostoupeny rostoucí bezohledností a fanatismem, a vraždami prováděnými v duchu vášnivé a krvavé spravedlnosti. Rok po Badru uběhl v atmosféře vznětlivých nepokojů, a pak přišla spásná bitva u Uhudu.

Během roku následujícím po bitvě o Badr provedl prorok několik malých nájezdů na Kurajšovce; v Mekkce zatím synové těch otců, kteří byli poraženi jako nevěřící u Badru, shromažďovali lidi na boj proti prorokovi. A poslali své vyslance na venkov, aby tam proti němu podněcovali lidi.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Tento článek napsal islaminfo dne 6. 7. 2006 v 0:16 hodin a byl zařazen do kategorií mohamed. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS kanálu RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašich vlastních stránek.