Prohlížíte si archívy kategorie turecko.
Robert Spencer: Islám bez závoje
Všichni žijeme v Arábii (Budoucí hymna České republiky)
Spojené státy uzavřely s Tureckem dohodu u mírové jaderné spolupráci.
Smlouva umožní transfer technologií, materiálu, reaktorů a komponent pro jaderný výzkum. Smlouva má patnáctiletou platnost a poté bude automaticky obnovována po pěti letech, pokud se jí jedna ze stran nerozhodne ukončit.
Tři neznámí muži (jeden z nich s pistolí a nasazenými rukavicemi) včera vyhrožovali protestantskému pastorovi a jeho společenství v Ankaře. Vetřelci přijeli k modlitebně společenství Kurtulus v ankarské čtvrti Cebeci. Přibližně pětačtyřicetiletý podsaditý muž došel k zamčeným dveřím, několikrát zazvonil na zvonek a vyhrožoval, že se „zbaví“ pastora. O chvíli později vystoupil z auta další muž, vykročil směrem ke členovi společenství, který se nacházel poblíž, křičel na něj a mával přitom pistolí. Pokus o útok je již sedmým incidentem za poslední čtyři měsíce, kdy bylo příslušníkům nepočetného křesťanského sboru vyhrožováno násilím. Většinu členů společenství tvoří bývalí muslimové obrácení ke křesťanství.
Více na Compass Direct CZ.
Francouzský premiér Francois Fillon připoměl na pracovní návštěvě Kypru, že jeho země je proti vstupu Turecka do EU především kvůli okupaci severní části Kypru tureckou armádou. Francouzský premiér řekl na tiskové konferenci pořádané s kyperským prezidentem Demetrisem Christofiasem, že “není možné, aby se země chtěla připojit k Evropské unii, když její armáda okupuje území jiné země EU”. “Vstup Turecka do EU není dobré řešení”, řekl Fillon, a dodal, že “dnes pro takový vstup stále existuje mnoho překážek. Privilegované partnerství mezi EU a tímto velkým Tureckem je nutnou fází”
S blížícím se prvním výročím masakru trojice křesťanů v tomto městě je opět zpochybňována nestrannost soudců a všichni pachatelé se navíc snaží svalovat vinu na jediného muže. Vrazi Cuma Ozdemir, Abuzer Yildirim a Salih Gurler byli 18. dubna 2007 přistiženi na místě činu s řeznickými noži v rukou a oblečením potřísněným krví obětí. Nicméně stejně jako Hamit Ceker (první podezřelý, který vypovídal již v lednu) na pátém přelíčení v pondělí 14. dubna všichni tři prohlašovali, že se na vraždách tureckých křesťanů Necati Aydina a Ugura Yuksela a německého křesťana Tilmanna Geske přímo nepodíleli. Na přelíčení u třetího trestního soudu v Malatya se snažili svalovat veškerou vinu na Emre Gunaydina, pátého pachatele a údajného vůdce skupiny, který podle jejich výpovědí osobně mučil a následně podřezal hrdla všem třem křesťanům. V přeplněné soudní síni všichni tři shodně tvrdili, že je Gunaydin podvedl a řekl jim, že se chce k těmto „křesťanským misionářům“ pouze dostat a nahnat jim strach, protože se podle něj snažili o rozdělení Turecka a likvidaci islámu.
Více na Compass Direct CZ.
“Prezident České republiky Václav Klaus řekl, že Turecko je rozhodně součástí Evropy, a že Evropa nikomu nepatří.” - Hürriyet
Dvacet učitelů z Holandska cestuje po tureckých školách, aby získali vhled do tureckého školství, a mohli tak poskytovat vzdělávání v tureckém stylu tureckým žákům ve své zemi, a navázat s nimi “zdravější vztahy”. Zapomeňte na integraci, multikulturalismus plnou parou vpřed!
Celá záležitost dokonce probíhá v rámci programu Erasmus, který zahájila Evropská komise v roce 1987.
Jak se můžeme dočíst v tisku, Turecko “reformovalo” (podle bruntálského a krnovského deníku dokonce “zrušilo”) zákon omezující svobodu slova, konkrétně zákon o urážce tureckosti (nechvalně známý paragraf 301). Na jeho základě byli stíháni například lidé, kteří prohlašují masakry Arménů za genocidu. Od roku 2003 jich bylo několik tisíc, a 745 z nich bylo usvědčeno.
Ani v jedné z dosavadních tří zpráv v češtině se nedočtete, o jaký druh reformy šlo, možná proto, aby se neodhalila fraškovitost celé záležitosti a čistě formální hodnota slova “reforma”.
Je to takhle: trest za tento “zločin” byl snížen ze tří let ve vězení na dva roky, a právní definice se změnila z “urážky tureckosti” na “urážku tureckého národa”. Skutečná reforma. Jiných zákonů omezujících svobodu projevu se “reforma” nedotkla, například toho o zločinech proti zakladateli národa Mustafovi Kemalovi Atatürkovi.
Opozice proti změně je dvojího druhu. Nacionalisté jsou zcela proti, a zastánci svobody projevu zase poukazují na to, že změna je pouze kosmetická. Poslankyně za prokurdskou stranu Fatma Kurtulan například prohlásila, že změna nepovede ke zlepšení situace v oblasti svobody projevu, a že změna byla přijata pouze proto, aby potěšila EU.
Zprávy v zahraničním tisku jsou stejně vágní jako ty české, a zda je EU potěšena není zatím známo.
Čtvrté přelíčení s vrahy trojice křesťanů v jihovýchodním Turecku bylo opět o měsíc odloženo, poté co soudní úředníci neodeslali žádost o nahrazení soudců nařčených ze zaujatosti. Právní zástupci žalující strany podali oficiální žádost o výměnu soudní poroty 1. března, nicméně když se třetí trestní soud v Malatya včera sešel, zjistilo se, že žádost stále nebyla přeposlána vyššímu soudu v Diyarbakiru, který o ní měl rozhodnout. Právníci žalující strany v ní zmiňují opakované případy zaujatosti soudců a stranění obžalovaným, které označují jako „bránění spravedlnosti“. Kvůli tomu, že zaměstnanci izmirského soudu nepřeposlali stížnost vyššímu soudu v Diyarbakiru, musel soud v Malatya odložit přelíčení na 14. dubna. Soudci v Malatya obvinili zaměstnance kanceláře prokurátora v Izmiru z „trestného činu“ a prohlásili, že jejich neschopnost vyřídit stížnost „v přijatelné lhůtě“ má na průběh procesu „negativní dopad“.
Více na Compass Direct CZ.
Práce experta na trase ropovodu z Baku do tureckého Ceyhanu inspirovala autora k napsání thrilleru s původním názvem Trojský kůň Evropy. Proč se zvolila technicky a finančně nejnáročnější varianta strategického ropovodu právě přes Turecko? Někdo vedl projektanty British Petrolu přes Kurdistán, Jižní Osetii a Adžárii, příslovečné sudy se střelným prachem jen proto, aby se z Turecka stala strategická země. Džihád má mnoho podob, nemusí být vůbec spojen s násilím. Jeho pokojnější forma může být v konečné fázi mnohem účinnější.
Více na Eurábii.
Lazari Kozmaoglu je poslední istanbulský (11 mil. obyvatel) řezník, který prodává vepřové maso. Po zátazích vlády proti vepřovému mu zbývají zásoby na poslední dva měsíce.
Vláda islámské strany AKP začala se zátahy proti vepřovému v roce 2004, kdy zavřela 23 z 25 prasečích farem v zemi, a zrušila jim jateční licence. Před rokem 2004 byli v Istanbulu čtyři řezníci dodávající vepřové, zbývající tři ale skončili poté, co přišli o licence. Kozmaoglu dostal dočasnou licenci na porážky prasat, ale nyní přišel i o ní.
Kozmaoglu je jedním z 2000 istanbulských Řeků. Většina Řeků u Istanbulu utekla po pogromech z roku 1955, a další byli vyhnáni v roce 1964 po bojích na Kypru.
Zafer Ustundag, druhý ze dvou tureckých vepřových farmářů říká, že jako záminka k zátahu proti vepřovému byla využita “otrava” hovězího masa v restauraci v Izmiru, kde bylo hovězí smícháno s vepřovým.
Ve snaze neustále protahovat soudní proces se dvěma tureckými konvertity ke křesťanství obviněnými z „hanobení islámu a urážek tureckosti“ byli na čtvrtek 13. března předvoláni tři četníci, aby u trestního soudu v Silivri v severozápadním Turecku vypovídali jako svědkové žalující strany – které se dosud nepodařilo předložit žádné důkazy. Turan Topal a Hakan Tastan, obvinění na základě ustanovení kontroverzního paragrafu 301 tureckého [trestního řádu] omezujícího svobodu projevu, jsou souzeni již 18 měsíců. Ve čtvrtek se rozhodlo o tom, že se případ opět natáhne kvůli neúčasti dvou svědků (nejméně jeden z nich se přitom krátce před začátkem přelíčení nacházel na chodbě uvnitř soudní budovy). „Z našeho úhlu pohledu můžeme označit výsledek přelíčení jako pozitivní,“ prohlásil v rozhovoru pro agenturu Compass právník obhajoby Haydar Polat. „Svědkové jen popsali, jakým způsobem prováděli vyšetřování, aniž by předložili jakékoli důkazy na podporu obvinění vznesených proti mým klientům.“ Zatímco Evropská unie pomalu ztrácí trpělivost s neschopností Turecka paragraf 301 novelizovat, místopředseda strany ‚Spravedlnosti a rozvoje‘ Nihat Ergun se tento týden přiznal, že novelizované znění paragrafu 301 je sice připraveno, ale jeho schválení bylo odloženo na neurčito.
Více na Compass Direct CZ.
Poslední rok se mohlo zdát, že přístupový proces je stejně jako mrtvý jako euroústava … a opravdu, stejně jako ona vstává z mrtvých.
Na výlet do Turecka se vydali předseda Evropské komise Barroso a komisař Rehn. Na programu je setkání s islamistickým premiérem Erdoganem, neméně islamistickým prezidentem Gulem, jednání o vztazích mezi EU a Tureckem, vyjednávacím procesu, a o reformách.
A především, Rehn prohlásil, že pokud bude současný soudní proces, kterým se sekularisté snaží dosáhnout zákazu vládní islamistické strany AKP, úspěšný, EU by mohla zastavit přístupové rozhovory. Je to prý protidemokratické, zatímco probíhající reislamizace pravděpodobně podle něj není. Soudy zde hrají vysokou hru, protože pokud se jim v tomto sporu nepodaří zvítězit a nedosáhnou zákazu AKP, provede AKP jejich “restrukturalizaci” a padne i tato předposlední bašta sekularistů.
Výsledek by byl ideální pro všechny normální lidi - Turecko by zůstalo mimo EU a sekulární. Cílem EU je samozřejmě něco jiného - volná ruka pro AKP a Turecko v EU. Pokud soudy neuspějí, možná nás ještě překvapí armáda, která před několika dny opět zachřestila … sice jen slovy, ale možná to nakonec bude ona, kdo reislamizaci a vstupu do EU zabrání.
V bizarním přemetu v rámci trestního stíhání dvou tureckých křesťanů kvůli „urážce turecké identity“ distriktní úřad v Istanbulu udělil konvertitům od islámu pokutu za „nezákonné shromažďování finančních prostředků“.
Hakan Tastan a Turan Topal, kteří jsou souzeni za ‚urážku tureckosti‘ na základě nechvalně proslulého paragrafu 301 tureckého trestního řádu, byli v neděli 1. července předvoláni na ústředí policie v istanbulském Beyoglu, bezprostředně před začátkem bohoslužby společenství Taksim Protestant Church, jehož je Tastan členem.
„Před modlitebnou na mě čekali policisté v civilu,“ uvedl Tastan, „a řekli mi, že je po mně sháňka na policejní stanici.“ Právní zástupce se zrovna nacházel mimo město a tak Tastan zavolal alespoň Topalovi a dohodli se, že se na policejní stanici vypraví společně.
„Domníval jsem se, že po nás policie bude chtít něco v souvislosti s novým ministerským dekretem z minulého týdne,“ uvedl Tastan v rozhovoru pro agenturu Compass a zmínil vyhlášku z 28. června rozeslanou všem guvernérům, nařizující přijetí mimořádných bezpečnostních opatření pro příslušníky náboženských menšin v Turecku (v návaznosti na silící projevy násilí proti nemuslimům). „Ukázalo se však, že jde o něco zcela jiného.“
Oba křesťané dostali od bezpečnostní policie v distriktu Beyoglu „pokutové bločky“, každý ve výši 600 tureckých lir (9 750 korun), za údajný občanskoprávní delikt.
Podle zdůvodnění sepsaného na jednom listu papíru byli muži shledáni vinnými z porušení oddílu 29 občanského trestního řádu (2860), který zakazuje shromažďování finančních prostředků bez oficiálního povolení představitelů příslušného distriktu.
Důkazy o údajném přestupku se měly nacházet na četnické stanici v Silivri, 73 kilometrů západně od Istanbulu, kde jsou oba křesťané souzeni.
Obviněným mužům nebyly předloženy žádné dokumenty ani naznačené důkazy o vznesených obviněních.
„Co to má být? Jenom další obtěžování,“ prohlásil Topal v rozhovoru pro Compass. V uplynulém roce je s Tastanem turečtí četníci a policisté sledovali a dokonce i potají natáčeli na video.
Ergün Top, belgický politik a místní zastupitel v Antwerpách prohlásil, že by v případě války Turecka s Belgií vstoupil do turecké armády.
“Top má jak belgické, tak turecké občanství, je muslimem a členem křesťanských demokratů. Ucházel se o místo v horní komoře parlamentu. Během kampaně mezi belgickými voliči tureckého původu naznačil, že cítí více loajality k Turecku než k Belgii. Publikum cítící stejně tuto zprávu přijalo velice pozitivně. Top dále řekl, že schvaluje krok Cemala Cavrdarliho, socialistického člena dolní komory, který během svého volebního období nastoupil vojenskou službu v turecké armádě.”
Turci demonstrují v Izmiru (t.j. v okupované Smyrně) proti tomu, aby se Turecko stalo islámským státem. Jde o třetí demonstraci na podporu tureckého sekularismu.
Tyto masové demonstrace jsou velmi povzbuzující a ukazují, že ačkoliv v Turecku existuje široká podpora islámského státu (jinak by premiér a další nebyli ve svých úřadech), existuje také široká podpora kemalismu.
Je také vhodné poznamenat, že ačkoliv demonstrující jsou nominálně muslimové, přinejmenším některé hlasy v Turecku popírají, že demonstrující představují "umírněné muslimy", kteří se staví proti "radikálním muslimům". Onur Oymen z Republikánské lidové strany nedávno řekl: "Nemůžete mít demokracii bez sekularismu. Pojetí, že umírněný islám bude držet pod kontrolou radikální islám je nesmyslné. Tato myšlenka, která je prosazována jistými zeměmi, by měla být zavržena". Kemalismus sám nebyl založen na pojmu "umírněný islám", ale na výslovném odmítnutí politického islámu ve prospěch sekularismu. To znamená, že nebyl nikdy představován jako islámský koncept ani nebyl ospravedlňován učeními islámu, ale byl výslovným odmítnutím určitých tradičních aspektů islámu.
Co tím Oymen ale myslí? Není takové rozlišování mezi sekularismem a umírněným islámem nepodstatné (přinejmenším v Turecku), protož islám bez své politické složky je "umírněný", a protože takřka všichni z těch, kteří protestují proti vládě islámu v Turecku, by sami sebe označili za muslimy? Část problému spočívá ve volném používání termínů. Ještě nikdo nedefinoval, co "umírněný muslim" opravdu je, a tento termím je používán i na džihádisty, kteří postupují k cíli prostřednictvím klamu a mírumilovné argumentace, místo házení bomb, stejně jako na skutečné islámské reformátory a kulturní muslimy, kteří toho ví i tradičních islámských učeních o džihádu jen málo a zajímají se o ně ještě méně.
Tito kulturní muslimové nám poskytují odpověď na otázku, kterou Oymenovo prohlášení vyvolává. Protože většina "umírněných muslimů", kteří žili od počátku islámu do dnešní doby, byli kulturní muslimové, kteří z různých historických důvodů neznali nebo ignorovali islámskou doktrínu džihádu, jak jí učí všechny čtyři hlavní sunnitské školy islámské jurisprudence. Atatürkovi to nestačilo, protože to vždy umožňuje návrat a znovuustanovení politického islámu pokaždé, když dojde k obnově náboženského zápalu. Atatürk se tak stal první politickou postavou v celé historii islámského světa, která odmítla - výslovně a bez omluvy - politický islám ve prospěch západního modelu oddělení náboženství od státu. Ačkoliv to navždy nezabrání - jak jasně ukazuje současné dění v Turecku - znovuustanovení politického islámu, poskytlo to státu větší schopnost tomuto znovuzavádění odporovat, zatímco stát, který by byl nominálně islámský, nebo by dokonce poskytl ve své ústavě prostor šaríe, by takovou schopnost neměl. Turecký sekularismus tedy není založen na umírněném islámu, ale na základech, které nejsou ani trochu islámské. A Oymen ví, že jakákoliv změna islámské práva by jednoduše otevřela dveře úplnému znovuustanovení šaríe - islámského práva - v Turecku.
Dánové už to udělali zase:
Islám Info opět přerušuje činnost:
Lékař uvězněn kvůli obvinění z "rouhání":
Holandští konzervativci zakládají muzeum zakázaného umění:
Robert Spencer - Islám bez závoje: