Sirat Rasoul Allah - Život proroka Mohameda

Konečně vyrazili Kurajšovci s elitou své armády na cestu, společně s několika Habešskými jednotkami, spojenci z Banu Kinany a nížin a s ženami v nosítkách na velbloudech, které s nimi jely, aby přiživily plamen svého hněvu a odvahy. Armádu vedl Abu Sufjan, který ji dovedl až tam, kam Ajnajn a zastavil se na kopci nad údolím Qanat nedaleko Medíny.

Když se to doslechl Aláhův prorok, řekl: ?U Aláha, měl jsem příznivou vizi. Viděl jsem krávy a zásek ostří mého meče; viděl jsem, jak strkám ruku do silné drátěné košile, což znamená, že věřím, Medíno.? Pak řekl svým společníkům: ?Pokud si myslíte, že je správné zůstat v Medíně a nechat nepřátele tam, kde jsou, bude to tak v pořádku; oni buďto zůstanou na místě, což by nebylo dobré, nebo k nám přijdou a budeme s nimi bojovat ve městě.? I když prorok nechtěl táhnout proti Nevěřícím, někteří z jeho stoupenců ? kterým se Aláh v den Uhudu odvděčil mučednickou smrtí a mezi kterými bylo několik takových, kteří se neúčastnili bitvy u Baru ? vykřikli: ?Vydej se s námi proti nepřátelům, nebo nás budou mít za zbabělce a slabochy.? Jiní říkali: ?Zůstaň v Medíně. Netáhni proti nim. Pokud přijdou do Medíny, naši muži se s nimi utkají tváří v tvář, zatímco naše ženy a děti na ně budou zeshora házet kameny; a pokud se stáhnou, tak se stejnou ostudou s jakou přijeli.? Avšak ti, kteří se chtěli s nepřítelem rychle setkat, nepřestávali na Aláhova proroka naléhat, dokud nešel do svého domu a neoblékl se do zbroje. To vše se stalo v pátek, poté, co ukončil své modlitby.

Avšak když prorok vyšel z domu, začali se kát a říkali: ?Naléhali jsme na tebe a to jsme neměli. Proto zůstaň ve městě a Aláh ti žehnej!?. Avšak prorok odpověděl: ?Když si prorok nasadí zbroj, nesmí ji neodložit dříve než po boji!? A tak se vydal se sedmi sty druhy na cestu.

Když dorazili ke kotlině Uhud, prorok řekl: ?Nechť se nikdo nepouští v boj bez mého rozkazu.? Nato sestavil armádu do válečného šiku a mezi svými padesáti lučištníky vybral muže, který byl nápadný svým bílým oděvem a řekl mu: ?Drž se se svými šípy za kavalerií, aby nás nenapadli zezadu. Ať se bitva bude vyvíjet v náš prospěch nebo naopak, vždy setrvávej na svém místě, jinak nás napadnou z tvé strany.? Potom si Aláhův prorok oblékl dvě drátěné košile a praporec předal Musabovi.

Prorok nabídl svůj meč ostatním, řka: ?Kdo si vezme tento meč za odpovídající cenu??Mnozí po něm prahli, ale nikomu ho nechtěl dát, až se Abu Dujana zeptal: ?Za jakou cenu ho nabízíš?? Prorok odpověděl: ?Za cenu toho, že s ním budeš bojovat proti nepříteli tak dlouho, dokud se neohne.?, a Abu Dujana si meč vzal; byl to statečný muž, horlivý po tom, aby se prosadil ve válce a byl známý svým červeným turbanem, který nosil do boje. Vzal si meč, nasadil červený turban a vykračoval si hrdě kolem řad; když to viděl prorok, řekl: ?Taková chůze těší Aláha jen při příležitostech jako je tato!”

Kurajšovci se také sešikovali do bojové pozice; jejich armáda sestávala z třech tisíců mužů, křídla tvořilo dvě stě jezdců na koních, přičemž pravému velel Khalid bin al-Walid a levému syn Abu Jahla.

Když se k sobě vojska přiblížila, Hind ? dcera toho Utby, který byl zabit u Badru ? společně s dalšími ženamy z Mekky tloukla na bubny a povzbuzovala výkřiky Kurajšovskou armádu.

Tenkrát u Badru křičeli prorokovi stoupenci: ?Jeden bůh! Jeden bůh!?, ale toho dne u Uhudu provolávali: ?Zabít! Zabít!?.

Lidé se bili divoce a Abu Dujana pronikl až do samého středu nepřátelské armády a zabil každého, koho napadl. Avšak mezi Kurajšovci byl jeden muž, který také zabil každého protivníka. Ti dva se střetli a pustili se do sebe. Bezvěrec zasáhl Abu Dujanův štít, na kterém se jeho meč zasekl a Abu Dujana ho zabil jedinou ranou. Brzy nato spatřil několik lidí z Mekky, kteří povzbuzovali nepřátele k dalšímu úsilí a ?Napřahujíc meč, zaslechl jsem jekot a hle! Byla to žena! (Hind). Měl jsem příliš úcty k prorokovu meči, než abych s ním zabil ženu.?

Hamza toho dne také bojoval statečně a zabil několik bezvěrců. Ale jeden z Kurajšovců nařídil svému otrokovi jménem Wahši, který byl Habešan znalý v umění hodu oštěpem, aby Hamzu zabil. ?Když zabiješ strýce Mohameda Hamzu pomstou za smrt mého strýce, který zemřel u Badru, dám ti svobodu.? ?Zatímco Hamza bojoval s jiným mužem?, vyprávěl Wahši, ?pečlivě jsem zamířil na jeho slabiny a mrštil oštěp takovou silou, že mu ostří vyšlo ven vzadu mezi nohama. Poté, co přemožen slabostí upadl na zem, počkal jsem dokud nezemře a teprve potom jsem vytáhl oštěp z jeho těla. Pak jsem se vrátil hrdě do tábora, protože s nikým jiným jsem neměl co do činění.?

Také Musab toho dne zemřel, a to rukou muže, který si ho spletl s Aláhovým prorokem, a proto řekl své armádě: ?Zabil jsem Mohameda.? Poté, co byl Musab zabit, předal Mohamed praporec Alimu, který společně s ostatními muslimy pokračoval v boji.

Když Aláh seslal muslimům pomoc, tak jak slíbil, zaútočili na bezvěrce meči a zahnali je na útěk. Avšak muslimští lukostřelci neuposlechli prorokových rozkazů a odbočili k opuštěnému Kurajšovskému táboru, čímž zanechali zadní stranu šiku Věřících otevřenou útoku Kurajšovské kavalerie. Kurajšovci na ně zaútočili a zahnali je na ústup.

Brzy se nepřítel přiblížil i k samotnému Mohamedovi. Byl zasažen kameny, které mu vyrazily přední zub.

?Krev mu stékala po zraněné tváři; a když si ji otíral, vykřikl: ?Jak se jen může dařit národu, který zbarví tvář svého proroka krví, přesto, že je vybízí k uctívání Aláha??. Ali vzal proroka za ruku a Talha ho vyzdvihl tak, aby stál zpříma a Malik slízal a spolkl krev z jeho tváře, načež prorok řekl: ?Ten, jehož krev se dotkla mojí krve, bude osvobozen od hrozby pekelného ohně.? Když se nepřítel protlačil blízko k prorokovi, zeptal se: ?Kdo mi zachrání život?? Přistoupilo šest z jeho stoupenců a bojovali po jeho boku. Jeden po druhém byli usmrceni, až zůstal poslední obránce, který byl také zraněn; avšak v tu chvíli přijela skupina muslimů a zahnali bezvěrce na útěk. Prorok řekl: ?Přiveďte ho ke mně.? a když mu přivedli zraněného muže, prorok podložil jeho hlavu svojí nohou namísto polštáře; a takto zemřel, tvář položenou na noze Aláhova proroka.

Abu Dujana teď chránil proroka vlastním tělem tak, že se před ním sehnul, aby na jeho záda přistál hustý déšť nepřátelských šípů a Sad, který byl poblíž, střílel na bezvěrce poté, co ?Mi prorok předal své šípy a řekl: ´Střílej. Ať je můj otec a moje matka tvým výkupným!´ Dokonce mi dal šíp bez hrotu a řekl: ´Vystřel ho!´? Aláhův prorok také sám střílel, dokud se jeho luk nezlomil. Luk poté vzal a ocenil Quatada, jenž toho dne přišel ke zranění oka, které mu viselo na tvář; avšak poté, co mu Aláhův prorok vlastní rukou vrátil oko do jamky, stalo se tím lepším a bystřejším z jeho dvou očí.

Prvním, kdo poznal Aláhova proroka poté, co se rozšířila fáma o jeho zabití, byl Kab; ?Poznal jsem jeho oči pod přilbou a tak jsem začal co nejhlasitěji křičet ´Ó muslimové, radujte se! Tady je Aláhův prorok!´ On mi však naznačil, abych byl zticha.´?

Teď se prorok, Abu Bakr, Umar, Ali, Talha, al-Zubajr a další vzdálili do nedaleké doliny, aby si zde odpočinuli.

Ali naplnil svoji lahev vodou z jezera a přinesl ji prorokovi, aby se napil; ten však shledal, že voda ošklivě páchne a nechtěl ji pít. Místo toho si vodou omyl krev z tváře a řekl: ?Aláhova zloba vůči tomu, kdo potřísnil krví tvář Jeho proroka, bude obrovská.” Zatímco prorok se svými druhy odpočíval v dolině, objevila se na vrcholku hory Kurajšovská kavalerie a prorok vykřikl: ?Ó Aláhu, není správné, aby byli nad námi!? A tak je napadla a úspěšně odrazila skupina Emigrantů; avšak většina prorokovy armády byla zahnána na útěk.

Bezvěrecká žena Hind a její druhové zohavili těla muslimů, kteří byli toho dne zabiti; usekali jim uši a nosy a Hind z nich vyrobila náhrdelníky, náramky a náušnice. Také uřízla kus Hamzových jater a začala je žvýkat, ale nemohla je spolknout, a tak je zase vyplivla. Pak vyšplhala na vysokou skálu a provolávala z ní vítezství Kurajšovců.

Když se Abu Sufjan rozhodl opustit válečné pole, vylezl na vrchol hory a hlasitě křičel: ?Je rozhodnuto; vítězové se střídají ? dnešek jako výměna za Badr! Braňte svoji víru!? Prorok řekl Umarovi: ?Vstaň a řekni: ´Aláh je nejvyšší a nejskvostnější. Naši zabití jsou v ráji; vaši jsou v pekle.´? Poté, co se Umar ukázal a takto odpověděl, Abu Sufjan ho k sobě zavolal a zeptal se: ?Zabili jsme Mohameda?? Umar odpověděl: ?Ne, chvála Aláhovi. Slyší, co říkáš.? A tak Abu Sufjan zakřičel: ?Někteří z vašich mrtvích byli zohaveni, ale já nejsem ani potěšen ani zarmoucen, nezakázal jsem to, ani nenařídil. Sejdeme se příští rok v Badru.?, načež se začal se svými druhy připravovat k odjezdu. Aláhův prorok řekl jednomu ze svých druhů, aby odpověděl: ?Dohodnuto. Bude to místo našeho příštího setkání.?

Medínští se poté vydali hledat své mrtvé a prorok poslal jednoho z Pomocníků, aby zjistil, zda Sad žije či ne; muž našel Sada smrtelně zraněného. ?Jsem mezi mrtvými.?, řekl. ?Dej mé pozdravy mým lidem a předej jim tento vzkaz: ´Pokud je váš prorok zraněn, nedostane se vám Aláhova odpuštění, dokud budete mezi živými.? S těmito slovy zemřel. Prorok šel sám hledat svého strýce Hamzu a když našel rozsekané tělo, řekl: ?Pokud by to nezarmoutilo jeho sestru a nehrozilo, že se to stane zvykem, nechal bych tělo zde, aby ho sežrala zvěř a ptáci. Ale pokud se mi dostane Aláhovy pomoci v příští bitvě proti Kurajšovcům, pak zmrzačím na třicet jejich mužů.? Když muslimové viděli prorokův žal a hněv vůči těm, kteří takto naložili s jeho strýcem, přísahali, že pokud jim Aláh napomůže k vítězství, tak zmrzačí své nepřátele tak, jak žádný Arab ještě nebyl zmrzačen. Avšak Aláh seslal přikázání, které prorok následoval tím, že se omluvil, zakázal mrzačení a trpělivě čekal. Ostatní těla byla položena po bok Hamzy, bylo nad nimi proneseno sedmdesát dva modliteb a poté byla pohřbena.

Prorokův návrat do Medíny doprovázelo velké bědování. Když projížděl kolem domu Pomocníků, zaslechl, jak oplakávají mrtvé a jeho oči se zalily slzami, když zjistil, že nebylo žádných žen, které by bědovaly za Hamzu. A tak dva z jeho druhů nařídili svým ženám, aby se opásaly a šly oplakávat prorokova strýce. Prorok je poslouchal a pak k nim přišel a řekl: ?Vraťte se domů a Aláh měj s vámi slitování. Jste vyčerpané.? Prorok toho dne zakázal nářek a bědování.

Když jedné ženě řekli, že u Uhudu zemřel její manžel, bratr a otec, zeptala se: ?A co Aláhův prorok?? Odpověděli jí: ?Je v pořádku.? A ona řekla: ?Pokud on je stále s námi, pak jsou veškerá neštěstí bezvýznamná.?

Když prorok přijel domů, dal svůj meč své dceři Fatimě a řekl: ?Smyj z něho krev, maličká. U Aláha, dnes mi prokázal opravdovou věrnost.? Ali jí také podal svůj meč a řekl: ?Vezmi ho a smyj z něj krev. U Aláha, dnes mi prokázal opravdovou věrnost.? Prorokův meč nesl jméno Dhul-Faquar.

Příštího rána se vydal Mohamed a ti, kteří přežili, osm mil za město, stejně daleko jako Hamraul-Asad, kde zůstali tři dny, než se vrátili zpět do Medíny, aby si nepřítel myslel, že je pronásledován a aby věděl, že výsledek bitvy u Uhudu prorokovy stoupence ani trochu nezastrašil.

Události u Uhudu byly testem, pohromou a očistou, v které Aláh podrobil Věřící zkoušce a udeřil na ty, jejichž víra nebyla hlubší než jejich slova; toho dne odměnil mučednictvím ty, které vybral.

Část Koránu, kterou vyjevil Aláh, popisující události u Uhudu, súra Imránova rodina, sestává z šedesáti veršů. Mluví se v ní o pohromě, která postihla Věřící u Uhudu a o zkoušce, která vedla k očistě a o tom, jak si On mezi nimi vybíral mučedníky. Aláh jim poté dal útěchu a tuto informaci: ?Před vaší dobou byly stanoveny vzory; obejděte svět a spatříte, co se stalo s těmi, kdo nařkli Aláhova proroka z podvodu?Toto je jasné sdělení lidem a napomenutí zbožných. Nebuďte zdrceni, ani netruchlete nad tím, co vás postihlo, neboť vy, pokud jste Věřícími, se nakonec budete radovat z vítězství. Stejného utrpení, které postihlo vás, se dostalo i vašim nepřátelům a my zapříčiníme, že lidé zažijí takové dny, aby Aláh poznal ty, kdo věří a mohl si mezi vámi vybrat mučedníky; Aláh nemiluje ty, kteří mají víru pouze na jazyku a ne v srdci?Mysleli jste si, že můžete vstoupit do ráje, aniž by Alláh poznal, kteří z vás jsou silní a nezlomní v boji??

??Aláh vám již pomohl (u Uhudu), tak jak slíbil, a vy jste s Jeho souhlasem zahnali bezvěrce na útěk; avšak vy jste se pobláznili a pochybovali jste o Jeho nařízení a neposlechli Jeho proroka (když se lukostřelci vydali loupit místo toho, aby drželi pozici). A tak vás nechal uprchnout z boje, aby vás vyzkoušel. Avšak nyní vám odpustil, protože k Věrným je velkorysý. Nevěřte tomu, že bezvěrci nakonec zvítězí, pevně se Mne držte a poslouchejte Mé příkazy?Věřte v Aláha, protože Aláh miluje ty, kdo v Něho věří. S Aláhovou pomocí vás nikdo neporazí, ale pokud vás opustí, kdo vám pak pomůže? Aláh byl k Věřícím laskavý, když seslal do jejich národa proroka, jenž jim předává Jeho pokyny, očišťuje je a učí svatému písmu a moudrosti; zatímco do té doby žili v naprostém omylu. Když na vás padne neštěstí (u Uhudu) potom, co jste zvítězili v dvakrát tak velké bitvě, neříkejte: ?Jak jsme si tohle zasloužili?? Říkejte: ?Můžeme si za to sami, protože Aláh je všemohoucí.? A to, co se vám stalo toho dne, kdy se střetla dvě vojska, se stalo se souhlasem Aláha, aby poznal, kteří z vás jsou Věřícími a kteří Farizejci??

Nemyslete si, že ti, kteří jsou zabiti na cestě Aláha, jsou mrtvi; oživil jsem je a jsou nyní se Mnou, radují se z požitků a lehkých vánků rajských, šťastni, protože je Aláh odměnil za to, že pro Něho vedli svatou válku.?

Pak prorok řekl: ?Potom, co byli vaši bratři poraženi u Uhudu, Aláh umístil jejich duše do těl zelených ptáků a ti poletují kolem rajských řek a pijí z nich vodu, jedí ovoce z rajské zahrady a posedávají na zlatých svícnech pod Aláhových trůnem. Když poznali blaženost toho všeho, řekli: ´Kdyby naši bratři věděli, co nám Aláh dal, nepolevovali by ve vedení svaté války.´?

Šedesát pět muslimů, kteří bojovali u Uhudu, se stalo mučedníky a dvacet dva bezvěrců bylo toho dne zabito.

Tento výklad ? jenž je v plné verzi extrémně zdlouhavý ? Aláhova súra, byla nezbytná k ozdravení víry Věřících, která byla velmi narušená. Argument, že Aláh chtěl mezi válečníky odhalit Farizejce, neobstál vzhledem k základnímu dogmatu ´Aláh je vševědoucí´, ale selhání lučištníků, kteří se neřídili rozkazy a tak přivodili porážku, bylo mnohem věrohodnější a potvrdilo často opakovaný rozkaz poslouchat ´Aláha a Jeho proroka´. Aláh brzy nastolil mezi svými lidmi klid a ti, kteří byli zabiti u Uhudu, byli odměnou prohlášeni za mučedníky.

Po bitvě u Uhudu, ve třetím roce Hidžry, přišla ze dvou sousedních kmenů delegace, která požádala Mohameda, aby vyslal učitele, kteří by jim vyložili islám. Prorok poslal Marthada, Khalida, Asima, Khubajaba, Zajda bin al-Dathinnu a Abduláha bin Taríka, kteří šli s muži těchto kmenů až k vodám al-Radži, které patřily kmenu Hudhajl. Během nočního odpočinku je muži zradili a napadli je ozbrojeni meči; avšak když Medínští popadli své meče, útočníci jim přísahali, že je nechtěli zabít, jen je chtěli využít pro svůj záměr získat něco od obyvatel Mekky. Marthad, Khalid a Asim odpověděli: ?U Aláha! My nikdy nevěříme slibu ani dohodě s uctívači model.? a tak s nimi bojovali, ale byli zabiti.

Žena z Mekky, jejíž oba syny zabil u Uhudu Asim, přísahala, že bude pít vína z jeho lebky. Avšak na jeho tělo se snesl roj včel a nepustil k němu uctívače model. Ti řekli: ?Počkejte do večera než včely odletí a pak mu usekneme hlavu.? Avšak Aláh poslal proud vody, který odnesl tělo Asima, který Mu přísahal, že se nikdy nedotkne nebo nenechá na sebe sáhnout uctívačem model, aby nebyl poskvrněn; a tak ho Aláh ochránil před poskvrněním po smrti, stejně tak, jako byl chráněn za živa.

Ostatní tři Medínští muži se vzdali, a tak byli odvezeni do Mekky, aby zde byli prodáni do otroctví. Abduláh se během cesty pokusil o útěch, ale byl zabit. Khubajba a Zajda vyměnili únosci s Kurajšovci za dva vězně z jejich vlastního kmene. Kurajšovci Zajda zabili a Khubajba ukřižovali odplatou za své ztráty u Uhudu.

O čtyři měsíce později došlo k podobné zradě. Čtyřicet nejlepších muslimů bylo pozváno do Najdu, aby zdejším lidem vyložili islám a všichni až na dva byli zabiti.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Tento článek napsal islaminfo dne 12. 7. 2006 v 0:34 hodin a byl zařazen do kategorií mohamed. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS kanálu RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašich vlastních stránek.