Říká kromě obvyklé propagandy Mohamad Safwan Hasna, zakladatel Islamskej nadácie na Slovensku:
A zde je celá pasáž z připravovaného překladu islámského práva šaría, Umdat al-Salik, Opora poutníkova, podle školy Šáfí (cca 30 procent muslimů, převážně v Egyptě, Somálsku, Palestině, Malajsii a jinde). Text nepochází od al-Kajdy, ale od nejuznávanějších učenců této školy, kromě Koránu a hadísů počínaje imámem Šáfím a konče imámem Nawawim (doplněno o moderní komentáře) a byl autorizován káhirským al-Azharem. Je aktivně používán při vydávání fatew:
O-9.0: Džihád
(O: Džihád znamená válku proti nemuslimům a je etymologicky odvozen od slova mudžahada, které znamená válku za ustanovení náboženství. A to je menší džihád. Pokud jde o větší džihád, jde o duchovní válku proti nižšímu já (nafs), což je důvod, proč prorok řekl, když se vrátil z džihádu,
“Vrátili jsme se z menšího džihádu k většímu džihádu”.
Posvátným základem pro džihád, který předchází koncensu učenců (def: b-7) jsou verše Koránu jako:
1- “Boj je vám předepsán” (Korán 2:216);
2- “Zabíjejte je, kdekoliv je najdete” (Korán 4:89);
3- “Bojujte proti modloslužebníkům jako jeden muž” (Korán 9:36);
a takové hadísy, jako ten zaznamenaný Bucharim a Muslimem, podle kterého prorok řekl:
“Bylo mi nařízeno bojovat proti lidem, dokud nedosvědčí, že není boha kromě Aláha a že Mohamed je Aláhovým poslem, nebudou vykonávat modlitby a platit zakat. Pokud to řeknou, zachránili přede mnou svojí krev a majetek, s výjimkou práv islámu nad nimi. A jejich konečné zúčtování bude s Aláhem”;
a v hadísu zaznamenaném Muslimem,
“Jít ráno nebo večer bojovat na stezce Aláhově je lepší, než celý svět a všechno v něm”.
Detaily ohledně džihádu lze najít v záznamech o prorokových vojenských výpravách, včetně jeho vlastních vojenských nájezdů a těch, na které poslal druhé. Ty první jsou ty, kterých se zúčastnil osobně, asi dvacet sedm (jiní říkají dvacet devět). Bojoval v osmi z nich a svojí vznešenou rukou zabil pouze jednoho člověka, Ubaje ibn Chalafa, a to v bitvě o Uhud. Na pozdější výpravy posílal bojovat druhé, zatímco zůstával v Medíně, a těch bylo čtyřicet sedm.)
O-9.1: Povinný charakter džihádu
Džihád je veřejnou povinností (def: c-3.2). Když se ho úspěšně účastní dostatek lidí, není pro ostatní povinný. (O: důkazem pro to je prorokův výrok:
“Ten, kdo poskytne vybavení vojákovi v džihádu sám provádí džihád”
a výrok Aláha nejvyššího:
“Nejsou si rovni ti věřící, kteří zůstali sedět doma - kromě těch, kdož jsou neschopní, s těmi, kdož usilovně bojují na stezce Boží majetkem svým i osobami svými. Bůh povýšil ty, kdož usilovně bojují majetkem svým i osobami svými, o stupeň výše než ty, kdož zůstali sedět doma. Všem Bůh přislíbil odměnu překrásnou” (Korán 4:95)
Pokud se nikdo z těch, kterých se to týká, neúčastní džihádu, a ten se neděje, pak každý, kdo si je vědom jeho povinnosti, je vinen hříchem, pokud měl možnost džihád provádět. V prorokových dobách byl džihád veřejnou povinností od jeho emigrace (hidžry) do Medíny. V následujících dobách jsou možné dva postoje k nemuslimům.
První je, když jsou ve svých vlastních zemích, a tom případě je džihád (def: O-9.8) veřejnou povinností, a o tom autor mluví, když říká, “Džihád je veřejnou povinností”, což je míněno pro muslimy a každý rok.
Druhý je, když nemuslimové napadnou muslimskou zemi, nebo zemi sousední, a v tom případě je džihád osobní povinností (def: c-3.2) pro obyvatele té země, kteří musí nemuslimy vyhnat jakkoliv mohou).
O-9.2
Džihád je osobní povinností všech, kteří jsou v bitevních šicích (A: a útěk je ohavným zločinem) (O: za předpokladu, že je člověk schopen bojovat. Pokud není, kvůli nemoci, nebo smrti koně, když není schopen bojovat pěšmo, nebo protože již nemá zbraň, pak je možné odejít. Je také možné odejít, když je nemuslimská armáda více než dvakrát větší než armáda muslimů).
O-9.3
Džihád je také (O: osobní) povinností pro každého (O: schopného se ho účastnit, ženu nebo muže, starého nebo mladého), když nepřítel muslimy obklíčil (O: ze všech stran, po vstupu na naše území, i když jde o zruinovanou zemi, divočinu, nebo hory, protože nemuslimské síly vstupující do muslimské země jsou vážnou záležitostí, která nemůže být ignorována a musí se setkat s úsilím a bojem za jejich vyhnání všemi možnými způsoby. To všechno pokud podmínky umožňují shromáždění (A: výše zmíněných) lidí, jejich zásobení a přípravu pro válku. Pokud to podmínky neumožňují, jako když nepřítel muslimy překonal tak, že nejsou schopní se zásobovat nebo připravit na válku, pak kdokoliv je nalezen nemuslimy a ví, že bude zabit, pokud bude chycen, má povinost se bránit všemi dostupnými způsoby. Když si ale není jistý, že bude zabit, což znamená, že může být a také nemusí a může být pouze vzat do zajetí, a ví, že bude zabit, pokud se nevzdá, pak se může buďto vzdát, nebo bojovat. Žena má také možnost volby mezi bojem a vzdáním se, pokud si je jistá, že nebude v případě chycení vystavena neslušnému činu. Pokud si není jistá, že bude před takovým činem v bezpečí, má povinnost bojovat a vzdání se není povolené).
O-9.4: Kdo má povinnost bojovat v džihádu
Ti, kteří jsou vyzváni (O: k účasti na džihádu, když je veřejnou povinností), jsou každý schopný muž, který dosáhl puberty a je příčetný.
O-9.5
Následující nemohou bojovat v džihádu:
1- Někdo zadlužený, pokud ho jeho věřitel nepustí;
2- nebo někdo s nejméně jedním muslimským rodičem, pokud nedostane jejich povolení;
pokud nejsou muslimové nepřítelem obklíčeni, pak je jim povoleno bojovat bez povolení.
O-9.6
Je nepřístojné vést vojenskou výpravu proti nepřátelským nemuslimům bez povolení Chalífy (A: ačkoliv pokud není žádný Chalífa (def: O-25), povolení není požadováno).
O-9.7
Muslimové nemohou hledat pomoc u nemuslimských spojenců, pokud nejsou muslimové výrazně přečísleni a spojenci mají k muslimům dobrou vůli.
O-9.8: Cíle džihádu
Chalífa (O-25) vede válku proti Židům, křesťanům a zoroastriáncům (N: za předpokladu, že je nejprve pozve k islámské víře a praxi, a pokud nepřijmou, vyzve je pak k životu pod společenským pořádkem islámu placením nemuslimské daně z hlavy (džizja, def: O-11.4) - což je významem její platby, nikoliv peníze samotné - zatímco zůstanou ve svém náboženství) (O: a válka pokračuje) dokud se nestanou muslimy, nebo nezaplatí nemuslimskou daň z hlavy (O: v souladu se slovem Aláha Nejvyššího:
“Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.” (Korán 9:29),
přičemž čas a doba pro to je před konečným příchodem Ježíše. Po jeho konečném příchodu od nich nebude přijato nic jiného než islám, protože vybírání daně z hlavy je platné pouze do Ježíšova příchodu, což je božsky zjevený zákon Mohamedův. Ježíšův příchod nebude znamenat zavedení jiného božsky zjeveného práva, protože ten bude vládnout zákonem Mohamedovým. Pokud jde o prorokův výrok
“Já jsem poslední, po mě nebude dalšího proroka”
to není v rozporu s konečným příchodem Ježíše, protože ten nebude vládnout podle Evangelií, ale jako následovník našeho proroka).
O-9.9
Chalífa bojuje proti všem ostatním lidem, dokud se nestanou muslimy (O: protože nejsou lidmi s Knihou, ani tak nejsou váženi, a není jim povoleno se usadit a platit daň z hlavy (džizju) (n: ačkoliv podle školy Hanáfi je lidem všech dalších náboženství, dokonce i modloslužebníkům, povoleno žít pod ochranou islámského státu, pokud su stanou muslimy, nebo souhlasí s placením daně z hlavy, a jedinou výjimkou jsou odpadlíci od islámu a modloslužebníci, kteří jsou Arabové, kteří nemají jinou volbu, než se stát muslimy (al-Hidaya sharh Bidaya al-mubtadi’ (y-21), 6.48-49)).
O-9.10: Pravidla války
Není povoleno (A: v džihádu) zabíjet ženy a děti, pokud nebojují proti muslimům. Stejně tak není povoleno zabíjet zvířata, pokud nejsou použita k jízdě do boje proti muslimům, nebo pokud jejich zabití nepomůže porážce nepřítele. Je povoleno zabíjet staré muže (O: starý muž (shaykh) znamená kdokoliv starší čtyřiceti let) a mnichy.
O-9.11
Je nezákonné zabíjet nemuslimy, kterým muslimové poskytli záruku ochrany (O: ať už jde o jednoho nemuslima nebo o více, pokud je jejich počet omezen, a jejich ochrana nepoškodí muslimy, jako když jsou to špehové), za předpokladu, že muslim, který je chrání, dosáhl puberty, je příčetný a činí tak dobrovolně (O: a není jejich zajatec nebo špeh).
O-9.12
Kdokoliv přijme islám dříve, než je zajat, nemůže být zabit, ani nemůže být zkonfiskován jeho majetek, ani nemohou být zajaty jeho děti.
O-9.13
Když je zajato dítě nebo žena, stávají se činem zajetí otroky, a ženino manželství je automaticky zrušeno.
O-9.14
Když je zajat dospělý muž, Chalífa (def: O-25) zváží zájmy (O: islámu a muslimů) a rozhodne mezi zajatcovou smrtí, otroctvím, propuštěním bez platby, nebo propuštěním výměnou za peníze nebo za muslimského zajatce drženého nepřítelem. Pokud se zajatec stane muslimem (O: dříve, než Chalífa vybere jednu ze čtyř možností), pak nemůže být zabit, a je zvolena jedna ze zbývajících tří možností.
O-9.15
Během džihádu je možné kácet stromy nepřítele a ničit jejich příbytky.
O-9.16: Příměří
(O: Pokud jde o smlouvy o příměří, autor je nezmiňuje. Podle Svatého práva znamená příměří mírovou smlouvu s nepřáteli islámu, která zahrnuje zastavení boje po určené období, ať už za platbu nebo za něco jiného. Posvátným základem pro ně jsou verše Koránu jako:
1- “Zproštění od Boha a posla Jeho pro ty z modloslužebníků, s nimiž jste uzavřeli úmluvu” (Korán 9:1);
2- “A budou-li ochotni k míru, buď k němu ochoten i ty” (Korán 8:61);
stejně jako smlouvy, které prorok uzavřel s Kurajšovci u Hudajbíje, jak zaznamenali Buchari a Muslim.
Příměří je povolené, nikoliv povinné. Jediný, kdo může uzavřít příměří, je muslimský vládce oblasti (nebo jeho zástupce) s částí nemuslimů v oblasti, nebo Chalífa (O-25) (nebo jeho zástupce). Když je uzavíráno s někým jiným, než s částí nemuslimů, nebo je uzavíráno se všemi z nich, nebo se všemi z určité oblasti, jako jsou Indie nebo Malá Asie, pak ho může uzavřít pouze Chalífa (nebo jeho zástupce), protože jde o záležitost nejzávažnějších důsledků, ať už globálně nebo v dané oblasti, a naše zájmy musejí být postaveny nad jejich, což je důvod, proč je lepší to za všech okolností ponechat na Chalífovi, nebo na někom, koho pověří zhodnocením zájmů v různých oblastech.
Uzavření příměří musí sloužit nějakému zájmu jinému, než je zachování statu quo.
Aláh Nejvyšší říká:
“Neochabujte a nevybízejte k míru, když máte převahu, vždyť Bůh je s vámi a On neošidí vás o dobré skutky vaše.” (Korán 47:35)
Zájmy, které ospravedlňují uzavření příměří, jsou věci jako slabost muslimů kvůli nedostatku lidí nebo materiálu, nebo naděje, že se nepřítel stane muslimem, neboť prorok uzavřel na čtyři měsíce příměří v roce, kdy byla osvobozena Mekka, se Sufjanem ibn Umajou v naději, že se stane muslimem, a on přijal islám dříve, než čas vypršel. Pokud jsou muslimové slabí, příměří může být uzavřeno na deset let, pokud je to nutné, neboť prorok uzavřel s Kurajšovci na tuto dobu příměří, jak zaznamenává Abu Dawud. Není povoleno ho uzavírat na delší než tuto dobu jinak, než prostřednictvím nových příměří, která netrvají déle než deset let.
Pravidla pro takové smlouvy lze odvodit z těch pro nemuslimskou daň z hlavy (def: O-11); konkrétně, pokud bylo uzavřeno platné příměří, nelze působit nemuslimům žádné škody, dokud příměří neskončí.)
Dánové už to udělali zase:
Islám Info opět přerušuje činnost:
Lékař uvězněn kvůli obvinění z "rouhání":
Holandští konzervativci zakládají muzeum zakázaného umění:
Robert Spencer - Islám bez závoje: