S militarismem islámu je třeba bojovat vojensky a s jeho ideologií zase ideologicky. Jsou dvě fronty války proti barbarství.

Thomas Jefferson a John Adams o islámu

Hugh Fitzgerald

V nedávném článku, k jehož napsání byla podnětem četba Vítězství v Tripoli Joshuy Londona, Andrew Bostom, který sestavil knihu The Legacy od Jihad (Dědictví džihádu), cituje z Londonova textu množství názorných popisů islámu a muslimů od některých z nejdůležitějších postav americké historie. Dvěma z nich byli Thomas Jefferson a John Adams, v roce 1786 vyslanci (Jefferson v Paříži, Adams v Londýně) nově ustanovené Americké republiky. Setkali se ve Velké Británii se zástupcem Tripolitánie (dnešní Lýbie), Sidi Haji Rahmandem Adjou. Jako další křesťanské námořní mocnosti trpěla Amerika státním pirátsvím muslimských korzárů. Slovo pirátství znamená pouhé náhodné hledání lupu a není odpovídajícím popisem formálního systému, kterým muslimští korzáři vedli válku proti křesťanským obchodním lodím, s předchozí znalostí a s podporou muslimských vládců severoafrických států – které byly pod zdánlivou vládou osmanských vládců v Istanbulu.

Jefferson i Adams byli vzdělaní lidé. Zajeďte si do Quincy nebo do Monticella a podívejte se na jejich knihovny, a pak si představte psaný materiál, který udržuje proud amerických prezidentů. Neměli ale žádný důvod znát islám. Zajímali se o civilizaci západu, ke které patřili. Islám byl pouhým rušivým a násilným vetřelcem na jihu a na východě tohoto západu. Pojetí, že jednou budou muslimové v západním světě trvat na tom, že západ toho tolik islámu dluží, že renesance byla prakticky muslimským vynálezem, by jimi bylo považováno za to, čím je: za absurditu, historickou travestii od začátku do konce.

Věděli ale o tom, co bylo příčinou chování muslimů? Ne. Proto se zeptali, proč berberské státy (dnešní Maroko, Alžír, Tunisko a Lýbie) neustále útočí na američany a na všechny další obchodní lodě nevěřících, kradou jejich náklad a námořníky, berou je do islámských zemí a zotročují tyto křesťanské námořníky, kteří mohli být někdy vykoupeni, a někdy ne. Proto se zeptali vyslance, pana Adji, proč muslimové Maghrebu, berberští piráti, jak byli na západě známi, dělají to, co dělají.

Ten neměl s odpovědí žádný problém, jak se píše ve zprávě Kongresu napsané Jeffersonem a Adamsem:

“… že to je založeno za zákonech jejich proroka, že to je napsáno v jejich Koránu, že všechny národy, které neuznávají jejich autoritu, jsou hříšníci, že je jejich právem a povinností vést proti nim válku, kdekoliv je lze nalézt, a zotročovat všechny, které mohou vzít jako vězně, a že každý muslim, který bude zabit v bitvě, půjde jistě do ráje”.

Pro každého současného muslima nic překvapivého, ačkoliv mnoho z nich si bude přát, aby si američané tento odstavec nikdy nepřečetli, obzvláště z toho důvodu, že je napsán dvěma ze Zakladatelů, tvůrců ústavy, která je v takovém rozporu se svatým zákonem islámu. Je jednoduché odsoudit toho či onoho současného kritika islámu, ale pro muslimy není již tak jednoduché odsoudit, nebo pokusit se snížit zprávu napsanou Thomasem Jeffersonem a Johnem Adamsem.


Bostom také cituje Londona, který cituje Williama Eatona, veterána Revoluční války, který se později stal americkým konzulem v Tunisku, a který v roce 1799 podal hlášení o svém setkání s alžírským guvernérem, Bobba Mustafou:

“… sundali jsme si body a vstoupili jsme do jeskyně (neboť tak to vypadalo), s malým množstvím světla přicházejícím z železných bran, byli jsme předvedeni velkému chlupatému stvoření, které sedělo na zadku na nízké sedačce pokryté polštářem s vyšívaným sametem, se zadníma nohama skrčenýma jako medvěd. Při našem příchodu natáhl tlapu, jako kdyby měl dostat něco k jídlu. Náš průvoce vykřikl, “Polibte guvernérovu ruku!” Generální konzul se elegantně uklonil a políbil jí, a my jsme následovali jeho příklad. Zvíře vypadalo, že není v tomto okamžiku nebezpečné; několikrát vycenil zuby, ale vydal jen málo zvuků. Po této ceremonii jsme chvíli stáli v tiché agónii, a pak jsme museli odejít, vzít si své boty a další majetek, a opustit doupě bez zranění jiného, než ponížení z toho, že jsme byli nedobrovolně donuceni porušit druhé přikázání boží a porušit běžnou slušnost. Může kdokoliv uvěřit tomu, že tomuto povznesenému zvířeti platí sedm evropských králů a dvě republiky poplatky, zatímco celá jeho námořní síla se nerovná dvěma řadám bitevních lodí? Je tomu tak”.

Nebyl tak docela jako jeden z těch západních vyslanců – John C. West nebo James Akins nebo Andrew Kilgore nebo Eugene Bird – kteří byli pro své arabské protějšky plní salaam alejkum. Byl to ranný američan, jistý si sám sebou, a stejně tak si jistý tím, že dokáže poznat komického primitiva, když nějakého uvidí – a bez potřeby uchylovat se k rétorickým kličkám. Člověka by zajímalo, jaké by podávali stejným způsobem zprávy o absurditách, řekněme, Arafatových a jeho společníků, nebo o nárocích směšných arabských režimů a představitelů Arabské ligy, kterým bylo dovoleno uvěřit ve vlastní důležitost a význam, zatímto jejich jediná důležitost a význam spočívá v geologické náhodě, a v naprostém selhání těchto příjemců největšího nezaslouženého bohatství v historii při vytvoření moderní politiky a moderní ekonomiky. Skutečnost, že tyto režimy zůstávají morálně a intelektuálně paralyzovány, by mělo ukázat těm ze západu, kteří chtějí vědět alespoň trochu o tom, co dělá západ západem, něco o tom, co je to civilizační ovoce islámu – nebo spíše něco o nepřítomnosti tohoto ovoce civilizace.

Ve svém článku Bostom také cituje smysluplný a pronikavý výrok Johna Quincy Adamse z pozdějšího období, z roku 1829, po jeho odchodu z veřejného života:

“… Mohamed vyhlásil nerozlišující a vyhlazovací válku, jako součást svého náboženství, proti zbytku lidstva … Nařízením Koránu je nekonečná válka proti všem, kteří popírají, že Mohamed je božím prorokem … oddaní následovníci proroka se mohou podřídit naléhavým nezbytnostem porážky: ale nařízení šířit muslimskou víru mečem je povinné vždy, když může být účinné. Prorokova nařízení mohou být prosazována různými způsoby, podvodem nebo silou”.

Pro zcestovalého a sečtělého Johna Quincy Adamse nebylo nařízení věřícím účastnit se trvalé války prováděné podvodem nebo silou žádným tajemstvím. V dřívějším článku citoval Bostom Johna Quincy Adamse srovnávajícího esenci křesťanství s esencí islámu.

Toto napsal John Quincy Adams o křesťanství:

“A Ježíš prohlásil, že prožitek štěstí v posmrtném životě bude odměnou za praxi dobročinnosti zde. Jeho celý zákon se dá shrnout jako výzva k lásce; mír na zemi – dobrá vůle vůči lidem … V křesťanském morálním systému je člověk nemorální bytostí odsouzenou ke krátkému životu v pozemské tělesné schránce. Laskavost k lidem obsahuje celý směr jeho pozemských povinností na zemi, a celý slib štěstí v posmrtném životě. ESENCÍ TÉTO DOKTRÍNY JE VYZVEDÁVAT DUCHOVNÍ ČÁSTI JEHO PŘIROZENOSTI NAD ČÁSTMI KRUTÝMI (zvýraznění v originále)”.

A toto řekl John Quincy Adams o islámu:

“Přijímaje ze vznešených konceptů Mojžíšova zákona, doktríny jednoho všemocného boha, spojil s ní neoddělitelně nestoudnou lež, že on sám je jeho prorokem a apoštolem. Přijímaje z nových zjevení Ježíšových, víru a naději v nesmrtelný život a v budoucí odplatu, ponížil jí v prach úpravou všech odměn a povolení jeho náboženství v uspokojování sexuální touhy. Otrávil zdroje lidského štěstí u pramene degradací podmínek ženského pohlaví a povolením polygamie; a vyhlásil nerozlišující a vyhlazující válku, jako součást svého náboženství, proti zbytku lidstva. ESENCÍ JEHO DOKTRÍNY BYLO NÁSILÍ A CHTÍČ; OSLAVA KRUTÝCH ČÁSTÍ LIDSKÉ PŘIROZENOSTI NAD ČÁSTMI DUCHOVNÍMI (zvýraznení v originále) … Mezi těmito dvěma náboženstvími, tak rozdílnými ve své podstatě, tak již byla vedena po dvanást století válka. Tato válka je do nebe volající … Nikdy nemůže být mír na zemi a dobrá vůle vůči lidem, dokud budou nemilosrdná a zhýralá dogmata falešného proroka řídit motivy lidských činů”.

A Adams uzavřel:

“Základním principem jeho víry je podřizování druhých mečem; a je to pouze silou, jak může být tato falešná doktrína rozptýlena a její moc zničena”.

Když čteme tyto poznámky od Thomase Jeffersona a Johna Adamse, a Johna Quincy Adamse, a hloubáme nad nimi, budeme zasaženi jejich sebejistotou, že jsou to oni, kdo zastupuje civilizaci, a nikoliv islám a jeho zástupci, a že by bylo směšné tvářit se, že je tomu naopak. Islám se mezi roky 1786 nebo 1805 nebo 1830 a dneškem nezměnil. Doktrína džihádu se nezměnila. Korán není odlišný Korán; hadísy nejsou rozdtříděny jinak, než je podle různých stupňů autenticity roztřídili muhadisíni před takřka tisíci lety. Pokud něco, síly islámu byly tehdy mnohem slabší, a tudíž mnohem méně schopné provádět džihád. Jediným dostupným prostředkem byla armáda, a ve vojenských záležitostech byli muslimové beznadějně překonáni technologií mnohem pokročilejší civilizace – pokročilejší v každém ohledu. Co se tedy stalo? Jak to, že dnes se žádný západní vůdce nedokáže přinutit psát o islámu jako Jefferson, Adams, John Quincy Adams, nebo v moderní době jako Churchill v The River War?

Stala se celá řada věcí, počínaje zcela odlišnou třídou vůdců. K jakému intelektuálnímu pádu došlo od dob Zakladatelů a tvůrců ústavy. Sebejistota a volný čas nutný k učení se o věcech, nepřítomnost dechberoucích novinek, fantastické hromadění povinností, takže žádný z vůdců nemá možnost číst a přijímat věci, které, jakmile se dostane na vrchol, potřebuje znát ze všeho nejvíce – to vše přispělo k tomuto pádu. A právě nyní tou věcí, kterou vůdci a elity po celém světě potřebují znát, je vše o islámu, o jeho dogmatech, jeho historii džihádistického dobývání, podřizování dobitých nemuslimů, a o jeho doporučeném nástroji džihádu, který jde mnohem dále než jen k teroru nebo k vojenským způsobům. Tohoto dobývání je nyní v západních zemích dosahováno především demograficky – počet muslimů narůstá mnohem rychleji, než počet rodilých nevěřících – a dawou. Tato dawa se zaměřuje na vězně a na další, kteří jsou ekonomicky a duševně na okraji, a mají tendenci přijímat systém, který může být nahlížen jako prostředek protestu proti “Systému”, a který také dodává těm, kteří to potřebují, Úplnou regulaci života a Totální vysvětlení vesmíru. Je mnoho lidí se slabými myslemi, a jejich počet narůstá občas netolerovatelným stresem a stupiditou zběsilého nakupování a prodávání, nebo nenakupování a neprodávání.

Co se stalo? Jak mohli Thomas Jefferson a John Adams, a John Quincy Adams a mnoho dalších v americké historii pochopit islám, a také pochopit, že není žádná možnost, a ani nutnost se o to pokoušet, “získávat srdce a mysli” muslimů, ale spíše si získat jejich spolupráci, aby bylo změněno jejich chování? To druhé je velmi odlišné od získávání srdcí a myslí, a je založeno na skutečnosti toho, v co učí islám věřit své stoupence. Když Theodore Roosevelt požadoval po vůdci marockých banditů vydání Iona Perdicarise známou frází “Perdicaris živý nebo Raisuli mrtvý”, i on rozumněl, že jednání s tímto druhem lidí požaduje tento druh chování.

Jefferson a Adams a Quincy Adams četli. Přemýšleli. Studovali. Učili se věci přímo. Neměli poradce, kteří by se pokoušeli uspokojit všechny jejich mentální potřeby dodáváním krátkých jedno, nebo tří, nebo pětistránkových shrnutí informací, zapsaných v bodech, které ani nejsou větami. Byli zcestovalí. Všichni z nich měli zvyk studovat a přemýšlet, a neztráceli čas způsobem, jakým ho naši vůdci utrácejí v kancelářích i mimo ně, na setkáních, státních návštěvách s úsměvy a všemi těmi netolerovatelnými nesmysly, které moderní politický život požaduje po těch, kteří ho dokážou vydržet, a které často odrazují ty nejlepší lidi, proti oni to nakonec nedokážou.

Jen si představte, že by některá z předchozích administrativ povolala jednoho z “expertů” na islám, nejvyššího a neblahého omlouvače Johna Espozita. Jefferson, Adams a Quincy Adams by ho v okamžiku prohlédli. Když psali, nedělali si starosti s “urážkou” muslimů. Mohli si dovolit říkat pravdu. To samé si ale mohou dovolit i dnešní západní vůdci, kdyby s tím začali. Muslimové nad námi mají jen velmi malou moc. Ano, mají ropu. A zoufale jí potřebují prodávat. Jsou zhrozeni tím, že by západ mohl najít jiné zdroje energie, nebo že by sám západ mohl začít zdaňovat ropu takovým způsobem, který by snížil poptávku. A jejich armády mohou být přes noc proměněny v hromady šrotu. Mají peníze, za které si mohou koupit vliv, ale pokud budou ti v západním světě, kteří jsou na straně příjemců, neoblomně odhalováni, zesměšňováni a kontrolováni (a to by zahrnovalo i velké množství exdiplomatů, novinářů, akademiků a dalších), pak by armáda omlouvačů ztratila svojí účinnost. Není žádná ropná zbraň a nikdy nebyla. Existuje finanční zbraň, ale tu má v rukou západ, a hlavně Amerika. Co by bohatí arabové dělali, kdyby se západ rozhodl zabavit jejich západní majetek jako majetek nepřátel, jako se to stalo s majetkem vlastněným nejen německou vládou, ale i individuálními němci, během druhé světové války? A co by dělali, kdyby byli trvale zbaveni přístupu k západní zdravotní péči? (Jak byste se cítili, kdyby vám někdo vyhrožoval možností zbavit vás přístupu k vašim západním doktorům nebo možnosti být ošetřen v západní nemocnici? To by si mohlo získat vaši pozornost.) Co by dělali, kdyby byli zbaveni přístupu k západnímu vzdělání, nebo kdyby ztratili možnost jezdit na západ? Co by dělali, kdyby viděli neúprosnou kampaň směřující k odstranění muslimů, jako bezpečnostního rizika, z Domu války, kde jim bylo povoleno usadit se po desítkách miliónů?

Co se stalo není pouze nějakým druhem kretenizace naší politické třídy, ale také lenost. To je možné vidět na těch, kteří nejsou v exekutivní složce, a kteří by mohli, kdyby se tak rozhodli, studovat islám, učit se o džihádu a o dhimmi, a nenechat se již znovu oklamat. Víte ale o kterémkoliv senátorovi nebo kongresmanovi, který se během posledních několika let rozhodl studovat tyto záležitosti? Máte pocit, že John Kerry, který nemá žádné finanční starosti a má dost času, tráví noci četbou Roberta Spencera nebo Bat Ye’or, nebo Proč nejsem muslim od Ibn Warraqa, aby nebyl, a nemohl být, klamán? Myslíte si, že některý z demokratů, tak kritických – ze všech špatných důvodů – k válce v Íráku, by jí byl schopen kritizovat ze správných důvodů, jak se tomu děje zde? (na JihadWatch – Islám Info)

Někdy je zábavné představovat si postavu z minulosti, jak se náhle objevuje v současnosti. Vždy si představuju Johna Keatse, jak se náhle objevuje, a já ho beru do Mac Donalds a snažím se mu ho vysvětlit. Představte si, že by se objevili Jefferson a Adams. Představte si, co by si mysleli o všech možných věcech, ale představte si obzvláště to, co by si mysleli o lidech na celém Západě, kteří nyní dovolili, aby se v jejich středu usadily milióny lidí, kteří byli formou víry učeni nenávidět lidi, mezi kterými žijí, a ničit jejich nevěřící instituce, zákony, zvyky, dokud nebude islám dominovat, a dokud nebude zavedena nějaká forma islámského svatého zákona. Co by si o tom mysleli? Co by si mysleli o 400 miliardách dolarů utopených ve válce v Íráku, kde se snažíme ze tří oddělených skupin muslimů vytvořit národní stát, který údajně bude “modelem” pro arabské muslimy, druhem Světla pro muslimské národy? Oči by se jim protáčely údivem. Zajímali by se – jak se toto mohlo stát se zemí, kterou pomáhali založit? Co se stalo špatně? A pak by začali klást otázky. “Co je to autor projevů?” “Chcete tím říct, že opravdu máte někoho, kdo píše slova, které vydáváte za svá, stylizuje vaše myšlenky, vyjadřuje to, co bude vaším pohledem?” “A co jsou to ty ‘body’ používané v těchto denních přehledech?” “A co jsou to ty ‘denní přehledy’?”

Byli by dnes, stejně jako v jejich vlastní době, schopni číst a informovat se o islámu – prostřednictvím knih a důkazů poskytnutých jejich vlastními smysly. Neměli CNN, Fox, špionážní satelity a armádu agentů CIA. Vděli ale, o čem celý islám je. Jsme to my, se vší naší výbavou, kdo hledáme složitost tam, kde jsou věci možná až příliš jasné. Byli to Jefferson, Adams a Quincy Adams, kdo měli nezastřené chápání islámu a muslimů. Nenechali se rozptýlit. Nebyli okouzleni saudským ropným ministrem, nebo nějakým “Centrem pro muslimsko-křesťanské porozumnění”. Měli čas na to číst, myslet a dokonce pomalu hloubat nad tím, co přečetli, a učinit to vlastním. Hektická nečinnost Washingtonu je skandální – obzvláště když se člověk dostane až na úplný vrchol a učí se pouze z těch nejkratších přehledů, a i to pouze tehdy, když už je příliš pozdě, nebo se jedná tak, jako by bylo příliš pozdě, nebo možná pod úroveň nejvyšších zástupců (“pokud jde o studium, to za nás udělají naše poněženky”).

A tak se stalo prakticky nemožným získat si jejich pozornost a přinutit je jednat smysluplně.

16 komentářů k “Thomas Jefferson a John Adams o islámu”

  1. Honza Říká:

    Móc hezky napsané, já cítím to samé, jen bych to asi nedokázal takto zformulovat. Děkuji.

  2. PaT Říká:

    Toto by mělo být rozesláno našim europoslancům a objevit se v denním tisku.

  3. Andy Říká:

    To PaT: i prezidentovi :)

  4. Tree Ardy Říká:

    No, nevim, jestli nasi EUposlanci, jakoz i ostatni politici v EUrope, budou nejak nadsene prijimat myslenky Amiku. Mozna by to melo opacny efekt. Delat veci Amikunm naschval a pritom tvrdit, ze je to proto, ze Americani jsou barbari bez politicke kultury a citu, to je to, co se v dnesni EU nosi…

  5. true.champion Říká:

    A taky nam napiste co rekli ti stejni lide o Zidech. To byste se teprve divili…

  6. MRKEV Říká:

    John Adams’ view expressed in a letter to Thomas Jefferson: “I will insist that the Hebrews have done more to civilize man than any other nation.”

  7. islaminfo123 Říká:

    No fuj, to že Adams opravdu řekl? Nechutné … ;) Snad ani nechci vědět, co o židech řekl Jefferson.

  8. Honza Říká:

    Při prorokově fousu, to už zase daly Bohnice opušťáky, nebo se náš milý lie.outsider probral z opice. Šáriu na tebe, dobytku :-)

  9. Tree Ardy Říká:

    Diky t.ch., bez vasi naprosto mimojdouci poznamky bych se mozna nedozvedel, jak rozumne nazory na Zidy ten Adams mel… :-)

  10. kion1 Říká:

    Jsi třída.Díky.Evropo vzbuď se!!!!!!!!!!!!!

  11. humr Říká:

    Musím se usmát tomu “co by říkal Thomas Jefferson, kdyby v Mc Donaldu viděl….” jednoduše by si povzdych, protože již ke sklonku svého života nelibě nesl kam se amerika ubírá. Sám, osobně si ji nepředstavoval jako rozbujelý kapitalismus, bral to jako nebezpečný směr pro jeho zemi, chtěl agrární zemi, žijící spíše pro sebe. Ale to zřejmě autor neví.
    A nyní ještě můj názor, ty peníze za válku v Iráku se utápěly úplně z jiných důvodů, než si autor namlouvá a nám podsouvá. Ostatně já věřím v soužití islámu s křestanstvím. Myslím, že islám se bude v evropském prostředí kultivovat, jako jiná náboženství. Jiná cesta asi neexistuje. První známky jsem např. spatřil v tom, když po zavedení “šátkového zákona” ve Francii nabádali arabové, aby se francouští muslimové vzepřeli, vzbouřili. Byla to nebezpečná chvíle, zvlášt v době nebývalé hysterie američanů a britů proti Francii za kritiku jejich vojenského napadení Iráku. Muslimové ve Francii se však nenechali strhnout a odpověděli svým “bratřím nestrkejte nám do toho nos, my si to vyřešíme sami, jako francouzi”. To byla první konkrétní ukázka, že něco s asimilací přeci jen funguje. Něco podobného se událo i u franc. židů, ovšem v jiných souvislostech.

  12. islaminfo Říká:

    Myslím, že islám se bude v evropském prostředí kultivovat, jako jiná náboženství. Jiná cesta asi neexistuje.

    Asi. Asi byste si namísto teoretizování mohl vyrazit do západní Evropy a začít tam žít v muslimských komunitách, je to snadný a zaručený způsob, jak zjistit, co se doopravdy děje.

  13. humr Říká:

    Trochu to možná na rozdíl od vás znám. Pohyboval jsem se v tom prostředí. Je pravda, že má známá se po převládnutí této komunity v jejím rodném předměstí odstěhovala – změnila bydliště. Dělala pro ně hodně, pořádala různé akce, zavedla zdarma internetový klub, ale je fakt, že na jejich divočejší chování nejsou původní obyvatelé zvyklí. Za krátkou chvíli jsem zi u těch mladých získal určitý respekt, ale kdybych tam žil dlouho, tak bych ho stratil. To je jasné. Naproti tomu je již spoustu arabů, kteří získali uspěchy ve sportu, např v boxu ad. Pro vás, jako info islámu mám příběh z historie : horší problém pro tamější region byla např. kompletní devastace barbarskými germánskými kmeny, také bez kultury a vyznání křestanů. Je to sice dávno 1600 let, společnost to přežila a nakonec i posílila. To samé co je nyní na západě čeká čechy, není nejmenší šance, aby se tomu vyhnuli, spíše se tedy poučujte s chyb a kladů, jak to dělají jinde, abyste přežili :))))

  14. islaminfo Říká:

    No jo, o Afghánistánu se taky dá říct, že “společnost to přežila a nakonec i posílila”, jediný problém je, že ta původní vyspělá byla zničena a nahradila jí kultura, která se dalších 1000 let nepohnula ani o kousek. Koho by ale takový nepodstatný detail zajímal. V muslimských komunitách v západní Evropě, ve kterých jsem žil nikoliv “krátkou chvíli”, jsem byl svědkem stejného vývoje.

    Jinak ale obdivuju lidi, kteří dokážou dávat lekce z historie ve dvou větách, a ještě v nich stihnou předpovědět budoucnost. Všechna čest :)

  15. humr Říká:

    Díky za obdiv, jestli patřil mě. Protože, jak jste správně pochopil z nedostatku prostoru se nelze rozepsat na třicet stránek :).

  16. Petr Říká:

    Článek je pro mě velice zajímavý do té míry, do jaké je historickým průzkumem. Ale vyvozovat z této historie pro současnost je stavba na vodě. Třeba jen historie těch “berberů” – za 200 let se v severní Africe vystřídaly ve vládě téměř všechny evropské koloniální velmoci (a v průběhu válek tudy prošli mj. i Američané) a Evropa si tam opakovaně vyřizovala svoje věci na úkor místních. Všechno se za tu dobu “trošku” změnilo…

Zanechte komentář

(Diskuse je moderovaná. Informativní příspěvky a věcná diskuse jsou vítány, výkřiky, propaganda a hádky o tom, kdo má lepšího boha nebo náboženství, nejsou.)

Musíte být přihlášen, abyste mohl poslat komentář.