Sirat Rasoul Allah - Život proroka Mohameda

Alláhův prorok zůstal několik měsíců v Medíně a poté vydal rozkaz, aby se lidé připravili na tažení proti Byzantské říši. Tou dobou však bylo velké sucho, horko a nedostatek jídla; protože ovoce zrovna dozrávalo, lidé se zdráhali uposlechnout rozkazu. Prorok by normálně přípravy na tažení zatajil a předstíral by, že jde jiným směrem, než opravdu zamýšlel. V případě Tabuku však udělal vyjímku kvůli odlehlosti místa, obtíženému zajištění armády a velikosti nepřítele.

Farizejové si mezi sebou říkali: „Nevydávej se na cestu v horku.“, protože nesnášeli bojování za horka, zpochybňovali pravdu islámu a chtěli šířit nespokojenost s Alláhovým prorokem. Alláh tedy zjevil tento verš: „Oni řekli, ´Nevydávej se na cestu v horku.´ Řekni, ´Pekelný oheň vás bude pálit víc.´ Nech je, ať se teď ještě trochu zasmějí, protože od této chvíle budou velice plakat.“

Alláhův prorok nabádal zvláště bohaté, aby rozdali svá břemena peněz a zvířat, a ti tak učinili v naději na věčnou odměnu; nejvelkorysejším z nich byl Uthman a Prorok řekl,: „Alláhu! Raduj se z Uthmana; neboť já z něho mám radost.“

Sedm muslimů potom přišlo s pláčem za Mohamedem, protože byli chudí a nemohli si dovolit vzít s sebou na výpravu žádná zvířata. Prorok jim nedokázal pomoci, a tak odešli a slzy jim stékaly po tvářích, protože si nebyli schopni vytvořit zásoby. Dva z Naříkajících však potkal Ibn Yamin a poté, co vyslechl jejich strastiplný příběh, jim daroval několik datlí a velbloudici, kterou si osedlali; a tak se vydali na cestu společně s Alláhovým prorokem.

Mezitím několik nomádských kmenů žádalo o zproštění účasti na výpravě, udávajíc různé důvody. Alláh však nepovažoval jejich slova za pravdivá. Někteří dobří a věrní muslimové také váhali a když Prorok opustil se svojí armádou Medínu, zůstali pozadu. Prorok nařídil Alimu, aby zůstal a postaral se o svojí rodinu; Farizejové ho však pomlouvali a prohlašovali,: „Byl poslán zpět, protože by tažení nezvládl.“ Když to Ali slyšel, chopil se zbraní a spěchal za Prorokem. Dohnal ho u al Jurfu, ale Prorok ho poslal zpátky a pokračoval v cestě.

V Medíně, když se jednoho horkého dne vrátil Abu Khaythama domů, nalezl svoje dvě ženy v zahradních altáncích. Obě pokropily své altánky vodou, aby je pro něho ochladily, a připravily pokrm. Když vstoupil, náhle se zarazil, hledíc na své ženy a na to, co pro něho připravily. Pak zvolal,: „Alláhův prorok je vystaven slunci, větru a žáru, zatímco Abu Khaythama je v chladu a bezpečí domova, s přichystaným jídlem a skvělými ženami. Tak to nemá být! Při Alláhovi, nevstoupím do stanu ani do jedné z vás, ale připojím se k Prorokovi. Připravte mi výbavu!“ Uposlechly a on se vydal po stopách Proroka; když se přibližoval, lidé řekli, „Sleduje nás jezdec.“ Prorok odpověděl, : „Že by to byl Abu Khaythama.?“, a byl to on.

V al Hijru si lidé stěžovali Prorokovi, že jsou bez vody; Alláh seslal mrak, z kterého začalo pršet, a tak lidé utišili žízeň a nachytali tolik vody, kolik mohli. Později se po cestě zaběhla Prorokova velbloudice, a tak se ji vydali jeho druhové hledat. Jeden Farizej si stěžoval,: „Mohamed prohlašuje, že je Prorok a předává vám poselství z nebe, ale neví, kde je jeho velbloudice!“ Na to Prorok řekl,: „Nevím víc než to, co mi řekne Alláh a On mi říká, kde je velbloudice; je v kotlině v údolí, zamotaná uzdou do stromu. Běžte a priveďte ji.“ Šli podle popisu a velbloudici přivedli.

Prorok pokračoval v cestě, ale někteří muži začali zaostávat. Prorok vždy řekl,: „Nechte ho! Pokud nám má být k užitku, Alláh mu pomůže zase nás dohnat; pokud ne, tak nás ho Alláh zbavil.“

Po příjezdu do Tabuku navštívil Proroka Jan, křesťanský správce Ayly, který byl s Prorokem v míru a platil mu daň. Daň také přišli zaplatit židovští obyvatelé Jarby a Adhruhu; Prorok dal jim a Janovi dokument, v němž stálo,: „Ve jménu Alláha, milosrdného a soucitného! Alláh a Mohamed, Alláhův prorok, tímto zaručují Janovi a obyvatelům Ayly, že jejich lodě a karavany na moři a na pevnině jsou pod ochranou Alláha a Mohameda, jeho Proroka, to samé je zaručeno obyvatelům Sýrie a Jemenu a těm, kteří žijí na pobřeží a zajišťují jim převoz. Kdokoliv na nich spáchá zločin, nebude ho moci odčinit svým majetkem; ale jeho život jim bude vydán na milost. Lidem z Ayly nebude bráněno v přístupu k vodě, ani v pohybu jakýmkoliv směrem po souši ani po moři.“

Poté vyslal Prorok Khalida za křesťanem Ukaydirem do Dumy. V noci, za jasného měsíčního světla, využila kavalérie vedená Khalidem momentu překvapení a odvedla Ukaydira za Alláhovým prorokem, jenž ušetřil jeho život a slíbil mu mír, pokud bude platit daň. Pak ho propustil a Ukaydir se vrátil do Dumy. Prorok zůstal asi deset dní v Tabuku a pak se vrátil do Medíny. (Nic nepotvrzovalo pravdivost fám o plánovaném napadení Herakleitovou armádou.)

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Tento článek napsal islaminfo dne 2. 6. 2007 v 0:01 hodin a byl zařazen do kategorií mohamed. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS kanálu RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašich vlastních stránek.