Převzato z populárních stránek IslamOnline.net, obecně považovaných za umírněné.

Drahý Šejku! As-Salam Alejkum. Jaké jsou podle Koránu hlavní charakteristiky a kvality Židů?

Odpověď:

Ve jménu Aláha, nejmilosrdnějšího, nejsoucitnějšího.

Všechny díky a chvála patří Aláhovi a mír a požehnání jeho prorokovi.

Drahý tazateli, jsme opravdu potěšeni vaší otázkou a modlíme se k Aláhovi, aby naše skromné úsilí, vynaložené výhradně k Jeho prospěchu, splnilo vaše očekávání.

Pokud jde o vaši otázku, toto je fatwa vydaná Šejkem Atijáhem Sakrem, bývalým předsedou Rady pro fatwy z Al-Azharu, ve které říká následující:

Korán vyhradil značné množství svých veršů hovoru o Židech, jejich osobních kvalitách a charakteristikách. Popis Židů v Koránu je velmi nezaujatý; při některých příležitostech, kde si to zaslouží, je chválí, a při jiných příležitostech, když konají odsouzeníhodné činy, je odsuzuje. Přesto ty druhé případy převyšují svým počtem ty první, a to kvůli jejich špatným vlastnostem a těžkým zločinům, které spáchali.

Korán je chválí ve verši, který říká: “A dali jsme kdysi již dítkám Izraele Písmo, moudrost i proroctví a uštědřili jsme jim jídel výtečných hojnost a nad lidstvem veškerým jsme je vyznamenali.” (45:16) t.j. jako lidi své doby.

Mezi špatnými vlastnostmi, kterými byli charakterizováni, jsou tyto:

1. Vymýšleli si věci a lživě je připisovali Aláhovi. Aláh všemocný říká: “A to proto, že říkají: „Nemáme žádné závazky vůči lidem nevědomým.“ Tím pronášejí vědomě o Bohu lež.” (3:75) Také “A říkají židé: „Boží ruka je spoutána okovy!“ Nechť jsou jejich ruce spoutány okovy a nechť jsou prokleti za to, co říkají! Nikoliv, obě Jeho ruce jsou rozevřeny a On uštědřuje, jak chce” (5:64).

V jiném verši všemocný Aláh říká: “Bůh věru slyšel řeči těch, kdož hovořili: „Bůh je chudý,jsme bohatí!“ A zapíšeme si dobře slova jejich i jejich bezprávné zabíjení proroků a pak jim řekneme: „Ochutnejte trestu spalujícího” (3:181)

2. Rádi naslouchají lžím. Ohledně toho Aláh říká: “a k těm, kdož vyznávají židovství a horlivě naslouchají lžím a naslouchají i lidem jiným, kteří k tobě nepřicházejí” (5:41)

3. Neposlouchají všemocného Aláha a nikdy nedodržovali jeho příkazy. Aláh říká: “Protože však porušili svou úmluvu, prokleli jsme je a zatvrdili jsme srdce jejich” (5:13)

4. Spory a hádky. To je jasné z dalšho verše, který říká: “A řekl jim prorok jejich: „Bůh vám posílá Saula (Talút ) jako krále.“ Pravili: „Jak by nám tento mohl vládnout, když my máme větší nárok na vládu než on, jenž nemá dostatek majetku?“” (2:247)

5. Ukrývají pravdu a stojí za klamem. To lze pochopit z verše, který říká: “A mezi nimi je vskutku skupina, jež překrucuje jazyky svými Písmo, abyste to pokládali za Písmo, ačkoliv to Písmo není, a říkají: „Toto přichází od Boha!“, a přitom to vůbec není od Boha. A pronášejí tak vědomě o Bohu lež. (3:78)

6. Pořádání vzpour proti prorokům a odmítání jejich vedení. To je jasné z verše: “A hle, řekli jste: „Mojžíši, neuvěříme ti, dokud nespatříme Boha zcela zřetelně!“” (2:55)

7. Pokrytectví. Ve verši, který říká: “Když potkají ty, kdož uvěřili, říkají: „Uvěřili jsme“, když však zůstanou sami se svými satany, hovoří: „Jsme s vámi a tamtěm se jen posmíváme.“” (2:14) V dalším verši čteme: “Chcete přikazovat lidem zbožné skutky, zatímco vy sami na ně zapomínáte, ačkoliv Písmo odříkáváte? Což tomu neporozumíte?” (2:44)

8. Upřednostňování vlastních zájmů před příkazy náboženství a diktátem pravdy. Aláh říká: “A kdykoliv přišel k vám posel s něčím, co duše vaše si nepřály, zpyšněli jste: jedny jste prohlásili za lháře a druhé jste zabili.” (2:87)

9. Přání zla lidem a snaha o jejich svádění. To je jasné z verše, který říká: “Mnozí z vlastníků Písma by si přáli učinit z vás znovu nevěřící poté, co dostalo se vám víry, ze závisti, jež je v nich, i když se pravda stala již zjevnou.” (2:109)

10. Cítí bolest, když vidí druhé šťastvné, a radují se, když jsou druzí postiženi neštěstím. To je jasné z verše, který říká: “Když se vás dotkne něco dobrého, zarmucuje je to, ale když vás postihne neštěstí, radují se z toho.” (3:120)

11. Jsou známi svojí arogancí a nadřazeností. Tvrdili, že jsou syny Aláha a jeho milovaní. Aláh nám o tom říká ve verši, kde stojí: “Židé a křesťané říkají: „My synové jsme Boží a miláčci Jeho.“” (3:18)

12. Prospěchářství a oportunismus patří mezi jejich vrozené vlastnosti. To je jasné z verše, který říká: “za to, že brali lichvářské úroky, ačkoli jim to bylo zakázáno, a za to, že pohlcovali majetky jiných lidí podvodně” (4:161)

13. Jejich nezdvořilost a neslušný způsob mluvy nelze ani popsat. K tomu verš Koránu říká: “Někteří z těch, kdož vyznávají židovství, překrucují smysl slov Písma a říkají „Slyšeli jsme a neuposlechli jsme“ a „Slyš, aniž to je slyšet“ a „Ráiná!“ A říkají to s překroucenou výslovnosti, a aby napadali náboženství. Kdyby byli řekli „Slyšeli jsme a uposlechli jsme“ a „Slyš“ a „Unzurná!“, bývalo by to pro ně lepší a správnější. Avšak Bůh je proklel za nevěrectví jejich, a věří z nich jen počet nepatrný.” (4:46)

14. Je pro ně snadné zabíjet lidi a nevinné. Jejich srdcím není dražšího nic tak jako prolévání krve a vraždění lidských bytostí. Této vlastnosti se nikdy nevzdávají, dokonce ani ohledně proroků a božích poslů. Aláh říká: “a že proroky nespravedlivě zabíjel” (2:61)

15. Jsou nemilosrdní a bez srdce. O tom verš Koránu vysvětluje: “Vaše srdce se však od té doby zatvrdila a stala se jakoby kameny skal aneb ještě tvrdšími” (2:74)

16. Nikdy nedodržují své sliby a slovo. Všemocný Aláh říká: “Což pokaždé, když uzavřou úmluvu nějakou, musí být mezi nimi část, která ji odvrhne? Nikoliv, většina z nich jsou nevěřící.” (2:100)

17. Spěchají, aby spáchali hříchy a soutěžili v provinění. Aláh říká: “a že si vzájemně nezakazovali konání zavrženíhodného. A jak hnusné bylo to, co dělali!” (5:79)

18. Zbabělost a jejich láska k pozemskému životu je jejich nezpochybnitelnou vlastností. Korán k tomu říká: “Vy naháníte srdcím jejich větší hrůzu než Bůh, a to je proto, že to jsou lidé, kteří nic nechápou. Nebudou bojovat proti vám společně, nýbrž jednotlivě v sídlištích opevněných či za hradbami. Jsou-li mezi sebou, je statečnost jejich velká a ty je pokládáš za sjednocené, avšak srdce jejich jsou rozdělena.” (59:13-14) Všemocný Aláh také říká: “Vskutku pak shledáš, že jsou to lidé, kteří nejvíce touží po životě, ba více než modloslužebníci” (2:96)

19. Lakomost je hluboko v jejich srdcích. Korán to popisuje: “Anebo mají snad podíl nějaký na vládě? A i kdyby jej měli, nedali by lidem ani slupku pecky datlové!” (4:53)

20. Překrucování božích zjevení a Aláhových svatých knih. Aláh k tomu říká: “Běda těm, kteří Písmo vlastníma rukama sepisují a potom hovoří: „Toto od Boha pochází!“, aby tak nakoupili za nízkou cenu. Běda jim za to, co psaly ruce jejich! Běda jim za to, co provádějí!” (2:79)

Po tomto jasném vysvětlení bychom rádi dodali, že toto jsou jen některé z nejznámějších vlastností Židů, jak je popisuje Korán. Vzbouřili se proti božím nařízením, překroutili to, co jim bylo zjeveno a vymysleli nová učení, o kterých tvrdili, že jsou mnohem lepší než ta, která byla zapsána v Tóře. Je to kvůli těmto vlastnostem, že se v zemích, kde se pokusili usadit, nesetkali s dobrým přijetím. Namísto toho byli buďto vyháněni nebo žili v izolaci. Byl to všemocný Aláh, který na ně uvrhl svůj hněv a učinil z nich doupě ponížení, kvůli jejich hříchům. Všemocný Aláh nám řekl, že jim sešle lidi, kteří na ně budou lít déšť tvrdých trestů, který bude trvat do Soudného dne. To vše nám přináší dobré zprávy o nadcházejícím vítězství muslimů nad nimi, jakmile se muslimové začnou držet silné víry a přijmou moderní technologie.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

via JihadWatch

Andrew Bostom

Během diskusní periody po nedávném proslovu odvážné sekulární muslimské “odpadlice” Wafy Sultan se Judea Pearl, otec zavražděného reportéra Wall Street Journalu Daniela Pearla (který byl barbarsky zavražděn zbožnýmy muslimskými teroristy), zmínil o koránských “verších míru” - které určití zastánci islámu považují za výhradní odkaz tohoto náboženství. Podle jednoho účastníka události se Judea Pearl vysmál kritickému pohledu paní Sultan na islám tím, že tvrdil, že bojovné a brutální verše Koránu jsou pouhým “kulturním balastem”, srovnatelným s “podobnými” prohlášeními ve Starém zákoně. Srovnání je naivní, pokud ne absurdní.

Naivní, protože koránské “verše míru”, často citované jak muslimy, tak i nemuslimskými omlouvači, především verš 2:256 “Nebudiž donucování v náboženství”, byly všechny nahrazeny takzvanými “verši meče”. Tyto nahrazující verše meče nařizují stínání a jiné vraždy a zohavování nemuslimů a muslimských odpadlíků. Podle klasických muslimských koránských komentátorů verš 9:5 (pravděpodobně nejvíce neblaze proslulý verš meče), “zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy!”, například ruší 124 veršů, které doporučují trpělivost a toleranci.

Posvátné islámské zdroje naznačují, že když muslimský prorok Mohamed nahromadil politickou a vojenskou moc, proměnil se z obraceče na víru a přesvědčovatele ve válečníka (t.j. v prototyp džihádisty) a diktátorského zákonodárce. Tak verše meče a jim podobné koránské verše - spojené s Mohamedovým životopisem a s vyprávěním Koránu - zachycují muslimského proroka v jeho nejdogmatičtější, nejagresivnější a nejméně tolerantní podobě. Muslimům je přikázáno bojovat a vraždit nevěřící - běda těm, kteří se vyhýbají těmto povinnostem - a ti, kteří jsou zabiti v boji za jediné pravé náboženství, t.j. za islám, budou v posmrtném životě bohatě odměněni. Vzorky takových veršů, které ustanovují tato věčná nařízení, následují:

47:4: ” A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte! A potom je buď omilostněte, anebo je propusťte za výkupné, pokud válka neodloží své břímě.”

9:29: “Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.”

4:76: “Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Boží, a ti, kdož neuvěřili, bojují na stezce Tághúta. Bojujte proti přátelům satanovým, vždyť slabé jsou proti vám úklady satanovy!”

8:12: “A hle, Pán tvůj vnukl andělům: ?Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích a bijte je po všech prstech!?”

8:38-39: “A těm, kdož jsou nevěřící, řekni, že přestanou-li, bude jim odpuštěno to, co se již stalo; jestliže však znovu začnou, pak naplní se obvyklý osud předešlých. Bojujte tedy proti nim, aby už nebylo pokušení k odpadlictví a aby všechno náboženství bylo jen Boží.Jestliže však přestanou, pak Bůh jasně vidí vše, co dělají.”

9:39: “Jestliže nevytáhnete do boje, Bůh vás potrestá trestem bolestným, vystřídá vás národem jiným a nebudete Mu moci v ničem uškodit, neboť Bůh je věru mocný nad každou věcí.”

4:74: “Nechť tedy bojují na stezce Boží ti, kdož kupují za život pozemský život budoucí![591] A těm, kdož bojují na stezce Boží a budou zabiti či zvítězí, těm dáme odměnu nesmírnou.”

9:111: “A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady. A oni bojují na cestě Boží - zabíjejí a jsou zabíjeni. A to je slib Jeho pravdivý, daný v Tóře, v Evangeliu, i v Koránu. A kdo věrněji dodržuje slib svůj než Bůh? Radujte se tedy z obchodu svého s Ním uzavřeného a to úspěch je nesmírný.”

Jak vhodně pozmenává Ibn Warraq:

… “tolerance” byla nahrazena “netolerancí”.

A tato doktrína nahrazování, která byla vynucena mnoha protimluvy, kterými Korán přetéká, má původ v učení samotného Mohameda, ve verši 2:106: “Kdykoliv zrušíme verš nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme jiný, lepší anebo podobný. Což nevíš, že Bůh je všech věcí mocen?” Tento verš byl ve spojení s verši 16:101, 22:52 a 87:6** největšími klasickými muslimskými koránskými učenci a právníky rozveden do formálního systému nahrazování (v arabštině naskh), jejímž důsledkem bylo:

… potlačení nařízení bez potlačení slov. Což znamená, že dřívější nařízení lze v Koránu stále nalézt, a jsou dodnes stále recitovány, ale nemají nadále žádnou právní platnost (Ibn Warraq)

Ale pouze pohledem na širší kontext unikátně islámské instituce války džihádu - která je odvozena z nahrazujících koránských veršů meče - se naivní srovnání Judey Pearla s “podobnými” verši ze Starého zákona stává zcela pošetilým. Z bojechtivých veršů Koránu, vyložených v hadísech (slovech a činech Mohameda, jak byly zaznamenány zbožnými muslimy), zformulovali muslimští právníci a teologové islámskou instituci trvalé války džihádu proti nemuslimům, jejímž účelem je přivést svět pod islámskou vládu (pod zákon šaría).

Od samého vzniku až do současnosti byl džihád středobodem myšlenek a spisů prominentních muslimských teologů a právníků. Předpisy a nařízení objasněné v sedmém až devátém století jsou v muslimském teologicko-právním systému neměnitelné, a byly většinou současných muslimů ponechány v zásadě bez námitek. Džihád je posvátným muslimským textům vlastní, včetně božských koránských zjevení - “nestvořeného slova Aláhova”. Starý zákon posvěcuje dobytí Canaanu izraelity - a na to je omezen - neposvěcuje trvalou válku s cílem podřídit celé lidstvo uniformnímu náboženskému zákonu. Podobně jsou válečné taktiky popsané ve Starém zákoně velmi ohraničené a uvedené ve specifickém kontextu. Co více, zatímco Starý zákon jasně odsuzuje určité nelidské praktiky pohanů, nikdy nevyzývá k věčné válce proti všem pohanům na světě.

Neinformovaný ekumenický zápal v hledání fantazijního islámu, který prozatím neexistuje, neomlouvá intelektuální, a ještě méně morální, ekvivalenci mezi velmi omezenými a kontextualizovanými válečnými proklamacemi Starého zákona, a permanentními protodžihádistickými nařízeními Koránu. Snažit se zaujmout domněle vysoký morální postoj špatně zakrytým (a ahistorickým!) útokem na odvážnou sekularistku, která se snaží o hluboké, a nikoliv kosmetické (a bezvýznamné) změny islámu, je nechutné a destruktivní, bez ohledu na zavádějící motivaci.

** 16:101: “A když zaměníme jeden verš veršem jiným - a Bůh nejlépe zná to, co sesílá - říkají: ?Ty si to vymýšlíš!? Však většina z nich nic neví!” 22:52: “Nevyslali jsme před tebou posla ani proroka, aby satan nebyl podvrhl do přání jeho něco nevhodného, avšak Bůh zruší to, co satan podvrhne, a potom Bůh potvrdí Svá znamení - a Bůh vševědoucí je i moudrý.” 87:6: “Naučíme tě přednášet a nezapomeneš nic z věci té, leda co Bůh bude chtít”

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Komentáře klasických islámských učenců k veršům meče 9:5 a 9:29, které patří mezi nejnásilnější pasáže Koránu a definují vztah islámu k nevěřícím.

9:5 - A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.

Tafsir Ibn Abbas

Abdullah ibn Abbas byl blízkým příbuzným proroka Mohameda. O komentářích v tomto tafsiru se říká, že pocházejí přímo od Abbase, který je považován za vysoce autentického.

(A až uplynou posvátné měsíce) pak po dni obětování, když přejde měsíc muharram [první měsíc islámského roku], (zabíjejte modloslužebníky) jejichž smlouva platí po padesát dní (kdekoliv je najdete) ať už na posvátném území nebo jinde, během posvátných měsíců nebo v kterýkoliv jiný čas, (zajímejte je) uvězňujte je, (obléhejte je) v jejich domovech, (a chystejte proti nim všemožné nástrahy) na každé cestě, kterou používají k obchodu. (Jestliže se však kajícně obrátí) od modloslužebnictví a uvěří v Aláha (budou dodržovat modlitbu) a budou dodržovat pět denních modliteb (a dávat almužnu) a příspěvek na chudé, (nechte je jít cestou jejich) pokud si přejí vstoupit do domu Aláhova. (vždyť Bůh je věru odpouštějící) Odpouští těm, kteří se kají, (slitovný) k těm, kteří zemřou ve stavu kajícnosti.

Tafsir al-Jalalayn

Tafsir al-Jalalayn je jedním z nejvýznamnějších tafsirů ke studii Koránu. Byl sestaven dvěma Jalaly - Jalalem al-Din al-Mahallim (1459) a jeho žákem Jalalem al-Din al-Suyutim (1505). Je obecně kvůli svému jednoduchému stylu a jednosvazkovému rozsahu považován za jednu z nejpřístupnějších prací koránských komentářů.

A až uplynou posvátné měsíce - to znamená na konci období odročení - zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, ať už během zákonem povoleného období, nebo během posvátného, zajímejte je, obléhejte je, v hradech a v pevnostech, dokud nebudou mít jinou možnost než být zabiti, nebo přijmout islám; chystejte proti nim všemožné nástrahy, na každé cestě, kterou používají. Jestliže se však kajícně obrátí od nevíry, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný k těm, kteří se kají.

Ibn Juzayy

Ibn Juzayy al-Kalbi byl učencem, který žil ve čtrnáctém století v Andalůsii.

A až uplynou posvátné měsíce, t.j. čtyři měsíce, které jsou pro to vyhrazeny. Ti, kteří říkají, že jde o Shawwal, Dhu’l-Qa’da, Dhu’l-Hijja and al-Muharram, říkají, že jsou to dobře známé posvátné měsíce - s dodatkem Shawwalu a bez Rajabu.

Zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete. Ruší všechny mírové smlouvy v Koránu. Říká se, že nahrazuje věrš “A potom je buď omilostněte, anebo je propusťte za výkupné” (47:4). Také se říká, že je jím nahrazen a proto propouštění a výkupné jsou povoleny. Chytejte je znamená zajímat je a chycení jsou zajatci.

Jestliže se však kajícně obrátí od nevíry, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu. To naznačuje, že je třeba bojovat proti každému, kdo zavrhne modlitnu a almužnu, jak učinil Abu Bakr. Tento verš zahrnuje význam prorokových slov “Nařídil jsem jim bojovat proti lidem, dokud neřeknou ‘Není boha kromě Aláha’ a nezačnou dodržovat modlitby a platit zakat”. Nechte je jít cestou jejich znamená zajištění bezpečnosti.

as-Suyuti

Komentář druhého ze dvou zmíněných Jalalů.

Toto je verš meče, který nahrazuje promíjení, smlouvu a přehlížení. Chytejte je je používáno jako důkaz pro povolení k braní zajatců. Obléhejte je je povolením k obléhání a nájezdům a nočním útokům. Ibn Abi Hatim vyprávěl, že Abu Imran al-Jawfi řekl, že ve slovech “chystejte proti nim všemožné nástrahy na každé cestě” lze najít boj na stezce Aláhově. Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich. Pokání za modlosložebnictví nepostačuje k jejich propuštění, dokud nezačnou dodržovat modlitbu a platit zakat. Ash-Shafí to přijal jako důkaz povolení zabití každého, kdo odvrhne modlitbu, a povolení boje proti každému, kdo odmítá platit zakat. Někteří to používají jako důkaz nevíry.

Ibn Kathir

Ibn Kathir byl učencem žijícím ve čtrnáctém století, který se sám považoval za následovníka školy Šáfí, ačkoliv dnes ho někteří považují za předchůdce současných saláfistů. Jeho tafsir je založen na tafsiru známého učence al-Tabariho, který žil v letech 838?923.

Mujahid, `Amr bin Shu`ayb, Muhammad bin Ishaq, Qatadah, As-Suddi a `Abdur-Rahman bin Zayd bin Aslam říkají, že čtyři měsíce zmiňované v tomto verši jsou čtyřmi měsíci období laskavosti, zmiňované v dřívějším verši (Pohybujte se volně po zemi po dobu čtyř měsíců.) Aláh dále říká, (A až uplynou posvátné měsíce), což znamená “Po skončení čtyř měsíců, během kterých jsme vám zakázali bojovat proti modloslužebníkům, a které jsou obdobím laskavosti, které jsme jim dali, pak bojujte a zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete”. Další Aláhovo prohlášení (pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete) znamená na zemi obecně, s výjimkou posvátné oblasti, neboť Aláh řekl (však nebojujte s nimi u mešity posvátné leda tehdy, kdyby vás v ní napadli) (2:191) Aláh říká (zajímejte je), popravte některé, a některé držte jako vězně, (obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy), nečekejte, až je najdete. Raději je vyhledávejte a obléhejte je v jejich místech a pevnostech, shromažďujte o nich informace na různých cestách, takže to, co bylo uděláno jako široké jim bude připadat stále uzší. Tímto způsobem nebudou mít jinou možnost, než zemřít, nebo přijmout islám, (Jestliže se však kajícně obrátí od modloslužebnictví, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný). Abu Bakr použil tento a další čestné verše jako důkaz toho, že je třeba bojovat proti těm, kteří přestali platit almužnu. Tyto verše umožňují bojovat proti lidem, dokud nepřijmou islám a nezavedou jeho rozhodnutí a povinnosti. Je jisté, že dvěma nejvyššími prvky islámu po dvou svědectvích jsou modlitba, která je Aláhovým právem, a zakat, který prospívá chudým a potřebným. To jsou nejčestnější akty, které stvoření provádějí, a proto Aláh často zmiňuje modlitbu a zakat společně. Ve dvou sbírkách hadísů je zaznamenáno, že Ibn Omar řekl, že Aláhův prorok řekl (Bylo mi nařízeno bojovat proti lidem, dokud nedosvědčí, že není boha kromě Aláha a že Mohamed je Aláhovým prorokem, a nezačnou dodržovat modlitbu a platit zakat). Tento čestný verš (9:5) je nazýván Veršem meče, o kterém Ad-Dahhak bin Muzahim řekl: “Ruší každou dohodu o míru mezi prorokem a všemi modloslužebníky, každou smlouvu, každý termín”. Al-Awfi řekl, že Ibn Abbas komentoval: “Od zjevení súry Pokání není pro modloslužebníky žádná smlouva nebo slib nebo bezpečí. Dodatečné čtyři měsíce pro mírové smlouvy poté, co byla zjevena súra Pokání, skončily desátým dnem měsíce Rabi al-Akhar”.

9:29 - Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.

pokračování článku »

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Sandro Magister píše v Chiese o nejnovějších výzkumech “Christopha Luxenberga”, odborníka, který studoval původ Koránu a ranného islámu. Tento druh výzkumu, který na Koránu provedl, je stejným druhem práce, kterou bezpočetní odborníci provedli s Biblí - ale zatímco tito bibličtí experti mají pohodlné pozice na univerzitách, Luxenberg publikuje pod pseudonymem a obává se o svůj život.

Že byla aramejština esperantem velké části dávného Středního východu bylo nyní díky filmu Umučení Krista od Mela Gibsona, který byl natočen v tomto jazyce, zaznamenáno i širokou veřejností.

Že byla ale syro-aramejština také základem Koránu, a to Koránu primitivně křesťanského systému, je ale mnohem specializovanější názor, a to názor takřka nelegální. A je více než jen trochu nebezpečný. Autor nejvýznamnější knihy na toto téma - německý profesor semitských a arabských jazyků - dal z opatrnosti přednost psaní pod pseudonymem Christoph Luxenberg. Před několika lety byl jeden z jeho kolegů, Suliman Bashear, na Nabluské univerzitě v Palestině vyhozen svými pobouřenými studenty z okna.

V Evropě 16. a 17. století, rozbité náboženskými válkami, se bibličtí učenci udržovali v bezpečné vzdálenosti pseudonymy. Pokud ale ti, kteří tak činí dnes, jsou koránskými experty, je to znamení toho, že éra nového historického, lingvistického a filologického čtení začala i pro muslimskou svatou knihu.

Z mnoha důvodů jde o slibný začátek. Profesor Saarlandské unuverzity v Německu Gerd-Rüdiger Puin a další koránští odborníci z oboru filologie tvrdí, že tento přístup ke svaté knize islámu může porazit fundamentalistické a manichejské čtení, a může ji přivést do lepšího světla prostřednictvím svých vazeb na judaismus a křesťanství.

Kniha Christopha Luxenberga vyšla v Německu v roce 2000 po názvem “Die Syro-Aramäische Lesart des Koran” (Syro-aramejské čtení Koránu) a byla publikována v Berlíně vydavatelstvím Das Arabische Buch. Momentálně je nedostupná a nebyla přeložena do dalších jazyků. Chystá se ale nové doplněné vydání, opět v němčině.

Zde následuje rozhovor s autorem, otištěný v Německu v listu Süddeutsche Zeitung a v Itálii v L´espresso 12-18. března 2004:

Od Evangelií k islámu

Rozhovor s “Christophem Luxenbergem” od Alfreda Hackensbergera

Otázka: Profesore, proč si myslíte, že je užitečné podniknou toto znovupřečtení Koránu?

Odpověď: “Protože v Koránu je mnoho obskurních míst, které od začátku nedokázali vysvětlit ani arabští komentátoři. O těchto pasážích se říká, že jim může porozumnět pouze bůh. Západní výzkum Koránu, který je na západě systematicky podnikán až od 19. století, bral vždy za svůj základ komentáře arabských učenců. Ti ale nikdy nešli za etymologická vysvětlení některých termínů cizího původu”.

Otázka: V čem je vaše metoda odlišná?

Odpověď: “Začal jsem od předpokladu, že jazyk Koránu musí být studován z hostoricko-lingvistického úhlu pohledu. Když byl Korán sestaven, arabština jako psaný jazyk neexistovala; tudíž se mi zdálo jasné, že v úvahu je třeba vzít především aramejštinu, která byla v době mezi 4. a 7. stoletím nejen jazykem psané komunikace, ale také esperantem této oblasti západní Asie”.

Otázka: “Řekněte nám, jak jste postupoval”.

Odpověď: “Nejprve jsem provedl ’synchronní’ čtení. Jinými slovy, četl jsem jak v arabštině, tak v aramejštině. Díky tomuto postupu jsem byl schopen odhalit rozsah dříve neočekávaného vlivu aramejštiny na jazyk Koránu: ve skutečnosti většina toho, co je nyní označováno jako ‘klasická arabština’, je derivací aramejštiny”.

Otázka: Co potom říkáte až dodnes přijímané představě, že Korán je první knihou psanou v arabštině?

Odpověď: “Podle islámské tradice pochází Korán ze sedmého století, zatímco první příklady arabské literatury v plném významu té fráze nacházíme až o dvě století později, v čase ‘Mohamedovy biografie’; to znamená života Mohamedova, jak byl zapsán Ibn Hišamem, který zemřel v roce 828. Můžeme proto říct, že postkoránská arabská literatura se vyvíjela postupně, v období následujícím práci al-Khalila bin Ahmada, který zemřel v roce 796, zakladatele arabské lexikografie (kitab al-ayn), a Sibawwayha, který zemřel v roce 796, kterému vděčíme za gramatiku klasické arabštiny. Pokud nyní budeme předpokládat, že skladba Koránu byla ukončena v roce Mohamedovy smrti, 632, pak před sebou máme interval 150 let, během kterých se neobjevují žádné stopy po arabské literatuře, která by stála za zmínku”.

Otázka: Takže v Mohamedově době arabština neměla přesná pravidla, a nebyla používána k psané komunikaci. Jak byl tedy Korán zapsán?

Odpověď: “V této době neexistovaly žádné arabské školy - možná s výjimkou křesťanských center al-Anbar a al-Hira v jižní Mezopotámii, neboli v dnešním Íráku. Jejich liturgickým jazykem byla syro-aramejština. A ta byla prostředkem jejich kultury, a obecněji jazykem psané komunikace”.

Otázka: Jaký je vztah mezi jazykem této kultury a původem Koránu?

Odpověď: “Od začátku třetího století se syrští křesťané ve své evangelické misi neomezovali na blízké země jako na Arménii nebo Persii. Vydávali se do vzdálenějších teritorií, až k hranicím Číny a západního pobřeží Indie, a do celého Arabského poloostrova až do Jemenu a Etiopie. Je proto celkem pravděpodobné, že aby mohli své křesťanské poselství přinést arabským lidem, používali mimo jiné jazyk Beduínů, neboli arabštinu. Aby mohli šířit Evangelia, museli nutně používat spletenec jazyků. Ale v době, kdy arabština byla pouze skupinou jazyků a neměla žádnou psanou formu, misionáři neměli jinou možnost, než se uchýlit k vlastnímu psanému jazyku a svojí vlastní kultuře; tedy syro-aramejštině. Důsledkem toho bylo, že jazyk Koránu se zrodil jako psaný arabský jazyk, který byl ale zároveň derivací arabo-aramejštiny”.

Otázka: Chcete tím říct, že každý, kdo nebere syro-aramejský jazyk v úvahu, nemůže přeložit a intepretovat Korán správně?

Odpověď: “Ano. Kdokoliv, kdo chce studovat Korán důkladně, musí být vzdělán v syro-aramejské gramatice a v literatuře té doby, 7. století. Pouze tak může určit původní význam arabských výrazů, jejichž sémantická interpretace může být určena pouze zpětným překladem do syro-aramejštiny”.

Otázka: Pojďme k nepochopením. Jednu z nejkřiklavějších chyb, kterou citujete, je ta o pannách slíbených v islámském ráji sebevražedným bojovníkům.

Odpověď: “Začínáme se slovem ‘huri’, pro nějž arabští komentátoři nemohli najít žádný jiný význam než ony nebeské panny. Pokud ale bereme v úvahu derivace ze syro-aramejštiny, tento výraz znamená ‘bílé hrozny’, které jsou jedním ze symbolických prvků křesťanského ráje, vzpomínaných v poslední večeři Ježíše. Je zde další koránský výraz chybně interpretovaný jako ‘děti’, nebo ‘mládenci’ ráje. V aramejštině označuje plod vína, který je v Koránu přirovnáván k perlám. Pokud jde o symboly ráje, tyto interpretativní chyby jsou pravděpodobně spojeny s mužským monopolem na koránské komentáře a na interpretaci Koránu”.

Otázka: Mimochodem, co si myslíte o islámském šátku?

Odpověď: “Súra 24, verš 31 v arabštině říká ‘Ať bijí svými závoji proti svým vakům’. To je nepochopitelná fráze, pro kterou byla nalezena tato interpretace: ‘A nechť spustí závoje své na ňadra svá’. Pokud je ale tato pasáž čtena ve světle syro-aramejštiny, znamená jednoduše ‘Ať si upnou opasky kolem svých boků’”.

Otázka: Znamená to tedy, že závoj ve skutečnosti znamená pás čistoty?

Odpověď: “Ne přesně. Je pravda, že v křesťanské tradici je pás spojován s čistotou: Marie je zobrazována s pásem okolo boků. Ale ve svědectví evangelií o poslední večeři si Kristus také upíná zástěru kolem boků před tím, než omyje apoštolům nohy. Je zde mnoho jasných paralel s křesťanskou vírou”.

Otázka: Objevil jste, že súra 97 se zmiňuje o Betlému. A ve vašem překladu súry Marie je její “porod” “uskutečněn Pánem”. Co více, text obsahuje pozvání ke svaté liturgii, ke mši. Není pak Korán ničím jiným než arabskou verzí křesťanské Bible?

Odpověď: “Ve svém původu je Korán syrsko-aramejskou liturgickou knihou, se zpěvy a s výňatky z Písem, která mohla být používána při křesťanských bohoslužbách. V druhé řadě můžeme Korán vidět jako začátek kázání směřovaného k přinesení víry ve svatá písma mekkanským pohanům, a to v arabském jazyce. Jeho sociopolitické sekce, které nejsou nijak zvláště spojeny s původem Koránu, byly přidány později v Medíně. Na svém počátku nebyl Korán zamýšlen jako základ nového náboženství. Předpokládá víru v Písma, a slouží proto jako pouhá cesta k arabské společnosti”.

Otázka: Mnoha muslimům, pro které je Korán svatou knihou a jedinou pravdou, můžou vaše závěry připadat jako rouhání. S jakými reakcemi jste se prozatím setkal?

Odpověď: “V Pákistánu byl zakázán prodej výtisku ‘Newsweeku’, který obsahoval článek o mojí knize. Jinak musím říct, že při svých setkáních s muslimy jsem se nesetkal s nepřátelským chováním. Naopak, oceňovali zaujetí nemuslima studiemi zaměřenými na objektivní pochopení jejich svatého textu. Moje práce může být posuzována jako rouhačská pouze těmi, kteří se rozhodli lpět na chybách v interpretaci božího slova. Ale jak je psáno v Koránu, ‘Nikdo nedokáže přivést na správnou cestu ty, které bůh přivedl k chybě’”.

Otázka: Neobáváte se fatwy, rozsudku smrti jako byl ten, který byl vynesen nad Salmanem Rushdiem?

Odpověď: “Nejsem muslim, takže mi toto riziko nehrozí. Kromě toho, neurazil jsem Korán”.

Otázka: Přesto ale používáte pseudonym.

Odpověď: “Učinil jsem tak na radu muslimského přítele, který se obával, že nějaký horlivý fundamentalista by mohl jednat z vlastní iniciativy a nečekat na fatwu”.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

S. Ramesh

Horkým slovem se po 11. září stalo slovo džihád. Nejde o nové slovo, které z ničeho nic vzniklo, ale o slovo, které strašilo tento svět po více než 1400 let. Cílem tohoto článku je zjistit, co toto slovo ve skutečnosti znamená, z jakého důvodu je džihád prováděn.

Džihád v arabštině znamená “úsilí”. Je to islámský způsob zavádění fyzické nadřazenosti nad nevěřícími. Podívejme se nejprve na význam slova džihád.

Co znamená džihád?

Džihád pochází ze slova džahada.

Džihád = džahada (sloveso). Bojovat, usilovat, bojovat za víru.

Nyní se podívejme, jak džihád popisují naši muslimští přátelé.

Tafsír je komentářem Koránu od islámského učence a jedním z neproslulejších komentátorů Koránu je Ibn Kathir. Zde je to, co říká k džihádu v knize “Tafsír Ibn Kathira”, svazek 2, strany 116, 117 k verši 2:191:

Protože džihád zahrnuje smrt a zabíjení lidí, Aláh přitahuje naši pozornost ke skutečnosti, že nevíra a polyteismus nevěřících a jejich vyhýbání se Aláhově stezce jsou mnohem horší než zabíjení. Proto Aláh říká: “A fitna (nevíra) je horší než zabíjení”. Tím se říká, že shirk (polyteismus) je vážnější a horší než zabíjení.

V knize ?Reliance of the Traveler” (1200 stránková kniha o šaríe, která obsahuje základy islámského práva), jednom z nejrespektovanějších klasických děl islámské teologie, sestaveným “velkým učencem hadísů ze 13. století a právníkem” imámem Nawawim a dalšími, je džihád a jeho aplikace definován na straně 599 takto:

pokračování článku »

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Ibn Tajmíja

Ibn Tajmíja byl vlivným učencem, který se narodil v roce 1263 a zemřel v roce 1328. Byl stoupencem čistého islámu, takového, jaký podle Koránu a Sunny praktikoval prorok Mohamed. Ve své době odsuzoval mnoho muslimů za praktikování modloslužebnictví a přidávání inovací do islámu. Vzhledem k tomu, že taková interpretace islámu představovala hrozbu jak pro tehdejší duchovní, tak i pro politické vůdce, byl několikrát uvězněn a ve vězení i zemřel.

Následující text zachycuje jeho pohled na doktrínu džihádu v islámu. Pro srovnání doporučujeme i text Koncept džihádu v islámu, který vychází z klasického sunitského textu školy Šáfí.

Tresty, které šaría nařizuje pro ty, kteří neposlouchají Aláha a Jeho proroka, jsou dvojího druhu:

1) Trest pro ty, kteří jsou pod vládou [imáma], jak pro jedince, tak pro kolektivy, jak bylo zmiňováno dříve [v kapitole o trestním právu], a

2) Trest pro neposlušné skupiny, jako ty, které mohou být přivedeny pod vládu imáma pouze rozhodným bojem.

Pak je tu džihád proti nevěřícím (kufar), nepřátelům Aláha a Jeho proroka. Protože kdokoliv uslyšel výzvu Aláhova proroka a neodpověděl na ni, proti tomu je třeba bojovat, “dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Aláhovi” (2:193, 8:39).

Když Aláh seslal svého proroka a nařídil mu pozvat lidi k Jeho náboženství, nepovolil mu nikoho z tohoto důvodu zabít předtím, než prorok odešel do Medíny.

Poté dal jemu a muslimům povelení slovy:

Dovoleno bylo (válčení) těm, kdož válčí proto, že bylo jim ublíženo: a Bůh zajisté pomoci jim jest schopen: těm, kdož vypuzeni byli z příbytků svých bezprávně, jen proto, že říkají: ?Pánem naším jest Bůh.? A kdyby Bůh nebyl zapuzoval jedny lidi druhými, byly by bývaly pokořeny kláštery a chrámy a modlitebnice a mešity, v nichž mnoho vyslovováno jest jméno boží; a Bůh dojista pomáhá tomu, kdo jemu pomáhá: a Bůh silný jest a mocný. Pomůže těm, kteří, budou-li upevněni v této zemi, zachovávati budou modlitbu a dávati budou povinnou almužnu: a nabádati budou k dobru a zbraňovati budou od zla. Bohu pak přináleží konečné (rozhodnutí) věcí. (22:39-41)

Poté udělal z boje povinnost slovy:

A je vám předepsán také boj, i když je vám nepříjemný. Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy to neznáte. (2:216)

Zdůraznil tento příkaz a oslavoval džihád v mnoha medínských súrách. Kritizoval ty, kteří se vyhýbali účasti v něm a nazýval je pokrytci a nemocnými ve svých srdcích. Aláh řekl:

pokračování článku »

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Jenom ho špatně chápeme. Od poslance Muslimského bratrstva (pětina křesel v egyptském parlamentu):

Otázka: Dává podle vás smysl, když muslim tvrdí, že Korán podněcuje k terorismu?!

Egyptský poslanec Ragab Hilal Hamida, z Muslimského bratrstva: Řekl jsem tyto věci při zasedání parlamentu, které se zabývalo meziarabskou dohodou o boji proti terorismu. Všiml jsem si, že hlášení parlamentní komise pro obranu a národní bezpečnost a egyptského ministerstva zahraničí byla nepřesná tam, kde se zabývají terorismem. Konkrétně jsem chtěl vysvětlit, že termín “terorismus” není zatracující, pokud je mu dán jeho pravý význam, protože se jím zabývali v obecném významu. Když je interpretován přesně, znamená opozici proti okupaci jak existuje v Palestině, Afghánistánu a Íráku! …

Z mého úhlu pohledu nejsou bin Ládin, al-Zavahrí a al-Zarkáví teroristé v tom smyslu, jak ho mnozí chápou. Podporuji všechny jejich aktivity, protože jsou trnem v boku američanů a sionistů … Na druhou stranu ten, kdo zabíjí muslimy není ani bojovník džihádu, ani terorista, ale zločinec a vrah. Musíme nazývat věci pravými jmény!

Otázka: Vážíte si palestinců, kteří jsou připraveni obětovat své životy jako teroristé?

Hamida: Ano. Podle šaríi palestinec, který je připraven obětovat svůj život, odstrašuje nepřítele způsobem, který Korán posvěcuje: “Připravte proti nim veškerou svojí sílu včetně válečných koní, abyste zaseli hrůzu do srdcí nepřátel Aláha a vašich nepřátel, a dalších, které ještě neznáte, ale které zná Aláh”.

Tento palestinec je tudíž nazýván teroristou, ale on se o to nestará, protože ho tak nazývá Korán! Musíme si uvědomit, že všechna náboženství zakazují zabíjení muslimských občanů. Ale cokoliv spojeného s bojem proti okupaci - nejde o zločin nebo akt násilí, ale o džihád nebo o terorismus ve smyslu zastrašování nepřítele, a to je zdůrazněno jazykem šaríi.

Je naší povinností zastrašovat nepřátele islámských a arabských zemí použitím “terorismu” spíše než použitím násilí.

Otázka: Myslíte se, že je vhodný čas na opakování takových provokativních prohlášení, když se na západě snažíme napravit obraz islámu a odmítnout obvinění, že islám je náboženstvím terorismu, jak někteří tvrdí?

Hamida: Islám nepotřebuje vylepšovat svůj obraz … Jsou ale někteří ignorantští muslimové, kteří nerozumí principům svojí víry … Je naší povinností zastrašovat nepřátele islámských a arabských zemí použitím “terorismu” spíše než použitím násilí. V negativním klimatu, ve kterém žijeme, v klimatu, které nerozlišuje mezi zločincem a tím, kdo je připraven obětovat svůj život jako terorista, potřebujeme přesnou definici termínu “terorismus”. Při definování tohoto termínu se nesmíme nechat ovlivnit americkým nátlakem, ale zvážit celou záležitost ve světle šaríi. Neměli by nám říkat, abychom bojovali proti terorismu, a abychom proti němu bojovali tak, jak nám rozkáží. Američané jsou ti, kteří provádějí násilí v arabských zemích!

Islám podporuje terorismus a džihád - ne ale terorismus v běžném významu toho slova.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Muslimové tvrdí, že džihád je především duchovní snahou o to být dobrým muslimem a nemá nic společného s termínem “svatá válka”. Tam, kde se o džihádu mluví ve vojenském smyslu jde podle nich výhradně o obranu muslimských zemí v případě napadení, nikdy ne o ofenzívu.

Podívejme se tedy, jak je džihád chápán v tradičním islámu, a ověřme si, zda chápání džihádu jako svaté války je pouhou dezinterpretací muslimských extrémistů, nebo zda má toto chápání oporu v islámských kanonických textech.

Abychom si ušetřili práci s interpretací těchto textů a vyvarovali se možných chyb, budeme nejprve citovat z knihy Reliance of the Traveller: The Classic Manual of Islamic Sacred Law, tedy z islámského práva šaría. Tato kniha je již hotovou interpretací Koránu a hadísů, a tudíž nám ukazuje 1) jak byl a je džihád chápán tradičním islámem 2) k jaké interpretaci džihádu dospěli největší sunitští učenci čtrnáctého století. Zdroji této interpretace, tedy Koránem a relevantními hadísy se budeme zabývat později.

Zmínka o rozlišení na menší a větší džihád, která se v následujícím textu vyskytuje, není konzistentní se svědectvím hadísů. Jde o komentář z devatenáctého století, který není součástí původního textu (stejně jako některé další pasáže), a tímto komentářem se také budeme zabývat později. Ačkoliv mohou být některé z těchto komentářů poněkud matoucí, uvádíme zde text kompletní, protože i přes tuto snahu o zmírnění textu vyznívá celek nakonec jednoznačně.

Džihád znamená vedení války proti nemuslimům, a etymologicky je odvozen od slova mudžahada, které znamená válku za ustanovení náboženství. A to je menší džihád. Pokud jde o větší džihád, jde o duchovní boj proti menšímu já (nafs), což je důvod, proč prorok řekl poté, co se vrátil z džihádu: “Vrátili jsme se z menšího džihádu k většímu džihádu”.

Kalífa bojuje proti všem dalším lidem, dokud se nestanou muslimy (protože nejsou lidmi s Knihou, ani za ně nejsou považováni, a není jim povoleno vyplatit se daní z hlavy (džizjou)) (podle školy Hanafi mohou lidé všech ostatních náboženství, dokonce i modloslužebníci, žít pod ochranou islámského státu, pokud se buďto stanou muslimy, nebo souhlasí s placením daně, jedinou výjimkou jsou odpadlíci od islámu a modloslužebníci, kteří jsou arabové, kteří nemají jinou volbu než se stát muslimy). (str. 599 - 603)

Pomineme-li zmínku o “větším džihádu”, kterou se budeme zabývat později, je zřejmé, že džihád je způsobem, kterým se islám šíří na nová území ve jménu Aláha, a ačkoliv termín “svatá válka” není překladem slova džihád, je jeho velmi přesnou interpretací. Je také zřejmé, že zahrnuje jak násilí, tak nevyprovokovanou ofenzívu.

Podívejme se nyní na verše Koránu, které o džihádu hovoří, a které tvoří základ výše uvedeného textu.

?Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže! Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že Bůh je na straně bohabojných!? 9:123

?Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď přísný na ně! Útočištěm jejich bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný!? 9:73, viz také 66:9

To je ukázka veršů, které přímo vyzývají k boji proti nevěřícím, aniž by přinášely omezení v podobě obrany nebo jiných podmínek. Zastánci islámu rádi tvrdí, že islám je náboženstvím míru. To je do jisté míry pravda, ale musíme si uvědomit, že muslimové chápou mír jinak než my. Mír znamená islám vládnoucí všem lidem. To je cíl, jehož dosažení islám svým věřícím předepisuje, a pouze v tomto smyslu je možné říci, že je náboženstvím míru. Koncepce míru jako soužití s jinými náboženstvími kromě dříve uvedených způsobů (t.j. podřízení se jako dhimmi, nebo válka, nebo dočasná smlouva o míru - hudna - v případě slabosti muslimů) v islámu neexistuje.

Abychom viděli, jak tyto verše Koránu chápal Mohamed, můžeme se podívat na četná svědectví z jeho života (do detailů se na toto téma rozepisuje článek Mohamed, koránské texty, šaría a podněcování k násilí). Některé z významných sbírek schromáždily relevantní hadísy do samostatných knih, takže poskytují ucelený pohled na to, jak Mohamed a jeho následovníci džihád chápali. Z významných autentických sbírek jmenujme Knihu džihádu a výprav od Muslima, Džihád Abu Dawuda a Džihád od Malika (Malik byl zároveň zakladatelem sunitské školy Maliki a tato sbírka je základem práva šaría podle této školy).

Podrobné studium tohoto množství svědectví ukáže, že vnímání džihádu jako pouze obranné, nebo dokonce duchovní snahy, nemá žádnou oporu, a můžeme proto právem podezřívat obhájce islámu, že se buďto s touto problematikou podrobně neseznámili a pouze opakují propagandu určenou nemuslimům, nebo že vědomně lžou, aby tento aspekt islámu zakryli.

Vzhledem k rozsahu nemá smysl zde z těchto sbírek citovat, podrobnější informace lze najít v článcích Mohamed, koránské texty, šaría a podněcování k násilí a Islám bez hlavy. První článek se také blíže zabývá tím, odkud pochází představa džihádu jako duchovní snahy. A nejlepší je samozřejmě navštívit výše uvedené odkazy a prostudovat svědectví Mohamedových společníků.

A odkud tedy pochází ona představa o “menším” a “větším” džihádu? Ze slabého, tedy neautentického hadísu. To nebrání obhájcům islámu, aby tento “hadís” používali jako argument, a stavěli na něm teorie o džihádu jako o duchovní záležitosti, které mají uklidnit naivní nemuslimy.

Ibnu Taimiyyah tvrdí: “Je hadís, na který se odkazuje skupina lidí, který tvrdí, že prorok po bitvě o Tabuk řekl: “Vrátili jsme se z menšího džihádu k většímu džihádu”. Tento hadís nemá žádný zdroj, nikdy ho nikdo na poli muslimského vzdělání nevyprávěl. Džihád proti nevěřícím je nejvznešenějším činem, a nadto je nejdůležitějším konáním ku prospěchu lidstva“. (Al Furqan baina Auliyair Rahman wa Auliyaisy Shaitaan, 44-45)

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Úvodní část převzata ze stránek Isaaca Schrödingera.

Dav se shromažďuje, zatímco jí tečou slzy po tvářích. Její poslední den bude jejím nejhorším. Rozmanitému davu jsou povoleny kameny určité velikosti: ne větší nebo menší než jedna třetina lidského prstu. Díky tomu bude dosaženo největší bolesti. Cílem je ukamenovat nevěrnou ženu k smrti.

Žena je zakopávána až po krk, zatímco její děti scénu sledují. Íránský stát nutí blízké příbuzné žen se veřejných poprav účastnit. Nákladní auto přiváží kameny správné velikosti. Je přečten rozsudek, a zástupce režimu hodí první kámen.

Začíná skandování a házení kamenů. Kameny drtí její křehkou tvář. Brzy jí z čela začíná proudit červená tekutina. Intenzita přímých zásahů jí vyrazí pravé oko. Její nos je zcela rozbitý. Její zuby jsou vyražené. Dýchá nechutnou směs vzduchu a krve. Její tvář je navždy zničená.

Nabývá a ztrácí vědomí. Jak kameny brutálně dopadají na místo, kde byl dříve její obličej, úlomky kostí se rozlétají do všech směrů. Poslední věc, kterou uslyší, zatímco dav ničí její křehkou duši, je “Aláhu akbar!”.

Takový je osud žen, které jsou v Íránu shledány vinnými z nevěry. V moderním světě žádný státem schválený trest nepřekonává toto ohavné veřejně projevované barbarství.

Kamenování a islám

Obhájci islámu tvrdí, že kamenování za nevěru není součástí islámu. Korán samotný podle nich kamenování nenařizuje, a četná svědectví, která najdeme v hadísech, jsou buďto mlčky ignorována, nebo vydávána za nevěrohodná. Setkat se můžeme i s takovými výklady, podle kterých jsou tyto hadísy výtvorem židů, kteří naoko konvertovali k islámu, a propašovali je tam ze starozákoních textů.

Co tedy islámské texty ke kamenování říkají, a jak jim bylo v průběhu islámské historie rozuměno?

pokračování článku »

Podělte se o odkaz na tento článek ...

via Answering Islam

Islám je právem kritizován, protože Korán nařizuje mužům bít neposlušné ženy. Aláh nařizuje mužům bít své ženy, pokud pokračují ve vzpurném chování vůči svým mužům. Následkem toho se tento aspekt islámu stal předmětem odsuzování, neboť mužům umožňuje fyzicky napadnout svojí ženu.

Obhájci islámu jako Badawi se snaží před nemuslimskou veřejností o politicky korektní reinterpretaci. Stejně jako právníci Bílého domu se Badawi snaží o vylepšení obrazu islámu spíše než o odhalení pravdy. Konec konců, nechtějí, aby byl islám vnímán jako náboženství ponižující ženy, obzvláště ne na západě. To by mohlo zastrašit potenciální konvertity. Důsledkem toho bylo muslimskými obhájci podniknuto mnoho pokusů o oslabení postoje Koránu, nebo o jeho zobrazení v odlišném světle.

V tomto vyvrácení prozkoumám Badawiho apologetiku a srovnám ji s množstvím hadísů a dalších islámských textů. Rád bych osvětlil skutečný postoj islámu k bití žen. Je, jak uvidíme, poněkud tvrdší než jsou Badawi a další muslimové ochotni veřejně přiznat. Neobviňuji je proto, že se za to stydí; legalizace bití žen je pro společnost pohromou.

pokračování článku »

Podělte se o odkaz na tento článek ...

via FrontPage Magazine

Informační dálnice a smrt mohamedánismu. [1]

Heinrich Heine napsal chytrou báseň s názvem “Marie Antoinette”, ve které duch oblíbené francouzské královny baví své hosty “nepřísnější etiketou”. Ironicky ani Antoinette, ani její hosté, si neuvědomují, že nemají hlavy. Za francouzské revoluce byli všichni sťati, ale bez hlav nemají mozky, pomocí kterých by si mohli uvědomit svojí bezhlavost.

Islám se v současné době nachází v podobné situaci. Mohamedovo impérium víry dokázalo v moderní době vzkvétat z jednoho prostého důvodu: muslimové drželi Mohamedovu temnou minulost v tajnosti; co více, nějak přesvědčili sami sebe (a mnoho dalších), že Mohamed byl vyjímečným morálním příkladem, nejspíš největším morálním příkladem po všechny časy. Opakování tohoto podvodu je podle mého názoru nejvíce ohromujícím podvodem ve světové historii.

Pravda, existuje mnoho příkladů z Mohamedova života, na které můžeme pohlížet jako na skutky morálního člověka, a muslimové dokáží vždy poukázat na jeho dobročinné skutky a jeho oddanost modlitbě. Nicméně při hodnocení celkového charakteru člověka musíme vzít v úvahu všechny jeho skutky, nejen ty, které podporují naše pocity k němu. Předpokládejme například, že začnu být přesvědčen, že největší osobností v historii byl muž jménem John Gacy. Můžu poukázat na jeho dobročinnost v místní nemocnici, jeho skautské aktivity, na to, že trpělivě protrpěl četné nemoci, na jeho práci pro komunitu jako grilování pro přátele a na dalších společenských akcích, jeho štědrost k druhým, oddanost své rodině, vyjímečnou pracovní morálku, která z něj udělala jeden z pilířů místní podnikatelské komunity. Nicméně, pokud chci mluvit o morální vyjímečnosti pana Gacyho, nesmím vynechat skutečnost, že znásilnil, umučil a zavraždil více než třicet chlapců, které pohřbil pod svým domem. [3]

Mluvím o tom kvůli zvláštní taktice používané muslimy, kdykoliv je zpochybněna Mohamedova osobnost. Když někdo tvrdí, že Mohamed byl loupežník a vrah, muslimové začnou jednohlasně naříkat: “Ale on byl soucitný a laskavý! Přinesl islám a islám je dobrý! Bůh skrze něj odhalil Korán! Jak se odvažujete o něm říct něco špatného!? Byl největší ze všech proroků! Nebuďte tak netolerantní!” Bez ohledu na to, jak hlasitě muslimové křičí tyto námitky, nemají žádnou moc přemoci historický fakt, že Mohamed byl loupežník a vrah. Nicméně muslimovi, který již věří, že Mohamed byl prorokem, připadá tento islámský způsob argumentace smysluplný. Nicméně pro každého, kdo není oddaným muslimem, bude nárok na morální vyjímečnost empirickou záležitostí, to znamená otázkou prozkoumání a zvážení důkazů.

Tragicky zkoumání důkazů je něco, co většina muslimů není ochotna udělat. Ve skutečnosti muslimové tak vytrvale ignorovali fakta o svém prorokovi, že Mohamed, jak je dnes prezentován islámem, jen málo připomíná muže, který před třinácti stoletími kázal v Arábii. Abul A’la Mawdudi například představuje tento obraz Mohameda:

pokračování článku »

Podělte se o odkaz na tento článek ...

via Western Resistance

Obhájci islámu a servilní zápaďané při své obhajobě islámu jako “náboženství míru” rádi citují súru 5, verš 32 (dokonce i George Bush ho citoval - pozn. Islám Info):

A kvůli tomuto jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. A přišli k nim již dříve poslové naši s jasnými důkazy, avšak mnozí z nich i potom se dopouštěli přestupků na zemi.

Tento verš, který bývá většinou citován ve zkrácené verzi bez odkazu na izraelity, dělá z Mohameda takřka morálního reformátora, skoro dítě květin. Obhájci, kteří často obviňují kritiky islámu z vytrhávání veršů Koránu z kontextu, zde ovšem také neposkytují kontext, do kterých je verš zasazen. Zde je celá pasáž, která vypráví muslimskou verzi příběhu o Kainovi a Ábelovi:

Súra 5:27-32:

A sděl jim podle pravdy příběh dvou synů Adamových, když oba přinášeli oběti; a byla od jednoho z nich obět přijata, zatímco od druhého nikoliv. I pravil tento: ?Věru tě zabiji!? I odpověděl onen: ?Bůh přijímá oběť jen od bohabojných.

Vztáhneš-li na mne ruku svou, abys mne zabil, já na tebe svou ruku nevztáhnu, abych tě zabil, neboť se věru bojím Boha, Pána lidstva veškerého.

Chci, abys vzal na sebe hřích proti mně i hřích proti sobě; a tak staneš se jedním z obyvatel ohně pekelného, neboť to odměna je nespravedlivých.?

A vnukla mu duše jeho zabít bratra, a zabil ho a stal se z těch, kdož ztrátu utrpěli.

I poslal Bůh havrana, jenž hrabal v zemi, aby mu ukázal, jak skrýt mrtvolu bratra svého. I vzkřikl: ?Běda mi! Což nejsem schopen být jako tento havran a ukrýt mrtvolu bratra svého?? A stal se jedním z těch, jež pronásledují výčitky svědomí.

A kvůli tomuto jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. A přišli k nim již dříve poslové naši s jasnými důkazy, avšak mnozí z nich i potom se dopouštěli přestupků na zemi.

Pokud uvedeme verš ve správném kontextu, výrazně to jeho poselství oslabí; nejde o univerzální zákon, ale o varování izraelitům. Bylo by ale přesto možné, aby ho islámská teologie interpretovala jako univerzální zákon? Další verš poskytuje odpověď:

Súra 5:33:

A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný

Spravedlivou odplatou pro ty, kteří bojují proti Aláhovi a prorokovi se tak stává zabití, zmrzačení a ponížení. To není ani příliš toleratní, ani mírumilovné, pokud nepovažujete ze mír klid katakomb. Mohamed nepoužil tuto pasáž k šíření míru a dobré vůle, ale k vyhrožování svým nepřátelům. “Verš tolerance” nemá s tolerancí nic společného, je pouze součástí charakteristicky násilné a netolerantní sekce Koránu.

Pro zajímavost: rozdíl mezi biblickou a islámskou verzí příběhu o Kainovi a Ábelovi (anglicky) a podrobnější vysvětlení k této pasáži

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Stoupenci islámu často mluví o toleranci, se kterou se islám staví k ostatním náboženstvím. Skutečnost je ale taková, že křesťané a judaisté, tako tzv. lidé knihy, žijí v muslimských společnostech jako dhimmi. Tento status bývá eufemicky popisován jako “chráněnci”, což znamená, že si mohou uchovat svoji víru a praktikovat ji. Pokud ovšem dodrží jistá pravidla, která z nich dělají druhořadé občany. Slovo “chráněnec” pak znamená pouze to, že na rozdíl od stoupenců jiných náboženství nemají na výběr pouze z konverze k islámu nebo smrti (na základě verše 9:29). Dhimmi status přináší pouze ponížení a útisk. Existuje bezpočet důkazů, že se takto islám stavěl k ostatním náboženstvím po dobu celé své existence a stále v tom pokračuje. Protože je to požadováno Koránem. Zde je jeden moderní příklad:

Sedm hrozných dní mučení v egyptském vězení nenalomilo víru v Boha Majeda El Shafie, který konvertoval od islámu ke křesťanství, ale podnítilo jeho touhu pomoci dalším pronásledovaným křesťanům po celém světě.

“Rozhodl jsem se odpustit těm, kteří mě mučili, ale toto odpuštění přichází s jednáním”, říká. “Musíme pomoci lidem, kteří trpí kvůli své víře”.

Narozen do prominentní muslimské rodiny v Káhiře byl El Shafie předurčen k právnické kariéře. Jeho otec a bratr jsou úspěšní advokáti a strýc je soudcem u nejvyššího soudu.

“Když se narodíte do takovéto rodiny, máte k dispozici mnoho knih o zákonu, spravedlnosti a svobodě”, říká.

Zatímco v Alexandrii studoval práva, byl El Shafie šokován krutým jednáním s křesťany. Stavění kostelů je v Egyptě nelegální, a s křesťany se zachází hůř než s druhořadými občany.

Zasažen touto netolerancí začal El Shafie studovat Bibli. V roce 1998, když mu bylo dvacet, konvertoval ke křesťanství a zorganizoval podzemní kongregaci, která přitáhla během dvou let 24 000 stoupenců.

Šlo doslova o podzemní církev, která dělala bohoslužby v jeskyních za hranicemi města.

El Shafie se dostal do konfliktu s egyptskou vládou poté, co apeloval za rovná práva pro křesťany. Také se zabýval tvrdými učeními Koránu, které vláda používá k ospravedlnění útisku křesťanů.

“Není to tak, že by byli špatní, protože jsou muslimové”, říká. “Naším problémem jsou jejich učení islámu”.

El Shafie byl obviněn z podněcování revoluce a snažení se o změnu náboženství země na křesťanství. Po sedmidenním nepřetržitém mučení se mu podařilo z vězení utéct. Vláda na jeho hlavu vypsala odměnu 100 000 dolarů a jeho fotografie se objevila ve všech novinách a v televizi. Přes Rudé moře a Sinaj se mu podařilo dostat do Izraele, kde žil šestnáct měsíců pod dozorem, zatíco jeho případ vyšetřovala OSN a Amnesty International. Nakonec mu Kanada udělila status politického uprchlíka. Od té doby lobuje za odsuzování režimů, které utiskují křesťany, a shání peníze na farmářské vybavení pro křesťanské komunity na Středním východě a v Asii.

Další odkazy:
Stránky o situaci Koptských křesťanů v Egyptě
Historické zdroje, dokumenty a citáty dokumentující zacházení s náboženskými menšinami v islámských zemích v historii

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Na euRÁBII se Hans Peter Raddatz zabývá tím, jak Korán podporuje zabíjení - nevěřících, odpadlíků, kritiků, atd.

Ujištění, že ?není žádný nátlak ve víře? (súra 2, verš 256), zná velmi dobře ten, kdo se s touto společností zcela identifikuje. Stává se produktem koránských předpisů a mizí obavy z nějakého nátlaku. Na druhé straně vzniká zásadní povinnost, vyvíjet nátlak na ty, kteří tuto víru nenaplňují důsledně a jsou považováni za disidenty, nebo kteří se k ní vůbec nehlásí a jsou tedy ?nevěřící?, a nebo dokonce kteří islám přímo otevřeně odmítají:

(Súra 2, verš 8-19) Jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: ?Věříme v Boha i v den soudný?, zatím však jsou nevěřící. Snaží se oklamat Alláha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe? A když se jim řekne: ?Uvěřte, jako již uvěřili tito lidé!?, tu odpovídají: ?Cožpak máme věřit jako tito hlupáci?? Zda však nejsou právě oni hlupáci?.Bůh se jim však sám vysměje a ponechá je dlouho tápat jak slepé ve vzpurnosti jejich? Hluší, němí a slepí ? z bludu svého se nenavrátí!; Alláh má nevěřící ve své moci (něm. překl.) ?, (súra 8, verš 22) Nejhoršími zvířaty jsou před Alláhem oni hluší a němí, kteří nechápou? (něm. překl.), (súra 8, verš 55) Skutečně, nejhorším dobytkem (něm.překl.) před Alláhem jsou ti, kdo byli zatvrzele nevěřící a stále ještě nevěří,?

Jinými slovy: být člověkem a věřit zároveň lze jen v islámu. Všichni ostatní, především nevěřící, kteří se věnují vedlejším směrům, jsou degradování na úroveň zvířat. V islámské doktríně se používá také výraz ?špína?, jejíž odstranění přinese lepší svět a vysokou, pokud ne přímo nejvyšší islámskou odměnu. Podle Koránu, databáze imperativů, které dávají jen velmi málo prostoru k interpretaci, je nutné proti členům této méněcenné kasty bojovat, mučit je a zabíjet.

Celý článek …

Podělte se o odkaz na tento článek ...

O aféře okolo Mohamedových kreseb otištěných v dánském deníku Jylland Posten jsme psali už několikrát. Podívejme se nyní na důvody této zdánlivě (z hlediska nevěřících) přehnané reakce. Podívejme se, jaké stanovisko zaujímá k otázce urážky proroka nebo Aláha islám, který se striktně drží islámských kanonických textů, t.j. Koránu a Hadísů. Následující text byl přeložen z webových stránek britských muslimů (zkráceno).

Soud, který postihne ty, kteří si myslí, že prorok je nedokonalý, či ho zatracují. Důkaz toho, že je třeba zabít každého, kdo zatracuje proroka či na něm nachází chyby

Korán říká, že Alláh prokleje ty, kteří na tomto světě poškozují prorokovo jméno. Není sporu, že kdokoli, kdo zatratí Alláha, bude zabit, a že bude zařazen mezi nevěřící. Soud, který je nad nevěřícím vyřčen, je ten, že bude zabit.

Alláh říká: ?Věru ty, kdož urážejí Boha a posla Jeho, Bůh prokleje na tomto i onom světě a připraví pro ně trest zahanbující.? (33:57). ?ekl také něco podobněho o těch, kteří zabijí věřící. Částí prokletí v tomto světě je, že budou také zabiti. Alláh říká:?Prokleti budou, kdekoliv se octnou, a budou zajati a bezohledně zabiti? (33: 61) Zmi?uje se o trestu pro ty, kteří proti němu bojují: ?Nechť na tomto světě není nic pro ně jiného než ponížení.? (5:45) ?Zabít? (gatl) má význam ?prokletí?. Alláh říká, “Ať ti kteří pochybují jsou zabiti!” (51:11) a “Ať Alláh proti nim bojuje! Jak jsou zvrhlí!” (9:30).

To se děje proto, že je rozdíl mezi ublížením věřícím a mezi poškozením Alláha a jeho proroka. Ublížíte-li věřícímu, následuje bití s patřičným trestem, bez následné smrti. Rozsudek nad těmi, kteří poškodí Alláha a jeho proroka je o to krutější ? samotný trest smrti.

pokračování článku »

Podělte se o odkaz na tento článek ...