Michael Djordjevich
Červen 29, 2007

Na přicházejícím sumitu budou prezidenti Bush a Putin kromě jiného čelit i problému týkajícího se nezávislosti pro srbskou provincii Kosovo.

Kosovo je nedokončenou prací, zbytkem z násilného rozpadu Jugoslávie, k němuž došlo v minulé dekádě, odkazem špatné politiky vyhlášené Clintonovou administrativou a poté zvěčněnou jeho následovníkem. Z pohledu dlouhodobé americké geostrategie a pokračujícího boje s radikálním islámem je vskutku nevysvětlitelné, jakým způsobem si naše ministerstvo zahraničí odůvodnilo strategii pro Balkánský poloostrov.

Již nyní naznačuje mnoho nestranného důkazního materiálu, že Spojené státy trvale praktikují vůči islamistům zcela nevysvětlitelně politiku ústupků. V několika klíčových okamžicích na cestě k míru a stabilitě Balkánu dala Amerika právo veta extrémnímu islamistickému vedení a jeho světovým porpůrcům.

Cílem Spojených států v Bosně bylo vytvoření unitaristického státu pod vedením muslimů, ve výsledku rušící mezinárodní smlouvu z Daytonu. Společně s Evropskou Unií USA projevovaly pevný a neúprosný tlak vedoucí k likvidaci, nebo alespoň omezení srbské entity.

V Kosovu momentálně Amerika agresivně prosazuje zřízení druhého muslimského státu v Evropě. Jde o jednání v rozporu s mezinárodním právem, navzdory vážným obavám v Evropě a silnému odporu Ruska.

Nezávislé Kosovo by bylo neúspěšným státem, etnicky a nábožensky vyčištěným od Srbů a dalších menšin. Během posledních osmi let pod správou OSN a NATO zakusila nealbánská populace etnické čistky, ničení velkého množství domovů, více než sta kostelů a dalších středověkých památek svědčících o ohromující křesťanské přítomnosti. K tomu si ještě přidejme kvetoucí mezinárodní trh s narkotiky a obchod s bílým masem. Kosovo je dost daleko od demokratického a multikulturního modelu prosazovaného zahraniční politikou USA. Toto zcela jasně nejsou doporučení pro nezávislý stát.

Stejně vážný je nepopiratený růst puritanistického pojetí wahábistické větve Islámu a reálný předpoklad pro zvýšenou spolupráci mezi drogovými dealery a teroristy v Kosovu, Jižním Srbsku, Bosně a Severní Makedonii.

Kde je protihodnota za takovou významnou pomoc islámské agendě na Balkáně? Odhlédneme-li od sloganů a vykalkulovaných podvodů, konečný účet americké geostrategie ukazuje určité přínosy, jako je například uchování NATO způsobené aktivací ve válce v Bosně a proti Srbsku, otestování mezinárodního práva, smluv a institucí po skončení Studené války, vystoupení ve prospěch rozšíření demokracie a multikulturalismu, potrestání Srbska a zjištění ruské odpovědi, zastavení válek a etnických čistek na Balkáně a vnucení své vůle na Evropu a zájem Evropské Unie o zřízení předmostí v Albánii.

Pravděpodobně nevýznamnější výhoda byla nedávno zmíněna republikánem Tomem Lantosem. Obhajoba nezávislého Kosova měla jak řekl: “připomenout převážně muslimy vedeným vládám, že je zde další příklad toho, jak USA chtějí vytvořit muslimskou zemi v samém srdci Evropy.“ Nestranné prozkoumání každého z těchto strategických přínosů je nemůže ohodnotit příliš vysoko. Ve skutečnosti mohou vytvořit dlouhodobé strategické závazky a podkopou Evropu.

Bosna jako stát selhala; Albánie není schopná demokracie a multikulturalismu; Kosovo je zahraničně-politickou katastrofou v očekávání. Budování strategické pozice,ve spolupráci se Srby a Řeky, našimi důvěryhodnými spojenci z obou světových válek, jsme vyměnili za bosenské, albánské a kosovské muslimy.

Naše důvěryhodnost jako šampióna mezinárodního práva a pořádku byla vážně podkopáno. Naše ideály demokracie, spravedlnosti a svobody možná utrpěly nenapravitelné poškození,

S Albánií, Bosnou a Kosovem bude mít Evropa na Balkáně, historickém „měkkém podbřišku“ tři muslimské státy. Osmanské armády z tohoto území po pět staletí šířily do Evropy Islám. V současnosti se v regionu rodí zákeřnější nebezpečí. Odhaduje se, že 90 procent heroinu se do Evropy dostává právě přes Balkán. Vlny nelegálních imigrantů cestují regionem s lehkostí až do srdce Evropy. Mezi teroristy přímo zúčastněnými v útocích z 11. září a útoků ve Španělsku a Británii byli džihádisté přišlí z Balkánu. Existence vazeb na Al Kajdu a spících buňek jsou zde neoddiskutovatelné

Doufejme, že USA rozhodnou pragmaticky a přehodnotí vliv kosovské nezávislosti na své dlouhodobé geostrategické zájmy.

Michael Djordjevich je prezidentem Studenicovy Nadace

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Spojené státy a evropské země předložily v pátek v Radě bezpečnosti OSN návrh rezoluce podporující nezávislost srbské provincie Kosovo. Učinily to navzdory námitkám Ruska, které vystupuje jako spojenec Srbska a které má v radě jako stálý člen právo veta.

V textu se uvádí, že rada přijímá doporučení zmocněnce OSN Marttiho Ahtisaariho, aby byla vyhlášena nezávislost Kosova, nad kterým by mezinárodní společenství mělo dočasně civilní a vojenskou kontrolu. OSN se v dokumentu zavazuje k "podpoře demokratického a multietnického Kosova, což by mělo posílit regionální stabilitu".

V návrhu se schvaluje výzva ke jmenování civilního zástupce mezinárodního společenství a zároveň Evropské unie, který by dohlížel na uplatňování statutu Kosova. V přechodném období 120 od přijetí rezoluce mají být na kosovském území nadále jednotky NATO. …

Návrh rezoluce se opírá o třináctibodový pracovní návrh, vypracovaný americkými a evropskými diplomaty minulý týden. Ruský protinávrh však vytýká, že se dosud neuplatňují přísliby dané srbské menšině v Kosovu, a vybízí k dalším přímým jednáním mezi Srby a kosovskými Albánci.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Diplomaté Evropské unie a Spojených států vyzývají Bělehrad a Moskvu, aby přijaly plán OSN, který počítá s vytvořením nezávislého Kosova. Jednání o budoucím statusu Kosova spějí totiž do závěrečné fáze a USA a EU usilují o dosažení dohody.

Americký diplomat Nicholas Burns vyvolal 17. dubna v Bělehradě velký hněv, když navrhl, aby Spojené státy uznaly odtržení Kosova od Srbska navzdory ruské hrozbě vetovat plán OSN garantující nezávislost jižní provincii Srbska, jež je od roku 1999 pod mezinárodní civilní a vojenskou správou.

Srbská vláda reagovala na tento návrh „důrazným varováním“, že „členské země OSN nemohou jednostranně“ uznat státní suverenitu Kosova. Doslova prohlásila: „Bělehrad bude jakékoli uznání nezávislosti Kosova považovat za neplatné, protože by to znamenalo přímé zasahování těchto států do vnitřních záležitostí Srbska.“

Spojené státy doufají, že urychlí mezinárodní přijetí plánu týkající se nezávislosti Kosova, ale jsou si vědomy toho, že Srbsko naprosto odmítá vzdát se této provincie. Srbsko podporuje Moskva, která se obává, že plán by mohl být použit jako vzor pro další území, které se chtějí odtrhnout (např. Jižní Osetie v Gruzii).

Rusko je jedním z pěti členů Rady bezpečnosti OSN, které mají právo veta. Moskva chce svého práva využít, aby zabránila přijetí Ahtisaariho plánu. Ten byl v konečné podobě zveřejněn minulý měsíc a navrhuje, aby Kosovo získalo nezávislost, ovšem pod mezinárodním dohledem.

Ačkoli EU oficiálně plán OSN podpořila, některé členské země jako Slovensko nebo Španělsko mají k návrhu řešení situace v Kosovu výhrady. Jedná se především o strach, že Kosovo se stane precedentem pro další evropské regiony se secesionistickými snahami.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Objev horské jeskyně plné plastických výbušnin, masek a kulometů - a nedávné zatčení mužů oddaných radikálnímu islámu - posilují obavy, že extrémisté se snaží vybudovat si v tomto odlehlém koutě Evropy pevnost.

Policie v regionu Sandzak v jižním Srbsku zatkla minulý měsíc šest místních muslimů a obvinila je z příslušnosti k fundamentalistické wahábistické sektě - přísné škole sunnitského islámu, kterou vyznávají extrémisté včetně Tálibánu, Usámy bin Ládina a jeho bojovníků džihádu z al-Kajdy (a také Saudská Arábie - Islám Info).

Nedávné zprávy západních rozvědek, které unikly na veřejnost, říkají, že chudá oblast plná napětí je společně s muslimskými oblastmi v sousední Bosně plodným polem pro rekrutování do takzvané “bílé al-Kajdy” - muslimů, kteří vypadají západně a mohou snadno zapadnout do evropských nebo amerických měst a provádět útoky.

Zprávy varují, že al-Kajda a další radikální islámské skupiny se mohou snažit o posílení svého vlivu v převážně muslimských oblastech v jižní Evropě, aby pronikly hlouběji do kontinentu.

Přítomnost radikálních muslimů v Sandzaku, nejchudší oblasti Srbska, je spojována s příchodem zahraničních bojovníků džihádu, kteří se přidali k bosenským muslimům v jejich džihádu proti Srbům v Bosně v letech 1992-95. Muslimové ze Sandzaku si říkají Bosňáci, protože věří, že etnicky patří do Bosny, nikoliv do Srbska.

Policejní zátah ze 16. března na to, co autority nazývají horským teroristickým táborem kousek na jih o Novi Pazar odhalil velké skladiště zbraní, munice, ručních granátů, plastických výbušnin a masek. Autority zatkly během zátahu čtyři podezřelé wahábistické muslimy a dva další byli zatčeni o čtyři dne později.

Televizní záběry z jeskyně odvysílané v Srbsku také ukázaly černou vlajku s koránskými verši v arabštině a propagandistické materiály, které podle vyšetřovatelů oslavují bin Ládina a al-Kajdu.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Severoatlantická aliance podpoří návrhy emisara OSN pro Kosovo Marttiho Ahtisaariho, které se vyslovují pro nezávislost jihosrbské provincie Kosovo. Vyplývá to z dnešního prohlášení generálního tajemníka NATO Jaapa de Hoop Scheffera, který současně ujistil Srbsko o podpoře aliance.

Ahtisaari v pondělí předložil Radě bezpečnosti OSN zprávu, která v úvodu tvrdí, že jediným možným řešením pro srbskou odštěpeneckou provincii Kosovo je její nezávislost. Bělehrad ale také řešení striktně odmítá.

Premiér Vojislav Koštunica dnes zopakoval, že spoléhá na ruské veto nezávislosti Kosova v Radě bezpečnosti OSN, která o ní bude hlasovat. Koštunica je přesvědčen, že Ahtisaariho návrh v Radě bezpečnosti ztroskotá, což otevře dveře novému vyjednávání pod vedením nového zprostředkovatele.

De Hoop Scheffer uznal, že řešení statutu Kosova je pro Srby “mimořádně obtížné” a ujistil Bělehrad, že srbské odmítnutí Ahtisaariho návrhů neohrozí spolupráci aliance se Srbskem. Místo Srbska je v euroatlantickém společenství, dodal. Aliance loni na podzim přijala Srbsko do programu Partnerství pro mír, který je předstupněm k členství.

Budoucí status Kosova má zásadní význam pro evropskou bezpečnost, řekl šéf NATO. Jsme na kritické křižovatce, shodli se dnes podle něj velvyslanci členských zemí v rámci pravidelného zasedání Severoatlantické rady, kterého se zúčastnili i vysocí úředníci ministerstev zahraničních věcí.

Status Kosova by se měl v Radě bezpečnosti OSN vyřešit bez zbytečného otálení, ale ne ve spěchu, dodal de Hoop Scheffer. Vzkázal oběma stranám, že jakékoli násilí by bylo kontraproduktivní a nic by neurychlilo. Ujistil, že jednotky NATO v Kosovu jsou připraveny na všechny eventuality.

Podle něj vládne v alianci v podpoře Ahtisaariho návrhů konsensus. Nechuť s kosovskou nezávislostí dosud dávaly v různé míře najevo Řecko, Španělsko, Rumunsko a Slovensko.

Slovenská vládní koalice chce prosadit v parlamentu prohlášení, které nezávislost Kosova částečně odmítne. V rezoluci, s níž nesouhlasí opozice, tvrdí, že úplná samostatnost provincie nepřinese Balkánu stabilitu.

Rada bezpečnosti OSN je v kosovské otázce rozdělena. Spojené státy a EU Ahtisariho návrh podporují, Čína se k němu zatím nevyjádřila a Rusko svou pozici váže na souhlas Bělehradu. Srbsko ale nezávislost Kosova, jenž považuje za své neoddělitelné historické území, dlouhodobě odmítá.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Francouzský list Le Monde přinesl informaci, že zmocněnec generálního tajemníka OSN pro Kosovo Martti Ahtisaari ve své závěrečné zprávě o budoucím statutu této jihosrbské provincie vidí jako jedinou možnou alternativu “nezávislost Kosova pod mezinárodním dohledem”. List, který zveřejnil úryvky ze zprávy, uvádí, že se mu do dosud tajného dokumentu podařilo nahlédnout. Dokument mají posoudit 26. března členové Rady bezpečnosti OSN.

Le Monde připomíná, že slovu “nezávislost” se během 14 měsíců citlivých vyjednávání o Kosovu Ahtisaari pečlivě vyhýbal.

Ve zprávě se údajně dále uvádí, že mezinárodní správa provincie je dále neudržitelná a že znovuzačlenění Kosova do Srbska není životaschopnou možností.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Kromě podpory separatismu - přinejmenším pokud jde o albánské muslimy - si můžete všimnou jistého pokrytectví EU: asociační rozhovory se Srbskem byly zastaveny, protože Srbsko nedopadlo Mladiče. Turecko neuznává jeden z členských států EU, potlačuje náboženské a etnické menšiny a EU to nevadí ani v nejmenším. Přesněji, nevadí to Evropské komisi, která o vstupu Turecka do EU nakonec rozhodne - v kontrastu s voleným Evropským parlamentem, který vydal k Turecku dlouhou a vysoce kritickou zprávu - která, ačkoliv byla EK schválena, byla následně do posledního písmene ignorována.

Ministři zahraničí Evropské unie dnes podle očekávání podpořili návrhy statusu pro Kosovo, které před nedávnem představil emisar OSN pro tuto jihosrbskou provincii Martti Ahtisaari. Jednání se však zdaleka neobešla bez problémů.

Hlasitě vystupovalo především Slovensko, jehož šéf diplomacie Ján Kubiš navrhl, aby ze závěrů jednání byla vypuštěna zmínku, že unie Ahtisaariho plán “vítá”. Ostatní ministři nakonec jeho doporučení přijali a slovíčko “vítá” v závěrech opravdu chybí.

Kubiš dnes novinářům řekl, že Slováci berou návrhy emisara OSN jako základ pro další jednání, zatímco například Češi k nim nemají výhrady a plně souhlasí s postupem, který Ahtisaari navrhl. Emisar ve svých návrzích předpokládá, že v přechodném období směřujícím k nezávislosti bude většina pravomocí v Kosovu předána světovou organizací právě Evropské unii.

Názor na případnou nezávislost Kosova však rozhodně není v unii jednotný. Země jako Británie či Nizozemsko jsou pro rychlou realizaci Ahtisaariho návrhů. Naopak státy jako Itálie, Španělsko, Kypr či Maďarsko naléhají na to, že by se měl brát v úvahu také postoj Srbska. Podle diplomatů mají některé tyto státy obavy z dopadů na situaci svých menšin.

Různý postoj k Srbsku se projevil i při dnešním jednání a opět v něm výraznou roli sehráli Slováci, kteří chtěli do závěrů rokování prosadit větu: “Srbsko je v Evropské unii nadále vítáno.” I tento návrh se dočkal podpory a hlasovala pro něj i Česká republika.

Zatím však stále není jisté, že EU obnoví se Srbskem asociační rozhovory, které přerušila loni poté, co Srbové nedopadli ve stanoveném termínu bývalého bosenskosrbského generála Ratka Mladiče. Nyní je podle diplomatů důležité, aby v Srbsku vznikla demokratická koalice a aby Bělehrad prokázal snahu Mladiče dopadnout. Názory na to, co znamená “snaha”, se však liší. Některé země ji vnímají jako předání údajného válečného zločince trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY), některým stačí konkrétní kroky směřující k Mladičovu dopadení.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Dva lidé v noci podlehli zraněním, která utrpěli při sobotních střetech mezi kosovskými Albánci a příslušníky policie OSN v Prištině. Oznámila to agentura Reuters.

Čtyři lidé byli vážně zraněni, když v sobotu policie OSN použila slzný plyn a gumové projektily proti několika tisícům etnických Albánců, kteří se v Prištině pokusili prorazit policejní barikádu při demonstraci proti nejnovějšímu návrhu budoucího statusu Kosova.

“Je nesmírně politováníhodné, že byly ztraceny dva životy v důsledku svévolného porušení bezpečnosti u vládních budov,” uvedl dnes v prohlášení šéf policejních sil OSN v Kosovu Stephen Curtis. “Demonstranti u vládních budov přinutili policii, aby přijala obranná opatření s cílem obnovit pořádek,” dodal.

Tisíce aktivistů se v Prištině shromáždily na demonstraci proti návrhu kosovského statusu, který minulý týden zveřejnil zmocněnec OSN Martti Ahtisaari. Podle některých průzkumů většina Albánců Ahtisaariho návrh vítá, nicméně část z nich ho považuje za nedostatečný. Demonstranti v Prištině požadovali právo na referendum o nezávislosti a odmítli vyjednávání se Srbskem.

Kosovo je formálně součástí Srbska, ale od roku 1999, kdy vzdušné útoky NATO ukončily tažení tehdejšího srbského vůdce Slobodana Miloševiče proti tamním albánským povstalcům, je pod správou OSN.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Kosovský Srb Vladimir Radosavljevic a jeho žena Bosiljka byli vystaveni v Klině, pevnosti kosovských muslimských Albánců, střelbě poté, co Radosavljevic úředně požádal kosovský úřad pro právu bytů a majeteku, aby jim vrátil nelegálně zkonfiskovaný dům.

Radosavljevicovi spali, když neidintifikovaný střelec vystřelil z automatické zbraně na jejich dočasný příbytek v kosovském města Klina, kde čekali, než autority vyženou z jejich majetku nelegálního muslimského albánského okupanta.

Policie našla na ulici mezi rozbitým sklem a prázdnými zásobníky 23 střel. Důkazy podle policie naznačují, že útočníci použili při střelbě Kalašnikov AK-47. Radosavljevicovi byli následně z prostor evakuováni a policie je umístila do bytu jejich příbuzných v centru Kliny. Policie vydala prohlášení, podle kterého probíhá vyšetřování.

Radosavljevicova rodina utekla z Kliny v roce 1999 ze strachu z násilí kosovských muslimů. Jejich dům byl poté nelegálně okupován členem Kosovské osvobozenecké armády (KLA), muslimské albánské partyzánské síly, která dům pronajala dalším dvěma muslimským Albáncům.

V současné době si nárok na vlastnictví činí jistý Morina, který říká, že dům legálně koupil v Černé hoře.

Radosavljevicovi říkají, že dům nikdy nepronajali ani neprodali.

Morina mezitím předělal přízemí na restauraci, ve které se pravidelně scházejí členové Demokratické strany Kosova a veteráni KLA. Kromě toho slouží dům také jako kancelář kosovské albánské radikální organizace Sebeurčení vedené Albinem Kurtim, které chce dostat z provincie síly OSN a která obhajuje používání násilí, pokud jim mocnosti spravující Kosovo nezajistí nezávislost.

V roce 2006 se do Kliny vrátilo asi 60 rodin a všechny z nich zjistily, že jejich majetek je okupován muslimskými Albánci, kteří tvrdí, že mají na majetek vlastnické dokumenty.

Na podzim roku 2006 byla také zastrašována srbská rodina Pavlovičů, když jim do bytu neidentifikovaní útočníci hodili granát několik dní poté, co se vrátili do svého domovského města.

Kosovskými muslimskými albánskými extrémisty, kteří se snaží dosáhnout nezávislosti provincie, bylo vyhnáno více než 200 000 kosovských Srbů, kteří jsou křesťané.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Kosovská policie se údajně zmocnila velkého skladu nelegálních zbraní a zatkla tři podezřelé, včetně členů vládnoucí Alíance za budoucnost Kosova.

Mezi nalezenými zbraněmi byly rakety a munice.

Policejní prohlášení říká, že společný zátak policie a mírotvůrců NATO byl podniknut 20. prosince v domě v centrálním kosovském regionu Drenica.

K zátahu došlo zatímco probíhají OSN zprostředkovaná vyjednávání, která mají vyřešit budoucí postavení převážně Albánci obydlené srbské provincie. Kosovo je od roku 1999 spravováno OSN.

Zprávy citující místní policisty říkají, že jeden ze dvou ze zatčených členů Aliance pro budoucnost Kosova je vládní poradce.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Wahábističtí muslimští fundamentalisté vyprovokovali během víkendu střelbu v mešitě v jižním srbském městě Novi Pazar, při které byli tři lidé zraněni a dva zatčeni. K incidentu došlo v pátek, když skupina wahábistů přerušila modlitby v arabské mešitě a napadla místního imáma a snažila se prosadit “čistou” formu rituálu. Policie řekla, že jeden z věřících, Habin Fijuljanin, 33, vytáhl pistoli a vystřelil do stropu dva varovné výstřely. Další věřící, Izet Fijuljanin, 37, pak začal střílet na tři wahábisty stojící před mešitou, kteří ho napadli a začali ničit jeho automobil.

Ačkoliv výpovědi o průběhu událostí se liší, policie řekla, že oba Fijuljaninové byli zatčeni a že v mešitě i před ní byly nalezeny stopy krve, o které věří, že patří wahábistům. Byla podána obvinění proti šestnácti osobám, které se incidentu zůčastnily.

Novi Pazar je kulturním a obchodním centrem převážně muslimy obydleného regionu Sandzak, a wahábisté se zde začali objevovat až v posledních letech. Muftí ze Sandzaku Muamer Zukurlic řekl, že jejich množství je stále zanedbatelné, ačkoliv dochází k nárůstu počtu incidentů, jako byl tento.

Wahábistické hnutí se na Balkáně uchytilo během občanské války v Bosně v letech 1992-1995, kdy přišly tisíce mudžahedínů, neboli bojovníků džihádu, aby místním muslimům poskytli vojenskou podporu. Stovky jich v zemi zůstaly a indoktrinují místní mládež radikálním islámem.

Wahábisté mohou být snadno rozpoznáni podle svých obleků a dlouhých vousů a jejich trvání na tom, aby ženy nosily závoj. Množství jejich stoupenců pomalu ale trvale narůstá v Bosně, muslimských oblastech Srbska, jako jsou Sandzak a Kosovo, a stejně tak i v některých částech Černé hory.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Srbská televize dnes zveřejnila druhou videonahrávku údajných válečných zločinů páchaných na srbských civilistech před 11 lety.

Záznam ukazuje bosenského velitele Atifa Dudakoviče, jak dává rozkaz k vypálení srbské vesnice.

Srbská vláda požaduje, aby byl generál Dudkovič žalován, on ale jakákoliv obvinění odmítá.

Již minulý týden přinesla srbská média jinou nahrávku, na níž je možné vidět vraždu vzdávajícího se srbského civilisty. Chorvatské pomocné vojenské jednotky a bosenští vojáci týrají a mučí srbské uprchlíky, útočí na ně se zbraněmi i bez, přímo na záznamu je jeden z emigrantů zastřelen, přestože drží ruce nad hlavou ve smířlivém gestu.

Obě videonahrávky byly odvysílány srbskou televizní stanicí B92.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Účastníci dvoudenních rozhovorů o budoucnosti jihosrbské provincie Kosovo se dnes ve Vídni neshodli na ochraně srbských křesťanských památek v regionu. Informovala o tom agentura AP. Srbské kláštery a kostely jsou přitom častým terčem útoků kosovských Albánců. Několik z nich již lehlo popelem.

Jen v březnu roku 2004 albánští extremisté zničili zhruba 30 staveb, když se jim podařilo proniknout hluboko na území, které obývají právě Srbové. Jejich řádění nezabránily ani jednotky NATO. Při ozbrojených střetech tehdy přišlo o život 19 lidí.

“Sedneme si s experty a budeme se snažit o kompromis,” řekl Petr Ivantsov, jeden z vyjednávačů OSN, pod jejíž záštitou se rozhovory konají. Srbové a kosovští Albánci se podle něj neshodli na vytvoření ochranných pásem kolem 39 vybraných památek.

Podle albánské strany mohou za krach jednání Srbové. Šéf vyjednávačů z řad kosovských Albánců tvrdí, že “Srbové nebyli zcela otevřeni kompromisu”. Srbský představitel Slobodan Samardžić ale jeho kritiku odmítl. “Neočekávali jsme žádné úžasné výsledky. Je to jen součást celého procesu,” uvedl.

Nynější sedmé kolo rozhovorů, které bude pokračovat i ve středu, je pravděpodobně posledním přípravným jednáním před oficiálním rokováním vysokých představitelů obou stran, které by mělo začít 24. července.

Podobně jako v předchozích šesti kolech jednání, která nepřinesla žádné podstatné výsledky, jde i při nynější dvoudenní schůzce především o decentralizaci správy Kosova a způsob budoucího soužití kosovských Albánců a srbské menšiny žijící v provincii. Zatímco Albánci požadují pro Kosovo plnou nezávislost, Bělehrad nabízí provincii jen autonomii, i když rozsáhlou. Srbové považují Kosovo za kolébku své státnosti a místo, kde se nacházejí nejvýznamnější historické svatostánky jejich církve.

Provincie je od roku 1999 pod správou OSN a o zajištění bezpečnosti v této výbušné oblasti se starají početné mezinárodní jednotky. Menšinoví Srbové požadují od mezinárodního společenství záruky bezpečnosti, například vytvoření 40 chráněných zón kolem svých obcí, kostelů a klášterů.

Ačkoli formálně zůstává součástí Srbska, Kosovo je fakticky již od bombardování silami NATO z roku 1999 a vyhnání srbské armády z provincie od Srbska odděleno. Po válce z něj uprchlo na 200.000 osob nealbánského původu, zbylí Srbové tak dnes tvoří jen asi sedm procent kosovského obyvatelstva.

EU nebude nutit Srbsko vzdát se Kosova

Evropská unie nebude na Srbsko vyvíjet nátlak, aby se vzdalo Kosova a smířilo se s jeho nezávislostí. Vyplynulo to z úterního jednání srbského prezidenta Borise Tadiče a předsedy Evropské komise José Barrosa v Bruselu.

“Nikdo se nesnaží vnutit Srbsku řešení,” zdůraznil Barroso s tím, že EU plně podporuje OSN jako prostředníka při jednáních mezi Bělehradem a Prištinou, jejichž sedmé kolo včera začalo ve Vídni.

Tadič zopakoval, že Bělehrad hájí územní integritu Srbska a v nezávislosti Kosova nevidí řešení. Samostatnost provincie spravované od roku 1999 misí OSN by podle něj byla hrozbou celému regionu.

Naději vkládá do vídeňských jednání, která jsou však dosud na mrtvém bodě. “Nejsme s tím spokojeni, a chceme víc,” řekl Tadič.

Srbský premiér Vojislav Koštunica na pondělní schůzce ministrů zahraničí v Bruselu představil akční plán své vlády, jenž by měl umožnit dopadení bosenskosrbského generála Ratko Mladiče a jeho předání haagskému tribunálu.

“Dokument obsahuje detaily mediální kampaně, které pomůže plán šířit a definuje roli tajných služeb, koordinaci a spolupráci s Haagem.” popsal Koštunica plán.

Unie chce Mladiče

Unie, jež kvůli kauze Mladič v květnu zastavila se Srbskem jednání o stabilizační a asociační dohodě, však v tomto bodě zůstává spíše skeptická. “Plán je dobrý, ale akce je pro nás důležitější,” řekl vysoký představitel EU pro zahraniční politiku Javier Solana.

Také eurokomisaře pro rozšíření Olliho Rehna Koštunicův plán příliš nenadchl. “Základní podmínka pro obnovu jednání je Mladič v Haagu,” prohlásil stručně. Totéž pak zopakoval také mluvčí haagského tribunálu Anton Nikiforov. “Zajímají nás pouze výsledky. Posuzujeme na základě výsledků, nikoliv slibů,” prohlásil.

Podle serveru euobserver.com jsou však někteří politici Unie připraveni vyjít Bělehradu vstříc. Podle nejmenovaného diplomata totiž hrozí radikalizace politické situace v Bělehradu a Brusel si uvědomuje, že Koštunica je nejlepším možným partnerem pro dialog.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

via JihadWatch

Hugh Fitzgerald

Džihád v Srbsku je zamlžován obzvláště znepokojujícím způsobem. Je tudíž třeba zdůraznit, že upozorňování lidí na útoky na srby a na ničení starých kostelů a klášterů, a na infiltraci oblasti araby, kteří přinášejí odnož islámu, která je velmi odlišná od uvolněnější a lokalizované verze (v praxi ne zcela plnokrevný islám, protože jeho místní praxe byla ovlivněna staletími života v blízkosti nemuslimů a vlivem komunismu), není zastávání se masakrů provedených některými srby. Lze se distancovat - jako to upřímně dělá většina srbů - od Miloševiče a zvěrstev, která byla spáchána některými srbskými silami.

Je třeba mít na paměti jak to, že některé ze zvěrstev připisovaných srbům byly přeháněny, zatímto zvěrstva spáchaná na nich byla umenšována nebo zcela ignorována. Roli, kterou hráli arabové, kteří přišli ze zahraničí, se nikdy nedostalo takové pozornosti západu, jakou by si zasloužila. Co je ale nejvíce znepokojující je skutečnost, že nic není uváděno ve svém kontextu: nic o staletích muslimské vlády, krutosti turecké vlády, role obávaného systému devširme (který nebyl, jak by to někteří rádi viděli, druhem blahovolného “náboru” křesťanských, a v některý případech židovských, dětí do sultánových armád, ale nuceným odvodem těchto dětí, které byly vytrženy ze svých rodin, aby vstoupily do sultánových armád.

Kdyby byla tato historie diskutována už dříve, západní vlády mohly pochopit a pokusit se uklidnit hluboký strach vyvolaný vůdcem bosenských muslimů Izetbegovičem, když napsal, že zamýšlí v Bosně vytvořit muslimský stát a zavést šaríu nejen tam, ale všude, kde na Balkáně dříve muslimové vládli. Kdyby západ ukázal alespoň trochu sympatie a pochopení pro představivost mnoha srbů (a dalších mezi křesťany na Balkáně a v Řecku), nikdy nemuselo dojít k tak násilné reakci srbů, a někdo jako Miloševič nemusel získat moc.

Izetbegovič otevřeně požadoval, aby se islám stal v Bosně vládnoucí silou. Jeho poznámky k potřebě znovuzavedení šaríe a ustanovení plné islámské vlády vyvolaly v páteřích srbů mrazení. Ve stejné době bylo na Německo, které tak rychle uznalo Slovinsko a poté Chorvatsko, srby vzpomínáno v souvislosti s Operací Kozara a mnoha dalšími masakry, a stejně byli připomínáni chorvatští nacističtí kolaboranti, ustaše, kteří v Jasenovači zabíjeli srby, židy a cikány. A srbové nezapomněli na Kurta Waldheima v jeho “zpravodajské jednotce”. Německé rychlé uznání těchto států bylo chápáno ve světle toho všeho, a bylo mnoha srby považováno za to, co předčasně způsobilo rozpad Jugoslávie.

A tyto dvě historické periody jsou v představivosti srbů živé, nedávná německých a ustaše masakrů, a mnohem starší, mnohem delší útisku a masakrů ze strany osmanských turků. To stačilo k tomu, aby byli srbové zhrozeni dost na to, aby podpořili jistého vůdce, kterého by za stavu menšího ohrožení nenásledovali.

Po celé Evropě se pouze několik francouzských novinářů a rakouský spisovatel Peter Handke pokoušeli vysvětlit srbské obavy a srbskou historii. Ve Spojených Státech nedošlo ani k nejmenšímu pokusu. Miloševič = srbové, Miloševič = špatný, srbové = špatní. A Izetbegovič? Když zemřel, Paddy Ashdown (tehdejší vůdce britských Liberálních demokratů, nyní zástupce pro Bosnu a Hercegovinu u OSN a EU - pozn. Islám Info) sám pronesl několik velebných slov lítosti nad odchodem velkého muže (který byl monstrem), a neposkytl ani nápovědu, čím Izetbegovič ve skutečnosti byl.

Za posledních patnáct let se do Bosny a do Kosova dostaly stovky miliónů dolarů od Saudů a mnoho arabských bojovníků - kteří půjdou tam, kam je jejich džihádistická povinnost povolá.

Před několika měsíci albánci zničili v Kosovu několik stovek ortodoxních kostelů. V OSN se nic nestalo. Stejně jako se nic nestalo, když byl zničen muslimskou vládou hinduistický chrám v centru Kuala Lumpur. Nic se nestalo, když byla Josefova hrobka v roce 2000 proměněna “palestinci” v suť. Nic se nestalo, když byli nakonec po 1500 letech zničeni Bamjanští buddhové. Tady i tam se k těmto kostelům a jiným případům zakvákalo o nesouhlasu, ale nestalo se nic.

A pokud bude Turecku v záchvatu šílenství povoleno vstoupit do EU? Čím se potom stane Balkán, když ne místem k usazení, nebo ještě hůře místem tranzitu, muslimů, z nichž zdaleka ne všichni budou občany Turecka? Kdo rozpozná tureckého kurda od íráckého kurda, nebo od íránského kurda? Kdo bude v západní Evropě schopen rozpoznat arabské “imigranty” přicházející přes Turecko, které bude mít v EU zaručeno svobodu pohybu? Chaos.

Neměli by se evropané o Balkánu něco málo naučit? Nikdo nemůže diskutovat o Balkáně, pokud tato osoba nedokáže adakvátně popsat:

1) systém devširme

2) životní podmínky křesťanů pod osmanskou vládou, včetně takových událostí jako byly bulharské války v letech 1875-1876

3) význam bitvy o Kosovo

4) Kdo byl Karađorđe

Buďte schopni odpovědět na tyto otázky, a začínáte mít právo na to mít názor na srby, Bosnu a Kosovo.

Kolik lidí ve vládě dokáže dnes na tyto otázky odpovědět? A proč ne? Proč západ nestudoval, co řekl Izetbegovič? Když Clinton nařídil bombardování srbů, slyšel někdy před tím o systému devširme? Věděl, že Izetbegovič psal o zavedení šaríe? Ne, samozřejmě že ne. Ale kdyby to on a ostatní věděli, mohl dlouho před tím srby uklidnit a pomoci, aby nezpanikařili, aby nebyli tak svolní dát moc někomu, jako byl Miloševič. Západ Srbsko naprosto nezvládl.

A právě teď, bez ohledu na objevující se útržky informací o přehánění, na kterých byla založena kritika a bombardování srbů, bez ohledu na nové důkazy, nebo na důkazy dlouho skrývané, o minulých muslimských zvěrstvech, se zdá být Západ stále ochotným přehlížet to, co se děje nyní. A k čemu nyní dochází jsou útoky na srbské vesničany a ničení srbských kostelů v Kosovu. Očekává se, že vina bude neustále házena na srby, a nikdo se za ně nepostaví kvůli tomu, co udělal Miloševič? Očekává se, že bude přehlížena role Bosny jako místa výcviku těch, kteří můžou zítra provádět džihád kdekoliv na světě?

Není žádný důvod nepostavit se právě dnes za Srbsko. Jsou všechny důvody - je to otázka zájmu nevěřících - se za ně postavit.

Podělte se o odkaz na tento článek ...

Bat Ye’or

Dámy a pánové,
téma dnešního večera je “Mýty a politika: Původ mýtu tolerantní pluralistické islámské společnosti”.

Před deseti lety, když jsem kvůli uvedení své knihy Dhimmi: židé a křesťané pod islámem přijela do Ameriky, byla jsem zasažena nápisem na budově archívu ve Washingtonu: “Minulost je předmluva”. Myslela jsem si - alespoň na začátku mého výzkumu - že mé téma se zabývá vzdálenou minulostí, ale uvědomila jsem si, že současné události tuto minulost rychle modernizují. Muslimské země, kde bylo islámské právo - šaría - nahrazeno moderní jurisdikcí zavedenou evropskými koloniálními mocnostmi, odvrhovaly sekularizující trendy a v množství oblastí života je nahrazovaly islamizací. Tento dojem z návratu minulosti se stal ještě naléhavějším, když jsem pracovala na další knize publikované v roce 1991, jejíž anglická verze vyjde v roce 1996 pod názvem: Úpadek východního křesťanství pod islámem - 7. až 20. století: od džihádu k dhimmi.

V této studii jsem se pokusila zanalyzovat početné procesy, které proměnily bohaté mocné křesťanské civilizace v islámské země, a jejich dlouhodobý efekt, který zredukoval rodilé křesťanské menšiny do roztroušených náboženských menšin směřujících k úplnému zániku. Tento komplexní islamizační proces, který zasáhl země a civilizace na obou stranách Středozemního moře - a v Íráku a Arménii - jsem nazvala procesem “dhimmizace”; a civilizaci těchto lidí, kteří prošli takovou proměnou, jsem pojmenovala “civilizací dhimmi”. Domorodí lidé byli židé a křesťané (ortodoxní, katolíci, nebo z dalších východních křesťanských církví). Muslimští právníci se na ně na všechny odkazují jako na “Lidi knihy” - knihou je míněna Bible - a pod islámským zákonem byli podřízeni stejným podmínkám. Jsou označováni arabským slovem dhimmi: “chránění lidé”, protože islámské právo chrání jejich životy a majetek za podmínky, že se podřídí islámské vládě. Ale je to právě toto islámské právo, které zavádí proces dhimmizace a sebedestrukce.

Nebudu zde zacházet do detailů, protože jde o velmi obsáhlé a komplexní téma, ale abychom pochopili srbskou situaci, je třeba vědět, že se srby bylo po polovinu tisíciletí zacházeno stejně jako s dalšími židovskými a křesťanskými dhimmi. Podíleli se na civilizaci dhimmi. Je důležité pochopit, že civilizace dhimmi vyrůstá ze dvou hlavních a navzájem propojených náboženských institucí: z džihádu a šaríe, které zavádějí určitý ideologický systém, který si vynucuje jako povinnost - během operací džihádu - používání teroru, masového zabíjení, deportace a otroctví. A srbové - protože o nich dnes mluvím - neunikli tomuto osudu, který byl stejný pro všechny tyto lidi kolem Středozemního moře, porážce džihádem. Po staletí srbové bojovali, aby osvobodili své země od zákonů džihádu a dhimmi, které uzákonily jejich útlak v jejich vlastních zemích.

Takže zatímco jsem analyzovala a psala o těchto procesech dhimmizace a civilizace dhimmi - zatímco jsem poslouchala rádio, sledovala televizi, četla noviny - měla jsem nepříjemný pocit, že hodiny se otáčejí pozpátku. Moderní politikové, sofistikovaní pisatelé - používající telefony, letadla, počítače a všechny ostatní moderní technologie - se zdáli vracet se o několik století zpět, s parukami a tvrdými límci, a s použitím stejných zkažených argumentů, stejných pokroucených krátkodobých politik, které i dříve přispěly k postupné islamizaci velkého množství nemuslimských lidí. Musela jsem sebou zalomcovat, abych dokázala odlišit minulost od přítomnosti.

Je tedy minulost vždy předmluvou? Jsme zatraceni k tomu, abychom donekonečna zůstali vězni stejných chyb? Pokud neznáme minulost, pak zcela jistě. A tato minulost - dlouhý a agonizující proces anihilace křesťanů zákony džihádu a dhimmizace - je tabuizovanou historií, nejen v islámských zemích, ale především na Západě. Byla pohřbena pod mýty vymyšlenými západními politiky, náboženskými vůdci a učenci, aby tak mohli prosazovat své vlastní národní, strategické, ekonomické a osobní zájmy.

pokračování článku »

Podělte se o odkaz na tento článek ...