Indické médiá uverejnili škandálne odhalenia, dokumentujúce nechutné správanie sa Arabov zo Zálivu v juhindickom meste Hajdarabáde. “Ženích ráno ušiel” od R Akhileshwariho v Deccan Herald a “Jedno maloleté dievča, mnoho Arabov” od Mohammeda Wajihuddina v Times of India sú dvoma dôležitými prípadmi. Wajihuddin rozmiestňuje kulisy:

Sú to starí dravci s novým elánom. Často bradatí, neustále vo vlajúcich rúchach a drahých turbanoch. Bohatí Arabi v strednom veku stále častejšie majestátne prechádzajú chudobnými uličkami Hajdarabádu, tak ako stredovekí monarchovia majestátne vstupovali do svojich háremov v dňoch, o ktorých si chybne myslíme, že sú históriou. Títo Arabi nadopovaní viagrou páchajú nehanebný zločin pod pozlátkou nikaah, islamských zákonov o manželstve.

Wajihuddin potom konkretizuje problém:

Zneužívajúc dané ustanovenia, ktoré umožňuje moslimskému mužovi mať súčasne štyri ženy, veľa starých Arabov sa nielenže žení v Hajdarabáde s maloletými, ale dokonca sa ženia s viac ako jednou maloletou na jeden raz. „ Arabi preferujú panenské nevesty v teenagerskom veku“, hovorí Džamila Nišat, ktorá radí a pomáha ženám v chorobách.

Arabi sa s dievčatami obvykle „oženia“ na krátky čas, niekedy dokonca iba na jednu noc. V skutočnosti, píše Wajihuddin, sa formality okolo manželstva a rozvodu často pripravujú súčasne, čím sa proces pre všetkých zúčastnených zrýchli. Akhileshwari poznamenáva, že „dievčatá sú k dispozícii za takú nepatrnú sumu, ako je 5000 rupií, aby uspokojili chúťky vetchých starých arabských mužov.“ Päť tisíc rupií je, mimochodom iba trochu viac ako 100 dolárov.

Istý indický televízny program nedávno vysielal správu o výklade s ôsmimi perspektívnymi nevestami, väčšinou maloletými, ktoré boli takto ponúkané svojim arabským nápadníkom. „Vyzeralo to ako v bodreli. Dievčatá pochodovali pred Arabom, ktorý občas zdvihol burku dievčaťa, prehrabal jej vlasy, pozrel sa na jej postavu a konverzoval cez tlmočníka“, spomína si jedna z Nišatiných asistentiek.

Wajihuddin tak isto ponúka konkrétny prípad:

Prvého augusta štyridsaťpäťročný Al Rahman Ismail Mirza Abdul Jabbar, šejk zo Spojených Arabských Emirátov kontaktoval sprostredkovateľku v týchto záležitostiach, sedemdesiatročnú Zajnab Bi v ohradenom meste neďaleko historického Char Minaru. Sprostredkovateľka obstarala Farhídu a Hinu Sultanu, vo veku od trinásť do pätnásť rokov, za dvetisíc rupii, čo sa mimochodom rovná 450 USD. Potom si najal kádiho Islamského sudcu, Mohameda Abdul Waheeda Qureshiho, aby mohol slávnostne uzavrieť manželstvo. Kázi (v angličtine Quadi), využijúc výhodu islamského ustanovenia, vydal obe dievčatá za Araba. Po svadobnej noci s dievčatami Arab na úsvite odišiel.

Toľko k tomuto „manželstvu“.

Sunita Krišnan, vedúca organizácie bojujúcej proti obchodu s ľuďmi, Prajwala, poznamenáva iba príliš známy fakt, že dievčatká sú bezcenné. „Pokiaľ dievča predajú alebo jej zničia život, nie je to národná strata, preto to nikoho nezaujíma ani v komunite ani v spoločnosti. S výnimkou Maulana Hameeduddin Aqil, vedúceho Millat-e-Islamia ( miestna organizácia očividne nie spojeného s notoricky známou teroristickou skupinou z Pakistanu), ktorý sa vyjadruje proti týmto hanebným manželstvám (”Páchjú hriech. Toto nie je nikaah, toto je prostitúcia pod iným menom“), islamské autority v Indii v podstate všetky mlčia o tomto výsmechu šaríje.

Moslimskí politici mesta Hajdarabádu by sa nemohli zjavne starať menej. „Nie je to volebnou agendou žiadneho politika“ hovorí Mazhar Hussain, riaditeľ dobročinnej organizácie Konfederácia asociácií dobrovoľníkov. Majlis-e-Ittihadul Muslameen, hlavná strana hajdarabádskych moslimov je požehnane ľahostajná: „Nemôžete poprieť, že sa týmito manželstvami vylepšila situácia mnohých rodín“, radostne poznamenáva Sultan Salahuddin Owaisi, prezident MIM.

Komentáre:

(1) Čo je ironické, všetky takto zdvorilo ponúkané dievčatá sú moslimky – hinduistky alebo iné sa nemusia hlásiť.

(2) Správanie sa Arabov v Indii sa v niektorých ohľadoch podobá správaniu Japoncov a Západniarov v Thajsku, s podstatným rozdielom, že indický prípad zahŕňa aj manželstvo, zdôrazňuje panenstvo a miestne orgány sú zjavne potešené tým, že môžu ponúknuť svoje maloleté pre sexuálnu turistiku.

(3) Arabská sexuálna turistika sa neobmedzuje iba na Indiu, ale odohráva sa aj v iných chudobných krajinách.

(4) Tento obchod s ľuďmi je iba jednou z dimenzií, ktorý prevažuje v Saudskej Arábii a štátoch Zálivu (pre iné dimenzie pozri “Saudský import otrokov do Ameriky“).

(5) Konkubinát, nútená práca, viazaná služba, otroctvo – všetky tieto problémy sa nikde v blízkosti regiónu Zálivu nezverejňujú, tým menej riešia. Samozrejme že niekto ako Prominentný saudský teológ ide až tak ďaleko, že povie, že „Otroctvo je súčasťou islamu a ktokoľvek povie, že by malo byť zrušené“, je pokladaný za odpadlíka. Tak dlho, ako sa budú takéto tendencie prejavovať verejne, bez obmedzenia, zneužívanie bude určite pokračovať.

(6) Pokrytectvo tohto obchodu je možno jeho najodpornejšou časťou. Je lepšia prostitúcia, čestne priznaná ako nábožensky posvätené falošné manželstvá, hoci prvá sa pokladá za neresť a druhá sa prezentuje ako cnosť.

(7) Wajihuddin porovnáva Arabov so „stredovekými monarchami“ a toto prirovnanie je výstižné. Tieto transakcie, zahŕňajúce maloleté moslimky, vedené pod záštitou islamského práva stále upozorňujú na dominanciu stredovekých postupov v moslimskom svete a urgentnú potrebu modernizácie islamského náboženstva.

_________

7. október 2005, aktualizácia: Bibliografia mojich prác na “Sex a vzťahy medzi pohlaviami” poskytuje pozadie k tu popísanému problému. Zvlášť si pozrite “Ženská túžba a islamská trauma.”

8. október 2005, aktualizácia: Čitateľ si určite všimne iróniu faktu, že muži z Emirátov idú za sexom do Indie, keď samotný Dubaj, najväčšie mesto Emirátov je notoricky známy v obchode so sexom. Čo sa toho týka, pozrite Peyman Pejman “U.A.E.: Federácia moslimských štátov je centrom medzinárodnej prostitúcie.”

Feb. 21, 2006 aktualizácia: Príbeh Abdula Jabbara je napísaný odlišne v The Times of India v “80 ročný arab si kúil indickú nevestu za 1000 rupií“:

V auguste minulého roku boli sudcom dve maloleté dievčatá vydaté za Araba v strednom veku z Emirátov na jeden raz. Napriek tomu sa dievčatám podarilo z jeho pazúrov uniknúť. Arab, šejk Al Rahama Ismail Mirza Abdul Jabbar z krajiny ušiel. Polícia uväznila sudcu a sprostredkovateľku a vyhlásila, že tieto kšefty s manželstvami majú medzinárodné dôsledky.

Ten istý článok obsahuje niekoľko ďalších príkladov, vrátane titulného prípadu 27 ročnej indickej nevesty, predanej za 225 USD a mnoho iných výsmechov práva.

Jusuf Kalla, viceprezident Indonézie.

29. Jún 2006 aktualizácia: Jeden nevie, či sa má smiať či plakať, keď počuje komentár viceprezidenta Indonézie Jusuf Kalla na seminári cestovného ruchu o tom, ako do Indonézie prilákať viac arabských návštevníkov.

Kalla poznamenáva, že mnohí arabskí turisti v súčasnosti smerujú do Puncaku – horského mestečka v blízkosti Džakarty, notoricky známeho prostitúciou, kde nápisy v arabčine na hoteloch a reštauráciách dokazujú popularitu u Arabov, ktorí vstupujú do krátkodobých manželských zmlúv s indonézskymi ženami. „Potrebujeme rôzne druhy marketingových kampaní, cielenejších. Momentálne chodia Arabi do Puncaku. Ak tam chodia preto, aby si našli nejakú vdovu alebo rozvedenú, toto nie je naša vec, nie je to problém. Takže keď muž odíde domov, žena dostane malý domček a to je dobré, nie?“

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Dalajlámova bezpečnost byla posílena po zprávách o pokusu s al-Kajdou spojené teroristické organizace Lashkar-e-Toiba exilového tibetského vůdce zavraždit.

Kolem 72letého buddhistického vůdce, který žije v Dharamsale v himalájském podhůří, byly vytvořeny tři vrstvy zabezpečení, řekl mluvčí indické policie Prem Lal.

Všichni, kdo za vůdcem Tibeťanů přicházejí, budou důkladně sledováni dobře vycvičenými tibetskými strážci a těžce ozbrojenou indickou policií.

Návštěvníci budou prohledáváni, než jim bude umožněno se k němu přiblížit. …

Lal řekl, že policie byla upozorněna centrálními rozvědnými agenturami na údajný plán Lashkar-e-Toiby zavraždit Dalajlámu “na příkaz zahraniční organizace”, kterou odmítl jmenovat, předpokládá se ale, že jde o al-Kajdu.

V nedávno zveřejněném dokumentu Usáma bin Ládin odoudil “pohanský buddhismus” v rámci útoku na vše neislámské.

Hrozba zavraždění je považována za vycházející z bin Ládinova odsouzení a z nenávisti džihádistického hnutí ke všemu a všem, kdo není muslim.

Lashkar-e Toiba je považována za agenta al-Kajdy v jižní Asii a podílela se prakticky na všech velkých teroristických útocích v Indii.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

V noci před dvěma týdny byla skupinou mladých mužů v Melapalayamu na jihu Tamil Nadu zavražděna 35letá Mumtaz.

Zavraždili jí, když se vracela z místní firmy ze sběru tabákových listů. Obtěžovali jí na cestě, varovali jí před poměrem, který údajně měla s ženatým mužem a místním manažerem firmy.

Řekla jim, aby se starali o sebe.

Nejprve po ní házeli kameny. Pak někteří z nich přistoupili blíže a ubodalí jí. Mumtaz na místě zemřela.

V Melapalayamu, o kterém policie říká, že je semeništěm fundamentalismu se silnou přítomností Al Ummy, nevyvolal čin velký rozruch.

“Mnoho lidí ve městě si myslí, že si to zasloužila”, řekl Abdul Subahan (18), okrestní tajemník studentského křídla Tamil Nadu Muslim Munnetra Kazham, politické organizace, o které si policie myslí, že má spojení s Al Ummou.

Obyvatelé města říkají, že Mumtaz dostala “dostatečné varování”, aby se od svého “milence” držela daleko. To ale neudělala.

Její sestra Nabeena řekla: “Lidé ve městě říkají, že si to zasloužila. Nevíme, co si máme myslet”.

Její matka Zubejda Hussein, která před několika měsíci dceru opustila, když začala dostávat výhrůžky zabitím, řakla: “Naše hlavy se sklání studem”.

Davová vražda z 9. března provedená samozvanou “morální policií” není první vraždou ze cti v tomto malém městě. Mumtaz je pouze první obětí ženského pohlaví.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

První část s úvodem zde.

III. Zotročování Indů arabskými a tureckými nájezdníky

Turkové nebyli prvními muslimy, kteří Indii napadli. Před příchodem Turků napadl začátkem osmého století arabský generál Mohamed bin Kásim Sindh. V souladu s muslimskou tradicí arabové zajímali a zotročovali Indy ve velkých množstvích. A zotročování, distribuce a prodej indických zajatců bylo muslimskými nájezdníky a vládci systematicky praktikováno od dob Mohameda bin Kásima z osmého století do dnů Ahmeda Šáha Abdaliho ve století osmnáctém. Jen jen pochopitelné, že tisícileté otrokářské úsilí lze připomenout jen stručně se zdůrazněním některých charakteristických vlastností systému.

Zotročování Araby

Během arabské invaze do Sindhu (712) napadl Mohamed bin Kásim nejprve Debal, přičemž toto slovo je odvozeno od slova deval, které znamená chrám. Ten byl umístěn na pobřeží nedaleko moderního Karáčí. Byl střežen posádkou 4000 kšatrijských vojáků a obsluhován 3000 bráhmany. Všichni muži starší sedmnácti let byli sťati a jejich ženy a děti byly zotročeny. (1) “700 krásných žen, které byly pod ochranou (t.j. které se ukryly v chrámu), bylo zajato s jejich cennými ozdobami a s šaty ozdobenými šperky”. (2) Mohamed poslal pětinu kořisti, mezi níž bylo sedmdesát pět dívek, Hajjajovi, zbylé čtyři pětiny byly rozděleny mezi vojáky. (3) Kdekoliv poté následně zaútočil, jako v Rawaru, Sehwanu, Dhalile, Brahmanabádu a Multanu, indičtí vojáci a ozbrojení muži byli pobiti, běžní lidé utekli, nebo bojovali, pokud to nebylo možné, přijali islám, nebo platili daň z hlavy, nebo zemřeli za své náboženství. Mnoho žen z vyšších tříd se obětovalo obřadem džauhar, většina ostatních se stala cenou pro vítěze. Tyto ženy a děti byly zotročovány a konvertovány, a po skupinách byly v pravidelných dodávkách posílány chalífovi. Například poté, co byl dobyt Rawar, Mohamed Kásim “se zde zastavil na tři dny, během kterých zmasakroval 6000 (mužů). Jejich stoupenci a příbuzní, a stejně tak ženy a děti, byli zajati”. Později “byli otroci spočítáni a jejich počet byl 60 000. Z těch bylo 30 mladých žen královské krve. … Mohamed Kásim je všechny poslal Hajjajovi”, který je poslal chalífovi Walidovi. “Některé z otrokyň královské krve prodal, jiné rozdal jako dary”. (4) Prodej otroků byl běžnou praxí. “Od sedmého století a obzvláště během kampaní Mohameda al-Kásima v letech 712-13″, píše Andre Wink, “bylo zajato značné množství Džatů jako válečných zajatců a deportováno do Íráku a jinam jako otroci”. (5) Džatové jsou zde zjevně používáni jako označení pro všechny Indy. V Brahmanabádu “se říká, že bylo zabito asi šest tisíc bojovníků, podle jiných jich ale bylo zabito šestnáct tisíc” a jejich rodiny byly zotročeny. (6) Posádka opevněného města Multan byla zabita a rodiny náčelníků a bojovníků z Multanu, kterých bylo asi šest tisíc, byly zotročeny.

Ženy zajaté v Sindhu během kampaní postupující armády byly konvertovány a provdány za arabské vojáky, kteří se usadili v koloniích založených na místech jako Mansura, Kuzdar, Mahfuza a Multan. Příkazy od Hajjaje Mohamedovi bin Kásimovi říkaly, aby “neposkytoval žádné čtvrti nevěřícím, ale aby jim podřezával krky” a aby bral ženy a ději jako zajatce. (7) V konečné fázi dobývání Sindhu, “když byla kořist a váleční zajatci přivezeni před Kásima … byla vybrána jedna pětina zajatců a dána stranou; byli spočítáni a bylo jich 20 000 … (patřily k vyšším rodinám) a byly jim na tváře nasazeny závoje, a zbytek byl rozdán vojákům”. (8) V průběhu arabské invaze do Sindhu bylo zjevně zotročeno několik lakhů (stovek tisíců) žen.

Ghaznavidské zajímání indických otroků

Pokud byly zisky “mírného” Mohameda bin Kásima při zotročování kaniz wa ghulam v Sindhu takové, otroci zajatí Mahmudem z Ghazni, “tím divokým a neukojitelným dobyvatelem”, ve století počínajícím rokem 1000, musejí být počítání na statisíce. Henry Elliot a John Dowson prošli dostupné záznamy ze soudobých a pozdějších zdrojů - z Utbiho Tarikh-i-Yamini, Tabqat-i-Akbari Nizamuddina Ahmad, Tarikh-i-Alai a Khulasat-ut-Tawarikh k výzkumům ranných evropských výzkumníků. Tyto invaze také do detailů studovali Mohammad Habib, Muhammad Nazim, Wolseley Haig a já. (9) Všechny důkazy ukazují, že během svých sedmnácti invazí zotročil Mahmud Ghaznavi velké množství Indů. Ačkoliv soudobí kronikáři nezaznamenali počty zajatců ze všech kampaní, některé známé údaje o otrocích zajatých Mahmudem hovoří samy za sebe.

Když Mahmud Ghaznavi napadl v letech 1001-2 Waihind, zajal 500 000 osob obou pohlaví. Toto číslo, které udává Abu Nasr Mohamed Utbi, Mahmudův sekretář a kronikář, je tak šokující, že ho Elliot snížil na 5000. (10) Stojí za to poznamenat, že zajímání otroků bylo během každé expedice rutinou. Pozornost kronikářů si údaje o zajatých otrocích získaly pouze tehdy, když bylo jejich množství vyjímečně velké. O Mahmudově útoku na Nindunu v Pandžábu (1014) tedy Utbi říká, že “otroků bylo tolik, že se stali velmi levnými; muži vysokého postavení ve své rodné zemi (Indii) byli degradováni na otroky běžných obchodníků (v Ghazni)”. (11) Jeho tvrzení je potvrzováno pozdějšími kronikami, včetně Tabqat-i-Akbari od Nizamuddina Ahmada, který říká, že Mahmud “získal velkou kořist a velké množství otroků”. Podle Farishtana příští rok “přivedla mohamedánská armáda do Ghazninu 200 000 zajatců, takže hlavní město vypadalo jako indické město, protože každý voják měl několik otroků a otrockých dívek”. (12) Otroci byli poté zajímáni v Baranu, Mahabanu, Mathure, Kanauj, Asni atd. Když Mahmud dorazil v roce 1019 do Ghazni, kořist se skládala (kromě obrovského bohatství) z 53 000 zajatců. Utbi říká, že “množství zajatců může odvozeno od skutečnosti, že jeden byl prodáván za dva až deset dirhamů. Otroci byli poté odvedeni do Ghazni, kde je kupovali obchodníci z dalších měst, takže země Mawarau-un-Nahr, Íráku a Khurasanu se jimi naplnily”. Tarikh-i-Alfi dodává, že pátý díl kořisti pro chalífu tvořilo 150 000 otroků, celkové množství zajatců tedy vychází na 750 000. (13)

Než půjdeme dále, pokusme se najít odpověď na dvě otázky, které z výše uvedené studie vyplývají. Zaprvé, jak je možné, že byli lidé zotročováni v tak velkém množství? Nebyl zde žádný odpor? A za druhé, co vítězové s těmito davy zajatců dělali?

Během vláky nebylo pro muslimskou armádu jednoduché zajímat nepřátelské vojáky. Byli to zdatní muži, silní a někdy “jako démoni”. Zdá se, že zajímání takových mužů bylo velmi specializovanou činností. Bylo třeba vyvinout zvláštní snahu o obklíčení jednotlivce nabo skupiny, spoutat je lasem nebo provazy a znehybnit je spoutáním. Nebojovníci, ženy a děti mohli být poté, co byli bojovníci pobiti v bitvě, zajímáni mnohem snadněji. Zajatci byli ochromení hrůzou. Bylo běžnou praxí vršit hromady lebek zabitých hromaděním jejich hlav na hromady. Všem zajatcům byly svázány ruce a nohy a byli drženi pod přísným dohledem ozbrojených stráží, dokud nebyl jejich duch zcela zlomen a oni mohli být proměněni v otroky, konvertováni, prodáni nebo učiněni služebníky.

Hajjaj v dopise nařídil Mohamedovi bin Kásimovi, jak jednat s protivníkem. “Způsob, jak udělovat milost předepsanou zákonem, je sekat jim hlavy, když se s nimi setkáte … působit mezi nimi velké masakry … (Ti, které přežijí) svázat okovy … nedat milost žádnému nepříteli a neušetřit nikoho z nich”, atd atd. (14) Životy některých vězňů mohly být ušetřeny, nemohli ale být propuštěni. Tímto způsobem mohli arabští nájezdníci zotročit tisíce mužů a žen v Debalu, Rawaru a Brahmanabádu. Poté, co bylo v Brahmanabádu mnoho lidí zabito, “byli všichni zajatci do 30 let věku spoutáni řetězy … Všichni další lidé schopní nést meč byli setnuti a jejich stoupenci a příbuzní byli zajati”. (15)

To je také způsob, jakým mohl Mahmud z Ghazni zotročit 500 000 “krásných mužů a žen” ve Waihiru poté, co zabil 15 000 bojovníků během “nádherné akce” v listopadu 1001. Utbi nás informuje, že Džajpal, indický král Kábulu, “jeho děti a vnuci, jeho synovci, náčelníci jeho kmene a jeho příbuzní, byli zajati, silně svázáni provazy a přivedeni před sultána (Mahmuda) jako zločinci … Někteří měli svázáni ruce za zády, jiní byli přivázáni kolem krku, někteří byli pohánění ranami do šíje”. (16) Během každé Mahmudovy kampaně předcházely zotročování rozsáhlé masakry.

Pohled na strašlivé zabíjení zajatce zcela zlomil. Nejen že byli fyzicky mučeni, byli také morálně otřeseni. Byli systematicky ponižováni a vystavováni veřejnému zesměšňování. Když byli chalífovi posláni zajatci ze Sindhu, “otroci, mezi nimiž byly převážně dcery princů a vládců, musely stát v jedné řadě se sluhy”. (17) Hodivala poskytuje detaily o ponížení Džajpala Mahmudem. Píše, že Džajpal “byl veřejně vystaven na jednom tržišti s otroky v Khurasanu stejně jako tisíce dalších indických zajatců … Byl předváděn tak, aby ho mohli vidět jeho synové a náčelníci, zostuzeného, v poutech a v hanbě … čímž ho veřejně potupil, když ho ‘veřejně postavil mezi běžné sluhy’”. (18) Žádný div, že Džajpal se nakonec sám obětoval, protože takové úmyslné ponížení mělo zničit morálku vězňů. Krátce, jakmile byli zavedeni do takové tísně, vězni, ať už mladí nebo staří, oškliví nebo hezcí, princové nebo prostí lidé, mohli být biti, konvertováni, prodáni jako pomocníci nebo zaměstnáni jako sluhové.

Lze říct, že Mahmud z Ghazni mohl zotročovat lidi po statisících, protože útočil náhle, když nestál proti dostatečné obraně. Ale i když postavení muslimů nebylo tak silné, jako řekněme během kampaně Mahmudova syna v Hindustánu, kdy “následovala divoká bitva, Ibrahim ale nakonec získal vítězství a zabil mnoho z nich. Ti, kteří unikli, utekli do džungle. Bylo zajato takřka 100 000 jejich mužů a žen …”. (19) V tomto prohlášení leží odpověď na náš první problém. Odpor existoval, a to odhodlaný odpor, kdy společně bojovali všichni členové rodiny, vesnice nebo města. Pokud uspěli, útočníka zahnali. Pokud ne, pokusili se uniknout do blízkých lesů. (20) Pokud nemohli uniknout, byli všichni zajati. Neoddělovali se jeden od druhého ani v nehorší hodině. Nepřítel je pochopitelně zajal všechny dohromady. Byli odhodláni společně zvítězit nebo prohrát.

Kromě toho, podle pravidel z Mohamedových dní a podle jeho instrukcí, píše Margoliouth, “bylo oddělení zajaté matky od jejího dítěte zakázáno … Oddělení bratrů, když byli prodáváni, bylo stejně tak zakázáno. Na druhou stranu, zajatá žena se mohla stát souložnicí dobyvatele”. (21) Tento příkaz neodělovat od sebe zajaté nebyl motivován humanitárně, ale zvětšoval jejich počty k prospěchu vítězů. Takto bylo zotročováno velké množství lidí.

A nyní k naší druhé otázce - co dělali vítězové s otroky chycenými ve velkých počtech? Ve dnech ranných nájezdníků, jako byli Mohamed bin Kásim a Mahmud Ghaznavi, byli převážně prodáváni na tržištích s otroky, které vznikly v muslimy ovládaných městech. Prodej otroků v cizích zemích přinášel velké zisky. Isami poskytuje tuto informaci. Muhammad Nazim přeložil relevantní část Isamiho popisu. (22) “(Mahmud) rozprášil jediným útokem armádu Indů a vzal Rai Džajpala za zajatce. Odvezl ho do odlehlé části svého království Ghazni a předal ho obchodníkovi s otroky. Slyšel jsem, že na příkaz krále (Mahmuda) prodal obchodník Džajpala za 80 dinárů a peníze z prodeje vložil do státní pokladnice”. (23)

Když byla v Indii ustanovena muslimská vláda, prodej zajatců byl omezen. Velké množství se jich stávalo sluhy králů a šlechticů, pracovali jako dělníci na stavbě budov, vyřezávali džungli a budovali cesty a podíleli se na mnoha dalších pracích. Stále jich ale bylo dost. Ti, kteří přebývali, byli prodáváni do cizích zemí, ve kterých byly trhy s otroky kvetoucím obchodem a kde na jejich prodeji vydělávali vládcové.

Mahmud Ghazni pochodoval na Hindustán znovu a znovu, aby vedl džihád a šířil mohamedánskou víru, aby ukořistil jeho bohatství, zničil jeho chrámy, zotročil jeho lidi, prodal je do zahraničí a získal tak výtěžek, a aby posílil řady muslimů konverzí zajatců. Dokonce toužil po ustanovení své vlády nad Indií. (24) Jeho činnosti byla tak mnohostranná, že je těžké určit, jaké byly jeho priority. Velké množství jeho zajatců ale naznačuje, že zajímání otroků patřilo do jádra jeho schématu. Mohl získávat jejich prodejem bohatství a posilovat jejich konverzí počet muslimů.

Poznámky:

1 C.H.I., III, 3.
2 Al Kufi, Chachnama, Kalichbeg, 84.
3 C.H.I., III, 3.
4 Chachnama, Kalichbeg, 154. Raja Dahir’s daughters also were counted among slave girls, 196. E.D., I, 172-73 gives the number of captives as 30,000.
5 Andre Wink, Al Hind, 161.
6 Mohammad Habib, “The Arab conquest of Sind.” in Politics and Society During the Early Medieval Period, being Collected Works, of Habib, ed. K.A. Nizami, II, 1-35. Al Biladuri, 122, has 8000 to 26000.
7 Chachnama, Kalichbeg, 155; E.D.I, 173, 211.
8 Ibid., 163; E.D., I, 181.
9 Appendix D, ‘Mahmud’s invasions of India,’ in E.D., II, 434-478.
Habib, Sultan Mahmud of Ghaznin, 23-59.
M. Nazim, The Life and Times of Mahmud of Ghazni, 42-122.
Lal, Growth of Muslim Population, 102-04, 211-16.
10 Tarikh-i-Yamini, E.D., II, 26; Elliot’s Appendix, 438; Farishtah, I, 24.
11 Utbi, E.D., II, 39.
12 Farishtah, I, 28.
13 Lai, Growth of Muslim Population in Medieval India, 211-13; also Utbi, E-.D., II, 50 and n. 1.
14 Chachnama, Kalichbeg, 155 and n.
15 Ibid., 83-86, 154, 159, 161 ff.
16 Utbi, E.D., II, 26. Minhaj, 607, n., 5. Al Utbi and other chroniclers refer to Jaipal on many occasions. H.G. Raverty suggests that “Jaipal appears to be the title, not the actual name, of two or more persons”, Minhaj, 81n.
17 Chachnama, Kalichbeg, 152.
18 Hodivala, 192-93.
19 Maulana Ahmad and others, Tarikh-i-Alfi, E.D., V, 163; Farishtah, I, 49.
20 Lai, Legacy, 263-68.
21 Margoliouth, Muhammad, 461; also Gibbon, II, 693.
22 In his article ‘Hindu Shahiya kingdom of Ohind’, in J.R.A.S., 1927.
23 Cited in Hodivala, 192-93.
24 C.E. Bosworth, The Ghaznavids, 235.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

K.S. Lal je uznávaný indický historik a některá jeho díla jsou v oboru standardem. Na rozdíl od mnoha dalších odborníků zabývajících se islámem se nevyhýbá některým nepříjemným tématům a má schopnost vyjadřovat se velmi jasně. Kromě dále citované knihy Muslimský otrokářský systém ve středověké Indii napsal také významné dílo Dědictví muslimské vlády v Indii, která obsahuje mnoho citací dobových kronikářů a na základě známých údajů o muslimských masakrech během dobyvačných tažení dochází k celkovému počtu 70 miliónů Indů zabitých muslimy během tisíciletého muslimského dobývání a vlády nad Indií.

Kniha o muslimském otrokářství poskytuje některé zajímavé vhledy. Následující citát z kapitoly 5 například ukazuje, že zatímco samotná muslimská šlechta se zabývala převážně kořistnickými taženími a vzájemnými mocenskými boji, byli to muslimští duchovní, kdo se je snažil přimět k dodržování nařízení, které Korán přináší ve verši 9:5:

Někteří duchovní se proto obrátili na “zbožného” sultána Iltutmishe, aby vládl podle šaríe a postavil hinduisty před volbu mezi islámem a smrtí. Muslimové ustanovili svojí vládu a země se proto stala domem islámu (dar al-islám). Jakákoliv opozice byla aktem vzpoury. Hinduisté, kteří muslimské okupaci přirozeně vzdorovali, byli považováni za vzbouřence. Kromě toho byli modloslužebníky (mušrik) a nemohlo jim být uděleno postavení nevěřících, lidí knihy - křesťanů a Židů. Zákon jim poskytoval volbu pouze mezi islámem a smrtí. Během posledních pěti staletí islámské právo vykrystalizovalo. Kromě rozvoje čtyř škol islámského práva bylo v Itutmishově době běžně dostupné kompendium sunnitského práva Hidaja Šejka Burhaudina Aliho (1135-1199). Muslimská písma a pojednání obhajovala džihád proti modloslužebníkům a zákon jim dával volbu pouze mezi islámem a smrtí.

Následující text je druhou kapitolou knihy Muslimský otrokářský systém ve středověké Indii a jako ukázka bude brzy následovat ještě kapitola třetí, která poskytuje podrobnější dobové popisy reálií muslimského otrokářského systému, jak byl provozován během počátků dobývání Indie.

II. Původ muslimského otrokářského systému

Od dne, kdy se Indie stala cílem muslimských nájezdníků, začali být její lidé masově zotročováni a prodáváni do cizích zemí, nebo zaměstnávání na různých podřadných i méně podřadných pozicích v zemi. Abychom tento fenomén pochopili, je nutné jít k počátkům a rozvoji islámského otrokářského systému. Neboť kamkoliv muslimové přišli, většinou jako dobyvatelé, ale také jako obchodníci, rozvinuli systém otrokářství přizpůsobený místnímu klimatu, území a populaci. Například simultánně s invazí Mohameda bin Kásima do Sindhu počátkem 8. století dosáhla expanze arabského islámu až do Egypta, severní Afriky a na Iberijský poloostrov na západě, a do Sýrie, Malé Asie, Palestiny, Íráku, Khurusanu, Sistanu a Transoxiany. Ve všech těchto zemích se rozvinul muslimský otrokářský systém specifický pro dané místo. Ve středověku byla Indie a tyto země ve stálém kontaktu. Například již od časných nájezdů otrokářských sultánů Iltutmishe a Balbana (1210-86) přicházelo kvůli mongolské vlně¹ ke svým dvorům v Dilí velké množství princů se svými stoupenci z Íráku, Khurasanu a Mawar-un-Nahr. Mnoho částí Dilí a jeho okolí bylo osídleno těmito elitami a jejich otroky, vojáky a učenci. V Balbanově královském procesí pochodovalo 500 otrockých vojáků Sistanů, Ghaurů a Samarkandů s tasenými meči jako poukázání na skutečnost, že velké množství otroků z těchto zemí přišlo v 13. a 14. století do Indie.² Když začali Mughalové dobývat Indii, došlo ke vzniku Osmanské říše, která na své výši obsahovala současnou Albánii, Řecko, Bulharsko, Srbsko, Rumunsko a několik dalších sousedních zemí. Pak zde byla safavidská říše v Íránu. Osmanská říše obchodovala s Evropou a dovážela odtud “nezbytné zásoby otroků. Slovany (slave - otrok - Islám Info) dodávali obchodníci z Verdunu, Benátek nebo odjinud z Itálie. Další otroci byli dováženi z černé Afriky, východní Evropy a turecké střední Asie”.³ Indičtí Mughalové měli velmi úzké kontakty s tureckou Osmanskou a íránskou safavidskou říší. Tyto kontakty zahrnovaly i výměnu otroků a představ o otrokářství. Nicméně jakýkoliv pokus o studium této oblasti, která je tak široká a spletitá, by nás odvrátil od našeho hlavního tématu, které je omezeno na Indii. Měli bychom se proto omezit na nejnutnější informace o počátku instituce muslimského otrokářství mimo Indii, které budou postačující pro pochopení otrokářského systému ve středověké Indii.

Prorok Mohamed našel v Arábii funkční otrokářský systém a v Koránu ho uznal. Počátky muslimského otrokářského systému tak lze vysledovat do Arábie, původní země muslimů, a do oblastí, do kterých se islám rozšířil. Příkazy Koránu, islámské dobývání a muslimské administrativní instituce mu poskytly trvalost a legitimitu. Podle T.P. Hughese, “Otrokářství je v naprostém souladu s duchem islámu. … Že Mohamed zlepšil životní podmínky otroků, jak existovaly podle pohanského práva Arábie, je bez pochybností; je ale stejně jisté, že arabští zákonodárci z něj chtěli učinit trvalou instituci”.⁴ D.S. Margoliouth rozvádí toto téma, když dodává, že “Vcelku … Mohamed zmírnil životní podmínky zajatců … propuštění jím bylo prohlášeno za akt zbožnosti … a vražda nebo těžké ublížení otrokovi mělo být trestáno odplatou”.⁵ V jednom ze svých posledních kázání Mohamed vyzval své stoupence takto: “A vaši otroci! Krmte je takovým jídlem, jaké sami jíte; a oblékejte je do šatů, které sami nosíte. A když učiní chybu, kterou nedokážete odpustit, prodejte je, protože jsou sluhy Pána a nejsou určeni k trýznění”.⁶ Jeho první ortodoxní životopisec Ibn Ishák nicméně píše o transakcích, které se později staly precedentem pro islámský obchod s otroky: “Pak poslal prorok Sada bin Zajda al-Ansari … s některými chycenými ženami z kmene Banu Kurajza do Najdu a ten je tam prodal za koně a za zbraně”.⁷ Ženy byly zajaty poté, co byli jejich muži masově zmasakrováni na tržnici v Medíně.

Postavení otroků v islámu

Mohamedova žádost obsahovala některé fundamentální postoje k postavení otroků v islámu. Uznávala otroky jako majetek svého pána. Otrok mohl být prodán, jako s muslimem nebo sluhou Pána s ním nemělo být zacházeno tvrdě. Zde je nutné poznamenat, že v ranných dnech islámu to byla společenská spodina, která se kolem Mohameda shromáždila a stala se jeho bojovou silou. “Korán přímo uznává, že prorokovi stoupenci byli spodinou společnosti”.⁸ Arabská aristokracie po něm požadovala, aby tuto spodinu poslal pryč, než s ním byli ochotni jednat”⁹ (stejně tak zacházela turecká vládnoucí třída s rannými muslimy v Indii). Mohamedovou misí bylo ale rozšířit své náboženství a jakákoliv nehumánní pravidla by ukazovala islám zajatcům ve velmi nepříznivém světle. To by odrazovalo od obracení na víru. S muslimskými otroky také nebylo možné zacházet po konverzi špatně, protože by to poškozovalo reputaci nové víry a nové konvertity by to pokořovalo. Jak byla tato nařízení později dodržována nebo přehlížena muslimskými nájezdníky a vládci v jiných zemích je jiná otázka. V původní zemi islámu, v Arábii, bylo přikázáno nezacházet s otroky tvrdě; pánové byli namísto toho vyzýváni, aby využívali služby mužských otroků tím nejlepším způsobem a aby si užívali intimní společnosti otrokyň.¹⁰ Toto tolerantní zacházení nebylo bez podmínek. Otrok byl majetkem svého pána. Jeho život jím byl určován. Nemohl se například oženit bez svolení svého pána. Ačkoliv se mohl volně pohybovat, nemohl pořádat zábavní události ani navštěvovat své přátele. Otrok nemohl poskytnout nebo dostat půjčku nebo jít na pouť.¹¹

Pokud se mu podařilo shromáždit nějaký majetek, nezdědili ho jeho synové, ale jeho pán.¹² Teoreticky si otrok mohl koupit svobodu, ta byla ale udělena pouze výměnou za peníze a dokud nebyla zaplacena celá částka, nebyla mu udělena.¹³ Otrok nemohl hledat svobodu útěkem, protože “Otrok, který utekl svému pánovi, spáchal přečin nevíry”, řekl Mohamed.¹⁴

Emancipace otroků nebyla v předislámské Arábii neznámá. Mezi zbožnějšími Araby bylo starým zvykem, že jejich otroci budou po jejich smrti propuštěni. Pro Mohameda bylo propuštění otroka činem dobročinnosti jeho pána, nikoliv otázkou spravedlnosti, a svobodu si zasloužili pouze věřící otroci.

Krátce, otroctví bylo v islámu trvalou a věčnou institucí. Jak poukazuje Margoliouth, “zrušení otroctví bylo něčim, co nikdy nevstoupilo do prorokovy mysli”.¹⁵ “Skutečností zůstává”, píše Ram Swarup, “že Mohamed zavedením konceptu náboženské války a popřením lidských práv nemuslimů, posvětil otrokářství v bezprecedentním rozsahu … a takových obrovských rozměrů. Zubajr, blízký prorokův společník, vlastnil v okamžik své smrti tisíc otroků. Prorok sám vlastnil v jednom okamžiku nejméně 49 otroků, nepočítaje 39 sluhů, mužského i ženského pohlaví. Mirkhond, Mohamedův životopisec z patnáctého století, je všechny ve své Rauzat-us-Safa jmenuje. Realitou je, že otrokářství, poplatky a kořist se staly hlavní oporou nové arabské aristokracie …”.¹⁶ “Islámské otrokářství je propleteno v jeden systém se sňatkovým zákonem, obchodním zákonem, dědickým právem a jeho zrušení by udeřilo na samé základy mohamedánského práva”.¹⁷

Šíření islámského otrokářství

Islámský otrokářský systém se šířil a rozvíjel všude, kde byla zavedena muslimská vláda. Ghulam nebo quallar (otrok) byl výtvorem safavidského státu. V Egyptě vznikli mameluci. V Osmanské říši byli nazývání kapi-kulus. “Kapi-kulu byli původně rekrutováni se sultánského podílu na válečných zajatcích a následně z pravidelné daně (devširme) křesťanských chlapců. Většina mládeže vstoupila do janičářských jednotech”.¹⁸ Křesťanští otroci byli bráni z kruhů gruzínských, arménských a kavkazských zajatců nebo jejich potomků”.¹⁹ Černí otroci pocházející z východní Afriky se nazývali Zanj.²⁰ Většina otroků, kteří se dostali do Indie, byli Turkové.

Okamžitě po svém zrození započalo mohamedánství kariéru agresivního a expanzionistického dobývání. Jeho chalífové často dobývali nová území a následně zaváděli autokratické vlády vycházející z učení islámu. Dobývání vyžadovalo velké armády; despotické vlády nemohly být provozovány bez množství byrokratů. Deváté až třinácté století bylo v muslimské Asii obdobím horečnaté aktivity; impéria byla budována a ničena; byla zakládána a ničena města. Jinými slovy, celá střední Asie, Transoxiánie a Turkistán byly ve středověku velmi neklidnými oblastmi. Bylo potřeba armád a velkého množství byrokratů, aby bylo možné spravovat neustále se rozšiřující islámská dominia. Pro takovou službu se hodili Turkové.

Turečtí otroci

Abbasidové vybudovali velmi velké impérium s hlavním městem v Baghdádu²¹ a jeho provincie byly spravovány tureckými otrockými úředníky a tureckými nájemnými vojáky. Chalífa al-Mutasim (833-842) zavedl do armády turecký element a byl prvním chalífou, který zaměstnával turecké otroky.²² Bylo totiž brzy zjištěno, že mladí otroci z Turkistánu a Mawar-un-Nahr představují pro takové jednotky vynikající materiál.

Turkové je obecný termín pro chápavé lidi různých vyznání a kmenů. Turkistán středověkých historiků byl rozsáhlou zemí. Na východě hraničil s Čínou, na západě se sultanátem Rûm (západní Turecko - pozn. př.), na severu se zdmi Gogů a Magogů a na jihu s horami Hindustánu.²³ Turkové byli jako lidé jak civilizované měšťané, tak i migrující kmeny přecházející pouště nebo divočinu. S posouváním hranice islámu na sever a na západ od Persie se jeden kmen za druhým, jako Turkové, Tataři, Turkomeni a dokonce i Mongolové a Afghánci dostávali do podřízeného postavení. Získávali si pozornost svých dobyvatelů udatností a odvážnou povahou. Byli ve skupinách a davech odváděni jako otroci. Islámští chalífové také kupovali turecké otroky, aby spravovali jejich rozsáhlé říše. Turečtí otrokové pomáhali věci islámu svým bojovým duchem.

Jak ale jejich množství rostlo, stali se neovladatelnými. Například stráž chalífa al-Mutasima se skládala ze 4000 Turků; jejich počet později vzrostl na 70 000 otrockých žoldáků.²⁴ S časem začala narůstat tyranie, bezzákonnost a moc Turků.²⁵ Bezohledná politika náboženského pronásledování chalífa Mutawakkila byla zodpovědná za odcizení podřízených ras. Jeho vlastní syn se brzy spiknul s Turky a toto spiknutí skončilo v roce 861 chalífovou vraždou. Chalífa Mutalid (892-902) nebyl schopen moc Turků potlačit. Ke konečnému úpadku chalífátu došlo bezprostředně po vraždě Muqtadira v roce 932. “Turečtí vojáci dosazovali a vraždili chalífy podle libosti”.²⁶ Jak se impérium chalífátu ve třetím století islámu rozpadalo, jeho provinční guvernéři se stali nezávislými.²⁷

Technicky byli ale tito turečtí guvernéři pouze otroky a jejich moc závisela na vojenské síle, nikoliv na jakýchkoliv morálních základech. Chalífové byli na druhou stranu předměty respektu. První čtyři chalífové měli přímý vztah k Mohamedovi. Muawiya, zakladatel umajadského chalífátu, byl bratrancem Abbase, Mohamedova strýce. Abbas sám byl zakladatelem abbasidského chalífátu. Turečtí otroci tudíž považovali za vhodné udržovat s chalífou zvláštní vztahy: platili mu daň a hledali u něj uznání své vlastní “suverenity”. To je způsob, jakým v průběhu času pevně ustanovili svojí vlastní politickou moc.

Poznámky:

¹ Minhaj, 598-99; Farishtah, I, 73, 75.
² Barani, 57-58.
³ Cambridge History of Islam, II, 524. The word slave, observes Ram Swarup, “is derived from Stavs, the Slavonic peoples of Central Europe. When they were captured and made bondsmen, they gave birth to die word ‘slave’”, The word as Revelation: Names of Gods, 23; also J.H. Kremers, The Legacy of Islam, 101.
⁴ Dictionary of Islam, 596, 600.
⁵ Margoliouth, Mohammed and the Rise of Islam, 461-62.
⁶ Cited in Muir, The Life of Mahomet, 473.
⁷ The Life of Muhammad: A translation of Ibn Ishaq’s Sirat Rasul Allah by A. Gillaume, CUP, Karachi (1955), Eighth Impression, 1987, 466.
⁸ Margoliouth, 98 quoting Quran, 11:27.
⁹ Ibid., 97
¹⁰ Ibid., 406-407; Quran, 4:3, 4:24, 4:25, 23:6; Muir, Life of Mahomet, 334-35, 365, 421.
¹¹ Hughes, Dictionary of Islam, 598.
¹² Sahib Muslim, Hadis, 3584, 3585, 3595.
¹³ Quran, 24:33.
¹⁴ Ram Swarup, Understanding Islam through Hadis, 76.
¹⁵ Margoliouth, Mohammed and the Rise of Islam,, 461.
¹⁶ Ram Swarup, op.cit., 75.
¹⁷ Hughes, Dictionary of Islam, 600.
¹⁸ Cambridge History of Islam, I, 280 and n., 342.
¹⁹ Ibid., 415, also 407.
²⁰ Ibid.. 129-30, 179.
²¹ Ruben Levy, The Baghdad Chronicle, Cambridge, 1929, 13.
²² Hamdullah Mustaufi, Tarikh-i-Guzidah, ed. E.G. Browne, London, 1910, 318.
²³ Fakr-i-Mudabbir, Tarikh-i-Fakhruddin Mubarak Shah, 38.
²⁴ Cambridge History of Islam, I, 125.
²⁵ Ibn Asir, Kamil-ut-Tawarikh, Urdu trs. Hyderabad, 1933, VI, 319.
²⁶ Sykes, P.M., History of Persia, 2 vols., London, 1915, II, 83.
²⁷ Ruben Levy, The Social Structure of Islam, Cambridge, 1962, 282.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Nejméně 66 mrtvých a desítky zraněných si vyžádaly exploze dvou bomb a následný požár, který dnes v ranních hodinách zachvátil vlak na severu Indie. Většinu obětí tvoří podle místních úřadů Pákistánci, je mezi nimi ale také několik Indů.

Indická vláda incident označila za teroristický čin a ministr železnic z něj obvinil muslimské radikály, kteří chtějí narušit mírový proces mezi Indií a Pákistánem, uvedly tiskové agentury. Pákistánský prezident Parvíz Mušaraf řekl, že obě strany by měly pokračovat v úsilí o zajištění klidu.

“Nedovolíme osobám, které chtějí sabotovat probíhající mírový proces, aby uspěly ve svých hanebných plánech,” citovala Mušarafa pákistánská agentura APP.

Oba výbuchy byly podle policie relativně malé. Vyšetřovatelé se proto domnívají, že jejich cílem bylo vyvolat právě požár. Na místě činu nalezli ještě dvě nevybuchlé, podomácku vyrobené bomby. Záběry místní televize odhalily, že šlo o plastové kufry, které obsahovaly dráty a umělohmotné lahve s nějakým druhem hořlavé tekutiny, pravděpodobně benzinem nebo petrolejem.

“Je to sabotáž, je to teroristický čin, jaký byl spáchán v Bombaji,” komentoval událost indický ministr železnic Lalú Prasád Jádav a připomněl železniční atentáty v Bombaji, při nichž loni v červenci zahynulo téměř 200 lidí. Z útoku obvinil muslimské povstalce, kteří pomocí něj prý chtěli narušit mírový proces mezi Indií a Pákistánem. “Byl to pokus, jak vykolejit zlepšující se vztahy mezi oběma zeměmi,” řekl místní tiskové agentuře PTI a slíbil, že viníci budou dopadeni.

Incident se odehrál den před příjezdem pákistánského ministra zahraničí Miana Khuršída Kasúrího, který má v Dillí jednat se zástupci indické vlády o rozvoji bilaterálních vztahů. Podle prohlášení ministerstva se Kasúrího cesta uskuteční tak, jak byla plánována. Kasúrí útoky odsoudil a dodal, že v reakci na ně by obě země měly pokročit v mírovém úsilí.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Dříve na toto a související témata: Abbas vyzývá: Pozvedněte zbraně proti Izraeli, Američané dodali Fatahu zbraně proti Židům.

Izraelská vláda udělala vstřícný krok vůči palestinskému prezidentu Mahmúdu Abbásovi. Na jeho účty převedla 100 milionů dolarů. Peníze mají posílit Abbásovu pozici v soupeření s radikálním hnutím Hamas, které od loňska na palestinských územích vládne.

Převod financí potvrdil zdroj z úřadu izraelského premiéra Ehuda Olmerta. Jde o peníze, které židovský stát vybírá na clech a za normálních okolností vyplácí Palestincům.

Jenže loni, když se vlády na palestinských územích chopilo radikální hnutí Hamas, rozhodla vláda židovského státu o zastavení tohoto finančního toku. Hamas totiž ve své základní chartě volá po zničení Izraele. Ten ho považuje za teroristickou organizaci a odmítá ho jakkoliv financovat. …

Peníze, které teď dorazily na Abbásovy účty, mají směřovat do humanitárních projektů a částečně do soukromého sektoru, uvedly oficiální palestinské zdroje. Na mzdy státních zaměstnanců jít nemají.

Zdroje z izraelského kabinetu pod podmínkou anonymity uvedly, že z části peněz by se mělo zaplatit posílení Abbásovy ochranky. Palestinci to ale odmítli potvrdit.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Rutinní celní kontrola na soukromé nákladní stanici na Willingdon Island odhalila v úterý vzduchové pistole a pušky dovezené jako lehký nábytek, řekla celní komisařka Rema Mathew.

Řekla, že dodávka obsahovala 810 balíků, z nich bylo otevřeno 37. Nikdo nebyl zatčen.

Hledání pokračuje. Prozatím bylo nalezeno 13 pistolí a 15 pušek. Zbraně byly vyrobeny v zahraničí.

Je známo, že tyto zbraně, které jsou poháněné oxidem uhličitým, mohou být použity k výcvikovým účelům. V balících byly také nalezeny výtisky Koránu. Neexistují omezení pro jejich dovoz prostřednictvím odpovídajících kanálů. To vedlo k podezření vyšetřujích agentur. Zbraně patří do “kategorie s omezením”. Dodávka pochází z Dubaje. Ananta Pai z Premier Exports, který dodávku povolil, byl vzat do vazby.

Na vyšetřování se podílejí námořnictvo, policie, Ústřední úřad pro vyšetřování a další rozvědné agentury.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Na indických letištích v neděli odpoledne zavedli mimořádné kontroly, kvůli varování před možným únosem letadla směřujícího do Evropy nebo Spojených států. Všichni cestující byli kontrolováni dvakrát, řada letů se proto zpozdila.

“Zavedli jsme speciální bezpečnostní opatření,” uvedl představitel letiště v jihoindickém městě Čenai Dineš Kumar. Podobná opatření uplatnili také v Dillí. V obou městech stejně jako v Bangalore a Bombaji vybudovali na příjezdových cestách k letištím zátarasy.

Mimořádná bezpečnostní opatření byla zavedena kvůli informacím zpravodajských služeb o možném únosu. Indii varovaly Spojené státy. Indická televize CNN-IBN uvedla, že jedno z velkých amerických internetových center dostalo e-mail, varující před únosem letadla mířícího do Evropy nebo USA. Server přeposlal e-mail FBI.

Ze zpráv indického ministerstva civilního letectví neplyne, kdo e-mail poslal a týkalo-li se určitého letiště nebo spoje.

V poslední době se jedná už o druhý podobný případ. Před několika dny varoval dopis o možných útocích na letadla nebo letiště na jihu Indie. Útok měl být spáchán na letišti v městě Triči, odkud létají jen domácí spoje.

Úřady případ dopisu napsaného v tamilštině vyšetřují. Jeho autor se označoval ze příznivce al-Kajdá.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Kvůli nalezení dopisu obsahujícího hrozbu pumovým atentátem ze strany Al-Káidy ve čtvrtek vyhlásily indické úřady protiteroristické poplachy na dvou desítkách letišť po celé zemi.

Zmíněný list s titulkem Alláh Usáma psaný v tamilštině byl objeven na letišti v Tiruččiráppalli na jihu země a obsahuje hrozbu útoky, které by měli údajně spáchat členové teroristické sítě Al-Káida pomocí automobilu napěchovaného výbušninami či bomb na letištích ve městech Madrás, Tiruččiráppalli a Madurai ve státě Tamilnádu a na letištích ve státě Kérala.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Hollywoodský pár Brad Pitt a Angelina Jolie posílili bezpečnostní opatření poté, co se stali možným cílem teroristů.

Filmové hvězdy - které jsou v současné době v Indii - dostávají výhrůžky smrtí od teroristické skupiny al-Kajda.

Pitt, 42, a Jolie, 31, jsou považováni za cíl kvůli politické povaze nového filmu A Mighty Heart, který Jolie točí.

Film je založený na životě Daniela Pearla - reportéra Wall Street Journalu, který byl zabit rukama džihádistů al-Kajdy v Pákistánu. Podle zpráv odletěli do Pune v Indii britští bezpečnostní odborníci, aby pár chránili.

Obavy z teriristických útoků jsou také zřejmě důvodem toho, proč je film natáčen v Indii a nikoliv v Pákistánu, kde k událostem došlo.

Ve filmu A Mighty Heart - který je založený na stejnojmenné knize, hraje Jolie vdovu po Pearlovui Marianne, která byla v době Pearlova únosu těhotná.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Al-Kajda před časem vyhrožovala zničením Tádž Mahálu (nikoliv proto, že byl vybudován muslimem, ale kvůli miliónům nevěřích muslimů, kteří z něj činí tak skvělý cíl, předpokládám). Zde je několik zajímavostí o muži, který ho nechal postavit:

Šáh Džahan vedl čilý život džihádisty. Během třiceti let vedl proti nemuslimům 48 vojenských kampaní - o třicet méně než Mohamed, stále ovšem úctyhodný výkon. V roce 1628 nechal zabít všechny své příbuzné mužského pohlaví. Jeho sexuální choutky nedokázalo uspokojit ani 5000 konkubín z jeho harému - uspokojoval se i na svých dcerách. V Benáresu nechal Džahan zničit 76 hinduistických chrámů a zbavil se také kostelů v Agra a Lahore. Když dobyl portugalskou enklávu Hugh poblíž Kalkaty, nechal jejích 10 000 obyvatel “zasypat prachem, utopit ve vodě a spálit ohněm”. 4000 přeživších dostalo na výběr jednoduchou volbu, islám nebo smrt, a ti, kteří odmítli konvertovat, byli zabiti.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Podle indické policie stojí za červencovými vlakovými útoky v Bombaji pákistánská vojenská rozvědka a ozbrojená islamistická skupina Laškare tajjaba se sídlem v Pákistánu. Pákistánský prezident Parvíz Mušaraf přitom prohlašuje, že jeho země je hlavní spojenec Západu proti terorismu.

“Vyřešili jsme případ bombových útoků z 11. července. Celou akci plánovala pákistánská vojenská zpravodajská služba a vykonali ji lidé ze skupiny Laškare tajjaba,” sdělil médiím šéf policie v Bombaji A. N. Roy.

Policie vyšetřovala okolnosti červencových útoků, při kterých zahynulo přes dvě stě lidí. Přeplněnými příměstskými vlaky v indické Bombaji otřáslo nejméně sedm explozí. - více zde

Pákistánská strana ale tvrdí, že indická policie nepřednesla žádný zřejmý důkaz o tom, že by Pákistán měl cokoli s útoky společného.

“Indie vždycky volí tuto cestu - ukázat prstem na Pákistán a bezdůvodně ho obvinit,” sdělil státní ministr informací Tárik Azím Chán. “Pokud měli nějaká svědectví, mají nám je poskytnout a my bychom vedli vlastní vyšetřování,” dodal.

Takové tvrzení by znělo mnohem upřímněji, kdyby se rozvědka ISI již na terorismu nepodílela. Ve velkém stylu, jak ukazuje zpráva komise pro vyšetření 11. září:

Bývalí pákistánští zpravodajští důstojníci o útocích z 11. září věděli předem. Dokonce Usámovi bin Ládinovi a jeho lidem radili v tom, jak zaútočit na klíčové cíle v USA unesenými letadly. A bin Ládinovi se dostávalo pravidelné dialýzy ve vojenské nemocnici v Péšaváru, hlavním městě severozápadní provincie, která sousedí s Afghánistánem.

A po útocích:

V té době byla atmosféra chladná. Generál Mušaraf předložil svůj návrh podpory Americe v nastávající válce proti Tálibánu a Usámu bin Ládinovi. Jak jim řekl, neexistovala prostě jiná volba. Oficiálně bylo veřejnosti sděleno, že důstojníci podpořili Mušarafa jednohlasně. Nyní bylo ale zjištěno, že čtyři nejvýznamější generálové byli otevřeně proti němu. Guardian zjistil, že tito čtyři otevřeně vystoupili proti prezidentovu proamerickému postoji. Podle vojenských kritérií šlo o ohromující projev neloajality.

Podle zdroje blízkého vojenskému vedení byl nejvíce rozhněvaný generál Mahmud Ahmed, náboženský konzervativec, který vedl agenturu Inter-Services Intelligence (ISI) - zodpovědnou za vnitřní bezpečnost a tajné operace - a byl kdysi nejbližším spojencem gen. Mušarafa. …

Jeho slova zcela otřásla pákistánskou islámskou sítí. Během týdnů bylo zatčeno a uvězněno 2000 militantů, včetně několika prominentních konzervativních duchovních a vojenských vůdců. …

Je jasné, že generálovy sliby nebyly dodrženy. Většina militantů byla propuštěna bez obvinění, mezi nimi hlavy skupin označovanými Británií a USA za teroristické organizace. Pákistán umožnil militantům podporovaným vlastní zpravodajskou agenturou pokračovat ve válce v Kašmíru, i když hrozí, že zavleče Pákistán a Indii do zničujícího konfliktu.

Vyšetřování Guardianu odhalilo důkazy, že pákistánští militanti stále otevřeně získávají fondy a cvičí mladé bojovníky, aby překračovali hranice a bojovali proti indické armádě. Jsou pod těsným dohledem svých islámských stoupenců z ISI. Bez ohledu na čistky několik stovek z jádra 2 500 důstojníků ISI zůstává v opozici proti Mušarafově alianci s Amerikou.

Takže je nakonec trochu trapné, že britská vláda se před hněvem pákistánského generála Parvíze “bez nás byste byli na kolenou” Mušarafa sklonila a ujistila ho, že zpráva rozvědky nevyjadřuje názor vlády:

Informace o skryté pomoci špionážní služby teroristům pochází ze zprávy, která unikla z britského ministerstva obrany. Britský premiér Tony Blair, s nímž se Mušaraf ve čtvrtek sešel, prezidenta ujistil, že zpráva neodráží názor britské vlády.

Zástupci britského ministerstva obrany o této zprávě tvrdí, že ji napsal začínající úředník a není dokončena. Nikdo z vysokých funkcionářů ministerstva ji prý neviděl.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Univerzita v Pandžábu zaměstnala britského profesora Williama Keith Timmneyho a další mezinárodní hudebníky, aby učili na hudební fakultě, bez ohledu na hrozby konzervativních prvků, řekli zástupci Daily Times. …

Fakulta obdržela stovky žádostí o studium v dvouletém hudebním programu a výuka začne 6. října. …

Profesor Dr. Naem Chán řekl, že je fakulty přijala bez ohledu na hrozby a nátlak “protivzdělávacích prvků” jako Islami Jamiat Talaba (IJT).

“Iniciovali jsme akademický program striktně kvůli propagaci kultury v našem regionu”, řekl, “a nenecháme nikoho prosazovat svůj názor proti většině” (Německo by se u tohoto pána mohlo zapsat na přednášku nebo dvě, nikoliv z hudby - Islám Info). Řekl, že univerzita je “připravena poradit si s ničemy”.

Řekl, že administrativa a vicekancléř si představují hudební oddělení jako odpověď na požadavky studentů a jako propagaci dědictví muslimské mystiky jako Emíra Khusra, Khawaja Moeenuddin Chishti, Khushhal Khan Khatak a lidového zpěváka Pathanay Khan. …

Program nemá propagovat vulgaritu, řekl, “ale propagovat mezinárodně naší kulturu”. Oddělení bude zpočátku součástí Institutu umění a designu, později se ale stane nezávislým. IJT již vyhrožovala “fyzickým odporem” proti výuce hudby na univerzitě a pohrozila správě strašlivými důsledky proti programu provozování umění.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Autority vyšetřují ručně psaný dopis, který obdržely ve čtvrtek - udajně zaslaný stoupencem al-Kajdy - který říká, že teroristická skupina plánuje vyhodit do vzduchu monument ze 17. století, který minulý rok přitáhl takřka 2,5 miliónu turistů.

“Policie ověřuje zdroj dopisu”, řekl Ašok Kumar, vládní činitel z Uttar Pradéše, kde se Tádž Mahál nachází. “Dopis může být falešný, nemůžeme si ale dovolit samolibost. Nebudeme sázet na náhodu a posílili jsme v Tádž Mahálu zabezpečení”.

Podělte se o odkaz na tento článek ...