Domácí násilí v Maroku

Před samotnou zprávou zcela nevědecké statistické srovnání: obhájci islámu (v tomto případě většinou muslimky) používají jako jeden z argumentů stabilitu muslimské rodiny a praktickou neexistenci domácího násilí v muslimských zemích. Pokud pomineme skutečnost, že tématika bití žen je probírána i ve středovýchodních televizích (ve kterých je k němu zároveň vyzýváno - na základě verše koránu 4:34), můžeme jednoduše srovnat statistiky.

Následující oficiální marocká statistika dokumentuje na základě telefonátů na krizové linky 27 795 případů násilí vůči ženám (z čehož většina bylo domácí násilí) za devět měsíců. Pro Čechy se mi nepodařilo najít žádnou souhrnou statistiku, nicméně většina českých krizových center zveřejňuje vlastní statistiky, takže lze získat alespoň hrubý přehled (který nebere v úvahu, kolik procent žen v obou zemích domácí násilí oznámí - můžeme ale očekávat, že toto procento bude vyšší v neislámské společnosti, která ho neschvaluje v žádných případech).

Nejvíce případů uvádí linka Dona: 10 462 hovorů za za pět let, tedy cca 2000 případů ročně. Na linku Dona se odkazuje většina internetových stránkek zabývající se problematikou domácího násilí a na ostatní krizová centra zbývá méně případů: například Psychosociální centrum Acorus uvádí 632 hovorů za rok 2004, aniž by bylo uvedeno, kolik se jich týkalo domácího násilí. Bílý kruh bezpečí, který linku Dona provozuje, eviduje 27 000 případů pomoci za patnáct let činnosti, toto číslo ale zahrnuje i pomoc pozůstalým, svědkům apod. Podle průzkumu agentury STEM z roku 2001, který nechal Bílý kruh bezpečí vypracovat, se s nějakou formou domácího násilí setkalo 16 procent dospělých lidí. “Podle reprezentativního výzkumu provedeného v roce 2003 v České republice Sociologickým ústavem AV ČR a Filozofické fakulty UK zažije některou z forem domácího násilí za svůj život 38 % žen”.

Na základě srovnání českých statistik s marockými můžeme odhadovat (Maroko má třikrát více obyvatel než ČR, nicméně s počtem 27 000 případů za méně než rok je stále jasně ve vedení), že procento žen, které se s domácím násilím setká v této zemi bude patřičně vyšší. Následující zpráva se při tom ani nesnaží zabývat aranžovanými a vynucenými manželstvími nebo dostupností krizových služeb v konzervativnějších částech země (”Zpráva ukazuje, že 94 volajících žije ve městech …”).

Marocké ministerstvo pro rodinu, dětství a postižené zveřejnilo první statistické údaje o násilí proti ženám. S podporou Populačního fondu OSN sledovalo ministerstvo tento fenomén od roku 2005 prostřednictvím bezplatné krizové linky, která má poskytovat právní a psychologickou pomoc ženským obětem násilí. Mezi 26. prosincem 2005 a 13. říjnem 2006 zdokumentovala krizová linky 27 795 případů násilí spáchaných 15 075 pachateli, z nichž 77,8 procent byli manželé obětí.

Statistiky byly sestaveny 26 krizovými centry provozovanými různými ženskými asociacemi v partnerství s ministerstvem. Výměnou za institucionální, materiální a technickou podporu, kterou vláda poskytuje, se centra snaží o zlepšení služeb ženám a dívkám, které jsou oběťmi násilí. …

Zpráva říká, že v 94,2 procentech volaly samy oběti, s průměrem 1 600 volání za měsíc, neboli 54 volání denně. Zpráva ukazuje, že 94 procent volajících žije ve městech a 33 procent volání pocházelo z Casablancy, Agadiru, Marákeše a Fezu. …

Čísla ze zprávy ukazují, že 7 z 10 případů násilí je provedeno proti ženám ve věku mezi 19 a 24 lety. Věk pachatelů je typicky mezi 25 a 34 lety.

Osm z deseti volajících byly vdané ženy v domácnosti a pouze jedna z deseti byla sama a zaměstnaná. Čtyři procenta volajících žen měly vztah s pachatelem mimo manželství, 3,5 procent byly rozvedené ženy a 0,3 procent byly vdovy.

S ohledem na rozsah utrpení žen, které zpráva odhalila, požaduje mnoho ženských sdružení jasnou vládní politiku, která by poskytla ženám rychlý přístup k soudům. Sdružení vyjádřila zděšení nad nerozlišujícím násilím vůči ženám ve všech sférách života, často v jejich vlastní rodině, která je typicky vnímána jako bezpečné útočiště.

Dobře si vědomy, že oznámené případy neposkytují informace o celkovém rozsahu násilí proti ženám, považují ženská sdružení případy indentifikované prostřednictvím krizivé linky za přímý výsledek zvýšení povědomí žen o jejich právech.

4 komentářů k “Domácí násilí v Maroku”

  1. theofil říká:

    Představuji si, jak volám v maroku do krizového centra 200 km daleko. Hlas volajícího v poušti?

  2. Honza říká:

    Smí vůbec slimačka používat telefon, bez povolení pána a majitele, velealláha manžela? Není to náhodou něco proti Korkoránu? Není to náhodou další projev zpupné neposlušnosti vůči jejímu majiteli? Snad nám to vysvětlí ty různé Amálky, pokud ovšem dostanou svolení užít internetu ;-) Pedofilu akbar.

  3. richard říká:

    Ono tohle může mohamedánkám i vyhovovat:))) české konvertitky jsou jen husy, co mají o islámu představu z Angeliky a sultána a Arabky zase ví, že jsou nadřazené jakémukoliv káfirovi.

  4. Tree Ardy říká:

    “94 procent volajících”, hádal bych. Spíše než uvedených “94 volajících žije ve městech”

Komentáře, které jsou rasistické, vulgární nebo nerozlišují mezi islámem jako ideologií a muslimy jako lidmi budou mazány.

Zanechte komentář

Musíte být přihlášeni, abyste mohli komentovat.