Fjordman

Západ trpí na začátku 21. století nedostatkem kulturního sebevědomí a vnitřním bojem o samotný smysl Západní civilizace. Tato ideologická "válka uvnitř Západu" vydláždila cestu fyzické "válce proti Západu", kterou vedou muslimští džihádisté, kteří celkem správně vidí naši víru v multikulturalismus a naše přijímání muslimské imigrace jako známky slabosti a toho, že Západ ztratil spojení se svými civilizačními kořeny.

Budeme muset pravděpodobně nejprve vyřešit tuto válku uvnitř Západu, než budeme moci porazit válku proti Západu. Když Zápaďané jako polský král Jan III Sobieski vedli v roce 1683 své vojáky k vítězství nad Turky v bitvě o Vídeň, bojovali za mnoho věcí: mezi jinými za svojí zemi, svojí kulturu a za své náboženství. Lidé nepotřebují jen žít, potřebují něco, za co by mohli žít a bojovat. Jsme proti islámu. Pro co ale jsme?

Navrhuji, že jedna z věcí, za kterou bychom měli bojovat, je národní suverenita a právo zachovat naší vlastní kulturu a předat jí dalším generacím. Bojujeme za právo definovat své vlastní zákony a národní politiku, abychom se nestali rukojmími levicových utopistů, nezodpovědných nevládních organizací, transnacionálních progresivistů a samozvaných ochránců pravdy.

Multikulturalismus je špatný, protože není pravda, že všechny kultury jsou si rovny. Je nicméně prosazován skupinami s vlastními skrytými programy. Multikulturalismus slouží elitám jako nástroj ke klamání mas, k bránění jim uvidět to, o co přišly, nebo čeho se úmyslně vzdaly - kontroly nad hranicemi svého státu. Levičáci, kteří nemají rádi západní civilizaci, používají multikulturalismus k jejímu podkopávání. Je to ideologie nenávisti, která se tváří jako tolerance. Multikulturalismus se rovná unilaterálnímu ničení západní kultury, podle některých jediné unilaterální akci, která je Západu povolena.

Existují také libertariánští pravičáci a stoupenci nadnárodních firem, kteří vidí člověka pouze jako sumu jeho ekonomických funkcí, jako levnou pracovní sílu a konzumenta, homo economicus. Věří nejen ve svobodný trh, ale také ve svobodnou migraci, a mají sklony zlehčovat její dopad na kulturu. Jsou to užiteční idioti islámu v jeho boji proti Západu.

Ačkoliv levičáci mají sklony být agresivnější, leží možná bojová linie ve vnitřní válce Západu méně mezi levicí a pravicí a více mezi těmi, kteří si cení národní suverenity a západní kultury a těmi, kteří ne. Skončeme ten nesmysl "oslavy naší rozmanitosti". Měli bychom oslavovat to, co nás spojuje. Měli bychom vyčistit naše učebnice dějepisu a školní osnovy, které byly infikovány protizápadními náladami.

Udržení národních hranic se stalo ve věku globalizace, terorismu a masové migrace více důležitým, nikoliv méně. Žádný stát nedokáže bez ohledu na svůj politický systém přežít ztrátu teritoriální integrity, obzvláště ne demokratický stát. Ti, kteří nechtějí zachovat národní hranice, vytrhávají ve skutečnosti samotné základy našeho demokratického systému, který je založen na národních státech. Boj za národní suverenitu je tak bojem za samotnou demokracii, protože ještě nikdo nedokázal přijít s žádným přesvědčivým modelem nadnárodní demokracie.

Máme nyní politickou třídu, která tráví většinu svého času cestováním po světě. Necítí se nadále tak spojení s lidmi, které mají údajně zastupovat, jako tomu bylo v minulosti. To je možná nevyhnutelné, podporuje to ale rostoucí pocit odtržení mezi obyčejnými lidmi a jejich údajnými vůdci. Musíme našim vůdcům připomenout, že platíme státu daně, protože se od nich očekává, že udrží naše státní hranice. Pokud to nedokáží, společenská smlouva byla porušena a po nás by nadále nemělo být požadováno, abysme platili daně. Státní daně, státní hranice, to by se mělo stát novým heslem na demonstracích.

Podíl Západu na světové populaci se zmenšuje a hrozí mu, že bude přemožen imigrací z chudších zemí s rostoucí populací. Zápaďané budou muset v 21. století upravit svojí představu o sobě jako o dominantní síle. Jako takoví musíme zakopat mesianistický altruismus: Západ musí nejprve zachránit sám sebe. Nemáme povinnost "zachraňovat" islámský svět a i kdybychom chtěli, nemáme na to finanční ani demografické zdroje. Nejsme všemocní a nejsme v postavení, abychom pomohli celému Třetímu světu z chudoby, zcela jistě ne tak, že jim umožníme přestěhovat se k nám.

Měli bychom si dát pauzu od masové imigrace, nejen nemuslimské, přinejmenším na jednu generaci, abychom absorbovali a asimilovali osoby, které jsou již v našich zemích. Západ začíná být imigrací tak přemožen, že to může v blízké budocnosti spustit v několika západních zemích občanskou válku. Již dnes máme v našich velkých městech obrovská ghéta z Třetího světa. Budoucí imigrace musí být mnohem přísněji kontrolována a musí být pouze nemuslimská.

Tato imigrační pauza by měla být použita k tomu, aby bylo jasně demonstrováno, že Západ již nebude sloužit jako skládka pro přebytek populačního růstu v jiných zemích. Máme také kultury a země, které chceme zachovat, a nemůže se od nás očekávat, že přijmeme neomezený počet imigrantů z dalších zemí. A především, Západ a ostatní nemuslimský svět by měl učinit své země nepřátelskými k islámu a přijmout politiku omezování Dar al-Islam, země islámu. To je ten nejcivilizovanější způsob, jakým můžeme zachránit sami sebe a také omezit ztráty na životech mezi muslimy i nemuslimy.

Nejlepší způsob, jak se postavit k islámskému světu, je mít s ním společného tak málo, jak to jen bude možné. Měli bychom zakázat muslimskou imigraci. To by mělo být učiněno kreativními a nepřímými způsoby, jako například zákazem imigrace ze zemí, o jejichž občanech je známo, že se podílejí na teroristických aktivitách. Měli bychom ze Západu deportovat všechny nelegální muslimské imigranty. Měli bychom také změnit naše zákony tak, abychom zajistili, že muslimští občané, kteří obhajují šaríu, káží džihád, nerovnost "nevěřících" a žen, budou zbaveni občanství a deportováni zpět do zemí svého původu.

Musíme vytvořit prostředí, ve kterém bude těžké islám praktikovat. Muslimští občané by měli být donuceni přijmout náš sekulární způsob života a pokud touží po šaríi, měli by odejít. Toho se dá dosáhnout převážně nediskriminujícím způsobem tak, že muslimům odmítneme zvláštní výjimky. Nepovolme veřejné svolávání k modlitbě, protože to uráží ostatní náboženství. Všechny děti, chlapci i dívky, by se měli splečně podílet na všech sportovních a společenských aktivitách, ve školách i mimo ně. Ve všech veřejných institucích by měl být zakázán závoj a tak by bylo také zrušeno tradiční podřízené postavení žen. Firmy a veřejné budovy by neměly být nuceny k budování modliteben pro muslimy. Přijměme zákony, které eliminují zneužívání zákonů o znovuslučování rodin. Nepovolme velké muslimské investice do západních médií a univerzit.

Jak poukázala sloupkařka Diana West z Washington Times, měli bychom přejít z prodemokratické ofenzívy k protišaríjské defenzívě. Nazvat to válkou proti terorismu bylo chybou. Baron Bodissey z blogu Gates of Vienna navrhuje slogan "Vezměme si zpět svojí kulturu" a přenáší tak důraz na vnitřní boj v rámci západní kultury. Další možností je "válka proti apartheidu". S ohledem na nerovnost mezi mužem a ženou před šaríou, mezi muslimy a nemuslimy, je islám de facto náboženským apartheidním systémem. Pokud nazveme tento boj sebeobranou proti apartheidu, bude pro západní levici těžší ho odmítnout.

Lidé by měli být seznámeni s realitou džihádu a šaríe. Vzdělávat nemuslimy v islámu je pravděpodobně důležitější, než vzdělávat muslimy, měli bychom ale dělat obojí. Organizace nebo skupiny odhodlaných lidí by se měly podílet na snahách o vysvětlování skutečné povahy islámu a zdůrazňovat rozdíl mezi věřícími a nevěřícími, který islám učí, trvalý stav války mezi domem islámu a domem války a používání takíje a kitmanu jako náboženského klamání.

Jak říká Hugh Fitzgerald z Jihad Watch, měli bychom vysvětlovat, proč islám v islámských zemích podporuje despotismus, ekonomickou paralýzu, intelektuální selhání (kult autority a nepřátelství ke svobodnému a skeptickému bádání). Ať začnou muslimové sami pomalu chápat, že všechna jejich politická, ekonomická, sociální, intelektuální a morální selhání jsou důsledkem učení islámu.

Fitzgerald také navrhuje využívat mnoha rozkolů v islámském světě: rozděl a panuj. Rozděl a demoralizuj. Islám si činí univerzalistické nároky, mluví ale o Arabech jako o "nejlepších z lidí" a je nástrojem arabské nadřazenosti, prosazování arabského dobývání bohatších nearabských zemí. Kromě rozdělení mezi arabskými a nearabskými muslimy je zde sektářský rozkol mezi šíity a sunnity a ekonomický rozdíl mezi neuvěřitelně bohatými ropnými arabskými státy a chudými muslimskými zeměmi.

Sektářské i ekonomické rozdíly mohou nevěřící nejlépe využít tak, že nebudou dělat nic. Pokud přestane západní svět dávat Egyptu, Pákistánu, Jordánu a Palestině "pomoc", která je ve skutečnosti skrytou formou džizji, vyčistí to psychologické ovzduší. Přinutí to chudé arabské a jiné muslimské země, aby si šly pro pomoc k bohatým Arabům.

Právě teď muslimové požívají toho nejlepšího z obou světů: řídí se středověkými náboženskýmii zákony, zatímco si užívají ovoce civilizace 21. století. Musíme odhalit naprosté selhání islámského modelu tím, že zajistíme, že muslimové nebudou moci nadále počítat s trvající pomocí nevěřícího Západu jejich přelidněným sebeprimitivizujícím se státům, jejichž samotná nerealizovatelnost jim brání v uznání tohoto trvalého přílivu pomoci.

Musíme také připravit Araby a muslimy o co největší část západní džizji placené v jiných formách, což znamená ukončení zahraniční pomoci, ale také spuštění Projektu Manhattan hledajícího alternativní zdroje energie, abychom se stali nezávislými na arabské ropě.

A jak se Fitzgerald ptá: "Co by bohatí Arabové udělali, kdyby se Západ rozhodl zabavit jejich západní majetek jako majetek nepřítele, jako tomu bylo s majetkem vlastněným nejen německou vládou, ale i individuálními Němci, během druhé světové války? A co by se stalo, kdyby byli trvale zbaveni snadného přístupu k západní zdravotní péči?"

Musíme také odmítnou argument "proměníte se v to, proti čemu bojujete". Britové, Američané a Kanaďané se během bojů proti nacistickému Německu nestali nacisty, že ano? Pravdou je, že se staneme muslimy, pokud proti nim nebudeme bojovat a pokud je nebudeme držet mimo naše země, protože si nás podřídí a islamizují silou. Západ není obávaný proto, že jsme "utiskovatelé", je námi pohrdáno proto, že jsme vnímáni jako dekadentní a slabí.

Ano, měli bychom přijmout politiku omezování islámské světa, aby to ale fungovalo, budeme muset někdy použít vojenské intervence, abychom zničili nároky Arabů na velikost. Buddhisté ze střední Asie stáli jistě morálně nad muslimy. Dnes jsou ale všichni mrtví. Přinejmenším musíme být připraveni podpořit za určitých okolností naší ideologickou obranu silou. Udržování vysokého morálného standardu neporazí íránského prezidenta s jadernými zbraněmi a vyhrožujícího dalším holokaustem.

Spisovatel Raymond Kraft vysvětluje měkkost Západu velmi dobře: Islámské hnutí "proměnilo občanskost Spojených států a Evropy ve zbraň a obrátilo ji proti nám. Učinilo zbraň z útlocitnosti a soucitu, učinilo zbraň ze základní slušnosti západní civilizace. Stali jsme se příliš civilizovanými, než abychom dokázali porazit naše nepřátele, možná příliš civilizovanými na to, abychom přežili".

Kraft si myslí, že jsme naivní ve své víře, že činy Hizbaláhu, Hamasu, al-Kajdy, celého islámského džihádu, jsou prováděny partou "nestátních hráčů". Ve skutečném světě jsou agenty národních států (Íránu, Sýrie, Saudské Arbábie, někdy Ruska nebo Číny), které chtějí vedením zástupné války Západ oslabit.

Číňané a Rusové nechtějí vést s Američany otevřenou válku, byli by ale velmi potěšeni, kdyby viděli zmenšování moci Spojených států, dokud by se nestaly stejnou hrozbou, jakou je nyní Evropská unie, "takže by Číňané a Rusové mohli hrát hru podle vlastních pravidel, přidělovat ropu a sbírat zisky".

Je zde nicméně velký rozdíl: islámský svět byl vždy nepřítelem a vždy bude. Čína a Rusko našimi nepřáteli být nemusí, i když naše vztahy budou kvůli jejich velikosti a mocenským ambicím komplikované. Můžeme je v nejlepším případě přesvědčit, že přímá opozice vůči nám se jim nevyplatí.

Vůči politice omezování jsem slyšel několik námitek. Někteří tvrdí, že je přiliš tvrdá a proto nebude zavedena, další říkají, že je nedostatečná a dlouhodobě nebude fungovat.

Je pravdou, že v současné situaci k vyhnání muslimů podporujících šaríu nedojde. Současná politická situace ale nevydrží.

V některých západních zemích kvůli této imigraci dojde k občanským válkám a s ohledem na nárůst střetů s muslimskými imigranty ve Francii, Anglii a v dalších zemích je možné tvrdit, že jejich známky můžeme vidět již dnes. To nakonec ukáže, jak je situace vážná, a přinutí to ostatní západní země k zákazu muslimské imigrace a k nátlaku na muslimské občany, aby se asimilovali nebo odešli.

Slyšel jsem námitky, že není prakticky možné omezit islámský svět za nějakou umělou hranici. Když mohli Mongolové jednoduše objet velkou čínskou zeď ve středověku, bude v 21. století s moderními komunikačními technologiemi nemožné kohokoliv omezit.

Tuto námitku chápu. Nebude to jednoduché, musíme se o to ale alespoň pokusit. Omezení je naprosté minimum, které je přijatelné. Možná, že šíření jaderných technologií povede v budoucnosti v nějakém bodě k velké válce s islámským světem. Jediný způsob, jak se tomu vyhnout, je přijmout kroky, včetně vojenských, abychom muslimy o takové technologie připravili. Džihád je veden vojenskými, politickými, demografickými a diplomatickými prostředky. Obrana proti džihádu by měla být stejně rozmanitá.

Byl jsem také kritizován, protože moje návrhy na omezování islámských zemí a omezení i neislámské imigrace zavádějí do přátelskosti Západu mentalitu obležení. Zaprvé, politika přísnější kontroly imigrace není založena na izolacionismu, ale na realismu. Jsme uprostřed největšího populačního růstu a migračních vln v historii. Je prostou skutečností, že na Západě chce žít mnohem více lidí, než kolika to můžeme dovolit.

Technologická globalizace usnadnila lidem cesty mezi zeměmi, je ale pro ně také jednodušší zůstat v kontaktu se zemí svého původu, jako kdyby jí nikdy neopustili. Musíme si s touto skutečností poradit zpomalením úrovně imigrace na asimilační úroveň, jinak se naše společnosti, a zcela jistě náš demokratický systém, pomalu rozpadne.

Co více, obhajuji izolaci islámského světa, nikoliv Západu. I když nemůžeme dovolit všem nemuslimům, aby se svobodně usazovali v našich zemích, neznamená to, že musí být našimi nepřáteli. Džihád je veden proti celému nemuslimskému světu, nejen proti Západu. Měli bychom se snažit "získat srdce a mysli" muslimů a měli bychom se začít obracet na nemuslimy.

Organizace spojených národů je silně infiltrovaná islámskými skupinami. Měli bychom jí zbavit dotací a zesměšňovat jí při každé příležitosti. Jako alternativu k OSN bychom měli vytvořit organizaci, jejímiž členy by se mohly stát pouze demokratické státy. Další možností je rozšíření NATO. Nejdůležitějším principem je v tomto okamžiku omezit islámský svět. Nemůžeme jednoduše dovolit našim nepřátelům, aby mohli ovlivňovat naší politiku, což prostřednictvím OSN částečně dělají.

Západ by měl vstoupit do strategického spojenectví s nezápadními státy, které sdílejí naše politické ideály a cíle. To se týká nemuslimských zemí, jako Japonska a Indie, možná také Thajska, Filipín a dalších. Budeme nicméně stále potřebovat vzájemně jednat Ruskem a Čínou a budeme k tomu potřebovat nějaký konzultační mechanismus. A možná by nejvlivnější země mohly namísto vytvoření vzniku nové formální organizace jednoduše uzavírat ad hoc spojenectví zaměřená na řešení problémů, jak se budou objevovat.

Situace v Evropě je právě teď mnohem vážnější než ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu.

V Evropě je právě teď nejdůležitější věcí zrušit Evropskou unii ve své současné podobě a znovu získat kontrolu nad našimi hranicemi a naší legislativou. EU je jako organizace tak hluboce defektní a tak silně infiltrovaná eurábijským a proislámským myšlením, že prostě nemůže být reformována. A ukončeme stupidní podporu Palestincům, kterou Eurábijci podporují, a začněme podporovat našeho kulturního bratrance Izrael.

Evropané také musí pohřbít sociální stát, který je tak jako tak odsouzen k zániku. Sociální stát není zcela špatný, ekonomika sociálního státu ale nedokáže konkurovat světu miliard kapitalistů v zemích s nízkými životními náklady. Kromě toho vytváří sociální stát falešný pocit bezpečí a vede k pasivitě, která je v boji proti džihádu velmi nebezpečná. Může také nepřímo přispívat k nízké porodnosti v mnoha evropských zemích.

Měli bychom tyto peníze namísto toho použít k posílení kontroly našich hranic a postavit věrohodné armády. Západoevropané žili pod pax americana tak dlouho, že jsme zapoměli, jak se bránit. To se musí změnit, a brzy.

Evropané by měli přijmout legislativu podobnou prvnímu dodatku americké ústavy a zajistit tak právo na svobodu projevu. Důvod, proč jsou evropské autority ve svých snahách o cenzuru stále totalitnější je ten, že chtějí zakrýt skutečnost, že již nadále nejsou ochotné nebo schopné zajistit ani tu nejzákladnější bezpečnost svých občanů a ještě méně bezpečnost našich hranic. Evropa potřebuje svobodu projevu více než kdy jindy.

Musíme postavit protiváhu k defétismu a popírání. Ano, situace v Evropě je nyní velmi vážná, ale ještě jsme neprohráli. Zatím ještě ne. Dánský karikaturový džihád ukázal, že arogance islámu podněcuje muslimy k tomu, aby byli příliš agresivní, a také příliš brzy, a tak zbytečně riskovali. Naším hlavním problémem jsme my sami. Evropské elity ztratily kontakt s lidmi a lidé ztratili kontakt s realitou. Západní Evropa je nyní sbírkou několika vrstev utopií: multikulturalismu, socialismu, radikálního feminismu a transnacionalismu, a ty se brzy zhroutí. Důležitou otázkou je, jak si s tím poradíme.

Ano, byli jsme zrazeni našimi vlastními vůdci, to je ale přesto stále jenom součást problému. Lidé mají sklon mít takové vlády, jaké si zaslouží. Možná máme slabé vládce proto, že jsme sami slabí, nebo proto, že mohou zneužívat slabost v naší mentalitě, aby nás dostali tam, kde nás chtějí mít; a především antiamerikanismus, antisemitismus, naše přehnaná snaha o koncensus a potlačování disentu, antiindividualistický odkaz socialismu a pasivita plozená byrokracií sociálního státu. Muslimové jsou pohlcení svými vlastními problémy a svými zkorumpovanými vůdci a viní všechny ostatní za své chyby, protože nemohou nikdy přiznat, že jsou způsobeny hlubokými vadami jejich kultury. Neměli bychom dělat stejnou chybu.

Je vysoce pravděpodobné, že příští generace rozhodne o tom, jestli bude Evropa pokračovat ve své existenci jako západní kulturní celek. Protože ale není islám příčinou slabosti Evropy, ale spíše sekundární infekcí, lze nicméně předpokládat, že islámská hrozba může mít nepředvídaný a ironický efekt, když Evropu zachrání před sebou samou. Evropa bude krvácet, nezemře ale.

Jak říká citát z hollywoodské klasiky Třetí muž:

" … V Itálii měli za třicet let pod borgiovci války, teror, vraždy a krveprolévání, vyprodukovali ale Michelangela, Leonarda da Vinci a Renesanci. Ve Švýcarsku měli bratrskou lásku - měli 500 let demokracie a míru, a co stvořili? Hodiny s kukačkami".

Někdo by mohl říct, že je to ke Švýcarům nespravedlivé. Švýcarsko hrálo po dlouhou dobu hlavní roli v technologickém vývoji a pravděpodobně bychom se mohli něco naučit z jejich příkladu častých referend a přímé demokracie. Je ale pravda, že obrody Evropy mohou být chaotické.

Muslimové vždy tvrdí, že Renesanci spustily islámské vlivy. Není to pravda. Tentokrát tomu tak ale možná bude. Možná, že boj na život a na smrt s islámem je přesně tím políčkem, který potřebujeme, abysme se přeskupili a oživili naší civilizaci. Zbývá v Evropě ještě dost síly k odražení ještě jedné islámské invaze? Pokud ano, muslimové tak mohou být zodpovědní za spuštění západní renesance, Druhé renesance.

Zůstává otázkou, zda k tomu skutečně dojde, nebo jestli jde jen o plané naděje. Evropa bohužel tak jako tak prožije nějakou válku. Stvoří Michelangela, nebo Mohameda? Pouze čas ukáže.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Tento článek napsal islaminfo dne 1. 6. 2007 v 0:01 hodin a byl zařazen do kategorií evropa. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS kanálu RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašich vlastních stránek.