Když navštívíte internetové stránky Muslimské unie na adrese muslim-inform.cz, první, co vás přivítá, je otázka Jak přijmout islám? a šahada, formule, kterou se islám formálně přijímá a která říká “Vyznávám, že není boha kromě Alláha, vyznávám, že Mohamed je posel Boží”.
Bezděčné vysvětlení tohoto pořadí následuje dále na stránce:
Jestli máte obavy z toho, že se neumíte modlit, málo víte o muslimských obřadech - nebojte se. Nejdůležitější je přijmout Islám a teprve potom se postupně naučit všemu co má muslim znát.
“Nejdůležitější je přijmout Islám a teprve potom se postupně naučit všemu co má muslim znát”. Upřímné vyznání. Nejdůležitější je přijmout Islám a teprve potom se ptát, dalo by se říct. Zkušenosti se západními konvertity (nikoliv ale konvertitkami) ukazují, že muži většinou přijmou islám v období svého duchovního hledání, často z protestu, protože islám má z jejich pohledu takovýto obraz - a poté následuje seznámení se s tím, co islám skutečně obnáší a konverze k něčemu rozumnějšímu, většinou ke křesťanství nebo ateismu.
Co se zvídavý muslim po své konverzi dozví? Třeba se seznámí s deseti činy, které zbavují člověka islámu (ze stejných stránek):
1. Přidružování (čehokoliv) k Bohu
Bůh v Koránu říká:
“Bůh neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí vše, co je mimo toto, tomu, komu chce. A kdo přidružuje k Bohu, ten zabloudil zblouděním dalekým.” (Ženy: 116)
“A věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: ‘Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!’ A pravil Mesiáš: ‘Dítka Izraele, uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou mít pomocníky.’” (súra 5:72)
Do této kategorie spadá i obětování někomu jinému než Bohu, jako například džinům nebo hrobům.
2. Pokud někdo ustanoví mezi Bohem a sebou samým prostředníka, k němuž se modlí, u něhož hledá přímluvu a na něhož se spoléhá, dobrovolně se tímto zříká Islámu.
3. Ten, kdo přidružovače (polyteisty) nepovažuje za nevěřící, anebo zpochybňuje jejich nevíru, či dokonce považuje jejich cestu za správnou, se sám stává nevěřícím.
4. Jestliže někdo věří, že jiné vedení než učení Proroka (NBŽ) je lepší nebo celistvější, stává se nevěřícím. Do této kategorie patří i ti, kteří upřednostňují lidské nebo jiné zákony před šarí`ou.
5. Nevěřícím se stává i ten, komu se nelíbí cokoli z toho, co Bůh lidstvu seslal prostřednictvím Proroka (NBŽ).
6. Kdo se vysmívá nebo jinak zesměšňuje Proroka (NBŽ), je nevěřící. Tento závěr byl vyvozen ze súry Pokání.
“Když se jich tážeš, tu věru řeknou: “My jsme jen tak tlachali a bavili se!” Rci: “Jak jste se mohli posmívat Bohu, Jeho znamením a Jeho poslu?” Nevymlouvejte se! Stali jste se nevěřícími poté, co dostalo se vám víry pravé. Jestliže odpustíme jedné skupině z vás, jinou zase naopak potrestáme za to, že byli hříšníky.” (súra 9:65-66)
7. Praktikování magických rituálů je další formou nevíry. Kdo tak činí, nebo je tím potěšen či zaujat, je nevěřící.
8. Nevěřícím je i ten, který pomáhá nevěřícím a podporuje nemuslimy v jejich nepřátelství proti muslimům. Bůh v Koránu říká:
“Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten stane se jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.” (súra 5:51).
9. Jestliže je někdo přesvědčen, že se šarí`a nevztahuje na všechny lidi, že se jí nemusí všichni řídit, pak je on sám nevěřící.
10. Nevěřící je i ten, který se odvrací od Islámu, nedodržuje jeho nařízení a neučí Islámu sebe, ani lidi ve svém okolí.
Bůh řekl: “Kdo je nespravedlivější než ten, jenž - když připomínána jsou mu znamení Pána jeho - od nich se odvrátí? My věru se provinilým pomstíme.” (súra 32:22).
Zvýrazněné body stojí obzvláště za zmínku, protože se netýkají pouze muslimů, ale také soužití muslimů s nemuslimy a cílů, kterých se budou muslimové žijící v převážně nemuslimské společnosti snažit dosáhnout, pokud mají zůstat věřící.
A co se chystá na ty, kteří o svůj islám přijdou? Zvědavý muslim se to po svojí konverzi může věnovat například studiu islámského práva. Umdal al-Salik, “Opora poutníkova”, klasická sbírka islámského práva, jejíž překlad do angličtiny byl v roce 1991 certifikován nejvyšší sunnitskou náboženskou autoritou, egyptskou univerzitou al-Azhar, jako “v souladu s vírou a praxí ortodoxní muslimské společnosti”, mu na téma osudu odpadlíků řekne toto:
O-8.0: Odpadlictví od islámu (ridda)
(O: Opuštění islámu je nejodpornější formou nevíry (kufr) a také nejhorší. Může k němu dojít prostřednictvím sarkasmu, jako když je někomu řečeno, “ostříhej si nehty, to je sunna”, a on odpoví “neudělal bych to, i kdyby to tak bylo”, v kontrastu se situací, kdy existují okolnosti, které ho ospravedlňují, jako když se jeho jazyk zaběhne, nebo když někoho cituje, nebo to říká ze strachu.)
O-8.1
Když osoba, která dosáhla puberty a je příčetná, dobrovolně odpadne od islámu, zaslouží si být zabita.
O-8.2
V takovém případě je povinností chalífy (A: nebo jeho zástupce) ho požádat, aby se kál a vrátil se k islámu. Pokud tak učiní, je to od něj přijato, pokud ale odmítne, je okamžitě zabit.
O-8.3
Pokud je svobodný, nemůže ho zabít nikdo kromě chalífy nebo jeho zástupce. Pokud ho zabije někdo jiný, je vykonavatel disciplinován (def: O-17) (O: za osobování si chalífova privilegia a zasahování do jeho práv, protože jde o jednu z jeho povinností).
O-8.4
Není žádné odškodnění za zabití odpadlíka (O: ani žádné pokání, protože jde o zabití někoho, kdo si zaslouží zemřít).
O-8.5
Pokud odpadne od islámu a vrátí se několikrát, je to (O: t.j. jeho návrat k islámu, ke kterému dojde, když vysloví dvě vyznání víry (def: O-8.7(12)) od něj přijato, je ale disciplinován (O-17).
O-8.6
(A: Pokud odpadne od islámu manželka ze završeného manželství, pár je po čekací období, které trvá tři intervaly mezi menstruacemi, rozdělen. Pokud se manželka vrátí k islámu před koncem čekacího období, manželství není zrušeno, ale má se za to, že trvalo po celou dobu.)
O-8.7: Činy představující opuštění islámu
(O: mezi činy, které představují odpadnutí od islámu (ať nás před nimi Aláh chrání) jsou:
1- poklonit se modle, ať už sarkasticky, z pouhé paličatosti, nebo ze skutečného přesvědčení, jako toho, když někdo věří, že Stvořitelem může být něco, co má počátek v čase. Slunce a měsíc jsou v tomto ohledu jako modly, a o poklonění se někomu jinému než Aláhovi jde tehdy, když je to zamýšleno jako uctívání toho stejně jako uctívání Aláha;
2- úmysl spáchat nevíru, i když jen v budoucnosti. A jako tento záměr je i rozhodování se, zda tak učinit nebo ne: člověk tak tedy okamžitě páchá nevíru;
3- říkat věci, které ukazují nevíru, jako “Aláh je třetím ze tří”, nebo “jsem Aláh” - pokud se člověku nezaběhl jazyk, nebo nejde o citaci, nebo jde o jednoho z přátel Aláha Nejvyššího (wali, def: w-33) v duchovně intoxikovaném stavu naprostého zapomnění (A: přítel Aláhův nebo ne, někdo zcela nedbalý je jako kdyby byl šílený, a není právně zodpovědný), a proto nejde o nevíru;
4- zlořečit Aláhovi nebo jeho prorokovi;
5- popírat existenci Aláha, jeho věčnost bez počátku, jeho věčnost bez konce, nebo popírat některý z jeho atributů, které mu připisuje koncensus muslimů;
6- být sarkastický o Aláhovu jménu, Jeho příkazech, Jeho zákazech, Jeho slibech, nebo Jeho hrozbách;
7- popírat verš Koránu nebo něco, na čem se shoduje koncensus (def: b-7) učenců, nebu přidat verš, který tam nepatří;
8- uštěpačně říkat “Nevím, co je to víra”;
9- odpovědět někomu, kdo řekne “Není žádná moc nebo síla promě skrze Aláha” výrokem “‘Není žádná moc nebo síla atd’ tě nezachtání před hladem”;
10- pokud tyran řekne “Jednám bez Aláhova rozhodnutí” utiskované osobě, když řekla “Toto je rozhodnutí Aláhovo”;
11- říct, že muslim je nevěřící (kafir) slovy, která se nedají vyložit jako pouhý nevděk Aláhovi za božské požehnání;
12- když někdo chce naučit prohlášení víry (arabsky šahada, slovy “La ilaha ill Allahu Muhammadun rasulu Llah” (Není boha kromě Aláha a Mohamed je jeho prorokem)), a muslim odmítne ho to naučit;
13- označit muslima nebo někoho, kdo se chce stát muslimem, označením nevíry (kufr);
14- popírat povinný charakter něčeho, co je podle koncensu muslimů (ijma, def: b-7) součástí islámu, když je to dobře známo, jako modlitba (salat), nebo i jen jednu modlitbu z povinných pěti, pokud neexistuje nějaká omluva (def: u-2.4);
15- tvrdit, že některý z Aláhových proroků je lhář, nebo popírat, že byli sesláni;
(n: Ala al-din Abidin dodává toto?
16- zlořečit islámu;
17- věřit, že věci samy o sobě nebo z vlastní přirozenosti mají nějaký příčinný vliv nezávislý na vůli Aláhově;
18- popírat existenci andělů nebo džinů (def: w-22), nebo nebí;
19- vyjadřovat se sarkasticky k jakémukoliv rozhodnutí Svatého práva;
20- nebo popírat, že Aláh zamýšlel, že prorokovo poselství má být náboženstvím, které má následovat celý svět (al-Hadíja al-Alaija (y-4), 423-24)
Jsou další, protože toto téma je takřka nevyčerpatelné.))
Podělte se o odkaz na tento článek ...
Dánové už to udělali zase:
Islám Info opět přerušuje činnost:
Lékař uvězněn kvůli obvinění z "rouhání":
Holandští konzervativci zakládají muzeum zakázaného umění:
Robert Spencer - Islám bez závoje: